Cestopis Santorini – 08/2015

1. den – Plavba trajektem a Oia

Náš výlet na tento proslulý ostrov Santorini jsme uskutečnili začátkem srpna 2015 a byl závěrečnou třešničkou na naší dovolené na Krétě. Odtud je Santorini vzdáleno asi 110 km severně. Původně jsme si chtěli zaplatit nějaký organizovaný výlet, ale po zjištění, že na těch nejhezčích místech bychom strávili jen minimum času jsme se rozhodli vyrazit na vlastní pěst. Za 120 eur na osobu jsme si koupili zpáteční jízdenky trajektem SeaJets. Ten vyplouvá v 8:30 ráno z přístavu v Heraklionu na Krétě. Jízdenky jsme měli zarezervované přes internet a hodinu před vyplutím jsme si je museli vyzvednout v malém kiosku. Nalodění proběhlo bez problému, zavazadla společně s auty zůstala v hlavní garáži a my, pasažéři, jsme byli rozděleni podle ceny lístku do velkých kajut. Ty se příliš nelišily od letadla. Místa bylo dost a na tak velké lodi člověk pomalu ani nepostřehne, že pluje. Nemusíte mít tedy strach z mořské nemoci. Cesta trvá něco přes dvě hodiny a za tu dobu můžete posvačit v místní restauraci nebo sledovat TV. Na venkovní palubu se nedostanete, ale s trochou drzosti není problém podívat se do first class, kde jsou širší křesla a dá se tu v pohodě lehnout a spát. V těchto kajutách bylo poloprázdno a nikdo neřešil jestli tam patříme nebo ne.

TIP: výhodné a spolehlivé letenky na Santorini najdete u Letušky.

Kolem 11:00 už jsme kotvili v přístavu na Santorini. To se rozkládá  na souostroví, které je zbytkem sopečného ostrova Théra. Spekuluje se, že právě zde sídlila bájná Atlantida a díky svým romantickým městečkům Oia a Fira (Thera), je Santorini považováno, za jedno z nejromantičtějších míst na světě. Když vystoupíte z trajektu, tak na první pohled nepůsobí tak krásně, jak ho každý na fotkách líčí. Většinu zdejší krajiny tvoří vysoké, skalnaté útesy a pustina bez stromů posetá bílými domečky. Uprostřed zálivu najdete také dodnes činný vulkán. To pravé kouzlo objevíte až při návštěvě jednoho ze dvou nejhezčích měst na ostrově. Větší z nich se jmenuje Fira (Thera) a je hlavním městem ostrova. Nejhezčí je však Oia, na severu ostrova.

V přístavišti najdete jen několik barů a obchodů. Nechybí ani autopůjčovny či desítky čekajících autobusů a taxíků. Taxi mají samozřejmě přemrštěné ceny a za 10 km cestu do Oia chtěli 45 eur. Zvolili jsme linkový autobus, který nás za 2,40 eur/os odvezl do Thery. Tam je hlavní autobusové nádraží a spoje do dalších měst. Autobusy jsou čisté a plně klimatizované, lístky se prodávají za jízdy uvnitř. Hned v úvodu cesty zažijete brutální serpentiny, kterými musíte zdolat převýšení 250 metrů. V Théře jsme bez problému přestoupili a po chvilce čekání odjeli do konečné stanice Oia. Cena byla 2,10 eur/os a z přístavu trvala cesta necelou hodinu. Za oba jsme platili autobus celkem 10 eur.

Po poledni už jsme natěšení hledali náš hotýlek ve městečku Oia. Právě odtud pochází většina těch krásných fotek bílých domečků s modrými dveřmi a okenicemi, modrých věžiček a větrných mlýnů. I my jsme tu prožili náš první wow efekt, jak to tu bylo malebné. Hotel, který jsme měli rezervovaný, se jmenoval Anemomilos a velmi mile nás překvapil. Na Booking.com měl sice jen jednu hvězdičku, ale zase hodnocení 8/10. Přivítala nás milá majitelka a osobně nás zavedla kolem krásného bazénu do našeho pokoje. Ten byl v přízemí, přímo u bazénu, vytesaný ve skále. Byl tu krásný chládek, veliká koupelna i postel, TV, lednice a wifi. Prostě vše co bych čekal např. u **** hotelu. Byli jsme nadšení. Cena za 3 noci i se snídaní byla cca 7500 Kč (hotel jsem bookoval 4 měsíce dopředu v akci first minute). Přes ulici byl supermarket a klidná část Oia postavená na útesu, kde byly ceny už mnohonásobně vyšší.

