Dominikánská Republika – ráj na zemi?

Dominikánská Republika, pro většinu lidí synonymum vysněné dovolené v ráji, se nachází na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily, ležící částečně v karibském moři a atlantickém oceánu. Jediným sousedním státem je Haiti. Právě v Dominikánské republice přistál v roce 1492 Kryštof Kolumbus. Moje vysněná cesta se uskutečnila o 522 let později v únoru 2014 . Po těžkém rozhodování mezi vloni navštíveným Thajskem a nedočkavém hledání akčních letenek nakonec zvítězil Karibik. Cestovat do Dominikánské Republiky můžete buď na vlastní pěst, ideálně z Mnichova nebo z Frankfurtu odkud se dají pořídit letenky od 7000,- nebo bez starostí s některou z německých cestovních kanceláří. Tak jako tak budete pravděpodobně řešit stejný problém jako já co budete na dovolené dělat a kam vyrazit na výlety.

Doprava:

Na dovolenou jsem vyrazil s kamarádkou Šárkou. Letenky jsme měli od německé letecké společnosti CONDOR s odletem z Mnichova. Cca 10 hodinový let Boeingem 777 proběhl v pohodě. Behěm letu jsme dostali 2x jídlo + základní druhy pití a welcome drinku. Za dodatečný alkohol a sladkosti si člověk musel připlatit stejně jako za filmy a seriály na dotykových obrazovkách v sedačkách. Jediné co šlo sledovat zdarma, byl jeden stupidní film a bohatá nabídka hudební alb.

TIP: výhodné a spolehlivé letenky do Dominikánské Republiky najdete u Letušky.

V Dominikánské Republice jsme přistáli v 17:30 večer na letišti v Punta Cana. Venku nás okamžitě praštil vlhký tropický vzduch. Letištní hala vypadala vtipně. Jakási bambusová obří chýše. Obvodové zdivo tvořila asi půl metru vysoká zídka a kvetoucí keře . Po svých, jsme přes runway přešli do příletové haly,kde jsme prošli celní přepážkou a zaplatili 10 dolarů poplatek. Pak jsme za zpěvu a řevu mladých dominikánců, co vykládali naše zavazadla, čekali až nám naše kufry dovezou. Před letištěm na nás už čekal řidič dodávky starající se o rozvoz lidí do našemu hotelu. Venku se mezitím setmělo a my vyjeli do 20 km vzdáleného letoviska Baváro, kde byl náš hotel. První co mě překvapilo bylo, že Dominikánci jezdí jako piráti , dost často vůbec nevypínají dálková světla a většina motorek, které jsou tam dost rozšířené nemají světla vůbec. Po 20 minutách jízdy už jsme vystupovali před hotelem.

Původně jsem si plánoval půjčit auto, abychom mohli po ostrově cestovat. Po té co mě od toho několik lidí včetně hotelového personálu odrazovalo, jsem si to rozmyslel. Údajně není cestování na vlastní pěst bezpečné, dopravní situace je tu složitá, stav vozovek i aut špatný, policie prý běžně staví turisty a vábí z nich úplatky a nakonec oblíbený zvyk půjčoven kdy se Vám snaží přišít nějakou závadu, která už na autě byla.

Ubytování:

Check in proběhl bez problému, sympatický a usměvavý černoušek neměl problém s cizími jazyky a uměl dokonce pár vět česky . Zvolili jsme *** Hotel Whala Baváro což byla na místní poměry taková střední třída. Většina hotelů zde nabízí All-inclusive a i když mi to ze začátku přišlo zbytečné tak se finančně vyplatí a je dost návykové. Nabídka jídla, ovoce i alkoholu během celého dne byla pestrá a míchané drinky z místních rumů nám opravdu chutnaly. O to víc, když můžete pít kolik chcete . Hotel měl i vlastní bar na pláži, kde pokud jste označkovaní páskou hotelu, můžete také pít a jíst zdarma. Obsluha v restauracích i baru byla velmi příjemná a kamarádská. Velká výhoda je znalost Španělštiny, kterou ocení a velmi rádi si s Vámi budou povídat. Angličtina je tu však také samozřejmost. Ubytování mělo ale i své nevýhody. Co zamrzelo, byl doplatek za internet 26 dolarů na týden a pouze pro jedno zařízení. Druhá závažnější vada byla odsolená voda ve vodovodu. Pro mě osobně to byla prostě slaná voda, sice méně než v moři ale slaná prostě byla, takže čistit si v tom zuby nebylo nic moc. Naštěstí jsme si mohli kdykoliv načepovat vodu z barelu nebo dojít na bar pro cokoliv jiného. Jinak jsme neměli k ubytování výhrady.

