Amerika

Cestování po Floridě – 07/2014

18.8.2014
_DSC7611

mapa_florida

USA TRIP 2014 – Cestovaní po východně USA a Floridě

Tento cestopis navazuje na předchozí cestování po New YorkuWashingtonu

Den 11 – Floridský šofér autobusu

Původně jsme na Floridu plánovali dojet autem. Když jsme však zjistili, že poplatek za vrácení auta v jiném státě je větší, než půjčení samotné, rozhodli jsme se raději přeletět a auto si půjčit až na Floridě. Na internetu jsme si u společnosti JetBlue zakoupili letenky za 125 USD/osoba.

Ráno začalo tradičně zvukem budíku. Tentokrát však dříve, než obvykle – v šest hodin ráno. Po pomalém rozkoukání následovala rychlá snídaně a ještě rychlejší pobalení batožin. V sedm už jsme opouštěli hotel a s kufry na kolečkách či silnějších jedinců v ruce (viď Honzo) se vydali směrem k metru, které nás překvapilo svou čistotou. Bylo vidět, že je poměrně nové. Za 3,25 USD jsme dojeli na Regan International Airport. Jednou ze zastávek po cestě byl i Pentagon. Bylo zajímavé sledovat okolo sebe ve vagonu chlapíky v košilích s klíčenkami Pentagon na krku a padnoucí taštičkou v ruce. Jakmile souprava zastavila, všichni vystoupili a beze slova se vydali stejným směrem. Netuším, co kdo z nich v práci dělá. Stoprocentně ale mají můj měsíční plat každý den sebou na svačinu Po dojezdu na letiště jsme bez problému odbavili zavazadla a nasedli do letadla. Z Washingtonu do Orlanda to trvá asi 2,5 hodiny. S nízkorozpočtovým letem to není moc komfortní. Hlavně máte-li „štěstí“ na spolucestující. Právě v tomto kontextu vznikla výborná hláška od Honzy, který celý rozzuřený po letu řekl, že napíše stížnost na aerolinky. Je prý sice hezké, že mezi sedadly jsou opěrky, ale k čemu jsou dobré, když se vedle Vás posadí tlustý Američan, který přes opěrku přetéká i na Vaše místo. Vím, o čem mluvil, protože tlustého Američana si pamatuji. Když jsem ho viděl doslova se prodírat uličkou, kterou ostatní bez problémů procházeli, celou dobu jsem se modlil, aby neseděl vedle mě. Ano, šel k Honzovi a ještě než dosedl, tak z batohu stačil vytáhnout sáček brambůrek. Ke konci letu bylo zajímavé ze vzduchu sledovat, jak je Florida jedna velká placka plná golfových hřišť. V Orlandu jsme přistáli okolo druhé odpoledne. Po vydání zavazadel jsme se vydali najít autobusové nádraží. I když předpověď původně nebyla nic moc, dostali jsme při opuštění letové haly pěknou facku dusným a horkých vzduchem na přivítanou. To bylo trochu jiné klima než ve Washingtonu nebo New Yorku. Prostě tropy.

Měli jsme zamluvený náš oblíbený Super8 Motel, za krásných 3500 Kč na 3 noci pro 4 lidi i se snídaní. Autobus nás k němu odvezl za necelou hodinu. Zaujalo mě lanko, které je natažené kolem oken po délce celého autobusu. Jeho zatažení dá zvukové i světelné znamení, na které řidič zastaví. Bez znamení jede pořád dál svou trasu. U nás bývají v autobusech malá tlačítka u dveří. Pověšení-se na lanko se mi ale zdá zábavnější. Samotná jízda už ale tak zábavná není. Je neuvěřitelné, co dokáže řidič udělat na rovné silnici. Pro zajímavost stopuji minutu. Výsledkem je 28 přibrzdění a následovných prudkých sešlápnutí plynu. Máte-li čerstvě po jídle, řidič Vám ho během jízdy setřese a po dojezdu můžete jít na další.

Motel se nachází přímo v turistické čtvrti, kde je vícero možností k ubytování a zábavní parky jsou prakticky hned vedle, takže všude dojdete pěšky. Ubytování bylo příjemné. Pokoje ve všech Super 8 vypadají stejně, vždy dvě manželské postele, noční stolky, koupelna se záchodem, malá lednice, skříň, psací stůl a pod oknem klimatizace. Většinou jsou i pěkně čisté.

Od rána jsme kromě snídaně nic pořádného nejedli, takže jsme hned po ubytování-se vyrazili na jídlo do restaurace Danny’s hned přes ulici. Obsluha byla sice trochu jiné orientace, než my, ale jídlo bylo famózní. Po obědě jsme se prošli podívat do nedalekých obchodů a poté jsme se vyvalili u našeho motelového bazénu a relaxovali za rytmů amerického rapu. Naši černošští sousedé písničky znali, takže dělali živý hudební doprovod. V jednu chvíli jsme soutěžili, kdo z nás pustí ze svého ipadu větší hitovku, na kterou se začne u bazénu pařit. Po 10 dnech chození desítek kilometrů denně to byla příjemná změna. Jen tak se válet na lehátku nebo plavat, jsme vydrželi až do večera.

Den 12 – Adrenalin v Universal Studios Orlando

Ráno nás čekala tradiční Super 8 snídaně (vafle, toastový chleba s marmeládou, corn-flakes s mlékem, džus a kafe), tentokrát navíc doplněná o jogurty a ovoce. Přeci jen jsme v tropech že? Vedle recepce postával každé ráno chlapík, který prodával za zvýhodněné ceny vstupenky do okolních zábavních parků. Využili jsme jeho nabídky a koupili od něj vstupenku do obou parků Universal Studios na jeden den za 145 USD na osobu.

Vzali jsme si jen nejnutnější věci – koupací kraťasy, tričko a GoPro (kvůli mokrým atrakcím jsme zavrhnuli foťák). Po asi 20 minutách chůze jsme dorazili před brány resortu. Doslova davy lidí se hrnuly dovnitř a to bylo teprve kolem desáté dopoledne. Jako první zamířili do Universal’s Islands of Adventure. Je to park plný tematických horských drah, show a jiných lumpačin.

GOPR1791GOPR1800 GOPR1798

Poseidon’s Fury

První, co nás zaujalo byla architektura a výzdoba jednotlivých částí parku. Zde si autoři opravdu vyhráli. Vynechali jsme atrakce pro děti a zamířili na show Poseidon’s Fury. Po vystání asi 20 minutové fronty, začala živě hraná show (něco ve stylu Indiana Jonese), prokládaná důmyslnými efekty. Cestovali jsme skrz několik místností a v každé se něco zajímavého dělo. Na konci nás čekal souboj dvou hlavních hrdinů plný ohnivých efektů, vody a výbuchů. Tuto atrakci bychom hodnotili tak 3/5.

