Cestopis – Co vidět v Jordánsku za 7 dní bez cestovky
Většině fotografů asi netřeba představovat tuto velmi fotogenickou destinaci. Tu proslavilo především skalní město PETRA nebo poušť WADI RUM, které se objevily v nejednom filmovém trháku. V této magické zemi najdete ale mnohem víc. A kromě dvou moří a spousty románských památek jsou to především čarokrásné kaňony. Pokud by přeci jen někdo Jordánsko neznal, najdete ho na hranicích se Saudskou Arábií, Sýrií, Irákem, a společně s Izraelem sdílí Mrtvé moře. Na rozdíl od prvních tří sousedů je ale Jordánsko bezpečné pro cestování na vlastní pěst, a zaručuji vám to pravé dobrodružství.
Pro naši výpravu jsme si vybrali jarní prázdniny na začátku února. V tu dobu se tu teploty pohybují od 10 do 25 stupňů a občas i zaprší. Počasí se ale zlepšuje v závislosti na tom, jak moc se přibližujete k jihu. Výhodou bylo minimum turistů na všech místech kromě Petry, a příjemné jsou i mimo sezonní ceny. Díky tomu jsme měli i velkou flexibilitu v tom, kam který den pojedeme. Podle počasí jsme mohli měnit plány a ubytování řešit na poslední chvíli, protože bylo všechno volné.
Doprava v Jordánsku
A co je při cestování Jordánskem zapotřebí? Zpáteční letenka z Prahy do Ammánu stála s Ryanairem 2600 Kč. Auto na 7 dní nás stálo cca 5000 korun a Jordan Pass cca 2 600 korun, který vám umožní vstup do všech zpoplatněných památek a slouží zároveň jako vízum. Plánování nám usnadnila místní sim karta s daty za 300 korun s 10 Gb dat. Signálem byly pokryté všechny hlavní památky, a dokonce i kempy v poušti.
Hlavní riziko, co tu na vás může číhat, je především na silnici. Vjíždět do měst jako Ammán je jen pro otrlé, místní řidiči skoro nerespektují dopravní předpisy, jezdí v protisměru stylem větší má přednost, a celkově se tu s řízením nemažou. Pojištění auta si tedy určitě udělejte. Sever s jihem propojuje jediná dálnice, která dokáže ušetřit čas. Ze severního Ammánu do Aqaby na jihu dojedete za 3 hodiny. Nic zajímavého ale v jejím okolí neuvidíte, takže pokud nespěcháte, jeďte raději horami a po Kings Highway, což je legendární panoramatická silnice, která vede přes většinu krásných a historicky významných míst v Jordánsku.
Skalní město Petra a údolí Wadi Musa
Naší první zastávkou bylo město Wadi Musa ve stejnojmenném údolí, kde leží legendární město Petra. Přijeli jsme po 22 hodině v noci a cesta z letiště v Ammánu byla místy trochu strašidelná. Dlouhé rovinky lemovala jen poušť, kamení a občas rozpadlý dům nebo vrak auta. Lampy byly spíše vzácností. Ubytování jsme měli domluvené u místního beduína, který pro nás připravil tradiční večeři na přivítanou. Pokud se chcete dozvědět něco o životě místních, tento typ ubytování doporučuji. Jordánci jsou velmi pohostinní, rádi poradí, a když si odpustíte hotelový standard, tak vás takové ubytování se snídaní vyjde třeba na 500 Korun na osobu. A to je v nejpopulárnějším místě v Jordánsku skvělá cena.
Už když se ráno rozednilo a sluníčko nádherně odkrylo místní krajinu, věděli jsme, že tohle místo bude výjimečné. Na tento fotografický poklad jsme měli vyhrazené 2 dny. Málokdo má představu o tom, jak velká tato oblast je, za 1 den stihnete maximálně hlavní trasu od pokladnice ke klášteru. Ta je sice zajímavá, ale hlavní dominanty jsou obestoupené davy turistů, a cesta mezi nimi je lemována stánky s cetkami. Turistické peklo! Ale jak to tak bývá, ta nejhezčí místa jsou bokem, tam, kde není jednoduché dojít nebo vylézt. Pokud se rádi touláte a baví vás prozkoumávat třeba odlehlé hrobky, kde budete většinou sami, je 2–3 denní návštěva ideální. Po celkem 3 oficiálních trasách jsem za 2 dny našlapal přes 50 kilometrů. Za nejhezčí považuji odpolední výstup na High Place of Sacrifice (místo obětování). Výhled na okolní hory ve večerním světle doprovázel jen šum větru a zvonečky zatoulaných ovcí. Nikde ani noha. Jediný, kdo nám dělal společnost, byl pár beduínů, kteří tu žijí, a ti nám na zahřátí uvařili tradiční černý čaj. Pokud se bojíte výšek, nebude pro vás tato trasa, vytesaná do skály, úplně komfortní. Lepší výhled tu ale nenajdete.
