New York – Cestopis 07/2014 (aktualizováno)

1. den – Ameriko jsme tu!

Náš trip začal 27.6.2014 na pražské Ruzyni ve složení Honza, Kuba (Syky), Tomáš (Jenda) a Míra (Závi). Odlet byl v pátek v 16.00 odpoledne.  Za pár hodin už jsme seděli natěšení v letadle na cestě do Londýna, kde nás na letišti Heathrow čekal krátký přestup na linku British Airways do New Yorku. Pro nás ideální multi-city letenku se nám podařilo zakoupit již v březnu s trasou Praha-Londýn, Londýn-New York se zpátečním letem z West Palm Beach Florida – Chicago (s 24 hodinovým přestupem), dále Chicago-Madrid a Madrid-Praha. To vše za neuvěřitelných 17300 Kč i s pojištěním. Navíc v době letních prázdnin – v červenci!!! Plán byl jasný, v New Yorku zůstat 8 nocí, potom se přesunout autobusem na 2 dny do Washingtonu a odtud přeletět do Orlanda na Floridě. V Orlandu strávit 3 noci, navštívit místní zábavní parky. Na letišti si půjčit auto a po západním pobřeží dojet do Miami. Tam strávit pohodový víkend a následně zcestovat Florida Keys až na Key West. Z ostrovních perel Florida Keys se pak přesunout na sever do West Palm Beach, kde auto vrátíme a poletíme domů. Při zpáteční cestě ale ještě strávíme 24hodin v Chicagu, kde máme jeden den „čekačku“ na další spoj do Madridu, ze kterého je to Prahy rychlejší, než dokoukat Titanic. Plán to byl úžasný. Jak dopadl se dozvíte při dalším čtení.

TIP: výhodné a spolehlivé letenky do USA najdete u Letušky.

Let, který trval 10 hodin, utekl při sledování filmů, jídle a občasném zavření očí celkem rychle. Na zem se letadlo přilepilo ve 22:30. Díky časovému posunu to znamenalo, že náš den 0 už trvá 28,5 hodiny. Na letišti JFK jsme jako první zamířili k imigračnímu úředníkovi, který nás bez problému pustil na území USA. Už nám nic nebránilo v oficiálním odstartování USA tripu 2014. Opouštíme halu a nastupujeme na letištní vláček, který nás přivítal horkým a téměř nedýchatelným vzduchem. Ani po vstupu do metra se horko nemění. Kupujeme týdenní neomezenou metro card (za 29USD) a každý plechovku s pitím. Hned u metra k nám přistupuje první podivín a ptá se, kde má plechovku s pitím on :). Přehlížíme ho a on své snažení po chvíli vzdává. Náš zrak však v tu chvíli spíš tahají okolo postávající černoši, pohupující se ze strany na stranu, kteří o sobě dávají dost hlasitě vědět. Čas od času do svého projevu zapojí gesto rukou nebo popotahování kalhot, padlých u kolen. Prostředí metra nepůsobí na první pohled moc bezpečným dojmem. Kontrastem je pak samotná vlaková souprava, která metrem brázdí. Vagony jsou čisté, klimatizované (často až přehnaně) a neposprejované.

Je krátce před půlnocí a my dorážíme do stanice Times Square. Cesta z metra je šedá a pěkně se klikatí. Konečně vidíme za jedním z rohů zářivé světlo. Napětím ani nedutáme. Skutečný pohled na New York se nám otevírá ještě o schodiště dál a je neuvěřitelný. Noční tmu doslova propichují paprsky stovek neonů a reklamních poutačů. Ulice jsou plné lidí a okolo jezdí štrůdly aut – jedním slovem chaos a obrovská vlna energie. Snažíme se proplétat mezi lidmi a občas pořídit nějaký ten snímek či selfie. Při jednom takovém Závi nechává uprostřed chodníku ležet batoh s kompletní „elektro“ výbavou (notebook, tablet, fotoaparát… prostě všechno). Zjišťuje to asi po padesáti metrech a fofruje zpátky. Nechat batoh plný hodnotných věcí uprostřed přeplněného Times Square, to je velká dávka adrenalinu a to ne jen kvůli zlodějům, ale také kvůli policistům, kteří každé opuštěné zavazadlo ihned označí za potencionální bombu. Naštěstí se Závi vrací i s batohem a málem tragédie je zažehnána. Ještě pár fotek z různých částí náměstí a dopadá na nás solidní únava. Rozhodujeme se k cestě na motel využít taxík. Máme „zabookovaný“ Super 8 North Bergen v New Jersey za krásných 19000 Kč na 8 nocí pro 4 lidi. Bohužel do Jersey metro nejede. Řidiči taxi střílí nesmyslné částky, za které nás tam odvezou. Váháme a nakonec souhlasíme s nabídkou marockého řidiče, který nás na místo dopraví za 50 dolarů. Po chvíli jízdy však zjišťujeme, že vůbec netuší, kde hotel je a navigace se mu údajně zrovna před chvílí rozbila. Závi tedy využívá techniku z batohu a řidiče naviguje. Po cca 15 minutách jsme na místě. Rychlý check-in u inda na recepci a hurá do našeho nového 8 denního domova. Následovala rychlá sprcha a po 36 hodinách bez spánku hurá do postele, nabírat síly na další den.

