TOP 10 věcí, které jsme zažili v severním Maroku: Fes, Chefchaouen, Cascade D’akchour…
Vypravit se do Maroka jsem chtěl už dlouho a to hlavně za vůněmi orientu, zajímavou architekturou a specifickou přírodou. Většina lidí cestuje na jih Maroka do Agadiru na pláž nebo do Marrákeše kvůli okolním pouštím. Nás trochu odrazovali zkušenosti cestovatelů, takže jsme šli proti proudu a rozhodli se vydat na sever, kde je hlavním lákadlem město FES a modré městečko Chafchaouen, které je ukryté v horách. Cestovali jsme ve 4 lidech – Honza, Zuzka, Bára a já – během jarních prázdnin na konci února 2020. Počasí tam bylo tou dobou příjemné na cestování. Během dne se teploty pohybovaly kolem 20 stupňů a kromě večerů, kdy už je chladněji, se dalo chodit v tričku a kraťasech. Méně znalým připomínám, že ženy by se neměly zbytečně odhalovat a provokovat. To samé platí i o líbání nebo osahávání na veřejnosti, přeci jen Maroko je muslimskou zemí.
O jakých zážitcích vám budu vypřávět?
- FES a jeho trhy s vůní orientu
- Marocké jídlo a street food
- FES a jeho památky
- FES a jeho barvírny kůží – kuželožny
- FES – Královský palác Palais Royal Dar El Makhzen
- Chefchaouen – modré město
- Chefchaouen – okolní hory a vyhlídka na město
- Chefchaouen – noční život a toulky městem
- Chefchaouen – vodopády D’akchour
- Chefchaouen – most bohů v kaňonu D’akchour
Dozvíte se také, jak jsme cestovali, kde jsme bydleli a kolik co stálo.
Doprava, jazyk a víza
Letenky – Z Prahy můžete letět do Tangeru, Cassablancy nebo do Fesu, kam jsme letěli my. Většina letů má přestup v Itálii nebo Francii a přímo se létá jen do Cassablanky nebo Marrakéše. Nás vyšla letenka Praha – Paříž – Fes a zpět Fes – Nantes – Praha na 4500 Kč (kupováno měsíc před odletem). Seženete i levnější letenky, ale záleží, jak budete flexibilní. Po Maroku pak můžete létat se společností Air arabia mezi většinou velkých měst.
Jazyk – V Maroku je úřední řeč francoužština a arbština. Nemusíte se ale bát, všude, kde se pohybují turisté, mluví každý alespoň trošku anglicky.
Víza a peníze – Po příletu na menší letiště nás čekalo vyplnění vízového formuláře (předem žádné vízum vyřizovat nemusíte stačí vám biometrický pas) a výměna dolarů nebo eur na Marocký dirham (MAD). Přímo v hale letiště byly 2 směnárny, které mají dobré hodnocení a měly i slušný kurz. 1 mad byl cca 2,5 Kč. V Maroku nám obecně nebylo doporučeno platit kartou a často to ani nejde. Pak už nás čekala cesta na hotel.
Taxi – Venku jsme oslovili taxi, no, byl to cca 30 let starý mercedes v opravdu opotřebovaném stavu, ale to je v Maroku běžné auto jako u nás škodovky. Nikdo s hezčím autem jako by nestál o baťůžkáře. Za odvoz do cca 20 km vzdáleného centra Fesu si řidič řekl 18 eur (500 Kč). Byla to cca 30 – 40 minut dlouhá jízda skrz zácpy a špinavé město. Běžná cena za jízdu po městě byla cca 10 – 20 mad. Z letiště vás logicky trochu natáhnou, ale jinak je taxi ve Fesu i jinde levné a časově se na kratší trasy vyplatí víc než autobus.
