Browsing Category

Evropa

Evropa

Cestopis z Porta – Portugalsko 2017

4.4.2017
IMG_3261

Porto – město vína, malebných uliček a pohody.

Leží severně od hlavního města Lisabonu, rozkládá se na březích řeky Douro a je druhým největším městem Portugalska. Město, ve kterém žije cca 240 tis obyvatel, se nejvíce proslavilo Portským vínem, které patří k nejlepším na světě. Pro zdejší architekturu jsou charakteristické barevně obložené fasády domů, nejčastěji modrými nebo žlutými dlaždicemi. Ze slohů zde najdete hlavně baroko a klasicismus. Převažují tu domy s vysokými francouzskými okny, ve kterých často visí voňavé prádlo a v některých čtvrtích si můžete připadat jako v Paříži. Po městě se můžete pohodlně dopravovat několika linkami metra, které Vás dopraví levně i z letiště. Ceny se pohybují od 1,20 eur za jednu zónu a 24 hodinová jízdenka na 3 zóny stojí 5,35 eur.

První věc, kterou si mě Porto získalo, byly malebné uličky, ve kterých neproudí davy turistů. Není tu narváno jako v jiných evropských metropolích a všude to vládne taková pohoda a klid. S menší návštěvností se pojí i nižší ceny. V restauracích se tu bez problému najíte i do 10 eur. Menu v pěkné restauraci složené z polévky, hlavního chodu, dezertu, vody a vína bez problému pořídíte i s dýškem do 20 eur za os. Nejvíce zajímavostí se nachází v historickém centru, které leží ve srázu nad řekou Douro. V mnohém se podobá pražské Malé straně a pohodlně  jej projdete pěšky, nebo můžete využít dřevěných tramvají či půjčovny kol. Půjčení kola stojí okolo 6 eur na 2-3 hodiny.

Já jsem Porto navštívil v polovině března 2017 v rámci pracovní stáže a strávil jsem zde 6 dní. Na jaře je tu příjemné klima a teploty okolo 20 stupňů. Během mého pobytu bylo skoro celou dobu krásné počasí. Pokud bych měl poradit, jak dlouho se v Portu zdržet, volil bych 2-3 dni. Moje osobní tipy co tu vidět nebo zažít si můžete přečíst níže:

10 věcí co vidět a ochutnat v Portu:

1. Vlakové nádraží São Bento railway station

Pokud se budete pohybovat v Portu metrem, vystoupíte v centru pravděpodobně na stanici San Bento. Přímo u ní leží vlakové nádraží São Bento railway station. Uvnitř najdete krásně zdobenou vstupní halu, na jejíchž zdech vykládaných dlaždicemi, se nachází malby zobrazující historické události.

IMG_3102-Edit porto_008IMG_3094

2. Kostel Church of Saint Ildefonso

Tento nádherný barokní kostel z 18. století, je zdobený jak jinak než modro-bílými dlaždicemi nejdete ho asi 10 minut chůze od nádraží na Batalha Square.

IMG_3121

3. Porto Cathedral Sé do Porto

Pokud se vydáte od nádraží směrem k řece, máte na výběr jít buď z kopce uličkami centra, nebo do kopce k této románské katedrále. Tady zažijete krásný výhled do okolí a po schodech a úzkými zapadlými uličkami, můžete klesat dolů k řece do nejhezčí části Porta – Ribeiry.

IMG_3172IMG_3179 IMG_3167

4. Nábřeží Cais da Ribeira

Rozkládá se na jednom z břehů řeky Douro a celá čtvrť je zařazena do památek Unesco. Najdete zde stovky starých domů posetých různobarevnými mozaikami, desítky malebných uliček, kterými můžete ovínění bloudit a užívat si zdejší atmosféru. Ve zdejších restauracích si můžete pochutnat na místních specialitách, kochat se přitom pohupujícími lodičkami a výhledem na druhý břeh řeky, který lemují vinné sklepy. Můžete si tu také zakoupit za 12 eur plavbu lodí, po řece Douro.

porto_065 porto_068 porto_067 porto_021 porto_019 porto_022 porto_031 porto_024 porto_032 porto_064 porto_025 porto_028 porto_073

5. Most Ludvíka I. – Dom Luís I Bridge

Jestli je něco dominantou Porta, kterou rozhodně nepřehlédnete, pak je to most Ludvíka I. (Bridge Ponte Luís) spojující břehy řeky Douro. Je 385 m dlouhý, 45 m vysoký a v návrhu mostu je mimo jiné podepsán i Gustav Eiffel. Podobnost konstrukce s Eiffelovou věží v Paříži je jasná na první pohled. Most má dvě patra. To nižší, několik metrů nad řekou, je vyhrazené autům a chodcům. Po vrchním patře se čas od času projede v pomalém tempu metro a jinak je celá délka vyhrazena pro pěší. Procházka po mostě Vám doslova vezme dech, je to neskutečně vysoko a město tu máte jako na dlani. Jako zpestření při cestě na vršek můžete využít buď zubačku ležící vedle Ribeiry, která Vás podél hradeb vyveze nahoru. Na druhé straně mostu je k dispozici kabinková lanovka visící nad vinnými sklepy. Cesta stojí včetně voucheru na sklenku vína 5 eur. Mostů najdete na řece Douro několik. Všechny jsou obrovské, dominantní a Portugalci jsou na ně patřičně hrdí.