Harry potter

Po pár minutách chůze jsme dorazili do Bradavic z Harryho Pottera. Nádherně a autenticky udělaná vesnička s obrovským hradem a několika atrakcemi. Zamířili jsme na dvojici horských drah s názvem Dragon Challenge. Na každou atrakci jsou tu fronty, které však vedou tematicky vyzdobenými prostorami, takže se nenudíte. Dragon Challenge ale patří k těm „drsnějším“, takže se na ni dost lidí bojí a fronty proto nejsou tak dlouhé. Asi za 10 minut jsme už seděli ve vozíčcích, vydáni napospas adrenalinové jízdě :) Pro milovníky adrenalinových atrakcí je to perfektní, pokud máte ale citlivější žaludek jako Jenda s Kubou tak si tuto atrakci nezamilujete. Honza se Závim si obě dráhy zkusili hned 2x jednou hlavou dolů a jednou nahoru :). Následovala prohlídka Bradavic a pak už jsme šli prozkoumat hrad. Do hradu se čekala opravdu dlouhá fronta, protože se jednalo o jednu z TOP atrakcí v parku. Stáli jsme asi hodinu, ale jak již bylo řečeno, stojíte v zajímavých interiérech, stříká na vás voda z rozprašovačů nebo jsou prostory klimatizovány, takže Vás ani horko nemá šanci odradit. Uvnitř hradu na nás čekaly filmové interiéry – jako například chodby s pohyblivými obrazy, mluvící klobouk nebo několik živě hraných scén. Postupně jsme se přiblížili k finální atrakci, což bylo famózní 4D kino. Nastoupili jsme do autíček pro 4 lidi a postupně projížděli několik různých prostředí a létali na koštěti. Vše působí tak realisticky a hydraulika sedaček podtrhuje vjem natolik, že věříte, že se to opravdu děje. Jednalo se o jednu z nejlepších 4D akcí co jsem v životě zažili a to čekání za to rozhodně stálo.

GOPR1840 GOPR1835 GOPR1823GOPR1820

Nadšeni a plni adrenalinu jsme zamířili k Jurskému Parku. Opět následovala cca půl hodinová fronta, na jejímž konci nasednete do velké klády, v níž se plavíte vodním korytem. Po chvíli proplujete bránou s velkým nápisem Jurský park, rozezní se siréna a pak začíná to pravé dobrodružství. Všude kolem Vás jsou dinosauři – stojí na břehu, vynořují se z vody a to vše za doprovodu autentických zvuků. Jednotlivá pravěká stvoření jsou opravdu propracována do nejmenších detailů. Zaujala mě trojice mini ještěrů, která na břehu urputně cupovala košili někoho z „bývalých“ zaměstnanců. Trasa vodního kanálu nevede jen venkem, ale zavede Vás také do staré temné továrny. Na jejím konci nás čekalo pěkné překvapení v podobě extrémního sešupu dolů a pořádného cákance. Takže pozor na mobily . Hodnocení této atrakce 4/5.

Hned vedle jurského parku se nachází další vodní atrakce. Jde o velkou horskou dráhu ve stylu Looney Tunes, která je ale celá jako tobogán a sjedete ji jak jinak, než v kládě. Tentokrát ale malé (5lidí sedících za sebou). Fronta byla horší. Stáli jsme v ní zhruba hodinu, ale nakonec jsme nelitovali, protože za vyzkoušení tato dráha jistě stojí. Poté jsme vyrazili dál do čtvrti Marvel super hero island. Po krátkém obědě v podobě malé pizzy za 10USD jsme si vystáli další z řady půlhodinových front, tentokrát na 4D zážitek v podobě Spidermana. Super adrenalinová show – plná, ohně, vody, kouře a neskutečných efektů. Tahle kina tu prostě umí! Hodnotili bychom plným počtem 5/5.

Den se pomalu přehoupnul do své druhé půlky a my se vydali k východu, abychom se přesunuli do druhé části parku. Po cestě ještě Honza se Závim vyzkoušeli horskou dráhu The Incredible Hulk. Zde se podle nich vyplatilo jít do fronty pro Singles, kterou doplňují prázdná místa a jdete tak na řadu víceméně hned. Jenda a já jsem si na tuto atrakci netroufnuli. Musím přiznat, že se mi zatočila hlava jen při pohledu na soupravu prolétávající lopingem nad našimi hlavami. Alespoň jsem tedy kluky natočil. Dle nich byla dráha jako taková pěkná, ale opět jen pro milovníky adrenalinu se silným žaludkem. Hodnotí 4/5.

G0262661 G0322829

Nakonec jsme se ke vchodu do druhého parku dostali až těsně před třetí hodinou. Rád bych dodal, že kdybychom v prvním parku zůstali celý den, rozhodně by tu bylo co dělat a hlavně to co zažijete tady, v Evropě jen tak nenajdete. Relativně vysoké vstupné tedy považujeme za ekvivalent zábavy a celkového dojmu, který z parku máte. Pokud nemáte rádi horské dráhy a máte slabý žaludek, neužijete si ho naplno.

Druhá část parku se nazývá Universal studios Hollywood a jak už název napovídá, jedná se většinou o atrakce založené na 3D a 4D promítání. Po celém parku jsou krásné filmové kulisy – různé exponáty z filmů, auta, postavy, budovy, ale i celé tematické scény a ulice.

Vybírali jsme si jen to, co nás zajímalo, protože navštívit vše bychom nestihli. První hned u vchodu s minimální frontou byl Shrek 4D. Tuto atrakci měl možnost Honza vidět už v Los Angeles v roce 2011 a prý byla úplně stejná. Asi 20 minut dlouhý filmeček s příběhem Shreka. Užijete si drnčející sedačky při honičce na koních, trochu vody a dokonce i vůně. V dnešní době, kdy je podobné 4D kino v každém velkém multiplexu v ČR, tato show oslní spíše dětské osazenstvo. Hodnocení 2/5.

Dál jsem si šli spravit chuť na Transformers 4D, což už byla jiná liga. Hodně podobné Spidermanovi z předchozího parku, jen s jiným příběhem a kulisami. Efekty i celkový vjem byl hodně věrohodný. Člověk se může na této atrakci pokochat tím, co současná špička filmových technologií umožňuje. Až na hodinovou frontu ohromující zážitek. Hodnotíme 5/5.

Po krátkém odpočinku a posezení na trávníku nás zvědavost nalákala do budovy TWISTER- Ride It Out. Atrakce je staršího data, ale kulisy jsou velmi povedené a máte možnost zažít jaké to je, když přijde tornádo. Žádné digitální efekty tu nečekejte, všechno je děláno poctivě mechanicky. Voda, oheň, umělé zemětřesení, lámající se pouliční lampy nebo zvedající-se vítr a tornádo. To vše tu zažijete na vlastní kůži a věřte, že je to zajímavý zážitek.

Když jsme vylezli ven, tak jsme zjistili, že se nám celodenní vedro začalo kazit a vypadalo to, že se blíží pořádná bouřka. Než jsme došli k další atrakci, spustil se slejvák. Bylo štěstí, že většina show se nachází v interiéru, takže jsme mokli jen při přebíhání. Pokračovali jsme menší horskou dráhou: Revenge of the Mummy. Strašidelná jízda plná stroboskopických efektů pro silné žaludky. Honza (jako milovník horských drah) dává 4/5.

Následovala show s názvem Disaster! Jedná se o živou ukázku, jak se vytváří filmové efekty, spojenou s jízdou metrem, které zasáhne zemětřesení a povodeň. Vy jste samozřejmě jako pasažér metra součástí. Atrakce nám přišla trochu retro a bohužel jsme seděli hned na začátku vagonu, takže jsme moc neviděli. Dáváme 2/5.