Autobus – V Maroku jsme se báli půjčovat si auto, takže jsme se rozhodli mezi městy cestovat autobusem. Mile nás překvapila úroveň. Funguje tu několik společností podobných FLIXBUSU nebo REGIOJET s výborným spojením do všech větších měst. Nejpohodlnější bylo cestovat přímo z hlavního autobusového nádraží. Je to čistý, klimatizovaný terminál s informačními tabulemi a to samé platilo i pro autobusy. Se společností CTM jsme jeli z Fesu do Chevchaouenu za 80 mad (200 Kč) na osobu. Cesta trvala s jednou zastávkou na toaletu a jídlo necelé 4 hodiny. Nutno dodat, že dálnice jsou tu spíše vzácnosti a celou cestu se můžete kochat horami, jezery a vesnicemi, abyste si udělali představu, jak Maročané žijí. Autobus jezdí cca každé dvě hodiny a lístky se kupují online.
Ubytování ve Fesu
Naše ubytování leželo přímo v medině, což je označení historického centra. Většinou se jedná o spletitý a nepřehledný labyrint domů s úzkými uličkami, ve kterých najdete trhy, restaurace a různé mešity. Penziony nebo domy, kde se můžete ubytovat, Maročané nazývají riády. Jsou to domy obdelníkového půdorysu s nádvořím uprostřed, kde se nachází společné prostory, bazény, kašna a bývají velmi pěkně vyzdobené. Několik pater pak zajišťuje stín v horkých měsících. Nám se líbil Riad Verus. Za stylový dvoulůžkový pokoj s dobrou snídaní jsme zaplatili 1200 Kč/noc. Z ulice většinou nejde vůbec poznat, co vás uvnitř čeká. Když už máte to štěstí a najdete správnou polohu domu, vidíte jen barevné dveře v hnědé oprýskané zdi. Za nimi se ale často ukrývá jiný svět a nad krásou výzdoby v podobě mozaik, lucerniček a dalších až kýčových ozdob vás bude přecházet zrak. Rozhodně poznáte, že jste v orientu. Milá obsluha nás přivítala mátovým čajem, který je v Maroku typicky velmi sladký. Po ubytování v malebném pokojíku nám už nic nebránilo vydat se objevovat medinu a trhy.
1. FES – procházka medinou a trhy
Město Fes je nejstarším a nejvýznamnějším ze čtyř královských měst Maroka (vedle Fesu jsou to ještě Marrákeš, Meknes a Rabat). Kombinuje středověkou a moderní architekturu a ve městě najdete několik unikátů, které si ukážeme. První věcí, kterou určitě navštivte, je SOUK (trh) ve staré medině. Labyrint zdejších uliček je protkaný stánky nabízející vše od voňavého koření, datlí, výrobků z kůže, exotického jídla, přes keramiku, šperky, koberce, čajové konvičky, lucerničky a spoustu dalších cetek. Chodit tu je taková bojovka, ve které objevujete tajemná zákoutí a uličky, nesmíte se ztratit, ale přitom musíte setřást dotěrné prodejce “Gájdy” (Guide – rádoby průvodce) a ještě vás u toho nesmí okrást místní kapsáři, kteří jsou v Maroku vyhlášení. Ale nebojte se, není to tak hrozné, jak jsme slyšeli třeba o Marrakeši. Tady stačilo naznačit, že nemáte zájem, a nikdo nás znovu neotravoval. Ceny jsou tu pro Evropany velice příznivé. Kabelky, peněženky a další kožené výrobky tu pořídíte od 200 Kč, což je dáno tím, že se tu vyrábí. Připravte se ale na velké smlouvání. To je tu součástí nákupu všude a vždycky se dostanete minimálně na polovinu ceny.
Pokud bych měl vypíchnout, co bylo na trhu nejzajímavější, jsou to rozhodně stánky s kořením a datlemi, uličky plné koberců a street food. Slabší povahy by mohly rozhodit uřezané hlavy zvířat u stánků, asi na důkaz toho, že je jídlo čerstvé. Bohužel, co se týče chutí, většina pochutin lépe vypadá, než chutná. Najdou se ale i výjimky, o kterých si řekneme dále.
2. Ochutnávka street food a tradičních jídel
Po asi 2 hodinách toulání se trhy, nám dost vyhládlo. Blížil se čas večeře a restaurace se začaly plnit. Na všech jídelních lístcích bylo vidět to samé: TAJINE (čtete tažín). Takže jsme ho samozřejmě vyzkoušeli. A pokud se do Maroka někdy podíváte, určitě vyzkoušejte některé ze zmíněných věcí. Jídlo patří do TOP věcí, které v Maroku musíte zažít.