porto_029porto_027porto_072

6. Sklepy a ochutnávka portského vína

Na druhé straně řeky začíná čtvrť Gaia a nábřeží lemované vinnými sklepy. Ochutnávku Portských vín byste rozhodně neměli vynechat. Já jsem navštívil sklepy BURMESTER. Vchod je vlevo hned za mostem. Prohlídka sklepů stála 10 eur a součástí byla degustace 3 vín (ruby, white a reserve) doplněných čokoládovým košíčkem. Byla to má první zkušenost s portským a byla to láska na první pohled. Od té doby je to mé nejoblíbenější víno a po dobu pobytu v Portu jsem ho pil denně. Sklepů různých značek zde najdete mnoho a je jen na Vás jaké značce dáte své preference. Na řece se pro dokreslení atmosféry pohupují dřevěné loďky se sudy s vínem na palubě. Doporučuji vyzkoušet ochutnávku různě starých vín a porovnat si například 5, 10 nebo 20 let staré víno.

A co je na portském víně tak úžasného? Tak chuť! Jedná se o víno s vyšším podílem zbytkového cukru (často je prezentováno jako dezertní víno). Objevuje se typicky v červené, ale také bílé variantě. Vyrábí se výhradně z hroznů vypěstovaných a zpracovaných v oblasti údolí řeky Douro. Nejprve se vylisuje a vyfiltruje mošt, který se nechá kvasit v uzavřených nádržích. Po vykvašení zhruba poloviny cukru (8% alkoholu) je mošt přečerpán do sudů, v nichž je už předem připravena vinná pálenka (70 % neutrální alkohol), která okamžitě kvašení zastaví. Nezkvašený cukr tak již zůstává ve víně a přidáním pálenky se zvedne obsah alkoholu na přibližně 19 až 22 procent. Víno pak ještě před plněním do lahví dozrává v těchto sudech. Tímto postupem vzniká sladké víno, většinou zlatavě hnědé, nebo červené barvy. Bílé víno bývá tmavší a červené stářím naopak bledne. Ta nejlepší portská vína jsou až 50 let stará a jejich ceny šplhají ke stovkám eur za lahev.

porto_075 porto_076 porto_077 porto_078 porto_080porto_082IMG_0993porto_083porto_085

7. Ochutnávka místní kuchyně

Když mají Portugalci tak dobré víno, těšil jsem se, zda to tak bude i s jídlem. Upřímně, kvalita byla různorodá podle restaurace. Nejvíce mě bavilo jíst v podniku Cantina 21. Zdejší jídlo mělo opravdu šmrnc a byla to radost pro oči i pro moje chuťové pohárky. Doporučit mohu lososa na pomerančích a rozohodně stylový Cheessecake, někdo by mohl říct Tiramisu, zamaskovaný v květináči. Ten pocit, když mi ho poprvé přinesli na stůl a já si myslel, že je to dekorace. Až hlad mě donutil dloubnout do hlíny a zjistit, že to není hlína, nýbrž čokoládová strouhanka a pod ní krém. Další mou oblíbenou restaurací byla hipsterská A SANDERIA. Je schovaná v pěkné, zapadlé uličce a má stylový interiér tvořený zdmi ze starých dveří. Koupíte tu skvělé sendviče v menu s polévkou a drinkem za 6,5 eura. K dispozici je samozřejmě wifi.

Mezi tradiční pokrmy portugalců patří hlavně treska (cod fish) s bramborem ve slupce, přípapadně s bramborovými chipsy a olivo-rajčatovou omáčkou. Dalším místním jídlem je pak FRANCESINHA. Je to sendwitch složený z toustového chleba, mortadely, klobásy, steaku, sýra a šunky – to celé je pokryté sýrem, zalité vinnou omáčkou s volským okem navrchu. Jako příloha jsou ještě hranolky. Na mě to příliš nezapůsobilo. Bylo to opravdu syté a na můj vkus přeplácané. Každopádně jim to asi chutná, protože to prodávají na každém rohu. Je to jídlo na fotce dole u plechovky 7up.

Tradiční zdejší sladkostí je Pastel de nata – nejslavnější portugalský zákusek, který se jí teplý i studený. Jsou to malé pudinkové koláčky posypané skořicí, které se vyskytují v pekárnách a cukrárnách po celé zemi. Milovníkům  sýrů doporučuji ochutnat nejznámější ovčí sýr Serra da Estrella a k tomu sklenku červeného. Více o portugalské kuchyni se můžete dočíst například zde.

IMG_0761IMG_0958IMG_0703IMG_0947 IMG_3465

8. Knihkupectí Livraria Lello

Toto neo-gotické knihkupectví vás nadchne hlavně díky nádhernému, vyřezávanému interiéru, který připomíná Bradavice ze světa Harryho Pottera. Jeho autorka J.K.Rowlingová sem totiž chodila, když vyučovala v Portugalsku angličtinu a knihkupectví ji při psaní knihy bylo inspirací. Vstupenky se prodávají na rohu ulice a stojí 4 eura.