Další atrakce? MEN IN BLACK™ Alien Attack. Jedná se o jízdu městem, napadeným mimozemšťany, kdy každý svou pistolí střílí po všem, co se hýbe a získává body. Všude spousta blikajících a kouřových efektů. Na konci vidíte skóre každého autíčka a vítěze. Pěkná atrakce pro odreagování. Hodnotíme 4/5

Hned vedle je Springfield ze seriálu Simpsonovi. Najdete v něm vočkovu hospodu, apuův Market, spoustu postav ze seriálu a perfektní 4D jízdu The Simpsons Ride. Něco podobného jako v hradu Harry Pottera, ale mnohem více adrenalinově laděné. I když jste teoreticky pořád na místě, vypadá to díky nekonečnému plátnu tak věrohodně, že se Vám udělá špatně úplně stejně jako na horské dráze (viď Jendo). V takovém případě ale stačí sklopit oči a jen se takzvaně zakotvit v pevném bodě. Pokud se Vám špatně nedělá, jedná se o super zážitek. 4/5

Venku už se stmívalo a my byli tak adrenalinově unavení, že jsme se rozhodli navštívit poslední atrakci a vyrazit na večeři. Tou poslední vyvolenou show byl Terminator 3D. Atrakce je již hodně stará, to ji však neubírá na exkluzivitě, protože pokud máte tento film rádi, zažijete pekelnou jízdu. John Conor a Arnie se dostanou přímo do jádra Skynetu a snaží se ho zničit. Kino je kombinováno s živými herci, skutečnými výbuchy a dalšími efekty. Opravdu výborná podívaná, která ani po letech neomrzí. Ve své době se jednalo o nejmodernější 3D kino na světě a i dnes patří k tomu nejlepšímu, co můžete vidět. Hodnotíme 4/5.

Na závěr uvádíme, že tento park za zmíněných 145 dolarů stojí. Nabídne Vám to nejlepší, co můžete v současnosti ve světe atrakcí vidět – o nejnovějších kino technologiích nemluvě. Pokud máte dost času, nechte si na park 2 dny, ať stihnete projít a zažít vše. Pokud máte pouze 1 den jako my, přijdete si taky na své, ale doporučujeme dopředu si vybrat atrakce, které jsou pro Vás zajímavé.

V půl deváté jsme vyhladovělí opustili brány parku a podle navigace jsme se rozhodli najít legendární bufet Golden Corral. Za vstupné 11USD (podle toho v jakou dobu přijdete) můžete sníst i vypít co chcete a hlavně kolik chcete. Je opravdu z čeho vybírat, jídlo je výborné a na své si tu přijde úplně každý.

Parádní den zakončila strašidelná procházka po dálnici zpět do hotelu. Podařilo se nám totiž v úplné tmě zabloudit a nejrychlejší cesta prostě byla po pěti proudé dálnici. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili na hotel a totálně vyčerpaní padli do postelí.

Den 13 – Wet’n Wild aneb tobogány třeste se

9.7.2014

Ráno nám začalo tradiční snídaní. Po včerejší adrenalinové jízdě jsme chtěli dnešní den spíše proležet u vody. Zakoupili jsme tedy na recepci ve slevě za 39USD celodenní lístky do vodního světa Wet’n Wild – plného bazénů a tobogánů. Park byl hned přes ulici, takže v 10 hodin dopoledne už jsme byli uvnitř. Věci jsme si dali do skříněk a dodatečně přikoupili voucher do Riverside BBQ na neomezenou konzumaci jídla a pití (20USD/osoba).

V parku se nachází asi desítka tobogánů pro 1-4 lidi. Velký bazén s umělou pláží a vlnami, 800 metrů dlouhá Lazy River, kde se ležíte či sedíte v nafukovacím kruhu, relaxujete a necháváte se jen tak volně unášet proudem nebo blbnete s přáteli. Nakonec tu najdete jezero s možností vodního lyžování a surfingu za příplatek. Samozřejmostí v parku je spousta relaxačních ploch k ležení.

Vodní svět je moc pěkné místo pro vodní radovánky, který má bohužel stejný neduh jako všechny americké parky. Jsou to dlouhé fronty na atrakce. Na ty nejlepší tobogány budete stát frontu klidně i hodinu. Máte možnost zakoupit si za další příplatek (25USD) Express pass, který Vám umožní vystát si o něco kratší expresní frontu. Naší nejoblíbenější atrakcí se stala již zmíněná Lazy River, jen tak se válet a blbnout s lidma okolo a nechat se unášet vodou v krásné kvetoucí zahradě nás fakt bavilo. Pár hodin jsme tam celkově za ten den strávili. Na prostranství uprostřed řeky se nachází velký stan (Riverside BBQ – otevřen od 12-19hod.) s jídlem a pitím pro majitele jídelního voucheru. Podle mě se 20 dolarů za voucher vyplatí, protože stan nabízí nejen hot-dogy, hamburgery a těstoviny, ale i ovoce, pití a zmrzlinu. Při dovádění ve vodě tělo vytráví rychle, takže jsme stan během odpoledne navštívili asi čtyřikrát.

Další atrakce, která rozhodně stojí za zmínku, je závodní tobogán Aqua Drag Racer. Do 4 pruhů tobogánu si lehne na molitanovou podložku s držátky čtveřice závodníku. Na odstartování plavčíka se odrazí a závodí, kdo dojede první do cíle. Pro soutěživé mám malé upozornění. Pozor na těžké váhy – fakt jim to jezdí rychleji a nedají se porazit.

Pro kluky byl nejdrsnější atrakcí tobogán Brain Wash. Jedná se o skluzavku, kde až ve 4 lidech nasednete do kulatého člunu, na úvodním velkém spádu naberete obrovskou rychlost a vletíte do obrovské U-rampy, v níž jezdíte nahoru a dolu. Těžko se to popisuje, ale ten zážitek je fakt úžasný. Jen škoda, že na tuhle atrakci byla nejdelší fronta.

