Prodloužený víkend v podzimních Dolomitech a okolí Gardy
V Čechách bylo stále babí léto a nám se postesklo po pořádných skalách, takže jsme se spontánně rozhodli trávit svátky na konci října v Itálii. V plánu bylo užít si posledního sluníčka, zlatavých barev podzimu a vylézt nějaké kratší ferraty, které nebudou moc ve stínu. Vzhledem k nevyzpytatelnému počasí jsme pouze věděli, že začneme v oblíbené Val Gardeně.
Passo Gardena v oranžovém podzimní hávu a ferrata Kleine a Grosse Cirspitze
Na parkoviště v sedle Passo Gardena jsme dorazili v 8:30 ráno. Venku byla ráno ještě zima, ale sluníčko už nádherně osvěcovalo vzdálenou horskou skupinu Grupo Fanes s Tofanou, která se třpytila jako pozlátko. Pokud do Passo Gardeny na podzim pojedete, je dobré vědět, že dobrá polovina sedla a údolí je celý den ve stínu skalního masivu Sella. Pokud nechcete klepat celý den kosu, vyberte si stejně jako my ferraty na sluncem zalité straně, kde najdete jednoduché, zajištěné cesty Klaine Cirspitze (B/C) a Grosse Cirspitze (A).
Nástup k oběma ferratám je cca 45-60 minut po štěrkových cestách. Lanovky už většinou koncem října nejezdí, proto jsme museli pěšky. To nám ale nevadilo, protože je to krásná a nenáročná cesta s božskými výhledy. Všude kolem nás se leskly zlatavé modříny a ve srovnání s létem tu bylo co se týče turistů prázdno. Na konci cesty si musíte vybrat, který vrchol si zvolíte. Pokud nemáte žádnou výbavu na lezení ferrat, volte jednoduchou Grosse Cirspitze, kde se v jedné pasáži jen podržíte lana a jinak jdete po pěšině. V případě, že se chcete trošku protáhnout na skále, zvolte stejně jako my menšího bratra Kleine Cirspitze, kam rozhodně bez jištění nelezte.
Via Ferrata Kleine Cirspitze (2520 m)
Obtížnost této zajištěné cesty je B/C, ale většina trasy je spíš B a vhodná i pro začátečníky. Navíc není vůbec dlouhá a zabere vám kolem 30 minut. Nahoře vás čeká menší kříž a především nádherný panoramatický výhled na všechny strany. Při slunění a kochání se krajinou vám budou dělat společnost černá kavčata (černý pták podobný vráně), se kterými se můžete podělit o svačinu. Obtížnější než ferrata samotná, je cesta dolů, která je klouzavou sutí a není moc příjemná. Vzhledem k délce se ale nebojte, za 40 minut jste dole.
Jako takovou rychlovku na dopoledne mohu ferratu doporučit, profíka sice nenadchne, ale výhledem rozhodně neurazí a pro začátečníka je ideální.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Große Cirspitze (2592 m)
Pro méně zdatné je tu větší brácha předchozí varianty. Tam si sice moc nezalezete, ale paradoxně se budete škrábat do větší výšky a čeká vás sice podobný, ale o něco lepší výhled. Zajištěný je tu jen kousek cesty a to s obtížností A, který většina zvládne bez jištění s přidržením lana. Pod lanem se hlavně v létě tvoří fronty, ale jinak je běžný čas výšlapu kolem 30 minut. Nahoře vás čeká, veliký kříž a kouzelné vyhlídky na všechny strany. Tahle trasa je sice schůdná i bez jištění, v rámci bezpečnosti ho ale určitě používejte, pokud ho tedy máte.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Passo Sella a Via Ferrata Rodella Klettersteig
Kolem oběda jsme byli zpět u auta a koumali jakou ferratu si dáme dál. Na podzim je největší problém brzká tma. A když k tomu přidáte nemožnost zrychlit cestu lanovkou, dost vám to omezí výběr ferrat na ty kratší. Nám zbývaly cca 4 hodiny do setmění. Nic nám nebránilo se jen tak procházet, ale ještě nějakou jednohubku jsme si dát chtěli.