- Tajine je pokrm připravený v typickém marockém hrnci zvaném právě tajine. Ve své podstatě jde o dlouhé pomalé dušení, kdy se zachová co nejvíce lahodné šťávy. Neexistuje jeden univerzální recept, může být s různými druhy masa nebo jen zeleninový. Najdete v něm kromě masa (nejčastěji jehněčí a kuřecí) i rajčata, mrkev, cuketu, olivy, hrách, kuskus, cizrna… Klíčem je určitě koření jako římský kmín, koriandr… Přílohou pak bývá tradiční placka. Chuť jídla pro nás byla trošku zklamáním, přišla nám nevýrazná, i když jsme jídlo zkusili na několika místech. Jsem milovník indické kuchyně a tam jsou chutě více výrazné. Nicméně za ochutnání to určitě stojí, prostě zdravá dušená zelenina, ale nic, z čeho bych se posadil na zadek. Ceny se pohybovaly dle typu restaurace od 20 mad do 80 mad.
- Zaalouk – to už bylo jiné kafe. Tento marocký předkrm jsme dostali jako pozornost pro zkrácení čekání na hlavní chod. Byla to láska na první pohled, nebo spíš chuť? Jedná se o takový pečený salát z lilků a rajčat a směsi koření, kde dominuje římský kmín a koriandr. Musím přiznat, že po tomto jídle jsem se mohl v Maroku utlouct a dávali jsme si ho všude, kde to šlo. Cena se pohybovala kolem 20 mad, dle velikosti porce.
- Harira – je tradiční arabská polévka oblíbená především na území Maroka a západního Alžírska. Jedná se o hustou polévku z rajčat, čočky, cizrny a voňavého koření. Zajímavostí je, že se tato polévka podává často v menší porci ke snídani, kde jsme ji právě i my ochutnali poprvé. V každé restauraci chutnala trošku jinak, nicméně je výborná a určitě ji zkuste. Ceny polévek jsme registrovali od 10 mad nahoru dle velikosti porce.
- Marocké cukrovinky – na trhu zajisté narazíte na různé marocké cukroví. Na pohled často vypadá lákavě, ale většinou se jedná o jakési sušenky z různých oříšků s cukrovou nebo medovou polevou. Nás to moc neoslovilo, vše bylo dost suché a přeslazené. Výjimkou byly kokosové a mandlové bochánky, které prodávali především v modrém městě Chevchaoenu staré babičky. Ty byly vynikající a můžeme je doporučit. Ceny jsou za váhu pytlíku nebo za kus. Například kokosový bochánek stál 2-5 mad.
- Marocké pomeranče – tak sladké a dobré pomaranče jako v Maroku jsem nejedl nikde na světě. Jsou veliké a rostou všude kolem, dokonce i na stromech kolem hlavních silnic v centru města. Určitě je tu ochutnejte, stojí asi 10 Kč a neméně dobré jsou fresh džusy, které na ulici též koupíte všude.
- Marocké placky – uvidíte je na každém rohu a jí se uplně ke všemu. Je to místní chléb a jsou rúzného druhu. Pšeničné, kukuřičné, pikantní…. Záleží jen na vaší chutí a receptu prodejce. Ceny placek se pohybují od 1-5 mad dle velikosti a druhu. Nám velmi chutnaly.
Pokud bych měl shrnout ceny, většinou se menu v resturaci pohybovalo kolem 150-200 Kč/os za polévku, předkrm, placky, olivy, hlavní chod a pití. Jídlo do ruky jako například místní kebab se pohybovalo kolem 20 mad, podle velikosti porce. Placky všeho druhu za 1-5 mad.
3. FES – mešity a zdobené brány v medině.
Jak již bylo zmíněno, medina je historické jádro města. Většinou bývá ještě obehnané opevněnou zdí a kromě trhů najdete v jejím nitru také krásné mešity, univerzity nebo muzea. Ve Fesu je jich hned několik, ale bohužel je většina přístupná pouze muslimům. Naštěstí nás nechali nahlédnout alespon do některých.