Dalším místem, kam se vyplatí dojít, je vyhlídka nad Pokladnicí. Těch je tu několik. Na 3 z nich vás za úplatu dovedou během 5 minut místní beduíni a udělají vám ochotně i fotku. To ale není žádná výzva. Za tu nejvyšší úplně nahoře zaplatíte jen svou energií a vede k ní asi 1 hodinu dlouhá trasa. Odtud máte celý kaňon jako na dlani, a potkáte tu jen ty fyzicky zdatnější jednotlivce. Po cestě máte možnost doplnit energii v chatrčích beduínů, kteří vám vymačkají čerstvý džus z místních pomerančů nebo vám uvaří čaj. Celkově je škoda ve městě Petra spěchat. Nejhezčí atmosféra tu je až ve večerním světle, kdy je většina lidí pryč. Při zpáteční cestě k Pokladnici (hrobka) si večer vychutnáte i 1 km dlouhý, uzounký kaňon Sig, který hraje barvami a dopoledne je napěchovaný lidmi. Pokud by vám nestačila prohlídka ve dne, můžete absolvovat ve vybraném dni i noční procházku ke svíčkami nasvícené Pokladnici (hrobce). Na fotkách to vypadá skvěle, ale bez ohledu na sezonu tam bývá narváno.
Večery jsme trávili toulkami po městě a ochutnáváním místních specialit. Rýže, placky, skopové maso nebo kuřecí maso na všechny způsoby a spousta zeleniny. Vše čerstvé, voňavé a výborné. Města moc fotogenická nejsou, jedná se většinou o torza nedostavěných budov bez omítky a binec a odpadky jsou na každém rohu. Nepořádek je asi hlavní věc, která nás na Jordánsku mrzela. Po 3 nocích v údolí Wadi Musa jsem se okouzleni krásami Petry vypravili naproti dalšímu dobrodružství.
Kaňon Wadi Ghuweir
Dalším špendlíkem na naší mapě byl Wadi Ghuweir. Nádherný kaňon, vymletý v korytu řeky, který mezi turisty není tolik známý. Už cesta autem k němu byla zážitek, krajina se měnila před očima, a my jsme každou chvíli stavěli kvůli focení. Pak přišlo prudké klesání a byli jsme na místě. Na první pohled normální potůček, který se ale v době dešťů mění v divokou a hodně silnou řeku. Vydali jsme se po proudu. Za 20 minut se začaly okolní skály zvedat a před námi se otevřel jiný svět. Nepopsatelná atmosféra. Opět tu nikdo nebyl. Ticho, jen šum řeky a naše ozvěna.
Za každou zatáčkou příroda čarovala další a další krásu. Křivolaké vrstevnice tu malovaly do skály duhové ornamenty a člověk nevěděl, kam dříve namířit foťák. Cesta úzkým kaňonem byla zábavná, občas jsme přelezli obří balvan nebo po oblázcích přeskákali menší jezírko. Na konci vyústí kaňon do palmové oázy s vodopády. Cesta tam a zpět trvá skoro 5 hodin a na nás se hnala bouřka, tak jsme se raději v polovině vrátili. V místních kaňonech totiž platí jasné pravidlo, jak se blíží déšť, utečte, hladina řek se skokově zvedá v úzkých místech i o několik metrů, a pak už nemáte šanci utéct. Mobilní signál v kaňonech není, takže v případě zranění vám nikdo nepomůže. To je daň za soukromí v těchto místech, které ale rozhodně stojí za vidění. I tak jsme si užili 3 magické hodiny. Poté, co jsme se naším autem vyškrábali po štěrkové cestě zpět nahoru, jsme začali ujíždět bouřce směrem k Mrtvému moři.