Ve skutečnosti je ale nejdrsnější atrakcí tobogán Bomb Bay. Patří k top adrenalinovým vodním atrakcím v USA. Je inspirovaný válečnými bombardéry, které ze svých „bomb bay“ zálivů shazovali bomby na zem. Na této atrakci mě kluci nepodpořili, tak jsem se na vysoký stožár vydal sám. Fronta nebyla tak hrozná, jako na ostatních atrakcích a to jsem ještě zjistil, že na jejím konci jsou atrakce dvě. První je Kamikaze – klasický rovný tobogán, na kterém dosáhnete obrovské rychlosti. K němu se celá fronta točila. Na druhé straně byl vstup na Bomb Bay, před kterým se třásli tři lidé. To byla první věc, která mě udivila. Postavil jsem se jako čtvrtý do fronty a s napětím čekal, co se bude dít. Před námi se tyčila raketa, které se po plavčíkově zmáčknutí tlačítka na obslužném pultu vedle otevřela za hlasitého syčení boční dvířka. První odvážlivec nastoupil a za syčení se za ním dveře opět zavřely. Slyšel jsem, jak plavčík odpočítává – tři, dva a prásk. Jedničky se odvážlivec nedočkal. Po hlasité ráně následovalo ticho. Pak plavčík znovu otevřel dvířka rakety. První odvážlivec byl pryč. Ani jsem neslyšel žádný řev, což byla druhá věc, která mě udivila. To samé nejspíš znervóznělo slečnu, která stála v řadě jako druhá. Raději před sebe pustila přítele. Ten nastoupil a volal z útrob rakety, že se trochu bojí. Plavčík ho uklidnil, ať se kouká na zelenou tečku na zemi. Než se chudák uvnitř stačil zeptat, jakou tečku myslí, následovala rána a byl pryč. To už slečna, která byla opět na řadě, neunesla a utekla dolů stejnou cestou, kterou přišla nahoru. S ní ještě další dva lidé, kteří se mezitím postavili ve frontě za mě. Nedalo se nic dělat, byl jsem tam sám a plavčík už mě gestem ruky lákal do otevřené rakety. Při průchodu mě ještě varoval, abych překřížil nohy a ruce dal zkřížené na prsa, aby se mi nic nestalo. V útrobách rakety bylo pouze okno, které nabízelo pohled na celý park. Při zavírání dveří jsem mi při pohledu dolů problesklo hlavou, že podlaha. Byl jsem rozhodnut, že nebudu reagovat na plavčíkovy rady s koukáním na zelené tečky a podobně. Při dotazu ready? jsem pouze zvedl palec na ruce. Ani jsem se na plavčíka raději nepodíval. Začal odpočítávat. Tři a prásk! Dvojky jsem se už nedočkal. Podlaha se mi propadla pod nohama a už jsem padal volným pádem. Viděl jsem boční stěny tobogánu kolem sebe, zády jsem se ale nedotýkal. Než jsem si to stačil uvědomit, už jsem se společně s tobogánem kroutil do cílové rovinky. To už jsem ale neviděl nic, proto jsem nohama rozrážel vodu, která mi cákala do očí. Rychlost byla tak vysoká, že jsem cítil, jak mě voda doslova seká přes zadek. Během chvíle už jsem ležel v dojezdové ploše tobogánu a jen těžko se po vodním nářezu sbíral. Sotva jsem se ale postavil, věděl jsem, že tenhle zážitek si dám ještě jednou. Vlastně až díky druhému pokusu dokážu jízdu takto popsat. Hodnotím plným počtem bodů 5/5.

Odpoledne nás zastihla bouřka. Je zajímavé, že na Floridě jsou bouřky téměř pravidelným každodenním jevem. V Orlandu to bylo vždy odpoledne. Celý den svítí slunce a obloha je jako vymetená. V odpoledních hodinách se začnou stahovat mračna a v dálce hřmít. Následuje zhruba hodinová průtrž mračen, která najednou jako mávnutím kouzelného proutku ustane, mračna se z oblohy postupně vytratí a po zbytek dne je opět krásně.

V případě, že se blíží bouřka, vedení parku uzavře všechny atrakce kvůli nebezpečí blesků. V tu chvíli je Vám k dispozici diskotéka nebo již zmíněný stan s jídlem. Po hodině bouřka odezněla a my tak mohli ve vodním řádění pokračovat až do západu slunce.

Den jsme zakončili na Black Hole. Jde o tmavý tobogán, v němž se jen čas od času objeví nějaké světýlko. Nevidíte kam jedete, kdy zatočíte, ani kde je konec. Jezdí se ve dvojici na malém gumovém „raftu“. Tyto tobogány jsou dva naproti sobě, takže můžete s druhou posádkou závodit, kdo dojede dolů dříve. Dost jsme se na této atrakci nasmáli, zvlášť když Honza při druhé jízdě v zatáčce z raftu vypadl

Po takto stráveném dni usnete dřív, než stačíte dolehnout hlavou na polštář.

Den 14 – Kennedy Space Center

10.7.2014

Ráno jsme hned po snídani vyrazili na autobus (linka číslo 42 – 2USD/osoba, v hotelu nabízeli taxi za 50USD/4osoby) na letiště, kde jsme měli v půjčovně již z ČR zarezervováno auto. Dorazili jsme souběžně s jedním z letadel, takže u přepážek půjčovny byla nemalá fronta. Po jejím vystání následoval rozhovor se starším zaměstnancem půjčovny. I když jsme měli výbavu předem objednanou, přesvědčil nás ještě k dokoupení doplňkových služeb za více jak 100USD. Mezi ně patřilo například pojištění asistenčních služeb (které údajně kryje náklady na opravu píchlé pneumatiky, prasklé čelní sklo a podobné nepříjemnosti) nebo SunPass, což je doplněk, který bychom po zkušenostech jistě doporučili. Jedná se o elektronické předplacení mýtných bran. Je registrováno na SPZ, po jejímž nasnímání si mýtná brána odečte příslušný (zvýhodněný) poplatek. Platí na území celé Floridy a v praxi funguje tak, že jedete po dálnici a zatímco lidé platící kartou či hotovostí (nutno zmínit, že ne všude hotovost berou), musí odbočit na nájezd k mýtným branám. Vy jako držitelé SunPassu jedete rovně a bez jakéhokoliv snížení rychlosti jen projedete pod bránou s kamerami, které si nasnímají SPZ. Vy neřešíte vůbec nic. Samotný výběr auta pak proběhl klasicky po americku. Zaplatíte si určitou třídu, dostanete lístek, který dáte paní u okénka v patrových garážích. Ta ho chvíli pozoruje a pak řekne číslo (z naší paní jsme více slov nedostali ). Poté se procházíte po garáži a hledáte uličku s příslušným číslem. V této uličce si můžete vzít jakékoliv auto. Všechna jsou odemčena s klíčky v zapalování. Výjezd je zabezpečený závorou, u které Vám zkontrolují papíry a naskenují čárový kód na okně auta. Okolo jedenácté už jsme vyjížděli naším Dodge Avengerem na západní pobřeží směr Kennedy Space Center.

Kennedyho vesmírné středisko je americký kosmodrom na Mysu Canaveral ostrova Merritt na Floridě. Středisko je spravováno americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA).

Nachází se na půli cesty mezi Miami a Jacksonville. Je 55 km dlouhé a 10 km široké. Jeho celková rozloha je 567 km² a pracuje tam okolo 17 000 lidí. Na velké části území je omezený rozvoj infrastruktury, protože ho zaujímá i důležitá přírodní rezervace. Žijí v ní desítky druhů ptáků a savců. Často lze zahlédnout i volně žijící aligátory.

Nejvýznamnější budovou je VAB (Vehicle Assembly Building), ve které byly prováděny kontroly, opravy a úpravy raketoplánů před každým startem. Odtud se na příslušnou odpalovací rampu raketoplán přepraví pomocí pásového transportéru (anglicky Crawler Transporter) – zdolání 5,5 km dlouhé trasy trvá celý den. Přistávací dráha pro raketoplány je široká 120 m a dlouhá přes 5 km.

Lístky jsme měli zakoupené předem z hotelu za 50USD na osobu. Zde je potřeba uvést, že se nám od rána vyloženě „dařilo“. Začalo to již ráno, kdy Jendovi nešel skype (jen tak tak, že to jeho foťák přežil), o hodinu později si Závi v autobuse rozsedl nové sluneční brýle. Po příjezdu do Kennedy Space Center na parkovišti Honza s hrůzou zjistil, že jeho profi foťák nefunguje. Zkoušel všechno možné, ale bezvýsledně. Rozhořčen se těžko smířoval s tím, že dovolená s foťákem končí a bude fotit jen na iPhone a GoPro.