---

2. DEN – Dobré ráno New Yorku

Síť motelů Super8 nabízí za příznivé ceny celkem útulný pokoj i se snídaní. Jednou takovou typickou americkou snídaní (vafle, toastový chléb s marmeládou, corn-flakes s mlékem, džus a kafe) jsme odstartovali náš první den v New Yorku. Na recepci jsme se dozvěděli, že do města jezdí shuttle bus, který sváží lidi z okolních motelů do centra NY. Je to ideální doprava. Narozdíl od včerejšího taxíku za 50 dolarů, shuttle bus bere jednotnou taxu 3dolary za osobu a staví téměř kde si řeknete. Přímo na Times Square shuttle bus nezajíždí. Vystoupili kousek od něj a vydali se na něj pěšky, prohlédnout si ho v denním světle. Po cestě ještě proběhla koupě kamer GoPro v místním elektru. To byla nezbytná věc pro řádné zdokumentování našeho tripu a hlavně focení selfie Po úspěšném nákupu (nakonec 2 GoPro kamer) jsme vyrazili vyzvednout 5 denní New York passy, které prodávají na rohu postranní uličky Times Square. New York pass, který jsme zakoupili na internetu v akci za 180 dolarů na osobu, opravňuje ke vstupu na všechny atrakce (vstupní poplatky, plavby, půjčovny kol, bowling, jídlo atd.), kterých je po městě opravdu široká škála. Rozhodně se Vám vyplatí víc než platit vstupné jednotlivě.

Hudson River Tour

Ideálním programem pro první den je projížďka po Hudson River a East River kolem New Yorku. V doku Pier 83 jsme si vyzvedli vstupenky na loď. Plavba Circle Line Sightseeing trvá 3 hodiny, za které obeplujete celý ostrov. Člověk si díky ní udělá obrázek, jak je ostrov obrovský a kde co přibližně je. Asi půlhodinovou pauzu před vyplutím jsme vyplnili relaxem v přilehlém parčíku a nafocením několika fotek. Slunečná obloha a teplota okolo 30 stupňů doslova vybízela k sezení na vrchní palubě. Rychle se namazat opalovacím krémem a pak už se jen kochat leskem všudypřítomných mrakodrapů. Honza a Závi moc neposeděli. Neustále běhali po palubě a vše okolo pečlivě dokumentovali. Po 3 hodinách plavby a nafocení asi 500 fotek jsme zakotvili zpět v Pieru 83.

Interpid Sea, Air & Space museum complex

Hned vedle doku, kam se loď po plavbě opět vrátí, je zakotvena také letadlová loď Interpid ( Interpid Sea, Air & Space museum complex). Ještě, než jsme na ni došli, vystáli jsme si frontu na atomovou ponorku, která je hned vedle. Američané si libují ve frontách, které provazy formují do obrovských hadů, takže místo abyste velký bílý stan prošli rovně, třikrát odbočíte doleva, třikrát doprava a to vše v doslova přehnané zimě z klimatizace. Za zmínku také stojí focení, které každé atrakci předchází. Na začátku zmiňovaného „štrůdlu“ Vás povinně naženou před plátno, kde se fotograf snaží každého motivovat k úsměvu. Jeho věrný pomocník Vám po cvaknutí předá lístek, pomocí kterého můžete na konci atrakce svou skvělou fotku za pěkný balík koupit (někdy i 25dolarů za jednu fotku). Atomová ponorka byla v první části s výkladem. Spodní část paluby pak už prochází návštěvníci sami. Je zajímavé vidět, v jakých stísněných prostorech musí obsluha ponorky fungovat – zejména „trpasličí“ palandy jsou jedním slovem masakr. Po ponorce jsme vystoupali na palubu již zmiňované letadlové lodě, na niž je vytvořeno letecké muzeum, které nabízí více jak 30 zrestaurovaných stíhaček, bombardérů a vrtulníků. Mezi nejzajímavější patří Blackbird – americký strategický průzkumný letoun, jež byl zařazen do provozu roku 1966. Dokáže létat ve výšce 25km a dosahuje rychlosti přes 3000km v hodině. Dne 27.července 1976 byl zaznamenán rekord – 3529,56 km v hodině, díky němuž dodnes drží titul nejrychlejšího letadla na světě. Jinak se letadlová loď dá prohlédnout i zevnitř, kde je muzeum vesmíru, které také stojí za prohlídku.

Ground Zero

V pozdní odpoledne jsme se vydali zpět směrem do centra s cílem, ochutnat po cestě první hot-dogy v našem oblíbeném 7Eleven. Jde o síť potravin, kde jsou zajímavé zejména točené limonády do kelímku (99centů za Big Gulp -až 2 litry) a hot dog (2,29 USD za kus), který si pak sami dle sebe nazdobíte zeleninou (cibule, kyselé okurky, zelí a rajčata) a dresingem (kečup, pikantní sýrová omáčka, chilli..). Výborná svačina. Z Times Square jsme se vydali metrem k památníku jedenáctého září. Je na místě, kde stála „Dvojčata“. Z jejich základů jsou dnes dva obrovské bazény, do nichž po stranách stéká voda, která následně mizí v propasti uprostřed. Oba bazény jsou lemovány kovovými deskami se jmény obětí, které při nárazu obou letadel do věží světového obchodního centra zemřely. Místo je pojmenováno Ground Zero a platí v něm striktní pravidla, na které dohlížejí desítky policistů a pracovníků ostrahy. Celé okolí doplňuje panorama sklěněných mrakodrapů v čele s One World Trade Center, dnes nejvyšší stavbou v NY.

Večerní focení a noční procházka centrem

Kousek od Ground Zero se podél pobřeží rozkládá Battery park, kam jsme zamířili, podívat se na západ slunce. Moc pěkný park s promenádou podél vody a krásným světlem vybízel k večernímu focení. Honza vytáhl blesky a další „fotohračky“ a začal z boku nasvěcovat. Lidé okolo si mysleli, že jsme nějaké celebrity, protože to vybavení co měl Honza sebou, vypadalo jako bychom byli nějaký produkční tým.