Cesta k mrtvému moři
I přejezdy autem jsou tu ve většině případů zážitkem. Pokud tedy jedete po prázdné silnici a můžete se kochat okolní přírodou. Projížděli jsme přírodní rezervací Dana, další místo, které pokud máte čas, určitě navštivte. Další krásná podívaná se nám nabídla při klesání k Mrtvému moři. Příroda hodně připomínala Grand Canyon v USA. Křivolaké zatáčky lemovaly pískovcové skály všech odstínů oranžovo-žluté barvy, sluníčko pálilo a naše uši zaléhaly z prudkého klesání.
Mrtvé moře
Pobřeží Mrtvého moře přejedete za cca 40 minut, a to, kde se vykoupete, je otázkou vašich preferencí. Na jižní části najdete divoké pláže bez infrastruktury a v té severní zase luxusní lázně, resorty, bazény, sprchy, ale i vodopády s horkými prameny. V polovině je také jeden z největších kaňonů WADU MUJIB, který byl ale v únoru uzavřen.
My jsme hledali klid, takže jsme zvolili jednu z pláží na jihu. Mrtvé moře je známé vysokou hustotou soli. Díky tomu vás voda nadnáší tak, že můžete klidně ležet na hladině
a číst si v klidu noviny. Je to opravdu jedinečný relaxační zážitek. Nutná výbava jsou boty do vody a dostatek sladké vody na umytí. Celé pobřeží pokrývá solná krusta, která vytváří různé krystaly, ostny a zajímavé útvary. Celé místo bylo ohromně fotogenické a zapadající slunce barvilo okolní hory do růžovo-oranžova. Úžasná atmosféra opět bez lidí. Jako každý den jsme na poslední chvíli zkontrolovali ubytování v okolí a za hodinu už jsme večeřeli další skvělou hostinu ve městě Karak.
Kaňon Wadi Numeira
Ráno jsme se probudili do zamračeného dne, takže místo pokračování po pobřeží Mrtvého moře jsme se vypravili do dalšího kaňonu, který byl poblíž. Cesta k němu byla tentokrát jednoduchá. Parkoviště, kde jsme byli jediní, bylo hned u hlavní silnice, a za 10 minut jsme byli na místě. Možná si říkáte, zase další kaňon. Ano, v Jordánsku jich mají hodně, ale každý je jiný a jedinečný. Wadi Numeira nás uvítal pomyslnou branou, kterou tvořil obří balvan ve tvaru kvádru, zaseknutý mezi skalními stěnami. Občas vykouklo ranní sluníčko a nádherně prosvítilo oranžové skály. Čím víc se kaňon zužoval, tím víc složitější bylo projít suchou nohou. Často tu dominovaly převisy, které tvořily úchvatné jeskyně. Místy se objevil i nějaký vodopád, a atmosféra tu byla hodně tajuplná a magická. Některé skály připomínaly bránu do jiné dimenze, a my jsme jen čekali, kdy se otevře. Často jsme jen tak seděli na balvanech a zaposlouchali se do šumící vody. Ideální místo k meditaci. Čas utíkal doslova jako voda a po obědě nás čekal přejezd na jih do města AQABA a pouště WADI RUM. Dešti jsme sice ujeli, ale po cestě jsme okusili písečnou bouři. Bylo vidět asi na 10 metrů a byl to opět zážitek.
Poušť Wadi Rum
Tahle krásná poušť, připomínající povrch Marsu, si získala srdce mnoha filmařů, a nyní čekala na ta naše. Natáčeli se tu Hvězdné Války, Marťan a další filmové hity. Zkoumat tuto velmi rozlehlou oblast na vlastní pěst moc nejde, takže jako první jsme si zajistili ubytování v kempu, kde si nás beduíni vyzvedli a nabídli nám, co všechno můžeme vidět. Naložili nás na korby 20 let starých pickapů a v dost silném větru jsme vyjeli na 4 hodinovou výpravu. Ač to na fotkách nevypadá, teplota venku byla i na slunci kolem 10 stupňů. Po jízdě v písečných dunách krásnými scenériemi jsme si nohy protáhli šplhem na různé vyhlídky. Od mraků se odrážela oranžová barva písku, která navodila dramatickou atmosféru a dojem, že jsme opravdu na Marsu. Chyběl jen ten skafandr. Sluníčko klesalo, okolní hory se červenaly a výhledy byl stále malebnější. Foukal studený vítr a jediné, co nás občas zahřálo, byl černý čaj u ohýnku od některého z beduínů, kteří tu prodávají mýdlo a další suvenýry. Zpáteční cesta byla ve znamení ticha. Všichni jen s přivřenýma očima nasávali magickou atmosféru tohoto místa při západu slunce. Nebylo třeba slov. Po setmění nás vyložili u krásně vyhřátých stanů, které vypadaly jako bubliny odněkud z Marsu, byly uprostřed ničeho. Další skvělý zážitek!