Přímo u vchodu se nachází obrovský znak NASA, který přímo vybízí ke společné fotce. Za bránou se nachází menší hala s muzeem začátků létání do vesmíru. Následuje plocha s vystavenými raketami všech možných druhů a to v životní velikosti. Koupili jsme si pití a šli si vystát frontu na vyhlídkovou jízdu autobusem po areálu. Autobusy jsou klimatizovány a vybaveny obrazovkami, na kterých je promítán dokument, prokládaný živým výkladem řidiče. Projížďka trvá asi hodinu a máte při ní možnost vidět hangár pro přípravu raketoplánů, obří transportér, odpalovací rampy a dokonce i živého aligátorů. Na oběd byla zastávka v obřím hangáru, ve kterém byly vystaveny jednotlivé modely Apolla opět v životní velikosti. Chodili jsme doslova s otevřenou pusou a nevěděli kam se dívat dřív. Byla to paráda. Součástí prohlídky je také show, kdy jste přítomni přímo v řídícím centru při startu raketoplánu a zažíváte na vlastní kůži tu napjatou atmosféru (včetně drnčících oken).

Po skončení projížďky jsme byli natěšení na raketoplán Atlantis – absolutní superstar celého space centra. Než nás k němu pustili, promítnuli nám velmi zajímavý a poučný krátký film o tom, jak probíhaly začátky letů do vesmíru a s jakými úskalími se inženýři museli potýkat. Zaujalo nás, kolik nepovedených pokusů se uskutečnilo. Ve filmu jsou autentické záběry raket, jak shoří při startu, vyletí jen kousek a spadnou nebo doslova explodují. Poté přejdete do další místnosti. Je menší a jak na stěny, tak i na její členitý strop Vám promítnou další film. Tentokrát už jednostranně zaměřený. Finální start raketoplánu do vesmíru je tak silným zážitkem, že se neubráníte husí kůži. Na závěr se objeví fotka Atlantisu, která se doslova promění ve skutečný exponát. Kina tu mají opravdu promakaná a dokáží navodit neskutečnou atmosféru. Když nám odhalili skutečný raketoplán Atlantis, davem zaznělo hlasité wow a všichni začali tleskat… byl obrovský a krásný. Tady musí každému fanouškovi vesmíru zaplesat srdíčko. Asi půl hodiny jsme ho zkoumali ze všech stran a fotili se s ním. Ten pohled na raketoplán, který podniknul 33 misí do vesmíru, je neskutečný! V suterénu haly jsme si prohlédli ještě několik dalších exponátů a po vyčerpávající prohlídce se rozhodli vyrazit na cestu za dalším dobrodružstvím. V areálu najdete ještě několik Imax kin, kde se za příplatek můžete podívat na film s vesmírnou tématikou. Závěrem bych rád uvedl, že pro každého fanouška vesmíru a i letectví jako takového by měla být návštěva Kennedy Space Center povinností. Je to nepopsatelný zážitek, který za těch 50USD rozhodně stojí. Na prohlídku stačí půl dne.

Naším dalším cílem bylo městečko Clearwater na západním pobřeží Floridy u města Tampa. Čekalo nás 250 km do našeho předem zamluveného hotelu a ráno pak koupání v mexickém zálivu. Cesta utekla za rytmů amerických rádií, zpěvu a dobré nálady relativně rychle. Při západu slunce jsme dorazili na místo. Hotelová recepce zavírala v 8 večer a my dorazili v půl deváté. Překvapil nás ale vzkaz na dveřích s naším jménem, kde bylo napsáno, který pokoj je pro nás připraven. Čekalo nás ale i nepříjemné překvapení a to hned po otevření dveří, kdy jsme v pokoji objevili pouze jednu postel. Několikrát jsme z nedalekého supermarketu zkoušeli volat na telefon recepční, ale nebylo nám to nic platné – telefon byl vypnutý. Tak přišla na řadu improvizace. Rozházeli jsme matrace postele po podlaze tak, abychom si každý nějak lehnuli s tím, že to jednu noc vydržíme.

Den 15 – Clearwater, Punta Gorda, Miami

Ráno jsme z matrací postavili opět postel a vylezli se podívat ven. Ve tmě předešlého večera jsme toho z okolí moc neviděli. Denní světlo nás ale příjemně překvapilo. Velká terasa s bazénem sahala až téměř ke kraji malé zátoky. Sluníčko už bylo nad obzorem a Honza s Jendou si šli chvíli posedět na molo, odkud pozorovali malé lodičky, které v zátoce kotvily. Celé ráno jsme se připravovali, jak „vlítneme“ na recepční kvůli špatnému pokoji. Odhodlaní jsme vlezli do dveří recepce. Slečna, která už tam seděla, byla tak příjemná a sympatická, že jí nešlo vynadat. :) Po krátké zastávce pro snídani v místním marketu jsme natěšení vyrazili na pláž. Hned na začátek musím uvést, že to bylo nejlepší koupání, jaké jsem v životě zažil. Moře bylo plné všemožných mušlí, teplé jako kafe a jen pozvolna se svažovalo. Lehké vlnky omývaly dlouhou pláž s jemným bílým pískem, který se třpytí v lesku slunce. Ráje na zemi jsme využili k relaxu. Idilka však bohužel netrvala dlouho. Kolem poledne přišla intenzivní přeháňka, tak jsme se vydali na cestu do 461 km vzdáleného Miami. Dálnice vede převážně rovně a kromě lesů a močálů není kolem ní moc na co koukat. Cesta proto utíká pomalu.

Asi po dvou hodinách (zpestřených obědem v Burger Kingu) jsme dorazili do městečka Punta Gorda, kde jsme měli plánovanou zastávku v muzeu amerických veteránů – Muscle Car City. Vstupné bylo 13USD, za které máte možnost vidět obrovskou sbírku muscle cars od automobilky General Motors. V kryté hale je vystaveno přes 200 naleštěných Corvette, Shevy, Pontiaců, Oldsmobilů, Impal a spoustu dalších značek. Pro fanoušky aut neskutečná podívaná. Všechny exponáty jsou nádherně zrenovovány a jsou opatřeny podrobnými popisky výbavy. Prohlídku stihnete cca za hodinu, ale je samozřejmě na Vás, jak dlouho se zdržíte. V přilehlém gift shopu si můžete zakoupit některé z aut v malém vydání.

Do Miami jsme dojeli okolo šesté večer. Při hledání hotelu jsme si neplánovaně projeli Ocean Drive, což je nejznámější ulice (známá z filmů) plná luxusních restaurací, kaváren a diskoték, kam se jezdí boháči předvádět ve svých luxusních autem značky Ferarri, Bentley, Porsche, Lamborghini a dalších.

Na dvě noci jsme měli zarezervovaný na Miami Beach hotel Seagull za 5500 Kč pro 4 lidi. Cenově patřil k těm levnějším. Na internetu vypadal dobře, ale skutečnost byla jiná. Zvenku vypadal na hotel z 80.let a zevnitř to byla pravda. Velkým mínusem byl především pouze jeden funkční výtah pro celý 8 patrový hotel, což při frekvenci tolika turistů znamená často velmi dlouhé čekání. Výtah navíc jezdil snad ještě pomaleji, než kdybyste šli dolů pěšky. To však byla jen drobnost oproti problému, kam dát auto. Na recepci jsme se dozvěděli, že hotel nemá svá parkovací místa. Velké parkoviště přímo naproti vchodu bylo městské. Zde je nutno uvést, že v celém Miami nejspíš neexistuje veřejné parkování zdarma. To naše patřilo dle recepčního k těm nejlevnějším ve městě. I tak to pro nás ale znamenalo platit každý den cca 30 dolarů za parkování. Aby toho nebylo málo, tak šel parkovací lístek koupit maximálně na 3 hodiny. Běhat každé tři hodiny na parkoviště, koupit nový lístek, to je to nejabsurdnější, co jsme viděli. Jedinou útěchou nám mohly být volné hodiny od tří do devíti ráno. Ubytovali jsme se a pak si šli spravit chuť koupáním na Miami Beach při západu slunce.