Následovala cesta zpět do centra, večeře a hledání zastávky shuttle busu, které nám ubralo necelou hodinu času a přidalo do nohou několik kilometrů. Noční podívaná na New York nám však chození zpříjemnila. Na hotelu jsme padli po více jak 20 nachozených kilometrech do postele a během několika vteřin usnuli. Vyjímkou byl Honza, který nevydržel a do brzkých ranních hodin prohlížel pořízené fotky.

---

Den 3 – Sportování v parku

Grand Central

Ráno začalo snídaní šampionů – vafle a toastový chleba s marmeládou, zalité sladkým džusem. Potom pobalit potřebné věci, položit na postel dolárek pro uklízečku a hurá dolů na recepci, před kterou už čekal shuttle bus. I když je přechod mezi ním a recepcí maximálně deset metrů, dorazíte do něj totálně mokří. Vedro, které je v New Yorku v letních měsících, nenechá jediné tričko suché. Tento stav však trvá pouze oněch zmiňovaných deset metrů. Útroby autobusu jsou klimatizovány a to takovým způsobem, že hned mezi dveřmi dostanete facku. Pokud je ale řidič spořivý, pouští klimatizaci až při rozjezdu. Opět jsme odstartovali program z okolí Times Square, ze kterého jsme se vydali pěšky přes Bryant´s park (příjemný stinný park vedle městské knihovny), kolem Chrysleru na nádraží Grand Central Station. Jedná se o architektonický skvost s obrovskou halou a vysokým stropem, na kterém jsou vyobrazena souhvězdí. Stěny haly jsou lemovány tabulemi s časy příjezdů a odjezdů, které jsou odděleny chodbami, vedoucími na jednotlivá nástupiště a přímo uprostřed je malý informační stánek s jen o něco většími hodinami na stříšce. Jestli jste viděli nějaký americký romantický film a setkali se v něm dva lidé někde v hale na nádraží, určitě to bylo v Grand Central. V prostorách nádraží se také nachází Apple store. Honza jako skalní fanoušek této značky se tu nězapomněl vyfotit :). Pro fanoušky filmu, ještě doporučím kavárnu Central Cafe schovanou pod mostem vedoucí z Grand Central (viz. poslední foto v následujíci serii)

Rockefeller Center a Central park

Naše další kroky směřovaly k Rockefeller Center. Po cestě jsme v ulicích narazili na nedělní trhy. Desítky stánků menších i větších rozměrů, nabízejících od jídla, pití, čerstvého ovoce, přes brýle, oblečení, až po sběratelské sošky a cedulky. Navštívili jsme také pěkný komiksový krámek. V Rockefeller Center jsme si prohlédli areál a pěkný Lego krámek. Po té jsme si na recepci vyhlídky Top Of the Rock umístěné na střeše mrakodrapu na 19. hodinu objednali prohlídku. Na sedmou proto, abychom na doporučení našeho fotografa Honzy měli možnost sledovat západ slunce a následně také New York v nočním hávu. Hodinky ukazovaly pravé poledne a nám zbývalo ještě dost času. Přímo v Rockefeller Center jsme tedy poobědvali (Tri Tip – restaurace v přízemí s výborným hamburgerem za 12,49 USD včetně neomezené konzumace nápojů z post-mixu). Po vydatném obědě jsme se pěšky vydali do Cenral parku.

Central park je největší veřejný městský park obdélníkového tvaru o rozměrech 4×0,8km. Uprostřed velkoměsta je to zelená oáza klidu, sportu a odpočinku. Zajímavostí je, že ho provozuje soukromá nezisková organizace a vypadá to, jako by si ho Američané vybudovali sami ze sponzorských darů. Na každé lavičce, u každé sochy, či stromu je cedulka se jmény těch, co danou věc věnovali. Viděli jsem například lavičku, kterou si manželský pár koupil na oslavu jejich výročí, protože se přesně na tom daném místě v Central Parku před čtyřiceti lety poznali. Na New York pass jsme si půjčili kola (sympatické hnědé skládačky) a jeli vyzkoušet 10km dlouhou cyklostezku, kterou Central park nabízí. Je plná dopravních značek, tabulek upravujících rychlost a dokonce i semaforů, které pouštějí přes cestu chodce. Samotná cyklostezka má i pruh pro in-line bruslaře či běžce. Projížďka na kole je super možností, jak si celý Central park prohlédnout a zároveň si i nenásilnou formou trochu zasportovat. Během projížďky jsme si udělali několik zastávek, na kterých jsme sledovali baseballové turnaje, navštívili pěkný zámeček s vyhlídkou a samozřejmě vše řádně nafotili. Na závěr jsme stihli i ovocný piknik v trávě po vzoru místních. Po vrácení kol jsme se přesunuli zpět do Rockefeller Center.

