Dolomity, Evropa

Italské Dolomity a ferraty II. – 07/2016

20.7.2016
IMG_4785

Cesta do Itálie

Po zveřejnění cestopisu a loňských fotek z Dolomit jsem letos neměl problém sehnat další cestovatele. Nakonec se počet ustálil na osmi lidech ve dvou autech. Nejhorší při takových výletech je, že nikdo moc nechce obětovat své auto. Po dalším čtení zjistíte proč. :)

Letos jsme opět zvolili oblast kolem Cortiny d’Ampezo. Čtyři dny i s cestou jsme „túrovali“ po okolních horách a občas jsme vylezli nějakou ferratu.(to je divný… čtyři dny i s cestou túrovat…) První úsměvná historka se stala hned při odjezdu. Při nakládání prvního výletníka Fandy mi chcípla baterie u auta. :) V tu chvilku si říkáte, když to auto rok bez problému jezdí, tak se musí nepodojit v den odjezdu, že? Zákon schválnosti funguje dokonale. Po nastartování přes kabely, jsme to riskli a jeli. Čekalo nás asi 450 km. To je dost daleko na to, aby se baterie dobila. Cesta bez problému ubíhala a kolem 16 hodiny jsme měli sraz u rakouského jezera Achensee. Když dorazila druhá posádka v Octavii, zjistili jsme, že má porouchaný alternátor a nedobíjí baterie. Dvě podobné závady v jeden den na dvou autech? To nám výlet pěkně začínal. Technik nám poradil, ať koupíme nabíječku, náhradní baterii a přes noc vždy obě dobijeme. To jsme udělali a dojeli jsme úspěšně až do italského městečka Villabassa, kde jsme měli zamluvené ubytování.

Villabassa je příjemné a klidné městečko, kde najdete vše potřebné. Jsou tu dva supermarkety, pekařství a několik restaurací. Kolem malebného náměstí je spousta možností k ubytování. Ke všem možným cílů v okolí je to 15 až 30 minut jízdy. Ale hlavně je tu mnohonásobně levněji než přímo ve snobské Cortině. Ubytování proběhlo v pořádku. Za slušnou cenu 1500 Kč na osobu na tři noci jsme tu měli pěkné čtyřlůžkové apartmány v penzionu Residenze Sonnenschein.

IMG_6385

1. Den – Pragovské jezero a Via ferrata di Valdaora, Cima dei Colli Alti

Na první den byla v plánu trasa Via ferrata di Valdaora kolem Pragovského jezara (Lago di Braies), na které byla také krátká a jednoduchá ferrata.

  • Délka trasy 6 h
  • Vzdálenost 9.1 km
  • Převýšení 1080 m
  • Maximální výška 2533 m n.m

Po příjezdu na parkoviště jsme se nejprve pokochali krásným jezerem, prozkoumali mapu a vydali se na relativně dlouhý výstup lesem. Hned po ránu jsme se pěkně zapotili. Bylo sluníčko a některé z nás trošku potrápil tlak. Když jsme vylezli z lesů, začala se před námi otevírat krásná vyhlídka do okolí. V údolí krásně svítilo azurové jezero. S několika přestávkami na focení jsme došli kolem poledne až k úpatí ferraty. Tři členové skupiny se oddělili, že půjdou jinudy a my ostatní jsme si oblékli výstroj. Ferrata byla opravdu jednoduchá, asi po 20 minutách jsme byli na prvním vrcholku. Pokochali jsme se nádhernou vyhlídkou a naše další kroky vedly na nejvyšší vrchol, kam naše putování směřovalo. Zelené pastviny střídaly bílé kameny a po další půlhodince jsme se vyškrábali na finální vrcholek. Jako symbol tu byl velký ocelový kříž, se kterým jsme se samozřejmě zvěčnili. Krom všech těch krás v okolí, byl odtud také pěkně vidět lyžařský areál Kronplatz. Počasí se nám neustále zlepšovalo a nás čekala cesta dolů. Po loukách občas přeběhla sviští rodinka a my jsme podél potůčku a občasných vodopádů klesali zpět do údolí. Když jsme se blížili k lesu, poobědvali jsme v pěkném dřevěném srubu. Ten byl opuštěný a pro turisty otevřený. Po svačině jsme stínem lesa sešli zpět k jezeru.