Po setmění jsme pak vyrazili na Ocean Drive, pokochat se noční atmosférou pravého Miami tak, jak ho známe z filmů nebo hry GTA Vice City. Právě po setmění nabízí Ocean Drive ten největší luxus. Vše je ozářeno neony a ulice jsou během chvíle plné nažehlených managerů s naditými peněženkami a sličných žen a dívek. V zaplněných restauracích se podávají koktejly v obřích, odhadem 2litrových sklenicích. Ve vzduchu se mísí vůně stovek parfémů světoznámých značek. V kraťasech, žabkách a tričku mírně pomuchlaném z cesty, jsem se necítil úplně ideálně. Z kaváren často zní kubánská muzika. Překvapilo nás, že kubánci mají v Miami majoritní zastoupení a každý tu předpokládá, že umíte španělsky. Místy se ani anglicky nedomluvíte :)

_DSC7611 _DSC7618 _DSC7588_DSC7571 _DSC7750 _DSC7739 _DSC7736

Den 16 – Miami – relax on the beach

Dnešní den byl po včerejší dlouhé cestě naplánován vyloženě odpočinkově. Po nákupu v místním supermarketu, kde jsme pořídili snídani i jídlo na obědový piknik, jsme vyrazili na pláž. Vymydlená obloha, sluníčko a teplota 36 stupňů Celsia byly ideální kombinací pro celodenní koupačku. Miami Beach je dlouhá, pěkně udržovaná písečná pláž, která jen velmi pozvolna mizí ve vodě. Mělčinou se dá jít několik desítek metrů daleko. Protože se jedná o oceán, není nouze ani o vlny. Na pláži i ve vodě se místy nacházejí řasy, které vám ale nijak vadit nebudou. Na Floridě jde o častý jev, takže si na ně rychle zvyknete (na rozdíl od chození pro parkovací lístky každé tři hodiny ). Den jsme proložili občasným odpočinkem ve stínu u hotelového bazénu. V podvečer, když už nebylo takové vedro, jsme se šli projít směrem do centra, podívat se na menší ostrůvky, přes které vedou zvedací mosty. Je to krásná podívaná a i pěkné zátiší pro fotky. Společně se západem slunce jsme se vrátili zaplatit parkování a pokračovali jsme v noční procházce opět na Ocean Drive. Odsud nás však vyhnala náhlá bouřka s průtrží mračen, před kterou jsme se nestačili schovat. Cestou zpátky jsme přebíhali pod stříškami obchodů se suvenýry. Při té příležitostí jsme nakoupili několik triček na památku.

Den 17 – Florida Keys

13.7.2014

Ráno jsme se ještě před devátou ráno odhlásili z hotelu a vyrazili dále na jih, směrem k Florida Keys. Dopoledne bylo v plánu koupání, pro které jsme si na doporučení vybrali malý ostrůvek Bill Baggs Cape Florida State Park – s pěkným majákem na pláži. Již při příjezdu nás překvapilo několik okolo lezoucích leguánů. Zaplatili jsme vstup do národního parku 10USD za auto, zaparkovali jsme a pěšky se vydali palmovým pralesem k majáku z roku 1825. Nejprve však dorazíte k malebnému baráčku, kde žil správce (s rodinou). Ten musel každý den vyjít nahoru a zapálit signální světlo. Dnes je maják veřejně přístupný a jeho návštěva je bezpochyby zajímavá zkušenost. Po točitém schodišti, ke kterému se každým krokem čím dál více přibližuje okolní stěna, vystoupáte až do dvaceti metrů. Kousek nad hlavou máte (dnes už elektrický) světlomet a před sebou dveře na venkovní ochoz. Výhled je úžasný. Sledováním vln pod Vámi se chvílemi až zamotá hlava. Na druhé straně pak vidíte krásy ostrova a koruny stovek palem. Kousek od majáku ležela očekávaná písečná pláž. Nikde však nebyla sprcha a nás čekala ještě dlouhá cesta autem, takže nakonec do vody vlezl akorát Honza. Nechali jsme ho ochutnat místní vlny a vydali se znovu na cestu. Přestávka na oběd byla v našem oblíbeném Golden Corral.

Ve dvě hodiny odpoledne už jsme najížděli na první most souostroví Florida Keys. Jedná se o přibližně 1700 ostrovů a ostrůvků, ležících na jižním okraji Floridy. Začíná na jihovýchodním cípu floridského poloostrova a táhne se v jemném oblouku až k ostrovu Key West, nejzápadnějšímu z obydlených ostrovů. Ostrovy leží podél floridského průlivu, dělícího Atlantský oceán na východě od Mexického zálivu na západě a vymezuje jeden z okrajů floridského zálivu. Jižní cíp ostrova Key West je vzdálen od Kuby pouhých 151 km. Florida Keys zabírají 356 km². Celé souostroví propojuje kaskáda mostů s dálnicí o celkové délce 156 km. Jelikož byl naším cílem právě Key West, projeli jsme si ji celou a to za 2 hodiny i s krátkou zastávkou při hledání pláže na zkušební koupačku. Nepříjemným překvapením byly řasy. Jak v mělké vodě, tak i na pláži v tropickém počasí hnily a velmi silně zapáchaly.

Naopak velmi příjemným překvapením byl náš hotel Courtyard by Marriott Key West Waterfront, ve kterém jsme měli zarezervované 3 noci. Nádherná zahrada s bazénem a výřivkou, plná voňavých květin a palem s banány a doslova luxusní pokoj. Cena za 3 noci byla kolem 13 tisíc za 4 lůžkový pokoj. V této lokalitě cenově zhruba střed. Chtěli jsme si zakončení dovolené užít opravdu v pohodlí :) Zbytek dne jsme strávili u bazénu a večer vyrazili na průzkum pobřeží, zjistit jaké jsou tu pláže.

Bohužel se potvrdilo naše tušení. Řasy byly i zde. Nevíme, zda to bylo obdobím, kdy jsme tu byli, ale bylo jen málo míst (na celém Forida Keys), kde byla pláž čistá a bez řas. Většinou se na těchto místech platí vstup. Večerní procházkou po místním přístavu s vojenskou základnou a následným nákupem ve Walmartu jsme zakončili tento den.