Západ slunce z Top of the Rock

Před výstupem nahoru musí každý projít kontrolou a bezpečnostním rámem. Platí zákaz jakýchkoliv nápojů. Pořádně jsem se napili a pak už nám nic nebránilo nastoupit do výtahu, který byl zvláštní tím, že jeho strop byl prosklený. Celou výtahovou šachtu osvětlovala světýlka, což při rozjezdu výtahu vyvolávalo pocit startu rakety. Světýlka začnou ubíhat rychleji a rychleji a vy máte pocit, že se nahoře výtah nestačí zastavit. Za 43 vteřin stojíte nahoře v 67 patře. Ještě pár schodů a už se před vámi otevírá dech beroucí výhled. Terasa je lemovaná tlustostěnnými skly místo plotu. Před nimi stojí několik dalekohledů. Uprostřed jsou schody, kterými můžete vystoupat ještě o patro výš- na menší druhou terasu, kde už jsou jen betonové zídky a nízké zábradlí. Zde už Vám ve výhledu při focení nebrání vůbec nic. Z jedné strany jsme měli jako na dlani celý Central park, který jsme ještě dvě hodiny předtím brázdili na kolech. Na druhé straně je pak dominantou výhledu Empire State Building. Místo je doslova úžasné. Rozhodli jsme se zůstat až do plánovaného setmění. Pozorovat zapadající slunce a New York, který se pomalu převléká do svého nočního hávu doporučujeme, neboť to je zážitek, který se jen těžko popisuje. To se prostě musí zažít. Po nafocení spousty fotek jsme se s těžkým srdcem s Top of the Rockem po 2 hodinách rozloučili a vydali se zpátky na Times Square.

Následovala pizza u stánku, krátká procházka a opětovné kochání-se nočním New Yorkem. Krokoměr v telefonu ukazoval necelých 30 km v nohách. To je slušná porce. Na hotel jsme dorazili kolem jedné ráno, což byl takový náš už standartní čas návratu. Sprcha, sdílení několika fotek na facebooku s přáteli a hurá do postele. Zítra nás čeká ještě famóznější program, než dnes 🙂

Den 4 – Empire state Building, let helikopterou a večerní Brooklyn

Dnešním dopoledním plánem byl Empire State Building, ve kterém nás hned po vstupu (ne)překvapila klikatá cesta mezi kužely s provazy, na jejímž konci nás čekala prohlídka a průchod bezpečnostními rámy. Nikdo z nás si bohužel dopředu neuvědomil, že nahoru nás asi s pitím opět nepustí. Ale přijít o pitný režim, který jsme si tak důmyslně připravili? Padl dobrý nápad vše schovat za jeden ze sloupů hned na kraji a po sestupu zpět dolů si to zase z úkrytu vyzvednout. Pořádně jsme se rozhlédli, jestli nikdo nekouká a začali vybalovat pití z batohu a s dalšími kontrolními pohledy kolem sebe ho dávat za sloup. Hotovo! Plán byl úžasný. Odcházíme od skrýše a posledním letmým pohledem s hrůzou objevujeme kameru, kterou máme celou dobu těsně nad hlavou. V Americe někam cpát různě velké nádoby s tekutinou a tvářit se u toho hrozně nenápadně? Zřejmě si pro nás někdo dojde dřív, než se dostaneme na konec fronty. Nikdo nepřišel. Navíc u bezpečnostní kontroly zjišťujeme, že na Empire State Building zákaz nošení pití nahoru na střechu není. Rychle jsme tedy běželi zpět ke skrýši a za asistence kamery nad hlavou opět celý náklad naložili do batohu. Jediným problémem při kontrole byla teleskopická tyč od GoPro. Vtipkujeme, že nejsme želvy Ninja, ale ostraha si stojí za svým názorem, že jde o zbraň. Plán se zpětným vyzvednutím tedy praktikujeme u bezpečnostního rámu, kde tyč opíráme a pokračujeme k výtahům bez ní. Cesta nahoru je i s přestupem na další výtah, proložená další klikatou frontou čekajících lidí, kteří přišli před námi. Celkově ale není dopolední čas k návštěvě špatný, protože dole nebyla fronta téměř žádná, což se odpoledne a na večer nestane. Nahoru se dostáváme těsně před polednem. První, co vidíme, je vysoká mříž, která lemuje celý ochoz vyhlídky. Bohužel se jedná o opatření proti sebevrahům, mezi kterými byl Empire velmi oblíbeným místem. Výhled je úplně jiný než z Top of the Rocku, proto určitě navštivte vyhlídky obě. Z Empire State Building vidíte nejen více rušné ulice pod Vámi, ale také krásný pohled na Manhattan s One World Trade Center. V popředí je ve stejném směru vidět také Flatiron Building (takzvaná žehlička) – další bod v našem plánu pro dnešní den. Při obcházení ochozu potkáváme první krajany. Po krátkém hovoru zjišťujeme, že jsou v NY poslední čtvrtý den. Ptají se, jestli je ve městě nějaký park, že žádný nenašli, ale s velkou slávou nám oznamují, že včera náhodou objevili Times Square, kde my každý den začínáme i končíme. Krásný příklad proč se vyplatí plánovat program. Bez plánu se v obrovském NY ztratíte a nevyužiteje jeho obrovský potenciál.

Přesun z Empire State Building k Flatiron Building si zpříjemňujeme návštěvou v 7eleven, kde si dáváme hot dogy. Flatiron Building (původně Fuller Building), je výšková budova ležící na rohu 23. ulice, Fifth Avenue a Broadway v městské čtvrti Manhattan. Po svém dokončení v roce 1902 patřila se svými 87metry k nejvyšším budovám ve městě a je považována za jeden z prvních mrakodrapů. Protože počasí je opět parádní využíváme přilehlého parčíku a jeho stínu k posezení. Ke svačině se opět podávají hot dogy. Ještě pár fotek okolí a pokračujeme ulicí Broadway dál až k Union Square Parku, kde jsme si dali pozdní typický americký oběd ze stánku na ulici. Indická pálivá rýže s jakýmsi kebabem a bílou omáčkou.