Jedna z přístupných mešit je Bou Inania Madrasa, dnes již asi nevyužívaná, trošku zanedbaná, ale jinak krásná mešita. Dominantou je brána do nádvoří, kde je fontána a okolní zdi a klenby jsou zdobené mozaikami nebo vyřezávaným dřevem. Vstupné bylo symbolických 20 mad (50 Kč). Další krásnou stavbou je univerzita Al-Karaouine, tam jsme se bohužel nedostali, ale pokud budete mít možnost, navštivte ji.
Asi nejhezčí stavbou, do které můžete branou nahlédnout, je Kairaouine Mosque, dovnitř vás sice nepustí, ale i ze vchodu se můžete pokochat výzdobou a pěkným nádvořím.
Dalšími pamětihodnostmi jsou brány v opevnění, které zajištují vstupy do významných míst. Ta nejznámější je trojklenutá Bab Bou Jeloud (modrá brána), která je hlavním vchodem do západní mediny, kde najdete trhy.
Takovou nenápadnou zajimavostí jsou také veřejné studny s pitnou vodou. Těch najdete v medině několik jsou umístěné ve výklenku a vždy jsou krásně zdobené.
4. FEZ – Barvírny kůží – koželužny
Jedním z největších lákadel Fesu, které jen tak někde neuvidíte, jsou barvírny kůže. Najdete je na východním okraji mediny a jmenují se Chouara Tannery. Těch je v medině několik, ale tyto jsou nejhezčí a největší. Na trzích vám budou nabízet tour za poplatek, budou vám tvrdit, že se tam bez nich nedostanete. Nevěřte jim a dojděte si tam pomocí google map sami. Tour má smysl jen v případě, že chcete chodit dole mezi nádržemi a zajímá vás výklad. Že jste blízko poznáte podle silného zápachu, močoviny a barev. Pro nejlepší vyhlídku na barvírny budete muset na terasu do některého z obchodů. Vstup je tam zdarma, i když vám budou postávající kolem tvrdit opak. Je však slušnost po využití terasy prohlédnout krámek, a pokud nebudete mít o nic zájem, poděkovat a odejít. Zápach můžete přebít mátou, kterou si můžete od prodejců kolem koupit a strčit si ji do nosu. Mě osobně zápach nijak nevadil. Vyhlídka za to stojí a vidět, jak se kůže zpracovává a barví, je velice zajímavé. Člověk si udělá obrázek, jaké úsilí za tím je.
5. FES – Královský palác Palais Royal Dar El Makhzen
Že se jedná o palác královský, poznáte už zdálky podle toho, jak se třpytí zlatem. Jeho dominantní brány jsou bohatě zdobené složitými mozaikami z kamínků a zlatem se tu také rozhodně nešetřilo. Detaily zdobení budete obdivovat hlavně při pohledu z blízka. Před palácem se střídá hradní stráž a k okolí paláce přiléhají zelené zahrady plné palem, které vám poskytnou stín v horkých dnech. Dovnitř paláce se nedostanete, ale i z venku stojí ta výzdoba za to.
Cesta z Fesu do modrého města Chevchauoenu
Po dvou dnech toulání se Fesem jsme odcestovali do klidnější oblasti hor, kde se nachází tato modrá perla Maroka. Cesta autobusem byla dlouhá, ale pořád se bylo na co dívat, až nám bylo občas líto, že nemůžeme zastavit a kochat se déle. Za okny se střídaly nejprve pouště, které se postupně zelenaly, pak přibyla jezera a okolní kopce se začaly měnit v hory.
6. Modré město Chevchaouen
Už když jsme se blížili k městu, bylo jasné, že jsme v úplně jiném světě, než jsme viděli ve Fesu. Obklopovali nás hory, všechno kolem kvetlo a bylo krásně barevné. Byl cítit čerstvý vzduch a klid.