Den 18 – Ranní překvapení

14.7.2014

Jediné, co jsme si na Key Westu odepřeli, byly hotelové snídaně. Za stejnou cenu jsme si mohli ve Walmartu naproti přes ulici vytvořit menu dle svého gusta. Vstával jsem jako druhý. Vzhůru byl akorát Závi, který zrovna otevíral dveře od balkónu, že si jde zatelefonovat. Využil jsem volné koupelny a šel si vyčistit zuby. Sotva jsem nanesl pastu na zubní kartáček, rozlétli se dveře a někdo kolem mě proběhl a schoval se za zástěnu sprchy. Byl to Závi a říkal, že ven už tu nevyleze, ať se jdu podívat na balkón. Během celého tripu jsme na sebe navzájem vymýšleli spousty nachytávek, takže jsem tomu nevěnoval pozornost. Závi ale naléhal, ať se jdu podívat a z úkrytu nevycházel. Nakonec mi to nedalo a šel jsem na balkón. Opřel jsem se o zábradlí a než jsem se stačil rozhlédnout po okolí, padl mi zrak na snad metrového bohatě zbarveného ještěra na stromě přímo naproti mě. Jen o větev níž už lezl nahoru další, tentokrát o něco menší hnědý ještěr. Nahoru ale nedolezl. Odrazil se a přeskočil na balkón pod námi. To už jsem ale fofrem běžel dovnitř do pokoje a rychle za sebou zavíral dveře. Den předtím jsme nikde nic neviděli, tak kde se tu najednou vzali? Malé leguány známe z ČR a víme, že se brání šviháním ocasu. Od metrového leguána to ale bude jak rána bičem. A fotit se pak zbytek tripu se šlicem přes obličej, to nebyla zrovna ideální představa. Co na plat- ven jsme museli. Kolem hotelu jsme leguánů napočítali hned osm.

Okolní pláže se nám nelíbili, tak jsme se rozhodli, zůstat celý den u hotelového bazénu a odpočívat. Během dne jsme zjistili, že leguáni jsou ochočení, takže si klidně přišli k bazénovému baru pro něco dobrého. Barman je dokonce krmil koktejlovými třešněmi přímo z ruky. S odpoledním horkem potom pomalu mizeli někde ve svých skrýších pod hotelem. Koupili jsme ve Walmartu nafukovací míč a začali si s ním „pinkat“ v bazénu. Netrvalo dlouho a připojila se k nám kubánská rodina, která byla na Key Westu na dovolené. Během půl hodiny se to zvrhlo v obrovskou exhibici, kdy jsme se v deseti lidech snažili co nejdéle udržet míč ve vzduchu a lidé okolo bazénu hlasitě počítali. Padl rekord 112 :) Máma z kubánské rodiny byla hodně komunikativní, takže jsme se s ní zapovídali až do večera. Vyprávěla nám o tom, jaké to bylo před 20 lety emigrovat z Kuby do Miami a jak se jim tam žije. My jsme zase vyprávěli o tom, jak se žije u nás v ČR a kolik tu vůbec stojí živobytí. Překvapilo nás, že Kubánci jsou na tom velice dobře se zeměpisem. Dokonce dokázala vyjmenovat všechny státy, se kterými sousedíme a to v Evropě nikdy nebyla.

Den 19 – Key West – prohlídka ostrova

15.7.2014

Předchozí den jsme věnovali poznávání hotelového komplexu. Dnes následovala prohlídka širšího okolí – tedy městečka Key West. V něm se nachází několik zajímavostí, které stojí nejen za zmínku, ale samozřejmě i za návštěvu. Pár obecných informací: ostrov je nejjižněji položeným místem USA, vzdáleným pouhých 90 mil od Kuby. Město je významným turistickým centrem. Je zde proto řada hotelů, restaurací a nejrůznějších obchodů a obchůdků. Dříve se ostrov pyšnil i vojenskou základnou, kvůli které byla vybudována dlouhá železnice. Pozůstatky železničních mostů je možné vidět všude po cestě hned vedle nových dálničních mostů. Turisté jistě ocení i námořní přístav, který je startem i cílem mnoha výletních lodí, plujících po Karibiku. Město je také charakteristické svými malebnými dřevěnými domy, které hrají doslova všemi barvami. Výjimkou není ani fialová či růžová. Zahrady jsou krásně rozkvetlé a je k neuvěření, kolik druhů palem zde můžete vidět. Jedna taková zahrada ohraničuje sídlo, ve kterém žil spisovatel Ernest Hemingway. Zaparkovali jsme auto v jedné z postranních uliček, kde je parkování zdarma a vydali se dům Ernesta Hemingwaye hledat. Po cestě jsme viděli spoustu podivínů, kteří na ostrově žijí a o nichž jsme toho také dost četli na internetu. Pobavila nás především starší dáma, venčící osm psů najednou. Říkáte si, že Marta Kubišová by z ní měla radost? Možná ano, ale to by psi nesměli být obarvení na modro-růžovo s nagelovanými čupřinami na hlavě.

Dům Ernesta Hemingwaye jsme našli sami. V případě potřeby se ale můžete bez problémů optat místních, kteří jsou opravdu vstřícní. Udělali jsme si jen pár fotek za plotem. Vstup dovnitř za 15 USD nás nelákal, raději jsme pokračovali dál na Duval street, která vede z druhé strany kolem domu. Jedná se o ulici, která vede centrem Key Westu, je lemována desítkami nejrůznějších obchodů, barů a restaurací a pokud se na jejím jižním konci dáte doprava, dorazíte přímo k Southernmost Point. Právě tam směřovaly naše další kroky. Southernmost Point je již zmiňovaný nejjižnější bod kontinentální USA. Je to taková velká homole, popsaná několika nápisy, mezi nimiž nechybí vzdálenost od Kuby, uvedená na památku Kubáncům, kteří se utopili, při snaze dostat se do Ameriky nebo třeba znak s velkou lasturou s nápisem the Conch republic, což je stát ve státě, který byl údajně vymyšlen před více jak dvaceti lety proto, aby Key West zlepšil svoji pověst. Konžská republika sice není nikde oficiálně registrovaná, má však svou vlajku, svůj znak, svého vůdce a dokonce i vládní vůz. Homole byla postavena tak, aby se podobola bóji. I když je volně přístupná, nevyhnete se frontě. Každý se u ní fotí v nejrůznějších pózách, samotný i ve skupince a Vy mezitím stojíte ve frontě napospas neskutečnému horku. Nakonec se dostanete na řadu s propoceným tričkem a lesklým čelem, uděláte rychlou fotku a jste rádi, že se můžete schovat někam do stínu.

Na ostrově žije také početná komunita homosexuálů. Mají dokonce vlastní Taxi službu, která se vyznačuje růžovými vozy. Několik z nich jsme stačili poznat po obchodech, kde nešetří sexuálními narážkami. Navzájem se předhánějí o zákazníky a občas se kvůli tomu mezi sebou i pohádají, což je opravdu sranda poslouchat. Prodali nám několik triček a podařilo se jim nás pěkně podfouknout. Dejte si pozor na nabídky typu: nechte si potisknout dvě trička – třetí máte zdarma a podobně. Nakonec máte zdarma jen potisk a tričko je ve finále ještě dražší než to, u kterého jste potisk platili.

Prohlídka města nám zabrala půl dne. Druhou půlku jsme strávili návštěvou fitka a válením u hotelového bazénu.