Jako odměnu za zdolanou horu jsme si na hodinu zapůjčili lodičku a projeli se po křišťálově čistém jezeře. Atmosféra tam byla opravdu úžasná a těžko popsatelná. Na druhém konci jsme vyzvedli tři zbývající členy naší expedice a na závěr výletu jsme se z hecu nezapomněli vykoupat. Voda byla sice studená, ale krásně nás osvěžila a z únavy probudila.

IMG_6302IMG_6324IMG_4221IMG_4246 IMG_4276 IMG_4296IMG_8479IMG_4353 IMG_4368IMG_4394IMG_4432 IMG_4437 IMG_4447 IMG_4455IMG_4462IMG_4466IMG_6361IMG_6372IMG_8478IMG_8473

2.den – Ferrata Sentiero Alberto Bonacossa a Tre Cime

Druhý den nás čekala náročná trasa od jezera Lago di Misurina, přes hřebeny několika hor až do národního parku Tre Cime.

  • Délka trasy 7:20 h
  • Vzdálenost 14,25 km
  • Převýšení 920 m
  • Maximální výška 2480 m n.m.

Už v ranních hodinách jsme lanovkou od jezera vyjeli za 8.50 eur kousek pod patku hory. Kamenitou cestou jsme šli asi 30 minut, než jsme došli k prvnímu jištěnému úseku a nasadili výstroj. Počasí bylo v tento den naprosto luxusní, takže se nám na všechny strany otevíraly nádherné scenérie. Někteří ferratisté označují tento trail trefně jako žebřík. Lezete totiž neustále nahoru a dolů a takhle pořád dokola. :) Nic to nemění na tom, že trasa Bonacossa je opravdu krásná a hodně různorodá. Chvíli se procházíte po měsíční krajině plně kamenné sutě, za chvilku se kloužete po sněhu nebo sedíte na zelené louce a nasáváte vůni vřesu.

Asi v polovině trasy byla chata Rifugio F.lli Fonda Savio. Tady jsme si dali přestávku na oběd a užívali si atmosféru hor. Chata se nachází na velkém rozcestí, kde se potkávají turisté ze všech směrů. Udělali jsme si několik fotek na památku a vyrazili na druhou část trasy. V dálce už na nás mrkalo Tre Cime, které jako by říkalo, pojďte si pro mě. Následoval další „krpál“ sutí dolů a krajina kolem nás se začala postupně zelenat. Malebná cestička podél skály nás zavedla k dalšímu jištěnému úseku, který by se dal nazvat ferratou. Obtížné na ní bylo ale jen to, že po ní tekla voda z tajícího ledu, takže klouzala. Čas utíkal jako voda a my jsme zdolali náš poslední kopec. Nahoře se před námi otevřel nádherný výhled na Tre Cime. Chvíli jsme seděli, jen se tak rozhlíželi a poté se šli občerstvit do jedné z chat. Většina expedice už toho měla po cca 15km trase plné kecky. David s Honzou však byli natěšení na žebříkovou ferratu Torre di Toblin. Ostatní tedy zůstali u chaty s tím, že se potkáme večer u jezera pod kopcem. Pokračování v dalším odstavci.

IMG_5725IMG_4508 IMG_4521 IMG_4553IMG_4582IMG_4588IMG_4606 IMG_4608 IMG_4622IMG_4628 IMG_4629IMG_4647IMG_4635IMG_4663IMG_4670IMG_4690IMG_4705 IMG_4713IMG_4720IMG_4729

Ferrata Torre di Toblin

Už byl podvečer, takže park se vylidňoval. Rychlou chůzí jsme došli k hraně Tobliny asi za 40 minut. Kolem nás nebyla ani noha a sluníčko krásně svítilo, takže jsme si mohli lezení opravdu užít. Ferrata je středně obtížná, ale extrémně zábavná. Jsou tam úseky, kde se docela zapotíte, ale ty výhledy a pocit sebepřekonání jsou úžasné. Asi polovinou trasy Vás provedou žebříky a cesta nahoru trvá podle tempa 30-45 minut. Nahoře máte možnost vidět jeden z nejhezčích výhledů, které dolomity nabízejí. Ferratu jsem absolvoval už 2x a toho výhledu se nedá nabažit, takže se určitě znovu vrátím. Když jsme lezli, vyndával jsem foťák jen minimálně, můžete si pro představu, jak ferrata vypadá, pustit tohle video.