IMG_3470-Edit IMG_3342 IMG_3347 IMG_33888 IMG_3387 IMG_3355

9. Výlet na pláž

Přímo v centru Porta pláž nenajdete. Nachází se 7 km daleko a ideální je k ní dojet na kole nebo dřevěnou tramvají a pak pěšky. Půjčoven kol najdete v centru několik, na cestu pak počítejte 20-30 minut jízdy jedním směrem. Pobřeží je tu velice rozmanité. Střídají se tu palmové promenády s písečnou pláží a skálami. Oceán je docela divoký a vlny jsou pěkně velké. Teplota na jaře moc na koupání nebyla, ale pokud jste fandové surfování, nebo kitu tak v okolí Porta jsou pláže pro Vás jak vyšité. Pobřeží je navíc orientované na západ, takže tu můžete zažít pěkné západy slunce se sklenkou vína v ruce.

porto_086 porto_088 porto_094 porto_097 porto_092 porto_095porto_090

10. Toulky zapadlými uličkami Porta

Poslední věc, kterou si jistě zamilujete, je prostě se jen tulat prázdnými uličkami starého města. Za každým rohem na Vás čeká nějaké malebné zákoutí, nebo zašitá kavárna či vyhlídka do okolí. Moc se mi líbilo, že v uličkách je často cítit čerstvě pověšené prádlo, takže ani ty nejzapadlejší místa nesmrdí jako záchod. Staré město není moc velké, ale i tak se toulkami zabavíte na spousty hodin. Pořád je co objevovat. A když si budete chtít odpočinout, můžete si poležet v některém z městských parků, které jsou často pokryté wifi a jsou poblíž výborných kaváren.

IMG_3059-EditIMG_3067IMG_3142IMG_3226IMG_3290IMG_3283IMG_3311IMG_3303IMG_3439 IMG_3487IMG_3508IMG_3501IMG_3562IMG_3544IMG_3550

Evropa

6 nejhezčích míst na jižní Mallorce – 8/2016

7.11.2016
img_1207

Cestování po jižní Mallorce – srpen 2016

V srpnu 2016 jsem v rámci svého cestování po Baleárských ostrovech navštívil dvakrát Mallorcu. Jednou jen krátce, když jsem přes ní cestoval na její menší sestru Menorcu, a podruhé na týden. Průvodkyní mi byla má kamarádka Šárka, která tu již tři roky spokojeně žije.

Mallorca [majorka] je největší z Baleárských ostrovů, ale také nejrozlehlejší ostrov Španělska. Leží v západní části Středozemního moře přibližně 200 kilometrů od  Barcelony. Rozloha ostrova činí 3 648 km² a přejet ji autem Vám zabere v nejširším místě něco přes hodinu.

Hlavním městem je Palma de Mallorca, vedle kterého se nachází také letiště a přístav. Ekonomika Mallorcy žije hlavně z turismu. Nejčastějšími návštěvníky jsou Němci, Britové a Skandinávci, kteří mají v největších městech i své čtvrtě. Místní obyvatelé se živí kromě cestovního ruchu také zemědělstvím a pěstováním vína. Na ostrově žije necelý milion obyvatel a úředním jazykem je španělština a katalánština. V poslední letech je ostrov mezi turisty velice populární, a proto je v některých měsících doslova přeplněný. Je to ideální místo pro lidi, kteří vyhledávájí noční život, a atrakce, ale zároveň chtějí cestovat a poznávat přírodu. Krajina Mallorcy je velice rozmanitá. Najdete tu krásné zátoky a pláže, pastviny, ovocné sady i hory. Ve srovnání například s Ibizou je tu příroda krásně pestrobarevná.

Nejlevnější doprava na Mallorcu

Pokud žijete stejně jako já v západních Čechách, je nejrychlejší a nejlevnější varianta letenky z německého Lipska nebo Norimberka. Odtud létají několikrát denně letecké společnosti jako například Airberlin nebo Condor za ceny od 50 eur za zpáteční let. Já jsem pořídil letenku v červenci za 84 eur a v srpnu pak za 110 eur (cca 3000 Kč). Oboje byl zpáteční let s příručním zavazadlem. To je, myslím si, za přímý dvouhodinový let super cena. Navíc Airberlin má odlety brzy ráno a návraty večer, takže si užijete dovolenou i v den příletu a odletu. Do Lipska i Norimberka dojedete pohodlně po dálnici z Čech za dvě hodiny. Parkoviště v Norimberku stojí cca 40 eur na týden, v Lipsku cca 20 eur na týden.

Cestování po jižní Mallorce

Na letišti jsem přistál kolem osmé hodiny ranní. Šárka mě vyzvedla a po společné snídani jsme vyrazili samozřejmě na pláž. Velkou výhodou je na Mallorce auto. Pokud ho nemáte, můžete sice cestovat autobusem, ale nedostanete se všude a ztratíte hodně času. Je to opravdu velký ostrov a pokud strávíte celou dovolenou na jednom mástě, okradete se o spoustu krás, které Mallorca nabízí.

