Italské Dolomity a ferraty II. – 07/2016

Mapa navštívených míst:

Cestopis z Italských Dolomit II. – 07/2016

Po zveřejnění cestopisu a loňských fotek z Dolomit jsem letos neměl problém sehnat další cestovatele. Nakonec se počet ustálil na osmi lidech ve dvou autech. Nejhorší při takových výletech je, že nikdo moc nechce obětovat své auto. Po dalším čtení zjistíte proč. 🙂

Letos jsme opět zvolili oblast kolem Cortiny d’Ampezo. Čtyři dny i s cestou jsme „túrovali“ po okolních horách a občas jsme vylezli nějakou ferratu.(to je divný… čtyři dny i s cestou túrovat…) První úsměvná historka se stala hned při odjezdu. Při nakládání prvního výletníka Fandy mi chcípla baterie u auta. 🙂 V tu chvilku si říkáte, když to auto rok bez problému jezdí, tak se musí nepodojit v den odjezdu, že? Zákon schválnosti funguje dokonale. Po nastartování přes kabely, jsme to riskli a jeli. Čekalo nás asi 450 km. To je dost daleko na to, aby se baterie dobila. Cesta bez problému ubíhala a kolem 16 hodiny jsme měli sraz u rakouského jezera Achensee. Když dorazila druhá posádka v Octavii, zjistili jsme, že má porouchaný alternátor a nedobíjí baterie. Dvě podobné závady v jeden den na dvou autech? To nám výlet pěkně začínal. Technik nám poradil, ať koupíme nabíječku, náhradní baterii a přes noc vždy obě dobijeme. To jsme udělali a dojeli jsme úspěšně až do italského městečka Villabassa, kde jsme měli zamluvené ubytování.

Villabassa je příjemné a klidné městečko, kde najdete vše potřebné. Jsou tu dva supermarkety, pekařství a několik restaurací. Kolem malebného náměstí je spousta možností k ubytování. Ke všem možným cílů v okolí je to 15 až 30 minut jízdy. Ale hlavně je tu mnohonásobně levněji než přímo ve snobské Cortině. Ubytování proběhlo v pořádku. Za slušnou cenu 1500 Kč na osobu na tři noci jsme tu měli pěkné čtyřlůžkové apartmány v penzionu Residenze Sonnenschein.

1. Den – Lago di Braies a Via ferrata di Valdaora, Cima dei Colli Alti

Na první den byla v plánu trasa Via ferrata di Valdaora kolem Pragovského jezara (Lago di Braies), na které byla také krátká a jednoduchá ferrata.

• Délka trasy 6 h
• Vzdálenost 9.1 km
• Převýšení 1080 m
• Maximální výška 2533 m n.m

Po příjezdu na parkoviště jsme se nejprve pokochali krásným jezerem, prozkoumali mapu a vydali se na relativně dlouhý výstup lesem. Hned po ránu jsme se pěkně zapotili. Bylo sluníčko a některé z nás trošku potrápil tlak. Když jsme vylezli z lesů, začala se před námi otevírat krásná vyhlídka do okolí. V údolí krásně svítilo azurové jezero. S několika přestávkami na focení jsme došli kolem poledne až k úpatí ferraty. Tři členové skupiny se oddělili, že půjdou jinudy a my ostatní jsme si oblékli výstroj. Ferrata byla opravdu jednoduchá, asi po 20 minutách jsme byli na prvním vrcholku. Pokochali jsme se nádhernou vyhlídkou a naše další kroky vedly na nejvyšší vrchol, kam naše putování směřovalo. Zelené pastviny střídaly bílé kameny a po další půlhodince jsme se vyškrábali na finální vrcholek. Jako symbol tu byl velký ocelový kříž, se kterým jsme se samozřejmě zvěčnili. Krom všech těch krás v okolí, byl odtud také pěkně vidět lyžařský areál Kronplatz. Počasí se nám neustále zlepšovalo a nás čekala cesta dolů. Po loukách občas přeběhla sviští rodinka a my jsme podél potůčku a občasných vodopádů klesali zpět do údolí. Když jsme se blížili k lesu, poobědvali jsme v pěkném dřevěném srubu. Ten byl opuštěný a pro turisty otevřený. Po svačině jsme stínem lesa sešli zpět k jezeru.

Jako odměnu za zdolanou horu jsme si na hodinu zapůjčili lodičku a projeli se po křišťálově čistém jezeře. Atmosféra tam byla opravdu úžasná a těžko popsatelná. Na druhém konci jsme vyzvedli tři zbývající členy naší expedice a na závěr výletu jsme se z hecu nezapomněli vykoupat. Voda byla sice studená, ale krásně nás osvěžila a z únavy probudila.

2.den – Ferrata Sentiero Alberto Bonacossa a Tre Cime

Druhý den nás čekala náročná trasa od jezera Lago di Misurina, přes hřebeny několika hor až do národního parku Tre Cime.

• Délka trasy 7:20 h
• Vzdálenost 14,25 km
• Převýšení 920 m
• Maximální výška 2480 m n.m.