IMG_6070IMG_6170G2139723G2099609G2149780IMG_6192-EditG2169809 IMG_4755 IMG_4761 IMG_4765IMG_6296

3. den – Sextenské Dolomity Via ferrata Croda Rossa di Sesto

Na poslední den jsme měli naplánovaný výstup na skoro třítisícovku v Sextenských Dolomitech.

  • Délka trasy 5:45 h
  • Vzdálenost 7,3 km
  • Převýšení 1090 m
  • Maximální výška 2929 m

Ráno jsme si trochu přispali a opět se ozval můj fordík, že mu jeho baterka nevoní. Sehnali jsme startovací kabely a s menším zpožděním vyrazili na cestu s tím, že budeme holt startovat kabely přes druhé auto. Polovina naší expedice nechtěla lézt, tak se vydali na panoramatickou chatu. My ostatní jsme lanovkou za neuvěřitelných 18 eur za zpáteční jízdu vyjeli pod hranu hory. Venku bylo ten den asi 30 stupňů. Nás čekal dvě hodiny trvající nástup po pěšince, které se linula cikcak jako had pořád vzhůru. I když byla cesta dlouhá a úmorná, okolní panoramata byla opět úžasná. Vidět tu nádheru na vlastní oči za tu námahu prostě stojí. Když jsme se konečně dočkali vytoužené ferraty a trošku si zalezli, zjistili jsme nemilou zprávu, že nestihneme vylézt na vrchol. Lanovka bohužel zavírá už v 17:30 a nám chyběla asi hodina času, abychom to stihli zpět. Trochu zklamaní jsme se vyškrábali na první dostupný vrchol a udělali si aspoň „zářez“ v cca 2700 metrech. Nahoře jsme nafotili několik fotek a nabrali síly na cestu dolů. Ta byla o něco horší, protože pěkně klouzala. Obecně je cesta nahoru vždy pohodlnější, než když lezete dolů a moc si nevidíte pod nohy. Každopádně v pořádku jsme se všichni sešli na parkovišti a vyjeli na dlouhou cestu domů. Příjemně unavení a plni zážitků jsme i přes pár problémů s bateriemi do aut dojeli v nočních hodinách do Čech.

IMG_4769 IMG_4770 IMG_4780 IMG_4785IMG_4794 IMG_4800 IMG_4808 IMG_4813IMG_4818 IMG_4820G2219912IMG_4824 IMG_4827IMG_4829G2309541 IMG_4832IMG_4833 IMG_4839 IMG_4844IMG_4867G2219893IMG_4871 IMG_4872IMG_4874 IMG_4875

Závěr:

Letos nám opět luxusně vyšlo počasí.  A když se k tomu přičetla dobrá parta, byl z toho vydařený výlet. Znovu jsem se ujistil, že tento typ aktivní dovolené je skvělá alternativa k línému válení na pláži. Dolomity mě neskutečně přitahují a myslím, že jsem nakazil i další členy expedice. Věřím, že brzy se sem nebo do jiné horské destinace vrátíme. Rozpočet na výlet tentokrát vyšel okolo 5 500 Kč na osobu se vším všudy.

Pokud máte tip na nějaká pěkná jezera nebo ferraty v Rakousku či Itálii, napište mi je prosím do komentáře. Velmi rád se inspiruji na další cesty.

You Might Also Like

8 Comments

  • Reply Peter Kincel 9.8.2016 at 14:25

    Super článok a ešte lepšie fotky, ďakujem za tipy. Dolomity a okolie Cortiny sú krásne, ale zatiaľ som ich zažil len v zime. V lete to snáď musí byť ešte lepší zážitok. Zo zaujímavosti – akým fotoaparátom a objektívom je to fotené? Ďakujem.