1. Cala Comptesa

První naše zastávka byla pláž Cala Comptesa asi 10 km západně od Palmy. Je to malá pláž, rozkládající se na dvou místech. Je rozdělena větším útesem. Nám se nejvíc líbila její levá část, kolem které rostl borový lesík. Díky němu si člověk připadal jako v přírodě a skoro nepostřehl, že je vlastně ve městě. Voda je tu krásně čistá a mělká. Na pláži je sprcha se sladkou vodou, několik lehátek i slunečníků. Také tu najdete bar, kde jsme si dali luxusní sangrii. Množství lidí odpovídalo vrcholu turistické sezony, ale i tak je to moc pěkná zátoka. Pokud si přispíte tak se Vám tu bude složitě parkovat, ale ve spletitých uličkách nad pláží nějaké místo určitě najdete.

Moje hodnocení pláže: 4/5

img_1077-edit img_1110 img_1131img_1130

2. Magaluf – Wave House Mallorca

Dalším místem, které jsme navštívili bylo město Magaluf. Je jedním z hlavních turistických středisek na ostrově. Najdete tu nejlepší plažové i noční cluby, spoustu restaurací, obchodů a dalších atrakcí. A samozřejmě i davy turistů. Hlavní důvod, proč jsme sem jeli, byl surfařský trenažér v plážovém clubu Wave House Mallorca. Měl jsem možnost ho vyzkoušet už v Dubaji a je to velká paráda. V Magalufu máte na výběr dvě obtížnosti. Jedna je spíše pro děti a úplné začátečníky. Má menší spád a naučíte se na ní balancování a udržení směru. Druhá, lákavější, verze je vidět na fotkách. Silný protiproud vytváří podle šablony bazénu pěknou vlnu. Vy si nejdřív na body boardu vleže vyzkoušíte udržení směru a sjíždění vlny ze strany na stranu. Když to zvládnete, můžete zkusit jezdit na flow boardu ve stoje, což je na balanc mnohem težší.

Atrakce stojí 35 eur/os na hodinu. Střídáte se ve skupince 4-5 lidí + trenér, který se předvádí všemožné triky a Vás motivuje. Po hodině ježdění toho máte plné kecky. Je to opravdu fyzicky náročné, ale zatraceně zábavné :) Pokud máte k těmto sportům blízko, určitě vyzkoušejte. Součástí clubu Wave House je také fajn posezení, bar a bazén.

Pláž jako taková je klasická městská. Hlava na hlavě, všude jen slunečníky a lidi. Soukromí tu moc nenajdete. Ale věřím, že někomu se tu bude líbít. Hlavně díky dostupnosti všeho možného v okolí.

Moje hodnocení pláže: 2/5

img_1144DCIM171GOPROimg_1146

Noční život v Magalufu

Během surfařského odpoledne se k nám připojilo několik Šárky přátel a po večeři jsme vyrazili zapařit do klubu. Co se mě zaujalo, bylo rozdělení čtvrtí s bary podle národností. Začali jsme ve čtvrti kam chodí nejvíc Britové. Byla přímo u pláže a nachází se tam kluby jako MAMBO, kde se hraje hlavně house. Pokud jste fandové sportu, zaujme Vás skandinávská čtvrť, které je plná sportbarů. V každém najdete pravděpodobně stoly na beer pong, playstation s rozehranou fifou nebo sportovní kanály na velkých TV obrazovkách, kde řádí někdo na lyžích, snowboardu či surfu. Na pokec a chill je to ideální místo. Hodně zábavná a živá byla naopak německá čtvrť přímo v Palmě. Tady jsme navštívili legendární Bierkoenig, což je obrovský podnik s různými terasami, kde hlasitě vyhrávají typické německé diskodechovky. Všichni hlasitě zpívají, dupou do rytmu a popíjejí piva a drinky z tupláků. Možná to některé z Vás vyděsí, ale byla tam opravdu sranda.

Velice mě překvapilo, že na Mallorce si nikdo moc neláme hlavu s alkoholem za volantem. Policejní hlídky jsem zaznamenal snad jen ve dne při pokutování špatného parkování. V noci, ten kdo pije nejméně, usedne za volant a vesele odveze ostatní domů. Nevím, jakou tam mají toleranci, ale snad ví, co dělají.

3. Cala des Moro a Cala s’Almunia

Když jsem se chystal na Mallorcu, byla tahle pláž jedna z těch, které jsem chtěl určitě vidět. Na internetu patří k nejprohlíženějším. Fotografie ale často klamou a ve skutečnosti je to opravdu malá a plná pláž. Nachází se asi 45 minut jízdy autem od Palmy, jižně od městečka Santanyí. Celá oblast je přírodní rezervací. Najdete tu celkem dvě zátoky s písečnou pláží, které jsou obklopené skalami, ze kterých můžou ti odvážnější skákat. Na Cala s’Almunia je skalnatá jeskyně, do které shora někteří skáčou. Je to ale velmi nebezpečné.

Nad zátokou Cala Des Moro je ze skály nádherná vyhlídka na celou oblast a uděláte odtud nejhezčí fotky. Dojdete sem pohodlně po pěšině z příjezdové asfaltky. Dolů na pláž pak slezete po schodech a po pěšině. Voda tu má zářivě modrou barvu. Moře je mělké, ale v letních mesících je pláž hojně navštěvovaná, takže na nějaké dlouhé ležení tu není moc místa. Je vhodnější zajet si sem na výlet, projít se po okolí, vykoupat se, pokochat přírodou a jet zase dál. Nenajdete tu žádné toalety ani sprchu. Byl tu jeden stánek se studenými nápoji.