Let helikoptérou a večerní Brooklyn’s Bridge

Čas pokročil. Bylo proto potřeba rychle vyhledat metro a přejet do South Ferry, kde jsme měli naplánovaný vyhlídkový let helikoptérou. Bohužel jsme neměli rezervaci předem, protože jsme chtěli mít jistotu dobrého počasí. Přesné místo „heliportu“ jsme věděli jen tak matně. Po příchodu k pobřeží jsme ale narazili na „nahaněče“ – chlapíka, který nabízel vyhlídkové lety kolemjdoucím na ulici. Když viděl náš zájem, neváhal nás osobně až na místo doprovodit. Malebný domeček s recepcí, kde jsme se však dozvěděli už ne tak krásnou zprávu. Pro let vrtulníku je potřeba minimálně pět lidí a my jsme pouze čtyři. Navíc bylo půl šesté a létalo se jen do šesti. Nabídnuli nám variantu, přijít druhý den. Tu jsme však odmítnuli a řekli, že zkusíme počkat, jestli ještě někdo nepřijde. V té samé budově sídlí ještě druhá společnost provozující lety vrtulníkem. Už však zavírali a vůbec neměli zájem o další kšeft, což nás osobně dost zklamalo. Asi už měli ten den vyděláno. Vrátili jsme se tedy zpět do čekací místnosti a alespoň chvíli sledovali v televizi zápas právě probíhajícího MS ve fotbale. Najednou však vstoupil do dveří dědeček s malým vnoučkem, že by chtěli letět vrtulníkem a rázem nás bylo šest. Bylo to velké štěstí a myslím, že jsme si je doslova vymodlili. Následovala platba cca 150 USD na osobu, krátká instruktáž jak se obléká záchranná vesta, jak se chovat venku po cestě k vrtulníku. Vyhlídkový let helikoptérou jako zážitek stoprocentně doporučujeme. Byl to náš sen už několik let a bylo to lepší, než jsme čekali. Pilot byl naprostý pohodář. Jen tak ladně tahal za řídící páky a přitom vyprávěl, kolem čeho právě prolétáme a občas přidal i něco málo z historie nebo jen tak zavtipkoval. Bylo vidět, že ho jeho práce opravdu baví. Během 15minutového letu jsme viděli shora Sochu Svobody, Manhattan, ale i desítky nejrůznějších lodí a plavidel brázdících East River. Helikoptéra letí plynule, hladce a přistání bylo jako do bavlnky. Po cestě můžete bez problému fotit i natáčet a je jedno, kde sedíte, protože helikoptéra letí stejnou trasu tam i zpět, takže vidíte obě strany vyhlídky. Po návratu zpět na zem jsme se vydali pěšky přístavem na Brooklyn Bridge, kam jsme dorazili společně se západem slunce. Atmosféra byla neskutečná. Byli jsme z toho pohledu doslova nadšeni. Zdolali jsme 486,3 metrů, které most má na délku a zavítali do Brooklynu. Tam jsme navštívili Front Street Pizza. Podnik s výbornou (zábavnou) obsluhou a skvělým jídlem byla jasná volba pro naši večeři. S plnými žaludky jsme si šli vychutnat pohled na NY k pobřeží do Main Street Parku. Za večerního šera, když se postupně panorama mrakodrapů rosvěcelo šlo o jednu z nejhezčích chvil co jsme tu zažili. Po levé straně leží osvětlený Brooklyn Bridge a před sebou jsme měli Manhattan jako na dlani. Strávili jsme dvě hodiny jen sezením, pozorováním tisíců světýlek, focením a nasáváním zdejší atmosféry. Nasyceni zážitky jsme se přesunuli zpět na most a pořídili ještě pár snímků. Procházkou nočními ulicemi jsme zamířili zpět k zastávce našeho shuttle busu a do hotelu.

Třetí den bych označil jako zlomový v tom, že se naladíte na vlnu New Yorku tak, že už nevnímáte ten chaos a spoustu lidí kolem sebe. Prostě splynete s davem a pouze nasáváte tu neuvěřitelnou energii, kterou Vám toto místo dává. Je to neuvěřitelné město, které opravdu nikdy nespí a čas tu prostě plyne tak nějak jinak. Honza navštívil NY podruhé a prý na něj opět dolehl ten zvláštní pocit, že tohle je to místo, kde by dokázal žít a zvykl by si okamžitě. Pokud někdy zavítáte na východní pobřeží, rozhodně New York nevynechte, protože ta atmosféra je nepopsatelná.