První, kam jsme se tom vedru vrhli, byl bazén. Po zchlazení jsme poobědvali v hotelové zahradní restauraci, která byla krásně porostlá růžovým kvítím. Ceny byly proti Krétě nepatrně dražší ale nic drastického. (Velký řecký salát 5 eur, hlavní teplý chod 6-12 eur, čerstvý pomerančový džus 3 eura, tzatziki 3 eura, bílý chléb 1 euro, pita chleba 2 eura, voda nebo limonáda 2,5 eur). Pokud vyrazíte do restaurace s výhledem na moře, počítejte s řádnou přirážkou. Nám jídlo v hotelu chutnalo, takže jsme tam jedli každý den. Proti českým restauracím potěší rychlost přípravy jídel. Vzhledem k tomu, že jídelní lístky nejsou obsáhlé a většinu surovin mají připravených, tak do 10 minut většinou už jíte předkrm nebo salát. Pokračování v dalším odstavci.

V srpnu bylo na Santorini okolo 35 stupňů a co nebylo natřené na bílo, pěkně pálilo. Vzhledem k omezenému přístupu k moři, kvůli útesům, rozhodně nedoporučuji volit hotel bez bazénu! Upečete se! Na ostrově sice najdete několik pláží, ale skoro všechny jsou na jihu ostrova, kam se jede přes hodinu a rozhodně není jih tak atraktivní jako městečka na severu. Pláže jsou pokryté kamínky a černým sopečným pískem. Ale dle mého názoru se sem nejezdí na koupací dovolenou ale spíš za architekturou. Odpoledne jsme procházku začali v klidnější části městečka Oia, ve které jsme bydleli. V této čtvrti se prolíná jeden resort s druhým a tvoří tak dokonalou imitaci starého města. Výhoda byla, že tu potkáte jen ty, co tu bydlí a minimum turistů. Už tady má Oia neskutečně krásnou až kýčovitou atmosféru a naprosto dostává své pověsti nejromantičtějšího místa. Zaujmou Vás tu domky místních a penziony, zapuštěné do skalních jeskyní s privátními bazény nebo vířivkami pro každý pokoj. To všechno s výhledem na moře. Na konci města se nacházela malá zvonička a místní hřbitov. V tom vedru jsme nevydrželi dlouho chodit, takže jsme se vrátili ochladit do hotelového bazénu a v procházce pokračovali později odpoledne, když už nebylo takové vedro. Pokračování v dalším odstavci.

 

Když se to tak vezme, tak v Oie najdeme jen jednu hlavní silnici pro auta. Souběžně s ní vede na útesu, mezi domečky široký chodník, který slouží jako promenáda pro turisty. Ta se rozvětvuje do malých a zapadlých uliček. Hlavní cesta je obklopena obchůdky s luxusním zbožím nebo turistickými cetkami. Nechybí samozřejmě spousta kaváren a restaurací s úžasným výhledem. V podvečer bývá hlavní třída doslova ucpaná lidmi. Jak se blíží čas západu slunce, všichni míří na místa, odkud budou mít ten nejhezčí výhled na ten nejromantičtější západ slunce. Nejatraktivněší místa bývají obsazená i 2 hodiny předem. A to nemluvím o žádné restauraci, ale o obyčejné kamenné zídce. Nad pomyslným historickým centrem se tyčí staré hradby. Je to nejvyšší místo, takže většina lidí míří na focení sem. Je odtud nejhezčí výhled a Oiu tu máte jako na dlani. Západ slunce je tu skutečně krásný. Jen ty davy lidí, co se na Vás mačkají ze všech stran, moc romantické nejsou. Pořídili jsme několik fotek a vyrazili na večerní procházku centrem. Mezi nejfotografovanější místa ptaří také 3 větrné mlýny. Ty jsou často společně s věžičkami kostelíků dominantou fotek ze Santorini. Po setmění dostává zdejší atmosféra nový rozměr. Okénka a domečky se rozsvítily, na schodech se rozhořely svíčky a šum města začal postupně utichat. S výbornou zmrzlinou v ruce jsme zamířili zpět do hotelu, vyzkoušet tu krásnou postel, co na nás v hotelu čekala 🙂