Pokud sem pojedete autem, budete mít kolem poledne problém zaparkovat. Není tu žádné centrální parkoviště, pouze krajnice uliček. Respektujte ale zákazy parkovaní, ať nedostanete pokutu jako my :)

Moje hodnocení pláže: 4/5

img_1215-edit img_1238 img_1188 img_1207 img_1226img_1265img_1291-editimg_1336-editimg_1364img_1361img_1368

4. Cala Llombards

Kousek dál, asi 10 minut cesty autem od Cala des Moro, leží u stejnojmenného městečka další pěkná zátoka Cala Llombards. Díky dobré dostupnosti a parkovišti u pláže tu bylo poměrně dost lidí. Nic to ale nemění na faktu, že okolí pláže je moc hezké. Po bělavých skaliskách okolo vody se dá pohodlně lézt, skákat z nich do moře. Procházka kolem zálivu Vás zaměstná minimálně na hodinu a určitě budete mít co fotit. Na pláži najdete také bar a toalety.

Moje hodnocení pláže: 3/5

img_1384img_1413img_1401 img_1392img_1388img_1407 img_1421

5. Platja Es Trenc

Je asi nejznámější pláží jižní Mallorky. Více jak 2 km dlouhá písečná pláž, kterou obklopují písečné duny. Je součástí přírodní rezervace a díky tomu nenajdete kolem skoro žádnou zástavbu. Výjimkou jsou tuším dvě restaurace. V letních měsících ji denně navštěvují tisíce turistů. Díky své délce ale nepůsobí tak přecpaně jako jiné menší pláže. Písek je tu světlý a jemný, což podtrhuje průzračně modrou tyrkysovou vodu. Jediné nečistoty, na které tu narazíte, jsou místy mořské řasy. Díky svým dlouhým mělčinám je místo ideální pro rodiny s dětmi. Pláž je ale také oblíbená mezi nudisty. Najdete ji kousek od letoviska Ses Covetes, asi 40 minut autem z Palmy. Na letecké mapě jižní Mallorky ji nemůžete přehdlédnout. Parkoviště tu najdete placené a stojí 7 eur na den. Příjezdová cesta vede oblastí odsolovacích plantáží, kde se vyrábí tradiční sůl. Pokud plánujete cestovat po jihu Mallorky, tak byste Es Trenc rozhodně neměli vynechat.

Moje hodnocení pláže: 4/5

5294926 16675201es-trenc-beach

6. Platja d’es Carbó

Posledním místem, které jsem na Mallorce navštívil, byla dlouhá zátoka Platja d’es Carbó. Je hodně podobná Es Trenc a najdete je pár km od sebe. Nejlepším výchozím bodem je městečko Colònia de Sant Jordi, odkud se dostanete na obě dvě pláže a dobře tam zaparkujete. První část zátoky je dostupná rovnou z města a je na ní díky tomu nejvíc lidí. Když se ale vydáte pešky dál za výběžek, objevíte zátoku další. Je to divoká pláž, takže tu narazíte občas na řasy. Nejedná se však o žádný bordel, nýbrž o přírodní záležitost. Jinak je to krásná, písečná a klidná pláž obehnaná písečnými dunami. Vyhlídkou Vám bude ostrůvek Na Moltona. V borovém lesíku jsou také ukryté toalety. Zdejší pláž je ideální na dlouhou procházku s občasným vykoupáním nebo pro ty z Vás, kteří chtějí mít soukromí a nebýt nikomu na očích. Nezapomeňte však dostatek pití a případnou svačinu. Z odlehlých částí je to do města necelou hodinu cesty.

Moje hodnocení pláže: 4/5

escarboestrenc-beach-tour-mallorca-1mallorca

Závěr:

Dlouhá léta jsem Mallorcou opovrhoval s tím, že je to turistické peklo. Teď jsem ale rád, že jsem využil pozvání kamarádky Šárky, která mi ukázala Mallorcu očima člověka, který tu žije. Já jsem díky ní získal zcela jiný pohled. Mile mě překvapila rozmanitost zdejší přírody, takže i když cestujete autem po ostrově, máte pořád na co koukat. Je sice pravda, že turistů je tu ze všech španělských ostrovů nejvíc, ale i tak má Mallorca co nabídnout a cestovatelé jako já, kteří vyhledávají místa klidnější si tu přijdou na své. Za sebe Vám tedy mohu Mallorcu k procestování doporučit. Ideálně někdy mimo letní prázdniny se opět rád vrátím.

Evropa

Nejhezčí pláže na Ibize a Formenteře – 7/2016

10.8.2016
IMG_1417

Kdy letět na Ibizu?

Když jsem plánoval dovolenou na léto 2016, řekl jsem si, že díky levným letenkám navštívím všechny baleárské ostrovy a porovnám je mezi sebou. Po první Menorce nesměla chybět samozřejmě Ibiza a Formentera. Ty už jsem dříve navštívil dvakrát a mají v mém srdci speciální místo. Letošní termín vyšel na třetí týden v červenci. Pokud chcete na Ibizu nebo Formenteru, tak spíše leťte na konci června nebo začátkem července. V tu dobu tu bude polovina, ne-li třetina lidí než na konci července, kdy jsem zde byl já. Mohu to osobně porovnat na svých fotkách z dřívějška. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak tomu nevěřím.