Když člověk vystoupí na autobusové zastávce vidí jen obyčené betonové město místy natřené na modro. To pravé kouzlo nás čekalo schované ve staré medině po vyšplhání krpálu. Ulice lemovaly pomerančonvíky, které jen vybízely k otrhání a krásně voněly. Po cca 15 minutách šplhání do prudkého kopce jsme konečně dorazili k bráně starého města a od té doby nás zahalila všudepřítomná modrá barva. Opět nás čekalo bludiště krokolomných, ale malebných uliček, přehlídka krásných dveří, ale ve srovnání s Fesem vás tu nikdo neotravuje a můžete si vychutnávat magickou atmosféru.
Přezdívka „modré město“ rozhodně nevznikla jen tak – budovy, schody, chodníky, dveře, vše je natřené na modro. Nejedná se však o nudné jednolité stavby, nýbrž o různé odstíny modré, navíc lemované zlatou kamennou zdí. Tradice barvení stěn na modro byla zavedena židovskými uprchlíky, kteří věřili, že pohled na cokoli modrého evokuje v každém z nás myšlenky na nebe a na boha. Ti méně věřící však tvrdí, že tato teorie není ničím podložená a odůvodnění modré barvy je prosté – slouží jako ochrana před komáry. Kromě modré barvy je město proslulé také okolní přírodou, kde se pěstuje hašiš a konopí. Proto vás nepřekvapí, že jsou tu všichni vysmátí a v pohodě.
Město je relativně malé, takže tu nemusíte vůbec řešit dopravu, všude dojdete pěšky. V medině je jedno velké náměstí s místní středověkou pevností, které je lemované restauracemi. Odpoledne a v podvečer tu vystupují různí umělci a zpěváci. V medině najdete samozřejmě i trhy, jen jsou více roztahané a ne tak rušné jako ve Fesu. Všechno je tu takové klidnější, romantičtější a veselejší. Nikdo nikam nespěchá a naše jediná činnost byla toulat se s pomerančovým džušem v ruce, hledat ta nejhezčí zákoutí na fotku a u toho zakusovat domácí mandlovo-kokosové bochánky od místních babiček.
Ubytování v Chavchaoenu
Bylo pozdní odpoledne a my jsme se chtěli ubytovat. Nepříjemné bylo zjištění, že navigace je k ničemu, protože se ulice jmenují všechny stejně a čísla domů tu na sebe nenavazují, takže jsme asi hodinu bloudili a hledali náš hotel. Místy už jsme byli zoufalí a nemít ho předem zaplacený, tak bychom šli jinam. Nakonec nám pomohli místní, kteří nás po chvilce pokřikování do oken a telefonování dovedli na správné místo. Trochu jsme se báli, kam nás odvedou, už byla skoro tma, ale nikdo nás nechtěl okrást ani prodat, chtěli nám jen pomoct. Mladík, který nás dovedl, se usmál a rozloučil se. Nám to ale nedalo a dali jsem mu nějaké děkovné. Proto vám doporučuji, zjistěte si předem, kde přesně váše ubytování leží, a nespolehejte jen na adresu. Případně se nechte někde vyzvednout. Když jste tu první den, je to opravdu labyrint.
Naše ubytování se jmenovalo Dar El Fanne a modré město nás natolik uhranulo, že jsme se rozhodli tu zůstat 3 noci. Za dvoulůžkový pokoj jsme tu platili 800 kč/noc včetně snídaně. Opět se jednalo o riad, ale ne tak velký a nazdobený jako ve Fesu. Snídaně byla podle místních zvyků. Kukuřičné a pšeničné placky, palačinky, kozí žervé, marmeláda z pomerančů, pasta z lisovaných oříšků, káva, čaj a fresh pomerančoý džus. Pokoj se nacházel na střešní malebné terase, byl malinký, ale útulný. Splňoval vše, co k přespání potřebujete, a klidně bych se tam ubytoval znovu.