2. den – Oia a Fira

První noc na Santorini se spalo moc pěkně. Probudil nás cvrkot cikád a paprsky sluníčka, které nám šly do oken. Hotelová snídaně byla sice chudší než na Krétě, ale stačila (chléb, šunka, sýr, jogurt, med, bílý chléb, džus z koncentrátu, káva a čaj,…). Po snídani jsme vyrazili užít si Oiu pěkně bez turistů. Trajekty připlouvají až v poledne a spousta lidí dlouho spí. Dopoledne je tedy ideální čas k prohlídce a focení. Pro nás bylo nejzajímavější hledání zastrčených uliček a dvorečků. Z hlavní cesty totiž ta nejhezčí místa neuvidíte. Proto jakmile byla příležitost sejít někam bokem, vydali jsme se na průzkum. Často narazíte na zamčenou branku nebo nápis „Private“, ale i tak nacházíte samá krásná místa k vyfocení. Na pěkných vyhlídkách tu často potkáte Japonské svatby. Ti Santorini doslova milují a potkáte je tu celkem často. Uzounkými uličkami jsme se probloudili až do centra, kde jsme si dnes už sami a bez turistů pořídili fotky z hradeb nad městem. Pečlivě jsme zdokumentovali každý fotogenický domeček v okolí a okružní procházkou jsme se vrátili na oběd.

Přímo před hotelem byla pobočka agentury Spiridakos, která pořádá plavby na katamaránu. To nás navnadilo, tak jsme si vyslechli nabídku, s tím, že si ji necháme do odpoledne projít hlavou. Po obědě jsme se vyvalili u bazénu, na chození bylo moc velké vedro. Při plánování programu na další den jsme se rozhodli koupit již zmiňovaný výlet. 6 hodin plavby katamaránem zátokou a po těch nejhezčích plážích Santorini. S jídlem, pitím a šnorchlováním v ceně byla cena 100 eur na osobu.

V podvečer jsme se vydali poznat hlavní město Santorini, kterým je Thera (Fira). Asi po 30 minutách čekání na autobusové zastávce a utroušení několika desítek poznámek na nedochvilnost místních řidičů jsme konečně vyjeli. Cesta trvala asi 15 minut. Vystoupili jsme přímo v přelidněném centru města. Uličky jsou tu úzké a aut hodně, takže doprava neustále kolabuje. Hlavou nám proběhla myšlenka: „Ještě, že nebydlíme tady.“ Opravdu propastný rozdíl v klidnosti lokality. Naše první kroky vedly na hlavní terasu před Orthodox Metropolitan Cathedral. Je jak jinak než na útesu, a je odtud moc pěkný rozhled do okolí. I zde stovky lidí fotili západ slunce, ale díky mnohem většímu prostoru tu nebylo tak narváno. Vydali jsme pěší cestou na kopec, abychom měli výhled na město. Thera je mnohem větší město než Oia, takže je tu také více lidí, obchodů, restaurací a také tu snáze zabloudíte :). Najdete tu také bílé domečky zapuštěné v útesech, ale rozhodně nemá takové kouzlo jako Oia. Zajímavá je místní lanovka, která lidi vozí do přístavu pod útesem, odkud se můžete vydat na nějakou výletní plavbu.

Když jsme dorazili na kopec, čekala nás tam vyhlídková terasa, odkud máte město jako na dlani. Slunce už bylo za obzorem a začalo se stmívat. Nám po cestě vyhládlo, tak jsme se vydali zpět do centra. Po cestě jsme navštívili několik pěkným dvorků a jeden kostelík. Místy jsou odlehlé uličky až strašidelné a sám bych se tu potulovat v noci asi nechtěl. Společnost nám čas od času dělaly místní toulavé kočky, které jsou na rozdíl od těch našich pěkně vychrtlé. Na jednom plácku plném restaurací a obchodů jsme našli originální posezení u stolu na houpačkách. Dali jsme si tu k večeři pizzu a trochu se u toho pohoupali.

Bylo už pozdě a nás bolely nohy, tak jsme se autobusem vrátili zpět do hotelu. Co se týče Thery, tak rozhodně stojí za návštěvu, na kterou Vám postačí půl dne, ale je to opravdu rušné město, kde bych dovolenou trávit nechtěl. Oia je mnohem hezčí, klidnější, ale na ubytování také dražší volba.