Naštěstí jsme objevili ukrytou ferratu Rodella Klettersteig. Ta vede pod stejnojmennou lanovkou Col Rodella v sedle Passo Sella, které je samo o sobě nádherné a můžete se tu kochat skalním masivem Sasso Lungo. Nástup k ferratě od parkoviště v sedle trval asi 45 minut. Ferrata je trošku schovaná, musíte vylézt k chatě Rodella, kde končí lanovka z údolí Val Di Fassa a pak skálu obejít zleva abyste byli přímo pod lanem, po kterém jezdí kabina. Tam najdete ukrytou kratší zajištěnou cestu obtížnosti C/D. Ale nebojte, je lehká a strmější úseky lezete po kramlích. Za mě to bylo spíš B/C a za 30 minut jste nahoře. Na skalnatém vrcholku byla dřevěná terasa již zavřené chaty. My jste se tu slunili dobrou hodinu a kochali se nádherným okolím, výhledy na Sellu, Sasso Lungo, Secedu nebo ledovec Marmolada. Sluníčko krásně hřálo a kolem nás se proháněli paragleidisté, kteří tuto oblast milují. Na tomto místě jsme náš den ukončili a vypravili se najít ubytování.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Ferraty kolem Lago di Garda: Monte Albano a soutěska Rio Sallagoni
Další den jsme se bohužel probudili do deště a protože to nevypadalo na zlepšení, odjeli jsme z hor víc na jih k jezeru Lago di Garda. Tam už naštěstí nepršelo a bylo dokonce i sucho. K jezeru jsme přijeli kolem 10 hodiny dopolední, takže jsme měli cca 6 hodin na lezení. Vybrali jsme jednu vzdušnou ferratu a jednu soutěsku.
Via Ferrata Monte Albano (685 m)
Je výživná a vzdušná ferrata ve městečku Mori, které najdete na severu jezera Garda, hned u sjezdu z dálnice. Obtížnost této ferraty je značena jako D a je náročná hlavně na sílu v rukou. Mnoho úseků se leze kolmo po kramlích, které se střídají s traverzy po úzkých římsách. Nemusíte se ale bát, všechna místa jsou dobře zajištěna. Jen konec ferraty už může být pro někoho vysilující. Nicméně z ferraty je krásný výhled na okolí a lezete opravdu vysoko, rozhodně nic pro lidi trpící závratí. Nástup k ferratě je po vyšlapané cestě vinohradem až ke kamennému kostelíku. Z města trvá nástup cca 20 minut. Samotné lezení nám zabralo 60 minut a stejnou dobu trvala i cesta dolů. Na vrcholu ferraty nás čekaly vinice zalité sluncem a políčka s kiwi. Opravdu jsem netušil, že se v Itálii kiwi pěstuje. Ferratu mohu určitě doporučit, je opravdu zajímavá a hlavně vzdušná.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Soutěska s ferratou Rio Sallagoni
Druhou část dne jsme prozkoumávali uzounký skalní kaňon, ve kterém je ferrata Rio Sallagoni, vedoucí ke hradu ve vesnici Drena. Parkoviště je 15 minut chůze od ferraty přímo u hlavní silnice. Soutěsku tu vymlel potok, který skrz ni protéká a na několika místech jsou i pěkné vodopády. Kaňon je zajímavý hlavně svou úzkou šířkou, kde občas i drhnete zády o protější stěnu. Ty jsou však hladce omleté od vody, takže není čeho se bát. Většinu cesty traverzujete na kramlích zavěšených ve stěně kaňonu. Čeká vás také dvojice lanových mostů, ale jinak je to chůze po pěšinách. Je to lehká ferrata obtížnosti B/C s délkou okolo 75 minut. Cesta zpět na parkoviště trvala okolo 30 minut. V soutěsce už byla odpoledne docela tma a chladno, což musí být především v létě příjemné. Nicméně na pohled je to velmi originální ferrata vhodná pro začátečníky.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Citronové městečko Limone u jezera Garda
Ráno nás dohnal déšť i na Gardě, takže s lezením byl šmitec. Ale nevzdáváme se a začínáme procházkou kolem jezera Lago di Toblino, u kterého jsme nocovali. Dramatická oblačnost dodávala krajině hororovou atmosféru a po hodinové procházce jsme vyjeli směr jezero Garda. Na fotkách mě zaujalo městečko Limone, které je vyhlášeno tématikou citronů. Z těch se tu vyrábí alkoholické likéry, mýdla, krémy, oleje, svíčky, ale i různé dekorace. Za sebe musím vypíchnout likér Limoncello, který je zdejší spcialitou a obzvláště ve smetanovém provedení je výborný. Při procházkách malebnými uličkami si můžete všimnout i keramických destiček s názvy ulic a čísly domů, které jsou také lemovány citronovými vzory. Celé městečko je kouzelné a zajímavá je také příjezdová cesta, která několikrát vede podél jezera skrz skalní tunely. Celé jezero Garda je populárním místem hlavně pro cyklistiku a samozřejmě koupáním. V létě tu bývá dost plno a není se čemu divit, voda je tu krásná a v okolí je spousta aktivit k vyžití.