Jak se dostat na Ibizu?

Budu se sice opakovat, ale znovu zmíním, že nejlepší a nejlevnější varianta, jak doletět na Ibizu, je vyrazit z německých měst Norimberk, Mnichov nebo Lipsko. Zde mají základny letecké společnosti Condor nebo Airberlin, které Vás sem dovezou za cca 2 hodiny, s cenami od 50-120 € za zpáteční let.

Na letišti Ibiza jsou autobusové zastávky s linkami do největších měst na ostrově. Všechny autobusy jsou příjemně klimatizované. Letos jsem zvolil strategické San Antoni. Poměr cen hotelů zde vychází nejlépe a taky odsud jezdí nejvíc autobusů po celém ostrově. Jízdné  je 2-4 € za jednu cestu. Pokud jste skupina 3-4 lidí, tak se vyplatí půjčit si malé auto. Ušetříte tím hodně času, který byste proseděli v autobusech. Hotel si můžete najít na www.booking.com a na podobných rezervačních systémy. Jen to nenechávejte na poslední chvíli, to nejlepší bývá brzy přebrané. Ideální doba je 2-3 měsíce před odjezdem.

V tomto článku nebudu rozebírat, co je Ibiza zač a kam na párty. To si můžete přečíst v mém starším článku z roku 2013 zde.

Nejhezčí pláže v okolí San Antoni

První věc, kterou budete řešit, až uvidíte hnusnou hlavní pláž v San Antoni, bude, kam vyrazit na pláž. Níže si můžete přečíst mé tipy na pěkné pláže v okolí San Antoni, kam se lze dostat autobusem. Těchto pláží je tu celá řada a všechny jsou dostupné autobusem, lodí nebo autem. Nebudu zde popisovat všechny. Vybral jsem ty nejhezčí, které jsem navštívil a které stojí za vidění.

  • Cala Salada

  • Cala Comte (Cala Conta)

  • Cala Tarida

  • Cala Bassa

  • Ostrov Formentera

  • Ostrov S’Espalmador

Cala Salada

Tuhle malou pláž navštěvují spíše Španělé. Je to moc pěkná zátoka, kterou obklopují oranžové skály, ze kterých je krásná vyhlídka do okolí. Na pláži není žádná toaleta. Jezdí sem každých 30 minut autobus ze San Antoni. Cesta trvá ani ne 15 minut. Jízdní řády najdete zde. Plážičku doporučuji navštívit dopoledne, kdy tu není tolik lidí. Odpoledne, když se všichni vyspí po párty už tu bývá plno. Na pláž můžete doplout také vodním taxi z přístavu v San Antoni. Není tu žádná možnost pronájmu lehátek ani slunečníků, tak pokud chcete stín, nezapomeňte si svůj deštník.

IMG_1490IMG_1503IMG_1501IMG_1494

Cala Tarida

Tato zátoka patří k nejoblíbenějším plážím na Ibize. Je tu pěkná hlavní pláž s čistou mělkou vodou. Často tu bývá dost plno, ale vedle útesů najdete další dvě menší pláže, kde je to ještě hezčí a tam je lidí méně. Z autobusového nádraží v San Antonio sem jezdí autobus L5. Od 9.15 každou hodinu většinou ve čtvrt. Cesta autobusem trvá cca 30 minut. Jízdní řád najdete zde. Na pláži je bar s restaurací i WC. Večer je tu vidět západ slunce a v místních barech hraje skvělá, živá muzika.

IMG_0950 IMG_0954 IMG_0959 IMG_0955 IMG_0966IMG_0973

Cala Comte (Conta)

Patří k nejkrásnějším, ale také k nejnavštěvovanějším plážím Ibizy. Jedná se o krásnou zátoku, ve které najdete několik pláží. Kolem nejsou žádné hotely ani zástavba, protože se jedná o národní park. Najdeme zde tři bary s restaurací a WC. Pláže tu jsou opravdu krásné, ale nabité turisty, tak se na to připravte. Prázdnější místa jsou vždy na nejvzdálenějších cípech rezervace. Dominantou zátoky je malý ostrov, na který se ale nepokoušejte doplavat. Okolo něj je velmi silný proud. Je tu nádherně čistá voda a také malý korál vhodný ke šnorchlování. Stejně jako všechny pláže na Ibize obklopují Cala Comtu skaliska. Specifikem této pláže je pískovcová stěna, ve které jsou vymleté dutiny, kde se lidé schovávají před sluncem. Ze San Antoni sem v 9.15 odjíždí autobus L4. Po té cca každých 15 minut podle jízdního řádu zde. Cesta autobusem trvá asi 30 minut. Na pláž si můžete vzít také vodní taxi z přístavu v San Antoni.