    • Reply jankabrt 9.8.2016 at 17:37

      Ahoj, diky za pěkna slova. Vše je foceno na Canon 6D + canon 17-40 mm F4L a polarizačním filtrem. Jinak ja jsem byl v Cortině i v zimě a v létě se mi tam líbí víc. Hlavně ta jezera a kotrasty barev.

  • Reply Milan Parobok 9.9.2016 at 6:28

    Tak opet parada, ohledne fotek si uz davno profik. Jen si rikam, ze jste to meli dost nahustene. Presne v tyto dny jsem ja byl naproti v rakouskych alpach, tyden azuro. Hory me berou stale vic, jen fyzicky bych to asi ted nedal, ale pracuje se na tom :)))

    Treba nekdy vyrazime spolecne.

    • Reply jankabrt 10.9.2016 at 15:02

      Ahoj Nale, jo měli jsme program nebitej. Někteří se raději odpojili, protože by tempo ostatních nedali. Speciálně moje a Davida, my jsme tam lezli jak hyperaktivní kamzíci a ostatní nechápali kde pořád bereme sílu :) V Itálii už mám jen jednu destinaci kam chci a vrhnu se taky na Rakousku. Někdy můžem zkusit něco naplánovat společně.

  • Reply PÁJUŠKA NA CESTÁCH 1.10.2016 at 10:35

    Honzo, opět bezkonkurenční fotky! Daly se některé trasy jít i variantou bez ferraty? Musím dát Dolomity taky na seznam budoucích výletů, ty tvoje fotky jsou úplně nakažlivý! :-)

    • Reply jankabrt 2.10.2016 at 15:21

      Ahoj Pájo, hele všechno až na ten poslední den to bylo schůdne bez jištění. Ten první den kolem jezera tam nepotřebujes nic to bylo jen chození a místy se můžeš přidržet lana takže maximálne rukavice jsou fajn mít. 2 den sice vetší převýšení, lezeš pořád nahoru a dolu, ale většinou po pěšinách a je tam velmi málo jištěných useků a na těch nepotřebujes úvazek. Stačí obuv co neklouže a rukavice na přidržení lana. Takže beze strachu. Ten třetí den v těch Sextenských alpách tam už je to bez úvazku risk ale pořád se to dá. Ferratu, která potřebuje jištění poznáš na první pohled a vždycky se dá obejít jinudy. Takže se nemusíš bát. Pro mě to bylo spíš odpočinový program. Loni jsme lezli mnohem horší trasy.

  • Reply Petr Stránský 29.6.2017 at 15:21

    Krásný fotky, paráda! Chci se zeptat jestli jsou focené i ty „selfie“ fotky zrcadlovkou, nebo něčím jiným? A jaké máte zkušenosti s focením na cestách a zrcadlovkou. Máte foťák v nějaké brašně, nebo na zádech a vytáhnete ho jen pro pořízení záběru, nebo ho máte stále na krku na řemínku? Díky.

    • Reply jankabrt 2.7.2017 at 23:31

      Ahoj, selfie jsou focena na gopro 3 black. Jinak jako fotograf samozrejme mam zrcadlovku u sebe. Cestuju s canon 6D a objektivy 17-40 mm F4L nasazenem na tělě a v ponožce mam zabaleny Canon 50mm 1.8f STM. Je to nejlehci vybaveni ktere jsem po letech zkusenosti zacal vozit. Zadnou brasnu vetsinou nemam pokud lezu po horach zabalim fotak do rucniku a mikyny kterou mam v baglu a tim to hasne. Fotak je od toho aby se na nej fotilo a ne abych se o nej bal a ležel doma :) Vytahuju ho vetsinou na bezpecnem miste kde neni problem si chvilku sednout a nehrozi že bych ze skály spadnul. Při nebezpecnem lezeni si vystacim s iphonem a goprem.

    Napsat komentář k jankabrt Cancel Reply