Den 5 – Ve znamení lodí

Předchozí večer jsme si naplánovali prohlídku Statue of Liberty a Wall Street. Hned dopoledne jsme se přesunuli do přístavu v Battery parku, vyzvednout si lístky na trajekt, který nás k Soše Svobody odveze. Lístky jsou k dostání v menší kamenné „pevnosti“, která je hned naproti přístavu. Vše je přehledně značeno, takže jsme po šipkách okamžitě objevili hada z lidí, jež značil frontu k pokladnám. Slunce už od rána opět slušně pálilo, takže venkovní fronta byla opravdu výživná. Po vyzvednutí lístků nemohlo následovat nic jiného, než další fronta. Tentokrát do samotného nástupiště. Půlka klikaté cesty byla venku v horku a druhá půlka vevnitř v budově v přehnané klimatizaci. V budově musí každý projít bezpečnostním rámem a navíc je tam zákaz focení (Závi musel fotku smazat, mě si nevšimli). Pak následuje vstup na trajekt. Máte možnost posadit se v jeho útrobách a vše pozorovat za okny nebo po schodech vystoupat na horní palubu a tam vše sledovat za doprovodu vánku, který vás během plavby příjemně osvěží. Cesta trajektem utíká poměrně rychle – sledujete Manhattan, který se zmenšuje a zmenšuje, pak otočíte hlavu a sledujete Sochu Svobody, která se naopak zvětšuje a zvětšuje. Jakmile se k Vám začne točit zády, tak jste na místě – přijíždíte do přístavu. Zbývá se prodrat masou lidí, která kvapí, aby byla co nejdříve z trajektu venku a už se před Vámi rozprostírá brána na Liberty Island. Po sledování Sochy Svobody z druhého břehu pro nás byla „osobní“ návštěva mírným zklamáním, neboť na ostrově kromě přístavu, restauračního zařízení, toalet, promenády a malého travnatého parku (stíněného stromy) nic jiného není. Samozřejmě nesmíme vynechat Sochu Svobody. I s podstavcem je se svými 93metry opravdovou chloubou ostrova. Kdo má zájem podívat se dovnitř, musí si ale připlatit. To se bohužel týká i držitelů NY pasů. Nás tato možnost nelákala, takže jsem ji nevyužili. Místo toho jsme se pustili do pořizování desítek fotek na promenádě, která lemuje podstavec sochy. Při jednom takovém snímku z GoPro kamery mě napadl skvělý námět na vtipné video. GoPro na tyči natáhneme před sebe, abychom v záběru byli všichni čtyři, půjdeme po chodníku promenády a já řeknu: „jéé hele tady je nějaká socha“. Kluci se otočí a budou hrozně překvapeni, jako by ji viděli poprvé v životě. Skvělý nápad, ale Honza ho chtěl shodit ze stolu, že v ruchu, který kolem nás panuje, nepůjde má hláška slyšet. „Ale půjde, pořádně to zařvu“, odvětil jsem. Honza usoudil, že tato varianta by mohla vyjít a tak se šlo na věc. GoPro kamera zapnutá, všichni čtyři jdeme, koukáme před sebe jakoby nic a já si v hlavě pořád opakuji, že to hlavně musím říct dostatečně hlasitě, protože příležitost natočit to znovu, už nebude. Přišla moje chvilka. „Jéé hele tady je nějaká socha“ jsem zařval tak hlasitě, že se kolem mě zastavilo několik lidí a překvapeně zírali, co jsem zač. Asi mi rozuměli. V tu samou chvíli se ale kluci doslova synchronizovaně otočili směrem, který určovala má zdvižená ruka a s hlasitým sborovým jéééé, se jako parta sokolíků zalíbeně podívali na Sochu Svobody. To už kolem nás stáli snad úplně všichni. Někteří se smáli, někteří nevěřícně kroutili hlavou a jiní zase jen tak koukali, co to je za partičku exotů. To už jsme se ale raději pádili schovat do nedalekého parku, kde jsme válením se ve stínu počkali až do doby odjezdu dalšího z trajektů. V přístavu nás opět přivítala obrovská fronta, která se bohužel celá do trajektu nevešla a tak jsme museli čekat na další. Ještě že Američan se svým synem před námi byli skalní fanoušci fotbalu a sledovali na tabletu (již jednou zmiňované) MS ve fotbale. Než skončil poločas, stál před námi další trajekt, na který jsme se naštěstí konečně vešli.

Wall Street

Na pozdní oběd už jsme byli zpět v New Yorku a to přímo v jeho nejbohatší části – na Wall Street. Tam jsem také ochutnali nejlepší zmrzlinu, kterou jsme v Americe měli. Prodávali ji na ulici z okýnka stojícího zmrzlinářského auta s obrovským nápisem „Frostee“ a stála 7dolarů. Není to málo, ale velká porce opravdu smetanové zmrzliny s jahodovým topingem byla prostě dokonalá. S kornoutkem v ruce jsme prošli celou čtvrť – krásné čisté ulice s velkými stavbami se spoustou amerických vlajek. Okolo spousta „byznysmenů“ v oblecích na míru a brašnami s notebooky přes ramena. Když jsme se zdejší atmosféry nasytili. vedly naše kroky zpět do přístavu. Tam jsme měli zarezervovanou 90minutovou plavbu plachetnicí. Rozhodně další ze zážitků, který bychom doporučili. Je zajímavé sledovat, jak posádka musí ručně vytáhnout plachty, k čemuž využívají i dobrovolníků z řad turistů, kteří se při samotném výkonu netvářili, jako že to je procházka růžovým sadem. Po vypnutí plachet a uvázání všemožných lan už plachetnice brázdí vody jen za pomoci větru (při vyplouvání z přístavu používá kapitán motor, kterým plachetnice po menší technické inovaci disponuje také). Samotná plavba je velmi příjemná. Opětovný krásný výhled na tyčící se mrakodrapy, možnost občerstvit se na baru, který je součástí paluby a při tom všem příjemný vánek, který Vás celou dobu osvěžuje. Není tedy divu, že 90minut rychle uteče. Než se nadějete, posádka opět visí na lanech, stahuje plachty a připravuje se kotvit v přístavu.