IMG_1044IMG_8790 IMG_1058IMG_1034 IMG_1049IMG_1108IMG_1090

Cala Bassa

Další populární zátoka v okolí San Antoni je párty pláž Cala Bassa. Najdete tu spoustu barů a často se tu pořádají plážové párty. Díky tomu je tu taky docela narváno. Jezdí sem od 9.30 autobus L7. Jízdní řád najdete zde. Opět můžete využít vodní taxi. K dispozici je parkoviště pro auta, nabídka velké spousty vodních sportů, toalety, lehátka i slunečníky. Mně osobně tato pláž k srdci nepřirostla, kvůli absenci soukromí a klidu. V okolí nejsou žádné menší prázdné zátoky. Ilustrační fotka je z internetu, já jsem u sebe neměl zrovna foťák. Realita vypadala jinak a pláž byla plná lidí.

Cala Bassa desde fuera

Výlet na ostrov Formentera a S’Espalmador

Pokud se někdy dostanete na Ibizu, byl by velký hřích nevyrazit na ostrůvek Formentera. Znalci ho nazývají Karibikem Evropy a nelžou. Jediné, co mi chybí, jsou palmy. Jinak tento ostrůvek od Karibiku nerozeznáte. Najdete tu ten nejjemnější bílý písek, dlouhé mělčiny s vyhřátou vodou a překrásný výhled na okolní přírodu. Každé ráno vyplouvají z přístavu ve městě Ibiza nebo San Antoni lodě. Nejlevnější stojí 20 € za zpáteční plavbu. Ta trvá asi 40 minut a můžete si při ní užít výhled na pobřeží. Doporučuji vyjet hned ráno, abyste si den na ostrově co nejvíc užili.

V přístavu na Formenteře máte na výběr využít buď kolo, auto nebo autobusy. Osobně je doporučuji využít kolo za cca 7-9 € na den. Autobus stojí 8 € za zpáteční jízdu z pláže. Ostatní doprava je o dost dražší. To nejhezčí na Formenteře najdete v jejím severním cípu, kde se nachází chráněný park a oblast salines. Je tu zákaz zástavby a vjezdu automobilů. Auta smí jen do omezených částí. I to je důvod, proč je nejlepší využít kolo. Navíc si užijete krásný výhled kolem cyklostezky.

Asi nejpopulárnější pláž je Platja de ses Illetes. Ta se několikrát umístila v TOP 10 nejhezčích pláží Evropy. Je to dlouhá a krásná pláž s výhledem na menší ostrůvky a jachty milionářů, kteří se do azurové zátoky jezdí chlubit. Lidí tu také není zrovna málo, ale čím severněji půjdete, tím lidu ubývá. Voda je tu hodně mělká, a tím pádem i teplá. Kolem pláží jsou písečné duny a pískovcové kameny (saliny).  Na pláži najdete tři restaurace s barem. Ceny jsou vyšší, ale ne nijak závratné. Pokud jich nehodláte využít, vybavte se dostatkem pitné vody a svačinou. Na ostrově nejsou skoro žádné stromy, takže pokud vyžadujete stín, nezapomeňte slunečník. Pronájem lehátek a deštníky je tu také dražší než jinde.

IMG_1193IMG_1166 IMG_1182IMG_1142IMG_1205 IMG_1243 IMG_1271 IMG_1270 IMG_1282 IMG_1344 IMG_1349 IMG_1355 IMG_1375-Edit IMG_1403 IMG_1398 IMG_1417 IMG_1410 IMG_1428 IMG_1485

Ostrov S’Espalmador

Pokud jste dobrodruzi a máte rádi soukromí, vydejte se pěšky na nejsevernější cíp Formentery. Na jeho konci je možnost projít mořem na vedlejší ostrov S’Espalmador. Vodu budete mít přibližně po pás, takže žádná hrůza. Je to asi 300 m a na místních plážích je mnohem méně lidí než na Formenteře. Pěší cesta z pláže Platja de ses Illetes Vám bude trvat cca 60 minut. A věřte, že většina o tomto ostrůvku nemá ani potuchy, takže budete mít fotku z místa kam většina nikdy nevkročí. Tak nezapomeňte pití a foťák. :) Pokud by se Vám ostrůvek hodně líbil tak za 24 mil euro je na prodej :)

IMG_1479IMG_1437IMG_1441IMG_1446 IMG_1455IMG_1470IMG_1450 IMG_1463IMG_1465IMG_1899

 

Evropa

Cestopis Menorca – 07/2016

31.7.2016
menorca_021

Cestování po jižní Menorce

Ostrov Menorca leží severně od své větší sestry Malorky. Společně s Ibizou a Formenterou tvoří Baleárské souostroví náležící Španělsku. Menorca je cca 50 km široká, 16 km vysoká a je druhým největším ostrovem Baleár. Společně s Formenterou jsou doslova perlami ve Středozemním moři. Díky ne tolik rozvinutému turismu je tu krásná příroda, desítky nádherných pláží s křišťálově čistou vodou a ve srovnání s Malorkou a Ibizou nejsou tato místa přeplněná turisty. Místní pláže se pravidelně umisťují v žebříčku nejhezčích na světě. Přes 46% ostrova tvoří panenská příroda, k jejíž ochraně přispívají obyvatelé i vláda Baleárského souostroví, která drží nad Menorkou svou ochrannou ruku. Na celém ostrově platí zákaz stavby výškových hotelů a veškeré ubytovací kapacity musí být v souladu s okolní krajinou.