3. den – Okružní plavba katamaránem a Oia

Po snídani jsme se natěšení přesunuli k hlavní silnici, kde nás vyzvedl mikrobus. Společně s dalšími dovolenkáři nás odvezl do přístavu Vlichada na jihu ostrova. Tady se nás 18 nalodilo na krásný katamarán s názvem Happy Day. Přivítal nás kapitán Leo, usměvavý černoch, který nás po celou dobu plavby bavil, hostil, fotil a jeho asistentka a kuchařka se o nás starala. Bylo asi 10 hodin, nebe vymetené a začínal další horký den. Plavbu zahájil přípitek a představení programu dne. Loď se příjemně pohupovala a my jsme se mezi sebou seznamovali a u toho se kochali krásným skalnatým pobřežím.

První zastávkou byla pláž Red Beach. Jedná se o kamínkovou pláž nacházející se pod cihlově červeným útesem, ze kterého se písek a kamínky drolí a vytváří povrch pláže. Pokud sem cestujete po souši, musíte přijet autem, nebo na skútru a pak přelézt menší útes, u kterého se nachází také bílý kostelík. Je možné si zde pronajmout lehátko se slunečníkem. My jsme udělali pár fotek a pokračovali jsme podél útesů dál. Další místo, kde jsme zakotvili, byla White beach. Jak už z názvu asi tušíte, skály kolem této pláže byly vápencově bílé a modré deštníčky na ní vypadaly opravdu pěkně. Pláž byla skoro prázdná, protože jinak než na lodi se na ni dostat nedá. Pokud tedy nechcete slaňovat po skále. Z mého pohledu je to však nejfotogeničtější pláž na ostrově s azurově modrou vodou. Hned za skálou vedle se nacházela poslední pláž s názvem Black Beach. Tady byly kamínky pro změnu černé a přístup na pláž už byl možný i ze silnice. Skalnaté pobřeží je tu opravdu rozmanité a díky sopečnému původu byla každá část jinak barevná. Na vrcholcích útesů se tyčily majáky, kostelíky nebo soukromé vilky.

 

Cílem naší plavby byl do dnes činný vulkán uprostřed zálivu. Zde byl plánován oběd a koupání v sirnaté a teplé vodě, která z vulkánu vytéká. Na vykoupání jsme měli asi 20 minut. Voda byla žlutá a trochu smrděla. Nesměla chybět samozřejmě kaplička, jak už je v Řecku zvykem. Poté jsme zakotvili v nedaleké klidné zátoce a společně poobědvali. Podávalo se grilované maso, ryby, krevety, spousta salátů a řeckých specialit. Výborně jsme se najedli a kdo chtěl, mohl se koupat. S plnými bříšky jsme se uvelebili do sítí na palubě a odpočívali. Následovala cesta zpátky, koupání, šnorchlování a tancování. Pod vodou bylo krásně vidět, kapitán Leo nám lákal ryby na chleba. Skákalo se do vody a nálada i parta na lodi byla opravdu skvělá. Posádka nás opila a roztancovala, takže jsme si plavbu užívali. Kolem třetí hodiny odpolední jsme zakončili plavbu společným focením. Z přístavu nás odvezla agentura do hotelu a my jsme si šli příjemně najedení a upečení od sluníčka odpočinout do stínu pokoje. Tento výlet mohu jedině doporučit, i když patřil k dražším, náklady se vám vrátí v zážitcích mnohonásobně. Večer jsme strávili další procházkou a objevováním zapomenutých koutů naší vesničky Oia. Opět jsme si vychutnali západ slunce.

4. den – Oia a cesta domů

Čtvrtý den byl naším dnem posledním. Takže bylo třeba si ho pořádně užít. Trajekt nám odplouval v 18 hodin, ale abychom tam byli místními autobusy včas, tak jsme počítali raději s 2 hodinovou rezervou. Plán na dopoledne byl navštívit přístav pod Oiou, ze kterého se klikatí cca 250 úmorných schodů. Cestou dolů jsem opět našel nová zákoutí a s drzostí mi vlastní navštívil několik nepřístupných privátních míst. Nikoho jsem neprovokoval, jen jsem si nafotil, co se mi líbilo a zase jsem šel dál. Dole v přístavu bylo uvázaných několik oslíků, kteří pomáhali línějším turistům nahoru. Chudáci se tam na sluníčku pekli a pěkně smrděli. V přístavu bylo několik rybích restaurací, kde voněly čerstvě grilované chobotnice, ryby a další mořské pochutiny. Vlnky šplouchaly a na nich se pohupovaly rybářské čluny. Vydal jsem se kousek po stezce kolem útesu, abych si prohlédl pobřeží. Všude byl jen samý kámen a nikde žádné pohodlné místo na koupání. Bylo už po poledni a já jsem se doslova smažil. Proto opakuji své doporučení, neberte hotel bez bazénu! S plážemi je na severu ostrova opravdu problém. Po cestě nahoru mě čekalo zmíněných 250 schodů. Moje fyzička není špatná, ale ta cesta v tom vedru byla úmorná. V půlce mi došla voda a já jsem se musel zchladit ve stínu opuštěného kostela. Nahoře jsem v obchodě s klimatizací doplnil síly a vyrazil jsem zpět k hotelu. Po cestě jsem se pomyslně loučil a ještě objevil další nová zákoutí. Jestli se mi na Oie něco líbí, tak to, že i když chodíte 3 dny po sobě stejným směrem, pokaždé najdete nějaká nová a pěkná místa.