 

Madame Tussauds

Po návratu na pevninu už těsně před jsme se vypravili na Times Square. Tam jsem měli v hledáčku muzeum voskových figurín Madame Tussauds, kam byl opět s NY pasem vstup zdarma. Muzeum bylo rozmístěno ve více patrech, mezi kterými samovolně procházíte. Figuríny jsou rozprostřeny v prostoru (se stylovou dekorací kolem sebe), což umožňuje libovolně se s nimi fotit a i se jich dotýkat. Po Madame Tussauds následovala ještě povinná návštěva M&M´s worldu. V New Yorku se totiž nachází jeden ze čtyř na světě (Las Vegas USA, Orlando USA, New York USA a Londýn GB). Třípodlažní obchod nabízí všechny reklamní předměty, na které si jen vzpomenete (přívěsky, klíčenky, oblečení, nádobí, ručníky, budíky, magnety, propisky, zápisníky a další). Samozřejmě vše s logem nebo ve tvaru barevných M&M´s lentilek. Touto sladkou tečkou jsme zakončili čtvrtý den.

Den 6 – Hurikán se blíží

Náš pátý den jsme si malinko přispali. Až kolem desáté jsme vyrazili na stadion Yankees, podívat se na pořádný baseballový zápas. Po cestě nechyběla naše již tradiční obědo-snídaně v 2 Bros Pizza. Dva trojúhelníky pizzy a plechovka limonády za 2,49 USD (nejlevnější jídlo, ze kterého se opravdu dá najíst). Když jsme přišli do metra, bylo hned poznat, že dnes je hrací den. Stovky fanoušků a metro nacpané k prasknutí. Snad tři soupravy za sebou projeli bez možnosti přistoupit. Začali jsme se bát, jestli jsme nepodcenili přípravu a zda stihneme dojet včas. Do Bronxu, kde se stadion Yankees nachází, jsme dorazili oproti plánu téměř o hodinu později. Zápas právě začínal. Fronty u pokladen a ceny lístků nás však odradily natolik, že jsme si stadion prohlédli pouze zvenku, poslechli si burácivé povzbuzování fanoušků a pomalu se vydali na cestu zpět do centra.

Green Witch

Dalším bodem v plánu byla čtvrť GreenWich. Něco málo po poledni jsme dorazili na Washington Square. Okamžitě nás zaujala velká fontána uprostřed. Byla plná dětí a dalších návštěvníků parku. Horko, které bylo, doslova vybízelo vyzkoušet vodu. Neváhali jsme, sundali z nohou žabky a za chvíli splývali s davem ve fontáně. Poté jsme si prohlédli památník a při procházce po okolí se pomalu začali poohlížet, kde se naobědváme. Věřte tomu nebo ne, v silné konkurenci opět zvítězila pizza na jednom z rohů.

Ground Zero

Po krátkém obědě jsme se znovu schladili. Tentokrát ale v metru, kterým jsme přejeli na jih. Opět k památníku Ground Zero, kde jsme chtěli navštívit muzeum, jež jsme při první návštěvě nestihli. Prohlédli jsme si památník znovu v lepším světle a u vstupu do muzea bohužel zjistili, že zde náš New York Pass neplatí a vstupné činí 35 dolarů. To se nám dát nechtělo. Místo toho jsme udělali menší nákupy ve 21.century. Je to obří nákupní centrum se značkovým zbožím. Je rozděleno zvlášť na patra pro muže a zvlášť pro ženy. Výběr je veliký a ceny outletové, takže ideální kombinace. Po „hodině“ nákupů jsme šli relaxovat do již známého Battery parku. Zajímavostí je, že některé parky v NY mají veřejnou Wi-fi síť zdarma. Proto všude narážíte na lidi ležící na trávě s notebookem nebo tabletem v rukou.

Večerní bouřka v centru

Podle předpovědi počasí hrozilo, že New York zasáhne hurikán přicházející z Floridy. Obavy se začaly naplňovat a od jihu přicházela černá mračna. Narychlo jsme vymysleli mokrou variantu programu a vydali se na Times Square do muzea Bodies. Byla to jedna z nejzajímavějších expozic, co jsme kdy viděli. Těla skutečných lidí vypreparovaná zvlášť na svalovou soustavu, zvlášť na cévní soustavu a jednotlivé orgány – včetně nemocí jako rakovina a další. To Vám velice podrobně ukáže, jak vaše tělo uvnitř vypadá a jak neskutečně ho člověk dovede zhuntovat. Někomu nemusí exponáty dělat dobře, ale za návštěvu to rozhodně stojí. V paměti nám utkvěla hlavně embria a jednotlivá stádia vývoje plodu dítěte. Venku tou dobou už byla solidní průtrž mračen. Využili jsme přilehlé bowlingové herny, ve které nám náš New York Pass nabízel hodinu bowlingu zdarma. Interiér herny byl opravdu úžasný. Stylové prostředí, několik drah a před každou velký pohodlný gauč. Pár minut jsme hráli jako o medaile, jenže pak přišla porucha na dráze, která se bohužel opakovala tak často, že jsme se rozhodli odejít a využít čas jinde. Venku přestávalo pršet a vypadalo to, že se počasí snad umoudří. Mokré silnice nádherně zrcadlily barevný svit města. Honza byl u vytržení, když v dokonalém světle pro focení zahlédl na konci ulice červánky. Dali jsme si rozchod, protože stíhat Honzu, běhajícího po ulicích a lovícího ideální snímky, bylo jedním slovem nemožné. Po cca půl hodině začaly lidem na mobily chodit výstražné sms zprávy, že se blíží další bouře a zasáhne město asi za hodinu. Během chvíle nastal totální chaos. Lidé začali panikařit a utíkat pryč z města. Na ulicích vznikaly zácpy a do toho se spustila totální průtrž mračen. Jen tak tak jsme stihli nastoupit do shuttle busu. Jenže jako by toho ten den nebylo dost. Během jízdy autobus píchnul pneumatiku a nemohl jet dál. Po pár minutách jsme přestoupili do náhradního autobusu, který nás dovezl do hotelu.