Pokud preferujete vlastní řešení a nechcete do hotelu lze v infocentru nebo přes inzeráty všude po městě po městě sehnat apartmány od 350 dolarů na měsíc + energie, což je pro partu co tu chce trávit delší čas opravdu super cena. Hotely na booking.com začínali na 10 tis za týden/2os bez jídla.

Pobřeží Punta Cana:

Jaké letovisko zvolit byl při plánování asi nejtěžší úkol. Jako fotografa mě zajímalo hlavně aby bylo co fotit a cílová lokalita byla co nejhezčí. Další můj požadavek byl aby se v rozumné vzdálenosti nacházely pusté pláže bez hotelů a lidí a byla z místa dobrá nabídka výletů do okolí. Po rozhodování mezi Punta Cana, Boca Chica, Samaná a dalšími místy jsme zvolili oblíbenou pláž Baváro na pobřeží Punta Cana. Z Google map jsem měl dopředu vytipovaná místa, kam se vyrazíme podívat. Ideální je také krátká vzdálenost od letiště a tím pádem možnost užít si i poslední den dovolené na pláži, protože zpáteční let byl až v 19:30.

Hned po ubytování v hotelu jsme vyrazili na 200 metrů vzdálenou pláž. Venku už byla tma a na pláži bylo skoro nikdo nebyl. Voda byla teploučká ale hned se k nám přihnal security z hotelu ať jsme opatrní a že nás bude hlídat. Když jsme se osvěžili tak díky Šárky španělštině jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Byli jsme varování, že Dominikánská republika není úplně tak bezpečné místo jak si mnozí myslí. V turistických letoviscích nic moc nehrozí ale obzvlášť já jsem byl varován, že courat do míst mimo resorty bez ostrahy s drahým foťákem není úplně šťastný nápad.
Po té jsme se seznámili s hotelovým barmanem Aikelem v plážovém baru. Většina dominikánců jsou opravdoví sympaťáci, pořád se usmívají a chtějí si o něčem povídat. Nemají problém Vás i balit a flirtovat s Vámi. Ve finále Vám samozřejmě nabídnou nějaký výlet nebo jinou nabídku ale celkově jsou hodně ukecaní snaží se Vám vyjít vstříc. Barman nám namíchal Pinacoladu a po ochutnávce jsme řekli wow… byla opravdu silná a hodně dobrá. Dominikánský rum nám opravdu chutnal a oni s ním zrovna nešetří. Takové Cuba libre 1:1 rum:cola není nic neobvyklého  Po několika drincích a 2 hodině seznamování s místními tanci jsme vyrazili spát. Po 6 hodinovém posunu a 10 hodinách v letadle jsme toho měli plné kecky.

Ráno jsme se probudili díky časovému posunu už v 6 hodin a venku vycházelo sluníčko. Teplý vzduch a příjemný vánek nás vyhnal z postele na snídani. Nabouchali jsme se exotickým ovocem a vyrazili užít si první den na pláži. U baru už vyhrávala hudba a na nás se opět chechtali místní černoušci, hlavně Šárka se jim velmi líbila a říkali jí princess Sara 

Pro Punta Cana jsou typické vysoké palmy, které lemují celé 30 km pobřeží, a dlouhé pláže s jemným bílým pískem. Na plážích nebylo tolik lidí kolik jsem čekal, myslel jsem, že tu bude hlava na hlavě ale díky velké rozloze pobřeží a tomu, že dost hotelů má svou část pláže pro své klienty tak jsou lidé rozprostření. Po pobřeží je jeden resort vedle druhého s tím, že některé jsou opravdu nádherné. Většinou se jedná o moderní zástavbu umístěnou v tropických zahradách. Když se mi zrovna nechtělo ležet na naší pláži procházel jsem se po dlouhém pobřeží a bez problému využil lehátka jiných hotelů. Nikdy mě nikdo nevyhodil a všude bylo spousta místa. Náš hotel byl zhruba uprostřed hlavní pláže. Když jsme chtěli vyrazit do divočiny bylo tedy jedno na kterou stranu se vydáme bylo to podobně daleko. Po pláži pořád pendlují místní naháněči lidí na výlety. Měli jsme dopředu zjištěno, že musíme jet na ostrov Saona, což je rajský ostrov v národním parku kde se. .natáčel film Modrá laguna nebo třeba Piráti z Karibiku. Využili jsme jsme nabídky jednoho z party od našeho hotelu a nechali se lákat. V Dominikáně musíte se vším opravdu hodně smlouvat. Běloch = milionář takže ceny jsou vždy nadsazené a není problém usmlouvat je na polovinu. Z původních 100 dolarů jsme usmlouvali výlet na ostrov Saona na 60 eur za osobu s tím že na další výlet u něj budeme mít ještě slevu. Výlet byl naplánován na další den, takže jsme zbytek dne strávili relaxem a couráním po pláži.

