Tento cestopis navazuje na předchozí cestování po New Yorku

TIP: výhodné a spolehlivé letenky do Washingtonu najdete u Letušky.

Den 9 – Good bye New York, hello Washington!!!

Ráno jsme se po rychlé snídani odhlásili z našeho hotelu. Sluníčko už zase pěkně pražilo a my jsme se naposledy svezli naším shuttle busem a vyrazili do centra (kousek od Macy´s) hledat zastávku megabusu. Jde o obdobu našeho Student Agency autobusu. Na jeho palubě však byla bohužel nefunkční wi-fi. Cesta trvala asi 4 hodiny, během kterých jsme 2x stavěli na jídlo a WC. Bez přestávek odhaduji cestu tak na 2,5 hodiny.

Kolem půl třetí odpoledne jsme vystupovali přímo uprostřed rozpáleného centra Washingtonu. Protože jsme centrum neznali, zvolili jsme pro odvoz do našeho hotelu taxi. Tentokrát jsme však nesmlouvali a jeli podle taxametru, což je ve finále levnější varianta. Ve Washingtonu nás čekaly dvě noci ve velmi pěkném hotelu Courtyard Washington Embassy Row za 4600 Kč pro 4 osoby. Cena byla sice vyšší, ale pokoje byly opravdu luxusní. Navíc disponuje bazénem, vířivkou a malým fitkem. Rádi bychom upozornili, že i když se hotel nachází cca 1,5km rovně od bílého domu, v centru se u něj cenově jednalo o levnější průměr. Rozhodli jsme se hned otestovat bazén, ve kterém nám rychle vyhládlo. Následovala proto rychlá svačina a už nic nebránilo tomu, abychom vyrazili na prohlídku města.

Washington je na první pohled úplný opak New Yorku. Je tu ticho, klid a na výškové budovy tu narazíte jen zřídka. Ulice jsou naklizené, všude spousta zeleně a na každém rohu nějaký univerzitní club pro gentlemany či vysokoškoláky. Asi po deseti minutách chůze jsme dorazili do parčíku Lafayette Square, jehož dělí pouze chodník a prázdná silnice od zahrady bílého domu. Právě na této pomyslné hranici zrovna probíhala demonstrace muslimů, kteří o sobě dávali dost hlasitě vědět. Nás však víc zajímaly první snímky bílého domu. Sice je k parku situovaný svou zadní částí, ale je o dost blíž k plotu, než na známější druhé straně. Bohužel demonstrace sílila, takže ještě než jsme se stačili všichni vyfotit, přijela policejní patrola a doslova vytlačila všechny lidi až do parku. Samozřejmě včetně nás, takže z focení nebylo nic. Během minuty byla silnice doslova vymydlená. Co deset metrů stál policista a jen letmo očima přejížděl dav. Po čtvrt hodině, kdy nevypadalo, že by kohokoliv k plotu bílého domu ještě někdy pustili, jsme vyrazili dál směrem do centra – dát si něco k jídlu a podívat se na památníky. Po cestě jsme se oddělili od Honzy, který zkonstatoval ideální světelné podmínky a opět nasadil své turbo tempo. President’s Park byl kvůli nějaké akci uzavřený takže nebylo možné dočasně vidět Bílý dům zepředu. „Nevadí, zkusíme to znovu zítra“, řekli jsme si a naše další kroky směřovali k nepřehlédnutelnému Washingtonova monumentu.

Jde o jeden z prezidentských památníků ve spojených státech, postavený na počest George Washingtona – prvního prezidenta spojených států a vůdce revoluční kontinentální armády, která získala nezávislost na britské nadvládě. Základní kámen byl položen 4. července 1848. Špice byla osazena 6. prosince 1884. Při otevření byl se svými 169 metry nejvyšší stavbou světa a zůstal jí až do roku 1889, kdy byla dokončena Eiffelova věž v Paříži. Nadále však zůstává nejvyšší stavbou ve Washingtonu D.C.. A tak to i zůstane, protože ve Washingtonu nesmí být vyšší stavba než je Capitol a Washingtonův památník. Kolem památníku je v kruhu vztyčených 50 amerických vlajek jako symbol 50 států.

Zmiňovaný Capitol byl dalším bodem naší prohlídkové trasy. Vede k němu dlouhý park, který je plný sportujících a relaxujících lidí. Kolem parku jsou vybudována muzea všech možných zaměření, která jsou ve Washingtonu zdarma!!! Další navazující park už se rozkládá přímo kolem Capitolu. Nachází se v něm několik památníků a velké jezírko. Přístupu k samotné budově žádné ploty nebrání a můžete se tak vyfotit přímo na schodech nebo u fontány u vchodu. Znovu nás zaujal okolní klid a zpívající ptáčci na stromech, které jsme sice v NY také viděli, avšak přes okolní hluk neslyšeli. Slunce už začalo zapadat a tak jsme se začali točit zpátky směrem k hotelu. Po cestě nechyběla návštěva místní pizzerie.