Už v ranních hodinách jsme lanovkou od jezera vyjeli za 8.50 eur kousek pod patku hory. Kamenitou cestou jsme šli asi 30 minut, než jsme došli k prvnímu jištěnému úseku a nasadili výstroj. Počasí bylo v tento den naprosto luxusní, takže se nám na všechny strany otevíraly nádherné scenérie. Někteří ferratisté označují tento trail trefně jako žebřík. Lezete totiž neustále nahoru a dolů a takhle pořád dokola. 🙂 Nic to nemění na tom, že trasa Bonacossa je opravdu krásná a hodně různorodá. Chvíli se procházíte po měsíční krajině plně kamenné sutě, za chvilku se kloužete po sněhu nebo sedíte na zelené louce a nasáváte vůni vřesu.

Asi v polovině trasy byla chata Rifugio F.lli Fonda Savio. Tady jsme si dali přestávku na oběd a užívali si atmosféru hor. Chata se nachází na velkém rozcestí, kde se potkávají turisté ze všech směrů. Udělali jsme si několik fotek na památku a vyrazili na druhou část trasy. V dálce už na nás mrkalo Tre Cime, které jako by říkalo, pojďte si pro mě. Následoval další „krpál“ sutí dolů a krajina kolem nás se začala postupně zelenat. Malebná cestička podél skály nás zavedla k dalšímu jištěnému úseku, který by se dal nazvat ferratou. Obtížné na ní bylo ale jen to, že po ní tekla voda z tajícího ledu, takže klouzala. Čas utíkal jako voda a my jsme zdolali náš poslední kopec. Nahoře se před námi otevřel nádherný výhled na Tre Cime. Chvíli jsme seděli, jen se tak rozhlíželi a poté se šli občerstvit do jedné z chat. Většina expedice už toho měla po cca 15km trase plné kecky. David s Honzou však byli natěšení na žebříkovou ferratu Torre di Toblin. Ostatní tedy zůstali u chaty s tím, že se potkáme večer u jezera pod kopcem. Pokračování v dalším odstavci.

Ferrata Torre di Toblin

Už byl podvečer, takže park se vylidňoval. Rychlou chůzí jsme došli k hraně Tobliny asi za 40 minut. Kolem nás nebyla ani noha a sluníčko krásně svítilo, takže jsme si mohli lezení opravdu užít. Ferrata je středně obtížná, ale extrémně zábavná. Jsou tam úseky, kde se docela zapotíte, ale ty výhledy a pocit sebepřekonání jsou úžasné. Asi polovinou trasy Vás provedou žebříky a cesta nahoru trvá podle tempa 30-45 minut. Nahoře máte možnost vidět jeden z nejhezčích výhledů, které dolomity nabízejí. Ferratu jsem absolvoval už 2x a toho výhledu se nedá nabažit, takže se určitě znovu vrátím. Když jsme lezli, vyndával jsem foťák jen minimálně, můžete si pro představu, jak ferrata vypadá, pustit tohle video.

3. den – Sextenské Dolomity Via ferrata Croda Rossa di Sesto

Na poslední den jsme měli naplánovaný výstup na skoro třítisícovku v Sextenských Dolomitech.

• Délka trasy 5:45 h
• Vzdálenost 7,3 km
• Převýšení 1090 m
• Maximální výška 2929 m

Ráno jsme si trochu přispali a opět se ozval můj fordík, že mu jeho baterka nevoní. Sehnali jsme startovací kabely a s menším zpožděním vyrazili na cestu s tím, že budeme holt startovat kabely přes druhé auto. Polovina naší expedice nechtěla lézt, tak se vydali na panoramatickou chatu. My ostatní jsme lanovkou za neuvěřitelných 18 eur za zpáteční jízdu vyjeli pod hranu hory. Venku bylo ten den asi 30 stupňů. Nás čekal dvě hodiny trvající nástup po pěšince, které se linula cikcak jako had pořád vzhůru. I když byla cesta dlouhá a úmorná, okolní panoramata byla opět úžasná. Vidět tu nádheru na vlastní oči za tu námahu prostě stojí. Když jsme se konečně dočkali vytoužené ferraty a trošku si zalezli, zjistili jsme nemilou zprávu, že nestihneme vylézt na vrchol. Lanovka bohužel zavírá už v 17:30 a nám chyběla asi hodina času, abychom to stihli zpět. Trochu zklamaní jsme se vyškrábali na první dostupný vrchol a udělali si aspoň „zářez“ v cca 2700 metrech. Nahoře jsme nafotili několik fotek a nabrali síly na cestu dolů. Ta byla o něco horší, protože pěkně klouzala. Obecně je cesta nahoru vždy pohodlnější, než když lezete dolů a moc si nevidíte pod nohy. Každopádně v pořádku jsme se všichni sešli na parkovišti a vyjeli na dlouhou cestu domů. Příjemně unavení a plni zážitků jsme i přes pár problémů s bateriemi do aut dojeli v nočních hodinách do Čech.

Závěr:

Letos nám opět luxusně vyšlo počasí.  A když se k tomu přičetla dobrá parta, byl z toho vydařený výlet. Znovu jsem se ujistil, že tento typ aktivní dovolené je skvělá alternativa k línému válení na pláži. Dolomity mě neskutečně přitahují a myslím, že jsem nakazil i další členy expedice. Věřím, že brzy se sem nebo do jiné horské destinace vrátíme. Rozpočet na výlet tentokrát vyšel okolo 5 500 Kč na osobu se vším všudy.

Pokud máte tip na nějaká pěkná jezera nebo ferraty v Rakousku či Itálii, napište mi je prosím do komentáře. Velmi rád se inspiruji na další cesty.