Výlet na ostrov Saona:

Odjezd byl naplánován na 7 hodinu ranní. V 7:10 přišel do hotelu náš černoušek a asi 10 minut jsme čekali na autobus. Celá ta organizace výletů byla trochu punk, protože v autobuse co přijel nebylo místo 😀 takže nás řidič vzal k sobě dopředu. To ve finále bylo super, protože jsem mohl za jízdy fotit a měl to i s komentářem řidiče, který ochotně, když jsem chtěl přibrzdil abych mohl fotit. Čekala nás asi 2 hodiny cesta na jih kde u města La Romana leží přístav na Playa Bayahibe. Z cesty jsem byl já osobně nadšen, člověk najednou opustil turistické letovisko a měli jsme možnost vidět jak žijí skuteční dominikánci. Lidé kolem se sjížděli na plantáže na korbách nákladních aut, děti cestovali do školy a do obchodů se naváželo na korbách Pickupů hromada čerstvého ovoce. Pořád bylo na co koukat a místy se člověk až děsil v jakých podmínkách tu místní žijí. Obrovský kontrast mezi drahými hotelovými resorty a dřevěnými chatrčemi místních byl opravdu znatelný. Nezapomenu pohled když vedle opravny motorek bylo v dřevěné chatrči na provazech natažené maso a řezník tu vesele prodával syrové maso, 2 metry od rozebraných motorů ve 30 stupňovém vedru. Kdosi to nazval lidské safari a myslím, že to plně vystihovalo zdejší atmosféru. Po cestě jsme se zastavili v městečku Higuey, kde jsem se opravdu bavili nad dopravní situací . Do křižovatky si každý jede jak chce a troubí. Menší uhnou větším. Tu a tam až půl metrová díra v silnici ale nikdo si s tím hlavu neláme. Udělali jsme krátkou zastávku u obchodu se suvenýry, myslím, že neplánovanou ale řidič, který žije z provizí toho samozřejmě využil. Okamžitě nás obklopil security team obchodu aby k nám nechodili místí žebráci a zloději. Ti tu hrají hodně na city, žebrají děti a ženy co se Vám snaží prodat nějaké ovoce. Ceny v krámku byly přehnané takže člověk musí hodně smlouvat. Cena za 4 pohledy 20 dolarů je trochu úlet… dali jsme mu 2 dolary a nazdar. Cesta dál pokračovala víceméně po dálnici kde kolem byly plantáže s cukrovou třtinou a banány.

Kolem desáté ráno už jsme na Playa Bayahibe nastupovali do člunu, který nás převezl na krásný katamarán se třemi trupy a velkou plachtou. Čekala nás cca 2 hodiny dlouhá plavba na Saonu. Na lodi byla neomezená konzumace alkoholu a program v podobě latino párty. Celou plavbu nás team posádky fotil a učil tancovat s vidinou, že nám fotky pak prodají. Atmosféra na plachetnici byla fakt super.

Kolem poledne jsme dorazili na Saonu a všem při tom pohledu padla čelist. Wow efekt je opravdu velký. Ostrov je opravdu krásný, přesně takový jaký by v karibiku měl být a jak nám tropické ráje servírují ve filmech. Nádherné divoce rostlé palmy, písek jak mouka, prostě nádhera. V ceně výletu byl oběd na pláži a pak do 16 hodin volno. Čas jsme využili samozřejmě k průzkumu a focení. Na ostrově nejsou, žádné hotely ani kempy, všichni se sem dopravují na lodích, takže lidí je tu jen minimum. Když ujdete 1-2 km mimo hlavní kotviště lodí budete na pláži úplně sami.

Zpáteční cestu jsme absolvovali na Speed boat. Kapitán s námi pěkně řádil, abychom si užili také trochu adrenalinu. Po cestě se konala ještě asi půl hodinová zastávka v „Natural Pisina“ což je 5 km mělčina kde i daleko od pláže stojíte ve vodě po pás a přirovnávají to tu k přírodnímu bazénu. Po dně můžete najít hvězdice se kterými se pochopitelně všichni fotí, servíruje se pití a hudba hraje. Pak už následovala cesta do přístavu a zpáteční cesta autobusem.