Den 10 – Památkáři

Ráno nás probudilo příjemné sluníčko, prosvítající přes rolety hotelového okna. První naše kroky vedly do nedalekého bistra, kde jsme posnídali English Breakfast. Předpovědí na dnešní den bylo opět extrémní vedro, takže jsme se pečlivě namazali a jen v lehkém letním outfitu (kraťasy, tričko a žabky) vyrazili na okružní pěší výlet. První zastávka byla opět u Bílého domu, kde jsme chtěli napravit nezdar včerejšího focení. Ráno bylo v okolí jen pár turistů a stejné to bylo i z přední strany, která už byla přístupná. Ne však na dlouho. Po necelých pěti minutách se opakoval úplně stejný vyklízecí manévr jako včera. Dělají to asi i jen tak preventivně, aby nikde nikdo nestál příliš dlouho. Fotky jsme tentokrát stihli a spokojení vyrazili kolem Washingtonova monumentu k památníku National World War II Memorial. Pěkný památník se spoustou fontán a bazénu na počest padlých hrdinů 2. světové války. Odtud pak vede dlouhý bazén směrem k Lincoln Memorial. Jistě ho znáte z Filmu Forrest Gump, kdy měl před ním Tom Hanks jako voják proslov. Bazén je opravdu dost mělký a na rozdíl od filmu v něm byla špinavá voda, která i nevábně voněla.

Lincoln Memorial je prezidentský památník Spojených států, postavený k úctě prezidenta Abrahama Lincolna. Základní kámen byl položen v roce 1915 a slavnostní otevření proběhlo 30. května 1922. Architekt Henry Bacon jej navrhl ve stylu antického chrámu, takže připomíná slavný athénský Parthenón. Uvnitř chrámu je umístěna obrovská sedící socha Abrahama Lincolna, kterou zhotovil sochař Daniel Chester French z 28 mramorových kvádrů. Přímo nad sochou je vytesán epitaf: IN THIS TEMPLE AS IN THE HEARTS OF THE PEOPLE FOR WHOM HE SAVED THE UNION THE MEMORY OF ABRAHAM LINCOLN IS ENSHRINED FOREVER („V tomto chrámu, stejně jako v srdcích těch, pro něž zachránil Unii, bude památka Abrahama Lincolna uchována navěky“). Z památníku je krásná vyhlídka na celý park, který se jmenuje National Mall.

Jako další byl v plánu hřbitov padlých vojáku. Cesta k němu vedla přes nedaleký most přes řeku Potomac River. Přímo nad ním vede letový koridor k nedalekému letišti. Frekvence letadel je opravdu četná a je krásné sledovat, jak Vám prolétávají nízko nad hlavou. Bylo pravé poledne a sluníčko o sobě dávalo pořádně znát. Arlingtonský národní hřbitov byl založen během americké občanské války na pozemku rodiny generála Leeho a jeho manželky Marry Ann Custis Leeové, která byla přímým potomkem Marthy Washingtonové. Celková plocha hřbitova činí 2,53 km² a je zde pochováno 400 000 zesnulých a uloženo 5000 uren. Byli zde též pochováváni američtí veteráni a padlí vojáci. Americkou občanskou válkou počínaje a válkou v Iráku a Afghánistánu konče. Ten pohled na to množství bílých náhrobků byl dost depresivní, ale stojí za to ho vidět, aby si člověk uvědomil, kolik lidí muselo padnout, aby se prosadily něčí zájmy.

Cesta zpět do National Mall byla úmorná. Po překonání mostu jsme stínem parku zamířili do Muzea letectví a kosmonautiky, na které jsme se moc těšili. Po asi hodině chůzí okolo dalších menších památníků a jezírek jsme dorazili na místo. To už jsme se doslova těšili na klimatizaci uvnitř. Po krátké frontě a klasické security prohlídce jsme již stáli uvnitř, kochajíc se vstupní halou, na jejímž stropě visí nejrůznější letadla, vznášedla nebo třeba skutečný kokpit boeingu 747. Muzeum bylo založeno roku 1976 a zajímavostí je, že skoro všechny exponáty jsou originály. Vše je rozmístěno kategoriích v celkově třech obrovských halách. Najdete v nich expozice válečných bombardérů, vesmírných plavidel, špionážních letounů, civilního letectví a mnoho dalších. Jedna z nejzajímavějších byla místnost o počátcích letání s letadlem bratří Wrightů. Tedy spíš jeho věrnou kopií. Z původního letadla zbyla po jeho nehodě pouze část vrtule. Tu najdete ve vitríně hned vedle dobových fotek. I když jde jen o kus polámaného dřeva, dýchne na Vás historie a to neskutečným způsobem. Velké množství exponátů je přístupné i zevnitř a i při pouhém přecházení z místnosti do místnosti či z patra do patra, je neustále na co koukat. Není proto divu, že jsme v něm strávili 3 hodiny.. Součástí muzea je i kino Imax, kde za příplatek cca 15 dolarů můžete shlédnout nějaký letecký film. Myslím, že nejen pánové a kluci budou z tohoto místa nadšení. Rozhodně byste ho při návštěvě Washingtonu neměli vynechat.

Příjemně ochlazení klimatem muzea jsme se vyrazili kolem Capitolu, přes Pennsylvania Ave, směrem k našemu hotelu. Tou dobou už nám krokoměr ukazoval něco okolo 30 km v nohách. Po cestě jsme narazili na budovu J. Edgar Hoover FBI Building, která vypadá přesně jako v seriálu Akta-X. Asi hodinovou cestu městem jsme zakončili v 7eleven, kde jsme si koupili večeři. Večer na hotelu jsme se v zrcadle lehce vyděsili, jak nás washingtonské sluníčko přes den připálilo. Každopádně úžasný a náročný den plný zážitků a hlavně poznatků je u konce a zítra nás čeká přelet do Orlanda na Floridě a odpočinková část naší dovolené.

Pokračování ve čtení USA TRIP 2014 – Florida