7. Chavcheoen – Vyhlídka na město od mešity
Hned další den ráno jsme se vypravili na místní vyhlídku, ze které máte celé město jako na dlani. Cesta vedla přes celou medinu, ale uličky jsou tak spletité, že nikdy nemusíte stejnou cestou a vždy objevíte něco nového. Za branami mediny byli u potoka pávi a pak už nás čekalo jen stoupání po prašné cestě. Na to, že byl konec února, tak jsme se docela zapotili. V poledne bylo 23 stupňů. Cesta trvala asi 30 minut a nahoře se slunila dvě štěnata. Na kamenné zídce jsme posvačili kokosové bochánky a kochali se městem, ze kterého se začalo ozývat halekání, kterým svolávájí věřící k modlitbám.
Tohle halekání uslyšíte také brzy ráno, kdy střídá kočičí rvačky, jaké jsem tedy ještě neslyšel. Jak ve Fesu, tak v modrém městě je spousta koček a ty se celou noc jen perou a to vřískání, to teda stojí za to.
Vyhlídka na zdejší hory nás namotivovala se do nich vydat na výlet, který jsme naplánovali na další den.
8. Chevchaouen – Večerní vystoupení muzikantů na náměstí a toulky medinou
Ač vám noční procházky po medině v Maroku nikdo nedoporučí hlavně kvůli bezpečnosti, my jsme to v partě riskli a udělali si okruh po těch rušnějších místech. I večer mělo modré bludiště své kouzlo, i když bez lidí bylo takové prázdné a strašidelné. Výjimkou je náměstí, kde je i po setmění docela živo. Můžete tu sledovat místní tanečky s čapkou s bambulí na provázku, kterou doprovází živá kapela na bubínky. Je to tradiční tanec, který stojí za to v Maroku vidět. V okolí náměstí také najdete zdejší trhy, které jsou mnohem více zaměřené na domácí voňavá mýdla a olejíčky. A i když jsem chlap, tak musím uznat, že ty vůně byly tak pronikavé, že jsem neodolal a také si nějaká mýdla koupil.
9. Chevchaouen – Výlet do hor s vodopády Waterfalls Akchour
Pokud navštívíte modré město, je hřích neudělat si výlet do nedalekých hor, kde jsou vodopády Akchour. Jedná se o krásné kaňony, kde se u vesnice Ouslav stékají dvě koryta křišťálově čistých řek, na kterých vznikají kaskády pěkných vodopádů.
Na místě najdete dvě hlavní turistické trasy: jedna k vodopádu D’Akchour podél jedné řeky a druhá k mostu Bohů God’s Bridge, kterému se budu věnovat později.
Na výchozí místo túry se dostanete taxikem přímo z modrého města. Cesta je 25 km dlouhá, ale horami, takže cca na 30 minut jízdy. Stanoviště taxíků najdete nad autobusovým nádražím a cenu si musíte usmlouvat. Ví, že jste turisté, takže nebude stejná jako pro místní. My jsme platili 350 mad za 4 lidi, což bylo asi 200 Kč na osobu. Výhoda taxíku byla nejen flexibilita, ale i to, že nám ochotně zastavil, kde jsme chtěli, abychom hory podél cesty v klidu vyfotili. Je dobré si domluvit, v kolik vás má vyzvednout na odvoz zpět, pokud nechcete riskovat, že tam zrovna nebude žádné volné taxi. U parkoviště před vodopády je restaurace a vodní elektrárna, kde vás budou očekávat “Gájdi”, kteří vám chtějí prodat své služby průvodce. Ale nebojte, není kam zabloudit, jdete pořád podél vody.
Zpáteční trasa k vodopádu zabere 4 – 5 hodin podle rychlosti vaší chůze, takže pokud se nechcete hnát, chcete se vykoupat a dát si něco k snědku, počítejte, že tu budete chodit podél řek celý den. Na přehradě u vodní elektrárny se musíte rozhodnout, kam chcete jít. Levá strana břehu proti proudu je k vodopádům a pravá k mostu Bohů (kratší cesta), u soutoku řekl platí to samé, levý potok teče od vodopádů. Cesta je příjemná, stín střídá sluníčko a po cestě se můžete kdykoliv zastavit a vykoupat v lagunách u menších či větších vodopádů. Překvapením pro nás bylo, když se nám nad hlavou začali proháně makakové, což jsou krásné opičky. Všude podél cesty máte možnost si koupit pití i jídlo. V únoru tu nebylo moc narváno, ale věřím, že v létě bude řeka plná lidí. Když jsme po 2 hodinách došli k vodopádu, čekalo nás trošku zklamání. Byl sice pěkný, ale měl nejšpíš urologické potíže, nebylo totiž období dešťů, takže té vody moc nebylo. Skály a jezírko pod ním je ale velmi zajímavé a fotogenické, takže to za tu cestu stojí.