Stan měl obrovské panoramatické okno, takže nás ráno probudil východ slunce. Okamžitě jsem vyskočil, abych si prohlédl okolí. Venku mě čekala teplota těsně nad 0. Takže jsem zase zalezl do postele a vyčkal na snídani, která nás zahřála. V 9:00 nás čekala další vyjížďka, tentokrát při ranním světle. Mraky a písečné bouře zmizely a bylo vidět krásně do dálky bez oparu. Čekaly nás filmové lokace, a díky brzkému vstávání jsme tu byli opět sami. Občas jsme po- tkali nějakého beduína s dromedáry, kteří nám zapózovali na fotky. Těžko říct, která projížďka byla hezčí. Večerní byla dramatičtější, na té ranní jsme si užili písečné duny a pohodu bez lidí. V obou případech jsme viděli přírodní oblouky a jiné skalní útvary, kaňony a vyhlídky na krásné scenérie. Celý servis v poušti nás včetně výletů, jídla i ubytování za 2 dny programu stál cca 3 000 korun na osobu, což považuji za pěknou cenu. Pokud do Wadi Rum zavítáte, přenocujte a užijte si tu 2–3 dny. Celá oblast rozhodně patří k tomu nejhezčímu, co v Jordánsku můžete vidět. Jen v létě tu budou asi nesnesitelné teploty.
Aqaba
Poslední odpoledne a noc před odletem jsme navštívili přímořské město Aqaba. Leží na jihu země v zálivu u Rudého Moře, který Jordánsko sdílí s Izraelem. Původně jsme měli v plánu odpočívat na pláži a koupat s e v moři. Pobřeží tu ale bylo postavené tak před 30-40 lety a jak hotely, tak promenády kolem pláží byly hodně zanedbané. Pláže též nepatřili k nejčistějším a stejně jako ulice města, byly plné odpadků. Bylo sice sluníčko ale teploty nebyly úplně na koupání, takže jsme dali přednost toulkám městem a nákupům suvenýrů na místním trhu. Místní street food, trhy, ochutnávka lokálních speciality, koření, vůně to je tak jediné kvůli čemu se vyplatí do Aqaby přijet. Pokud tedy nejste fanda do potápění, které je tu prý úžasné. Další výhoda je, že je tu pořád sluníčko, takže když se chce člověk ohřát a vyspat v hotelu evropského standardu za levný peníz, tak je Aqaba dobrá volba.
Jordánsko je nádherná země, která nabízí opravdu hodně zážitků za relativně malé peníze.
Ve správné partě tu prožijete skvělé dobrodružství, poznáte místní kulturu a výborně se při tom najíte. Pokud máte rádi potápění, můžete tu pod vodou vidět korály, vraky letadel a tanků na pobřeží kolem města Aqaba v Rudém moři. Já se do Jordánska rozhodně vrátím. Místní kaňony mi učarovaly natolik, že příště sem pojedu jen kvůli nim. Únor se nakonec ukázal jako dobrá volba, bouřky jsme jen míjeli, a nakonec jsme nezmokli ani jednou. Ideální doba na návštěvu Jordánska je jaro a podzim, kdy jsou teploty nejpříjemnější a dešťů je nejméně. Pochopitelně tu bude tou dobou také nejvíce lidí.
Nebojte se cestovat na vlastní pěst a nezapomeňte, že cestování je jediná věc, kterou si koupíte, a ona vás učiní bohatšími. A jediná cesta, které budete litovat, je ta, kterou nepodniknete.
No Comments