Když to shrnu jednalo se asi o jeden z nejlepších, zakoupených, celodenních výletů a program co jsem v životě zažil. Hezčí místo než ostrov Saona jsem pak asi jinde neviděl. Pokud do Dominikány někdy pojedete tento výlet je podle mého jasná volba, kterou nesmíte vynechat.

Výletování po Baváru a Punta Cana:

Návštěva ostrova Saona hned druhý den dovolené zvedla laťku dost vysoko takže na hotelové pláži už člověk pak není spokojený tak jako dřív . Naše první výletování vedlo na jih. Po asi 4 km chůze skončí resorty a za cedulí vstup na vlastní nebezpečí nás čekalo již relativně opuštěné a krásné pobřeží. Občas narazíte na nějakého výletníka ale čím dále dojdete tím víc jste tu sami. Na plážích byli krásné podemleté palmy, dlouhé mělčiny a ve vodě občas nějaké korály. Voda tu byla dost stojatá, takže byla hodně teplá, místy plná řas. Obecný problém výletování je mít neustále dostatek pitné vody. Když jste mimo civilizaci tak na žádnou narazíte a dostat se do kokosu, které se sice všude kolem válí, není úplně sranda a bez ostrého předmětu skoro nemožné. Ušli jsme asi další 3 km po opuštěné pláži a pralesem a došli na přírodní ale také neudržovanou pláž. Věc, se kterou je nutno počítat je, že na neudržovaných plážích může být opravdu dost naplaveného dřeva tudíž ne každá opuštěná pláž je pěkná a dokonale fotogenická. Rozhodně je dobré mít obuv na nohy, protože bosy je to pohodlné jen po písečné pláži, ty se tu ovšem střídají s kamennými útesy a v pralese je spousta bodláků. Z nalezených kokosů jsme vyrobili pro Šárku obleček domorodkyně, podprdu z kokosů a sukni z palmového listí a nafotili několik vtipných fotek . Zpáteční cesta byla odpoledne náročná, bylo opravdu vedro a chození delších tůr v horku je i přes možnost stálého koupání úmorné. Chvílema jsme se museli zahalit do ručníků, protože slunce opravdu hodně pálilo. I se zpáteční cestou jsme našlapali něco kolem 16 km. Když chce však člověk vidět trochu krásy a nespokojí se s hotelovou pláží s lidmi, musí pro to něco udělat.

Po dalším dni ve znamení odpočinku a relaxu na pláži jsem vyrazil tentokrát sám na severní stranu směrem k Playa Macao. Podle google map jsem měl nakoukáno, že po cca 10 km by měly končit resorty a začít divočina. Nabral jsem si zásobu vody a vyrazil. Cesta tam byla dlouhá, šel jsem to asi 2 hodiny, občas něco vyfotil, vykoupal se a prozkoumal ty nejlepší resorty. Na severu byla hlavně americká klientela a ty hotely tomu odpovídaly. Když jsem konečně dorazil do vysněné země nikoho byl jsem příjemně překvapen, že je to tu úplně jiné než na jihu. Písečné pláže s dunami byly dlouhé, ve vodě žádné řasy a konečně také velké vlny. Všude kolem byla spousta spadaných kokosů. Když mi docházela voda pokoušel jsem se jich několik o kámen rozbít a dostat se k mléku ale opravdu to není bez ostrého předmětu jednoduché. Připadal jsem si jako trosečník. Po zemi tu rostla spousta pnoucích rostlin což na fotkách vypadalo moc pěkně. Vyčerpaný z náročné cesty jsem si lehl na pláž a odpočíval za šumu vln. Co mě obecně na Punta Cana překvapilo je minimum zvířat. Z thajska jsem byl zvyklý na opice a ptactvo na každém rohu. Tady nic. Ani na pláži nelítali žádní rackové a jedinou vyjímkou byli dva pelikání, kteří občas lovily nad vodou ryby.

 

Jedno odpoledne jsme vyrazili na párty plavbu spojenou se šnorchlováním. Kousek od hotelu jsme se nalodili na menší motorový katamarán. Plavba vedla podél pobřeží, takže si člověk mohl udělat obrázek z druhé strany. Asi 500 km od břehu se nacházel relativně velký korál. Nafasovali jsme ploutve a brýle se šnorchlem a šli se prohánět s rybičkami různých barev do vody.

Počasí:

Počasí v té době je ideální, celý pobyt bylo slunečno s občasným mráčkem a teploty kolem 30 stupnů ve stínu. Na sluníčku to pak opravdu pálilo a člověk vyhledával stín.

---

Autor fotek, videa a článku:

Jan Kábrt www.jankabrt.cz