10. Chevchaouen – most bohů
Po návratu zpět na soutok řek jsme se vypravili na druhou trasu k mostu Bohů. Jedná se o přírodní úkaz, kde v obrovské skále vytvořila řeka klenutý oblouk. Cesta k němu je hlavně za začátku pohodička, ale v polovině cesty počítejte s trochou adrenalinu. Vede na dně skalního kaňonu, kde se budete muset brodit řekou, a pokud se nebudete chtít namočit (čemuž se asi nevyhnete), budete muset lézt i po skalách nad vodou. Ale nebojte se, je čeho se držet, je kam dávat nohy, ale občas to klouže. Nás to moc bavilo, byla to taková vodní ferrata. Ani nám nevadilo, že jsme si namočily boty, když nám uklouzla noha. Celkově je ale cesta mnohem záživnější než k vodopádům.
Po asi 40 minutách cesty nás v cíli čekal opravdu uchvatný pohled na skalní most, kterým zrovna svítilo sluníčko a dodávalo místu úžasnou atmosféru. U mostu cesta končí, pokud tedy nechcete pokračovat dál řekou, což nekteří dělají. Nám ale výprava stačila a bylo na čase vydat se zase domů. Zdejší přířoda a kaňony jsou opravdu nádherné, až úplně zapomenete, že jste v Maroku, a připadáte si jak někde v Americe na divokém západě. Výlet sem určitě doporučuji, ale nezapomeňte zohlednit obuv a také si vezměte dostatek vody na pití. Cest na túry jsou tu spousty, takže tu můžete v případě zájmu chodit více dní. Pokud nebudete mít celý den čas a budete muset volit, kterou trasou jít, doporučil bych vám spíše most Bohů a případně začátek cesty k vodopádu, kde nějaké pěkné menší vodopády uvidíte také.
Závěrečné shrnutí a rozpočet
V severním Maroku jsme si užili celkem 6 dní. 3 dni ve Fesu, 3 dni v Chevchaoenu a okolních horách. Celkově nás Maroko překvapilo. Vzhledem k tomu, co jsem četl u jiných cestovatelů, jsem byl k hodně věcem skeptický. Moje zkušenost byla ale úplně jiná, lidé byli milí, i když na pohled někdy budí hrůzu. To nejhezčí kvůli čemu bych se klidně vrátil, je jednoznačne modré město a okolní příroda. Fes je příjemný bonus, kde zažijete orient a uvidíte pěknou medinu, jinak je to ale typicky špinavé africké město. Mít pár dní navíc, určitě bych navštívil Cassablanku a blízké Meknes. Chtěli jsme mít ale klidné tempo, takže, jsme si radši užili v modrém městě více dnů. Určitě v budoucnu navštívíme i jižní Maroko, takže se těšte na srovnání v dalším cestopise.
Finančně nevychází Maroko vůbec špatně. ceny jsou rozpočítané na osobu:
- Letenky – 4500 Kč (Praha-Paříž-Fes, Fes-Nantes-Praha)
- Ubytování FES 2 noci – 1300 Kč
- Ubytování Chefchaouen 3 noci – 1500 kč
- Vstupné mešity – 100 Kč
- Autobus – 400 kč
- Taxi – 600 Kč.
- Kapesné a jídlo – 2700 Kč
- Celkem – cca 11 000 Kč za 6 dní v severním Maroku.
Čím jsem fotil?
- Většina fotek byla focena na Sony A7III s objektivem canon 17-40mm L
- Hodně široké a selfie záběry jsou focené na akční kamerku DJI Osmo Action
- Něco málo je na Iphone 6s
No Comments