Den 20 – Mezi aligátory

16.7.2014

Na dnešek jsme si přivstali, protože nás čekala dlouhá cesta a poměrně nabitý program. Dopoledne bylo v plánu koupání na některé z ostrovních perel náhrdelníku Florida Keys. Měli jsme pár tipů, ale nejdřív bylo potřeba je prozkoumat, zda mají čistou pláž (přesněji řečeno pláž bez řas). Nakonec zvítězil Bahia Honda State Park, který se nachází na 37míli po cestě z Key Westu. Bahia Honda nabízí několik pláží s bílým pískem a průzračně modrou vodou. Jedná se o park, takže si při příjezdu připravte poplatek 10USD za auto. Za toto vstupné Vás přivítá velmi příjemné zázemí – parkoviště, sprchy, šatny, posezení pro piknik a dokonce i letní kino. Pěkná čistá pláž s bílým jemným pískem s kokosovými palmami okolo nás doslova očaroval. Nejdříve jsme prozkoumali okolí ostrova, abychom si vybrali, kde se uvelebíme. Zalíbila se nám malá odlehlá pláž s výhledem na ještě menší ostrůvek, ke kterému vedla mělčina. Na pláži byla hnízdiště želv. Musíme uznat, že je to docela vzrušující pocit. Vidíte ohraničené prostory metr na metr, které jsou překryty červenou síťovanou plachtou, pod níž jsou v písku nakladená vajíčka a víte, že za nějaký čas se tento písek začne vlnit, zvedat a potom tu samou pláž, na které ležíte, zaplní stovky či tisíce malých želviček, ze všech sil makajících do vody. Skrz ostrov také procházela ruina starého železničního mostu, která už slouží spíš jako vyhlídka. Co nás překvapilo, byl velmi silný proud v oceánu. Stačilo se na deset vteřin bez hnutí položit na hladinu a rázem Vás to odneslo o třicet metrů dál. Mělčina k malému ostrůvku nebyla až tak mělká, jak se zdála a proti silnému proudu se plavalo špatně, takže jsme jeho návštěvu vzdali.

Koupání jsme ukončili lehce po poledni a pokračovali v naší cestě směrem k nejbližšímu Golden Corral na oběd. S plnými žaludky jsme pak vyrazili do Everglades. Jedná se o národní park v jižní části Floridy, známý především svými rozsáhlými mokřady a specifickou faunou i flórou. My jsme si jako cíl vybrali stejnojmennou aligátoří farmu. Vstupné 23USD zahrnovalo prohlídku, jízdu na vznášedle a napínavou aligátoří show. Nejprve jsme absolvovali půl hodinovou jízdu vznášedlem. Již při nástupu nás řidič varoval, že přední místa budou se sprchou. V horkém letním dnu toto varování znělo přímo lákavě. Než to dořekl, už jsme poslušně seděli na přední lavici. Vznášedlo nebo také airboat (jak ho zde nazývají) brázdí mokřady mezi volně žijícími aligátory a řidič si jízdu vyloženě užívá. Po klidném začátku, kdy jsme krokem projeli jakýsi kus pralesa, přišla louka a náhlé zrychlení (až 70km/h). Pak už o adrenalin nebyla nouze. Na louce je vidět jen úzký potůček, který se různě klikatí a občas úplně zmizí v husté trávě. Louka však není taková, jaká se zdá. Vše je ve skutečnosti obrovský mokřad. Jakmile přijde větší vodní plocha, předvádí řidič první drift. Vznášedlo se při něm prudce stočí, nakloní se a nabere obrovskou vlnu, která se vytvoří. Stihli jsme zvednout nohy, takže máme radost, jak jsme na slibovanou sprchu vyzráli. Jenže vzápětí přichází druhý drift a ještě větší vlna. Nohy jsme zvednout stihli, ale voda se přelila přes lavici, takže máme mokré zadky. Když jsme zahlédli vlnu ze třetího driftu, nohy už jsme ani nezvedali. Sprcha je tu! Celí mokří jdeme do čtvrtého driftu. Jízda na vznášedle je úžasný zážitek, který maximálně doporučujeme. Po skončení jízdy jsme si prošli místní ZOO s aligátory všech velikostí, hady, papoušky, želvami a dalším zvířectvem, které na Floridě žije. Následovala třešnička na dortu v podobě aligátoří show. Chovatel nejprve popovídal o jejich životě – čím se živí, jak žijí ve volné přírodě, kolika let se dožívají a spoustu dalších zajímavých informací. Překvapilo nás zejména to, že aligátoři žijí volně pouze na Floridě a v Číně. Všechno ostatní jsou krokodýli. Po teoretické části přišlo na řadu vystoupení, ve kterém předváděl doslova cirkusácké kousky. Při strkání hlavy do aligátoří tlamy jsem si vytáhl foťák a začal natáčet, protože chovatele bez hlavy by mi doma nikdo neuvěřil. Vše ale dopadlo dobře. Na závěr jsme dostali možnost pochovat si cca 0,5 m dlouhé aligátoří mládě a pořídit si s ním několik fotek. Aligátor je hladký a velmi příjemný na omak. Pokud sebou ale začne cukat, budete mít co dělat, abyste ho udrželi.

Po skončení show jsme si prohlédli ještě aligátoří chovnou stanici a vyrazili na cestu do West Palm Beach, kde jsme měli zarezervovaný hotel na dnešní noc. Na cestě jsme narazili ještě na jednou outletové centrum, kde jsme udělali další nákup oblečení. Cenám jako 20 USD za krásné sportovní Nike mikiny nešlo odolat.

Den 21 – Koupání ve West Palm Beach a jídelní odpoledne

17.7.2014

Dnešní noc jsme strávili v hotelu La Quinta Inn West Palm Beach – City Place za cenu 1700 Kč 4osoby/noc i se snídaní. Jen pro zopakování – ráno byla klasika v podobě toastů s marmeládou, lupínků s mlékem a čaj nebo přeslazený džus. Když jsem šel vyhodit polystyrénový talíř, tak mě zastavila paní od vedlejšího stolu s otázkou, jakou že řečí to hovoříme. Byla to Italka, která pracuje jako překladatelka. Z naší mluvy však nerozuměla ani jedno slovíčko. Čeština vlastně byla pro všechny záhadná. Po snídani jsme vyrazili autem směrem k pláži. Měli jsme trochu obavy, jaká bude. Popravdě jsme čekali, že bude stejná jako v Miami, když jde o stejné pobřeží. Byli jsme však velmi příjemně překvapeni. Pláž byla krásně čistá. Žádné řasy ani jiný bordel. Zaplatili jsme si parkování přímo v ulici vodorovné s pláží (přesné místo bohužel nevím) a hurá do vody.

Kolem poledne se začaly na obloze honit mraky. Netrvalo dlouho a bylo slyšet první hřmění, což znamená, že během pár minut je tu klasická floridská bouřka. Původně jsme chtěli strávit u vody celý den, takhle jsme však byli nuceni plán změnit. Nasedli jsme rychle do auta a jeli se zkusit ubytovat do našeho dnešního hotelu – Hampton Inn West Palm Beach Central Airport. Bouřka neustávala a při průchodu vstupní halou hotelu někam pořádně uhodilo. Vše se zatřáslo a my byli rádi, že jsme schovaní. Recepční nám (možná i právě díky venkovnímu nečasu) vyšel vstříc a pustil nás do našeho pokoje. Byla to poslední noc v Americe. Vlastně předposlední. Ještě nás čekala non-stop jízda celou noc bez hotelu v Chicagu. Tímto posledním hotelem jsme si dopřáli opravdu luxus. K dispozici jsme měli bazén, fitko, konferenční místnost či salonek s kávou i čajem celý den. Kousek od hotelu byla také naše oblíbená restaurace Golden Corral, takže jsme vyrazili na oběd. Po cestě jsme objevili velké nákupní centrum, ve kterém jsme po obědě nakoupili ještě pár posledních suvenýrů a vyrazili zpět na hotel. Odpoledne a večer jsme pak kvůli přetrvávajícímu dešti strávili v hotelovém fitku a u bazénu. Dnes to tedy nebyla klasická floridská bouřka, ale první regulérní deštivý den.

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply