Dolomity, Evropa, Hory

Italské Dolomity III. – Lago Di Carezza, Marmolada, Lago di Sorapis, Passo Gardena

11.7.2017
IMG_2672

Cestopis z Italských Dolomit III. – 07/2017

Stejně jako předešlé dva roky (článek Dolimity I.Dolomity II.) jsme i letos vyrazili do italských Dolomit šplhat po vrcholcích hor. Z dříve navštívené Cortiny jsme se tentokrát přesunuli více na západ, převážně do okolí Marmolády a Passo Gardeny. Jako bonus jsme při zpáteční cestě ztrávili 1 den v Rakousku a navštívili jsme také zámek Neuschwanstein v Německu. První naší zastávkou bylo Lago di Carezza.

Jezero Lago Di Carezza

Tento skvost jsem objevil na instagramu díky jeho popularitě. Patří díky své průzračné hladině s modrozelenou vodou k nejkrásnějším alpským jezerům. Kouzlo tohoto místa podtrhuje fascinující výhled na pohoří Rosengarten a Latemar a zelené lesy pod ním. Nejhezčí atmosféru tu zažijete brzy ráno nebo v podvečer při západu slunce, kdy křišťálově čistá jezerní voda hraje všemi barvami. Při západu slunce se v ní odráží růžové stěny masivu Rosengarten.

Jezero se nachází v nadmořské výšce 1519 m, napájí ho voda z tajícího sněhu a prosakující vlhkost z okolí. Velikost hladiny během roku kolísá, největších hodnot dosahuje na jaře, kdy má cca 287 metrů šířku a hloubku až 17 metrů. Naopak nejméně vody v něm bývá během podzimu, kdy hloubka může poklesnout na pouhých 6 metrů. Mé fotky ukazují stav na začátku července.

Přímo k jezeru se dostanete buď autem, místním linkovým autobusem, nebo pěšky. Cesta od sjezdu z dálnice trvá asi 25 minut klikatými zatáčkami. Kousek od jezera se nachází prostorné parkoviště za poplatek, zastávka linkového autobusu a několik restaurací. Odtud se podchodem dostanete přímo k jezeru, kolem kterého vede vyhlídková trasa. V jezeře se bohužel nevykoupete! Můžete se pouze kochat krásou okolí a nasávat zdejší magickou atmosféru. Místo je hojně navštěvované turisty, ale díky zákazu vstupu přímo k hladině tu pořídíte krásné fotky bez lidí. Návštěva jezera i s procházkou po stezce kolem něj Vám zabere cca 1 hodinu.

IMG_2645 IMG_2651 IMG_2655 IMG_2706

Ferrata del Masaré

Nás další program se odehrával v nedaleké vesnici Karersee, kde jsme zaparkovali auto a sedačkovou lanovkou za 9 eur jsme vyjeli k chatě Rifugio Paolina. Odtud vede rozcestí a vy se můžete vydat podél úpatí hory. S Davidem jsme chtěli zdolat ferratu del Masaré, která vede na zdejší nejvyšší vrchol Rotwand (2806 m). Skalní blok tedy obcházíme zprava a po 20 minutách stoupání míjíme památník Christomannos v podobě obrovského bronzového orla hledícího do údolí. Cesta vede dále k chatě Roda di Vael (2 283 m), kam se dostáváme za necelou čtvrthodinu. Ze skal kousek nad chatou se otevírá nádherný výhled na okolní panorama. Odtud stoupáme k začátku ferraty, nějakých čtyři sta metrů výše. Směr od chaty není dobře značený, ale podle vyšlapané stezky poznáte kudy jít. Když jsme dorazili k začátku jištění trasy, zjišťuji, že jsem nejspíš na parkovišti vytratil část sedáku a nemohu se jistit. David tedy pokračuje sám a já se vracím pomalu zpět do údolí. Ať už se rozhodnete jít na ferratu, nebo se jen projdete podél úpatí masivu, zažijete zde pěknou procházku a odměnou za našlapaná převýšení Vám budou krásné výhledy do okolí. Časově počítejte s 2-3 hodinami nebo 4-5 hodin, pokud půjdete na ferraty.

 IMG_2745 IMG_2764 IMG_2777 IMG_2783 IMG_2865 IMG_2828
DCIM173GOPRO DCIM173GOPRO IMG_2859 IMG_2891-Edit

Ledovec Marmolada a ferrata Delle Trincee

Druhý den jsme zahájili výstupem od jezera Lago di Fadaia směrem k vrcholu Mesolina (2642 m). U jezera je několik restaurací a parkování zdarma. Čekala nás asi hodina stoupání k chatě Rifugio Padon společně s krásným výhledem na ledovec Marmolada (3343 m). Na zelených loukách se pásly ovce a občas jsme zahlédli i bobry. Kousek nad chatou si můžete prohlédnout kanón z 1. světové války. U něj naše cesty rozdělili. Já s Davidem jsme se vydali po ferratě směrem k vrcholu a zbytek party pokračoval po úpatí hory dál. Po dalším prudkém stoupání a několika schodech konečně nalézáme kamenný bivak a kadibudku.

Ferrata Delle Trincee začíná (končí) v jeskyni, kterými je celá hora protkaná. Vytesali je tu vojáci v 1. světové válce, aby se v nich mohli ukrývat. 5-10 minut jsme bloudili v labyrintu jeskyní, až jsme našli začátek jistícího lana. Tam se od lidí dozvídáme, že ferratu zdoláváme v opačném směru. To nám ale nevadí a pokračujeme dál. Obtížnost není těžká (většina trasy je B a kousek trasy C-D), často není třeba ani jištění. Po cestě je možné vidět pozůstatky vojenských bunkrů a po obou stranách je nádherný výhled do okolí. Trasa nám trvala asi 2,5 hodiny, než jsme se dostali ke správnému začátku ferraty kousek od chaty Rifugio Luigi Gorza.

První pohled byl opravdu děsivý. Je to místo, kde to dost lidí vzdá a i já jsem řekl, že dál nepokračuji, než mě David přemluvil. Obtížnost následujících asi 200 metrů byla D. Masiv je tak příkrý, takže se hodí zkušenosti s lezením a síla v rukou i nohou. Rozhodně není vhodný pro začátečníky. Každopádně ten pocit, když „to dáte“, je naplňující, a na vrcholku Vás čeká odměna v podobě houpacího mostu. Ve výsledku je tato část trasy nejzábavnější a nejvíc si tam zamakáte. Když překonáte ten první prudký kousek, tak dál už to tak hrozné není. Pokud odmítnete riskovat, můžete tuto část obejít zprava a napojit se na ferratu později, kde je obtížnost už jen B. Ferrata Delle Trincee je opravdu krásná, rozmanitá, plná pěkných a zajímavých úseků. Po celou dobu se můžete kochat výhledem jak na ledovec Marmolada s azurově modrým jezerem Fadaia, tak na horu Piz Boe (3152 m), ležící na druhé straně. Teď už nás čekal jen sestup do údolí. Jezero pod námi se zvětšovalo a my se těšili, až se v něm vykoupeme. Celkově nám trasa s nástupem, ferratou a sestupem do údolí zabrala kolem 6 hodin. V jezeře Fadaia se můžete koupat na opačné straně od hráze. Voda však byla v červenci opravdu ledová. Určitě se projděte po hrázi, která je moc pěkná a pokud Vám zbude čas, můžete si vyjet lanovkou postavit sněhuláka k ledovci, tak jako to udělala druhá část naší party.

IMG_2932 IMG_3007 IMG_3016 IMG_3023 IMG_3024IMG_3041IMG_3133IMG_3050IMG_3071 IMG_3097 IMG_3105 IMG_3109 IMG_3127IMG_3136DCIM173GOPRODCIM173GOPRO IMG_3150 IMG_3169 IMG_3176 IMG_3165 DSC08581

Track k jezeru Lago di Sorapiss

Náš třetí den jsme museli ujet hodinovou cestu autem kousek nad Cortinu, kde začínala asi 6 km trasa k mléčně modrému jezeru Sorapiss. Parkoviště bylo kolem 10:30 dopoledne už skoro plné. Pěšina nejdříve mírně stoupala lesem, až se postupně změnila v kaskádu schodišť a žebříků. Obtížnost trasy je jednoduchá, není potřeba žádné jištění, počítejte ovšem, že budete více jak hodinu stoupat pořád do kopce a po vaší levici bude hluboké údolí. První poznávací místo u jezera byla chata Rifugio Vandelli, od které už je to jen pár kroků. První dojem z jezera byl fantastický. Ta barva byla neuvěřitelná, teplota přijatelná a fakt, že se tu můžete vykoupat uprostřed krásného pohoří to ještě více podtrhoval. Kolem jezera, vede pěšina a na jedné straně je dokonce kamínková pláž. Spousta lidí si však raději najde své soukromé místo na koupání. Po okolí  jezera vede několik ferrat. My jsme tu pár hodin relaxovali a načerpali další síly na odpolední program. Časově počítejte s 1-2 hodinami cesty jedním směrem a tak hodinu na pobyt u jezera.

IMG_3189IMG_3193 IMG_3194 IMG_3334IMG_3208-EditIMG_3245 IMG_3263 IMG_3273-EditDCIM173GOPROIMG_3346 IMG_3341

Západ slunce v Tre Cime

Kolem 16. hodiny odpolední jsme měli v plánu poobědvat u jezera Misurina. Bohužel jsme trefili čas, kdy měli v restauracích siestu, takže jsme se museli spokojit se supermarketem. Mraky kolem se začaly honit a vypadalo to, že bude pršet. Rozhodli jsme se to risknout a vyjeli jsme autem do národního parku Tre Cime. Vstupné bylo 25 euro za auto a zaparkovat je možné zdarma u chaty Auronzo. Protože většina lidí z parku odchází do 17 hodin, byli jsme tam skoro sami. Tre Cime si musí každý zamilovat, je to jedna z nejhezčích oblastí, kterou můžete v Dolomitech navštívit. nacházejí se zde desítky tras všech obtížností, takže si každý najde to své. Já s Davidem máme oblíbenou ferratu Torre de Toblin, kterou lezeme symbolicky každý rok. Nasadili jsme vyšší tempo, abychom stihli být na vrcholu ferraty při západu slunce. Toblin se tyčí kousek na chatou Locatelli. Ta je takovým styčným bodem v parku, kam většina turistů míří. Cesta z parkoviště sem trvá podle rychlosti vaší chůze 1-2 hodiny. Okolí zdejších cest je velmi fotogenické, takže nevíte co dřív fotit.

Podrobnosti o ferratě Torre de Toblin najdete v loňském článku. Novinkou je, že byl začátek ferraty upraven a vede trošku jinudy. Pokud ale nejste znalec, tak to nepoznáte. Velmi zábavnou ferratu jsme vylezli asi za 30 minut a nahoře nás čekal opět úchvatný výhled na okolní dominanty, za kterými začalo zapadat slunce. Nikde ani živáčka, jen ticho a fukot větru. Zanechali jsme vzkaz v knize u kříže, nafotili pár fotek a pelášili jsme zpět, abychom stihli být do tmy u auta. Díky odpolední oblačnosti nám počasí vyčarovalo nádherné červánky a celé okolí bylo barevné jak v pohádce.

Připadali jsme si jako v kamenné zahradě při rozkvětu.

IMG_6296IMG_6070IMG_6126IMG_6170IMG_3362IMG_3359DCIM173GOPRO IMG_3376-Edit IMG_3394 IMG_3388 IMG_3397 IMG_3407 IMG_3403 IMG_3417IMG_3410IMG_3421

Passo Gardena

Náš poslední den v Dolomitech jsme chtěli zakončit zdoláním ferraty Pisciadu v sedle Passo Gardena. Byla to pro nás dosud neznámá oblast, byli jsme tedy dost zvědaví. Už slalom v zatáčkách po cestě vzhůru byl parádní. Byla to vyhlídková trasa a každou chvilku jsme zastavovali kvůli focení. Na silnicích se tu proháněli sporťáky, motorkáři i cyklisté, pro které jsou zdejší silnice doslova ráj. V Passo Gardeně je velké parkoviště za 5 eur na den. Odtud se na všechny světové strany můžete vydat na výlet a věřte, že všechny trasy budou krásné. My s Davidem jsme měli jasno.

Ferrata Pisciadu, patří k nejhezčím v Dolomitech. Nástup trval asi hodinu po úpatí hory a poté nás čekaly krásné 3 hodiny lezení podél vodopádu směrem vzhůru k chatě Rif. F.Cavazza al Pisciadu (2585 m). Obtížnost je C. Na ferratě se dá bez problému na několika místech odpočívat, osvěžit se pod vodopádem a kochat se nádherným výhledem. Těsně před vrcholem leží provazový houpací most přes skalní rozsedlinu. Poslední překvapení nás čekalo přímo u chaty Cavazza v podobě křišťálově čistého jezera s možností vykoupání. Vypíchnout musím také výborný oběd za slušnou cenu 11 eur (Přírodní bio kotleta se zeleninovým salátem). Sestup do údolí už tak zábavný nebyl, hodinu cik cak štěrkem až k úpatí hory, odkud vedla už normální pěšina. Každopádně za nás s Davidem to byla nejhezčí a velmi zábavná ferrata, co jsme tu měli možnost lézt.

IMG_3422 IMG_3430 IMG_3427 IMG_3437 IMG_3439 IMG_3446 IMG_3443 IMG_3447 IMG_3450 IMG_3458 IMG_3462 IMG_3468 DCIM173GOPRODCIM173GOPROIMG_3475DCIM173GOPRO IMG_3487DCIM174GOPROIMG_3489DCIM174GOPROIMG_3483DCIM174GOPROIMG_3492 IMG_3497IMG_3513IMG_3511IMG_3499

Rakousko – Jezero Sebensee

Poslední noc jsme spali v Rakouských alpách, kde jsme měli na poslední den naplánovaný výlet k jezeru Sebensee. Z městečka Ehrwald jsme vyjeli lanovkou k chalupě Ehrwalder Alm a odtud jsme pokračovali pěšky k jezeru Seebensee. Cestou jsme se kochali horou Zugspitze (2 962 m), pohledy do údolí, na vodopád a konečně i jezerem Seebensee. Až sem mohou dojet i cykloturisté, ale kdo chce vidět i jezero Drachensee nad ním, musí už po svých. Jistě tu potkáte i stádo pasoucích se krav, nad hlavou vám přeskočí veverka a u jezera vás obejde mlok. Blíž k přírodě už snad nemůžete být! Jezero je průzračně čisté ale také studené. My jsme však neodolali a vykoupali jsme se. Cesta k jezeru a zpět trvá 2-3 hodiny, podle toho jak rychle půjdete. Zpáteční cesta lanovkou stojí 18 eur. Na závěr jsme  poobědvali tyrolské speciality a poté jsme vyjeli směrem do Německa, kde nás čekala poslední zastávka zámek Neuschwanstein.

DCIM174GOPRO Dolomity_2017_283 Dolomity_2017_284 Dolomity_2017_286 Dolomity_2017_287 Dolomity_2017_288 Dolomity_2017_291 Dolomity_2017_295

Zámku Neuschwanstein v Německu

Naší úplně poslední zastávkou na cestě domů byl večerní výšlap k zámku Neuschwanstein, který je asi nejfotografovanější v Evropě. Zaparkovali jsme v přilehlém městečku a první cíl bylo podzámčí. Odtud ale nebyl tak atraktivní výhled, takže jsme se opačným směrem vypravili na most Marienbrücke, odkud máte údolí i zámek jako na dlani. Cesta k mostu trvala asi 20 minut a zvládnout by jí měl každý bez problému. Na závěr jsme se vykoupali v jezeře Alpsee, což byla závěrečná třešnička na naší cestě.

Dolomity_2017_296 Dolomity_2017_297 DCIM174GOPRO

Rozpočet na cestu:

4 dni v Itálii a 1 den v Rakousku, 4 noci v hotelech a 2 noci na cestě.

  • Ubytování v Itálii – 3 noci ve 4 lůžkových apartmánech – 1250 kč/os
  • Ubytování v Rakousku – 1 noc ve 4 lůžkových apartmánech – 436 kč/os
  • Nafta a dálniční známky na cca 1600 km – 1000 kč/os
  • Útrata za jídlo a lanovky – cca 150 eur – 3900 kč/os
  • Celkem cca 6500 kč/os za týden.

You Might Also Like

3 Comments

  • Reply Kačí 29.9.2017 at 7:48

    Naprosto strhující podívaná a úžasný fotky! Skvělý tipy na výlety a kalkulace na závěr, to je prostě paráda. Naprosto parádní článek, který určitě rozešlu dál a rozhodně se jím inspiruji. ❤️
    Miluji Itálii – jak v zimě, tak v létě, protože to je nádherná země – nejen přírodníma podmínkama, ale i lidma, jídlem a atmosférou.
    V červenci jsme se byli podívat na Slovensko do Vysokých Tater a úplnou náhodou jsme se dostali i na Kriváň, na který jsme ale nevylezli, protože jsme komplet začátečníci a strach a vyčerpanost byly silnější než my, ale ono to jednou přijde. :)
    Moc díky a těším se na další članky. ❤️

  • Reply PÁJUŠKA NA CESTÁCH 26.11.2017 at 16:22

    Honzo, opět parádní článek z dalších míst v Dolomitech. Letos má Itálie plný zuby, ale třeba tomu dám příští rok šanci :-))) Díky moc za další tipy.

    • Reply jankabrt 26.11.2017 at 22:38

      Mě o tom Pájo povídej, byl jsem tam letos 3x :D 2x na horach a jednou po tvych stopach ale nemam cas napsat o tom clanek :D tak snad se podělím přes vánoce :)

    Napsat komentář k jankabrt Cancel Reply