Hurikán se nakonec nekonal, ale bouřka to byla obrovská. Blesky létaly na všechny strany a větší déšť jsme v USA neviděli (ani na západě). Všechno nakonec dobře dopadlo a všichni jsme před půlnocí seděli spokojení na pokoji. Honza s úžasnými fotkami a my ostatní s pěknými dárky a oblečením, které jsme přes den pořídili.

Den 7 –New York High Line a nákupy

Šestý den nám už neplatil NY pass. Tomu jsme přizpůsobili program a hned po snídani se vydali na New York High Line. Po cestě jsme se zastavili v nákupním ráji fotografů a kameramanů s názvem BH Photo and Video, kde si Honza zakoupil fotobatoh. BHčko mě jako lajka také zaujalo a to hned z několika důvodů. Obchod je dvoupatrový, doslova nabitý nejmodernější elektronikou a všude po stropech má důmyslnou spleť pásových dopravníků. Pokud si něco vyberete, dostanete papír, který obsluha pípne u pokladny a během několika vteřin už k Vám stropním spletencem jede balík s Vámi vybranou věcí. Druhou zajímavostí je, že v obsluze jsou samí židé. Chlapíci různých postav s jarmulkou na hlavě, z níž vykukují pramínky nakulmovaných vlásků. Pro nás poměrně netradiční vzhled. Elektronice však rozumí jako nikdo. Čekání v obchodě Vám může zpříjemnit také fontána na vodu nebo misky s bonbóny u jednotlivých pultů. I když jde o židovský obchod, tyto věci jsou zdarma.

Pomalu jsme se přesunuli k naší druhé zastávce, kterou byla New York High Line. Je to 2,3 km dlouhá trasa staré nadzemky, která již není funkční a je z ní vytvořená pěší promenáda s parčíky plnými zeleně. To vše cca 10-20 m nad zemí v místech, kde dříve vedly koleje. Lidé se tu procházejí, posedávají na lavičkách a relaxují nebo jen pozorují ruch velkoměsta z výšky. Po možná hodinové procházce jsme si dali malý oběd a protože bylo opět horko, rozhodli jsme se navštívit pláž na Coney Islandu s názvem Brighton Beach.

Brighton Beach

Kolem 2 hodiny odpolední jsme vystupovali na konečné stanici metra u pláže Brighton Beach. Co nás překvapilo, byly všudypřítomné nápisy v azbuce. Na první pohled jsme se nacházeli v relativně klidné, avšak ruské čtvrti. Skladbou obyvatelstva to vypadalo spíš jako čtvrť plná domovů důchodců. Byla to ale jen zkratka na pláž. Po pár desítkách metrechuž jsme sundávali boty a procházeli se v jemném plážovém písku. Sluníčko pálilo a dlouhá, relativně čistá pláž s jemným hnědým pískem byla lemována promenádou, lunaparkem a mořským akváriem. Hodinu jsme se jen tak procházeli po pláži a nechali si nohy omílat jemnými vlnkami. Voda byla studenější a původně jsme s koupáním nepočítali, takže k úplné koupačce nedošlo. Víc jsme se namočili pod obří fontánou ve tvaru palmy přímo na pláži a následně vedle lunaparku z hadice u jednoho z baráčků, ve kterém byly šatny a toalety. Když jsme na sluníčku oschnuli, tak jsme nastoupili na metro a vyjeli zpátky do centra na oběd v 7eleven. Zbytek odpoledne jsme si vyhradili na nákupy. Všude byly velké výprodeje kvůli blížícímu se dni nezávislosti. První naše kroky vedly do největšího obchodního domu Macy’s a okolních obchůdků. Slevy ten den dosahovaly až 80 procent. Opět jsme se vrátili do outletového ráje 21century. Večer byl odpočinkový ve znamení plánování, odkud budeme sledovat následující večer ohňostroj ke dni nezávislosti.

Den 8 – Den nezávislosti

Náš poslední den v NY byl bohužel už od rána zamračený. Ne, že bychom se mračili my, ale po perném týdnu plném veder a jedné večerní bouřce přišel první delší déšť. Od rána poprchávalo, takže jsme se rozhodli den strávit posledními nákupy po obchodech každý po svém s tím, že se sejdeme odpoledne na hotelu. Honza se Závim navštívili čínskou čtvrť, kde jsou ceny mnohdy ještě lepší než v centru a nejedná se přitom o padělky. Kuba s Jendou se zase zaměřili na obchůdky s „cetkami-tretkami“, ve kterých většinou prodávají cizinci, s nimiž se dá cena ještě usmlouvat (většinou).

Kolem páté hodiny odpolední jsme se sešli na hotelu, zabalili potřebné foto-vybavení a pěšky vyrazili na břeh Hudson River, odkud jsme měli v plánu pozorovat ohňostroj nad Manhattanem. Na mapě vypadala cesta o dost kratší. 🙂 Ve skutečnosti to byla pěkná „štreka“. Na místo jsme dorazili až po západu slunce. Na pobřežní promenádě jsme udělali několik pěkných fotek s panoramatem NY za námi a pak už jsme rychle spěchali zaujmout místo na molo, odkud většina lidí přijela show pozorovat. Ohňostroj začal kolem desáté večer. Byla to moc pěkná podívaná a my jsme si začali uvědomovat, že náš pobyt v tomto úžasném městě je u konce. Útěchou pro nás mohlo být jen to, že další víc jak 2 týdny cestování máme ještě před sebou.

Pokračovat na další část USA Tripu 2014 (Washington DC)

Pokračovat na další část USA Tripu 2014 (Washington DC)