Ferrata Burrone Giovanelli v monumentálním kaňonu
Počasí se moc nelepšilo, a protože ani předpověď na další dny nebyla příznivá, rozhodli jsme se zamířit domů a po cestě zkusit ještě ferratu v kaňonu v domnění, že tam pršet nebude. Do oka nám padla technicky jednoduchá ferrata Burrone Giovanelli obtížnosti B, která je kousek od dálnice u města Mezzocorona. Moc míst zajištěných lanem tam ale nebylo. Je to spíše pochoďák tajemným kaňonem zpestřený několika vodopády. Dva z nich ale patří k nejvyšším vodopádům, které v této oblasti můžete potkat. Hned na začátku je dlouhý žebřík u prvního vodopádu, pokračuje nezáživná cik – cak cesta vzhůru ke kaňonu. Nutno dodat, že ten je opravdu vysoký a působí dost tajemným dojmem. Zajímavostí je také to, že tu můžete pozorovat mloky (vypadá jako tlustá černá ještěrka se zářivě žlutými tečkami). Vylézt až nakonec kaňonu nám trvalo cca 2 hodiny a jak už jsem zmínil, většina cesty je spíš pochoďák na dně kaňonu a zajištěných míst je tu poskromnu. Na konci nás čekal další obří vodopád, ve kterém ale moc vody neteklo. Nejhorší je cesta dolů, ta je docela dlouhá a pokud nepojedete lanovkou, která je malinká a vejde se tam jen 10 lidí, tak půjdete k autu klidně 2 hodiny. My jsme se naštěstí do lanovky vešli a opravdu nám bodla, protože jsme byli zmrzlí na kost a byla už úplná tma. Den jsme zakončili výbornou večeří v místní restauraci a tím jsme také ukončili náš podzimní prodloužený víkend v Dolomitech.
Více podrobností o ferratě a fotky z lezení najdete zde.
Závěr a rozpočet:
Pokud budete mít možnost a štěstí na počasí určitě vás podzimní atmosféra nadchne. V říjnu a listopadu už jsou sice krátké dny a v horách je hodně ferrat ve stínu, ale ty barvy a nízké světlo jsou úžasné. Ferraty musíte stejně jako my plánovat podle času a počasí (někde může být už sníh), ale je jich hodně a je z čeho vybírat. Obrovskou výhodou je, že se vyhnete frontám, protože na podzim tu není ani noha. My se určitě vrátíme, žlutá atmosféra nás dost nadchla.
Rozpočet na 3 dny za osobu:
Cestovali jsme ve 4 lidech autem od pátku do neděle.
- Nafta, pojištění, poplatky za dálnici a Brenner – 1000 Kč/os
- 1 noc v krásném apartmánu v Dolomitech – Chalet Dolomit – 635 Kč/os
- 1 noc ve dvoulůžkových apartmánech u Gardy – Casa St. Uldarico – 550 Kč/os
- Útrata za jídlo, restaurace, lanovka – cca 50 euro – 1400 Kč/os
Celkem 3585 Kč/os za akční prodloužený víkend.
Na co jsem fotil
Všechny fotky jsou focené na Sony A7III s objektivem Canon 17-40mm L a polarizačním filtrem.
No Comments