Odpoledne jsme si užili u bazénu a v klidu načerpali síly na zpáteční cestu. V 16 hodin jsme se odhlásili z hotelu, a poděkovali majitelce za příjemný pobyt. Autobus přijel o 30 minut později než měl a pro jistotu vůbec neotevřel, jen ukázal, ať jedeme tím dalším, co jel za dalších 10 minut. Celý nervózní, abychom stihli přestupní spoj, jsme nastoupili a byli jsme rádi, že sedíme. Zpoždění 40 minut ještě ale nic nebylo. Řidič se stevardem byli unavení, tak zastavili a šli si dát cigáro! Tohle je prostě v Řecku normální! Naštěstí jsme další spoj do přístavu stihli, protože na sebe autobusy čekají. Trajekt připlul také pozdě, takže naše obavy byly zbytečné. V 18:30 jsme opustili magický ostrov Santorini a vrátili se na Krétu, odkud jsme další den ráno letěli domů do Čech.

Závěr

Návštěvou tohoto ostrova jsme si udělali další čárku v seznamu vysněných míst na dovolenou. Někoho by mohlo Santorini zklamat, protože i my jsme čekali trochu něco jiného, než ostrov ve skutečnosti nabízí. To nic nemění na tom, že je to krásné a romantické místo, které nás nadchlo, a někdy se sem rádi vrátíme. Myslím, že nejen fotografové tu budou nadšení, protože je tu spoustu krásných míst k navštívení. Nečekejte tu však písečné pláže, ani palmy nebo krásnou přírodu. To tu prostě není. Je to tu samá skála a v tom je to možná ten originál. Doporučuji jet sem alespoň na 2-3 dny a to nejlepší si v klidu projít. My jsme tu byli 4 dni a déle jak týden bychom se už asi nudili. Spousta cestovek sem nabízí výlet na jeden den, což je v případě, kdy připlujete v 11 hodin a odjedete v cca 18:00, 5 hodin, ze kterých ještě budete hodinu v autobuse. Jen po Oie se dá chodit celý den a stejně neuvidíte všechno, co byste chtěli. Ubytování na okraji vyjde na přijatelné peníze, takže je škoda nebydlet přímo tam, kde je to nejhezčí. Ostrov je to obecně dražší, ale pokud nepůjdete do luxusní restaurace, tak se ve dvou do 20-30 eur za oběd nebo večeři v pohodě vejdete (salát, jídlo, chléb a pití). V marketech jsou ceny podobné jako jinde v Evropě.

Rozpočet za dvě osoby:

• Trajekt z Kréty: cca 7000 Kč (235 eur) za dvě osoby. Letenky z Prahy přímo na Santorini stojí podobnou cenu.
• Hotel Anemomilos na kraji Oia: 7500 Kč (krásný dvoulůžkový pokoj na 3 noci se snídaní) za dvě osoby. Rezervováno přes Booking.com 4 měsíce dopředu v akci.
• Plavba katamaránem kolem Santorini s jídlem i pitím: cca 5400 (200 eur) za dvě osoby
• Jídlo, pití a doprava autobusy: 4500,- (150 eur) za dvě osoby

Celkem tedy cca 17 000 Kč za dvě osoby na 4 dny, včetně jídla, pití i programu, v tom nejhezčím městečku. Pokud bychom nejeli na výlet katamaránem (2700,-) a nejedli obědy a večeře v restauracích, daly by se náklady snížit na 12000,- na osobu.

Zájezdy na Santorini

Pokud máte zájem o zájezdy na Santorini s cestovní kanceláří nebo vás zajímají tipy na hotely můžete využít stránky: https://dovolena.invia.cz/recko/santorini/

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na Canon 6D s objetivem 17-40 F4L s polarizačním filtrem. Panorama jsou focená na Iphone 5s. Selfie by GoPro 3+ black.