Na rozdíl od ostatních ostrovů není Menorca závislá pouze na cestovním ruchu. Místní ekonomika se zaměřuje na výrobu obuvi, zemědělství, chov zvířat a výrobu sýrů. V současné době je ostrov cílem turistů hlavně ze západní Evropy. Na Menorce je nyní pouze 60 000 hotelových lůžek a počet turistů je tedy omezen. Hoteliéři na Menorce znají cenu svého ostrova, a proto jsou jejich služby na ostrově často dražší než jinde ve španělsku. Ten rozdíl v kráse, za který si připlatíte, však poznáte na první pohled a pro mě osobně je Menorca novou královnou středozemních ostrovů.

Po Menorce se velmi pohodlně cestuje. Dvě největší města, tedy Ciutadella na západě a hlavní město Mahon (či Mao) na východě (zde je také letiště), jsou od sebe vzdálena necelých 50 kilometrů a jsou spojena velmi dobrou silnicí (cesta trvá zhruba půl hodiny). Z této tepny pak vedou odbočky k mnoha plážím a letoviskům na severním a jižním pobřeží. Ceny jízdného se pohybují od 2,60 do 5 eur, podle vzdálenosti. Jízdní řády můžete prozkoumat zde.

Doprava na Menorcu

Na Menorcu se můžete dostat buď letadlem, nebo trajektem. Upozorňuji, že letenky z ČR jsou dražší (6-9 tis za zpáteční letenku) a většinou jsou s přestupem v Barceloně. Pokud chcete přímý let, není vůbec jednoduché ho najít. Osobně doporučuji hledat odlety z německých letišť, kde se lítá přímo a za lepší ceny. Úplně nejlevnější varianta, kterou jsem zvolil já, byl 2,5 hodinový let z Norimberka na Malorcu (letenky od 1600 do 3500 Kč), odkud lze přeletět, nebo přeplout trajektem na Menorcu. Plavba trvá 2 hodiny a ceny jsou kolem 70 eur za zpáteční plavbu. Z přístavu nebo letiště se pak pohodlně dostanete do většiny letovisek autobusem, nebo autem z půjčovny.

Ubytování na Menorce

Pokud jste pohodlní a neřešíte peníze, zvolte nějaký zájezd od cestovní kanceláře. Podle atraktivity letoviska si připravte minimálně 25 tis na osobu. Na vlastní pěst se při troše šikovnosti dostanete na polovinu. Já jsem akčnější typ, takže si všechno zařizuji sám. Nejprve si ujasněte, jakou část Menorcy chcete navštívit. Já jsem si zamiloval jižní pobřeží, kde jsem pomocí stránek www.booking.com zakoupil krásný *** hotel Sol Milanos Pinguinos. Cena byla 20 500 Kč za 2 osoby s polopenzí na 6 nocí. Byl to jediný hotelový komplex, který byl v Son Bou přímo na pláži a za sebe ho mohu doporučit. Stravování bylo skvělé. Obrovský výběr jídel, každý den obměna jídelníčku. Pokoje čisté a pohodlné. Rodiny s dětmi ocení animační programy každý den. Já osobně v hotelu jen přespávám a jím, takže mi šlo hlavně o dobrou lokalitu.  S jedním přestupem ve městě Alaior, sem jezdí autobusy ze všech větších měst na ostrově. Přímo před hotelem se nacházela dvoukilometrová pláž Son Bou, o které se rozepíšu v dalším odstavci. V městečku bylo několik supermarketů a restaurací s bary. Žádný noční život jsem tu nezaregistroval, takže pro klidnou dovolenou ideální místo.

menorca_003 menorca_015

Son Bou

Je pláž a zároveň menší letovisko na jihu ostrova Menorca. Najdete tu nádhernou 2 km dlouhou písečnou pláž. Ta se vyznačuje průzračně čistou vodou a dlouhými mělčinami. Přímo na pláži se nachází pouze jeden hotel. V městečku je pak několik možností ubytování ve vilkách. Celou pláž ohraničují písečné duny s chráněnou florou, které proplétají pěkné dřevěné chodníčky. Před hotelem a v okolí parkoviště je logicky větší koncentrace turistů. Pokud se ale projdete kousek dál, dočkáte se panenské a poloprázdné pláže. Je to tu zároveň ráj pro nudisty, které tu nikdo neomezuje a najdete je po celé pláži mezi ostatními turisty. Uhasit žízeň můžete buď ve dvou barech, přímo u vody, nebo v desítce restaurací v centru městečka. Je tu také několik sprch se sladkou vodou. Můžete si pronajmout lehátko s deštníkem nebo půjčit kajak a další vodní dopravní prostředky. V okolí je spousta příležitostí na pěší výlety. Kolem celého ostrova vede koňská stezka vedoucí po pobřeží. Ta doslova vybízí vyrazit jen s batůžkem objevovat panenské zátoky, kterých jsou na ostrově desítky. V nedalekých stájích si lze také zapůjčit koně. Z letovisek, která jsem měl možnosti vidět, to byla nejlepší možná volba na ubytování.

menorca_001 menorca_002menorca_004 menorca_006menorca_010menorca_008menorca_007menorca_021menorca_020menorca_022 menorca_025 menorca_026menorca_029 menorca_030menorca_038 menorca_039 menorca_040 menorca_041 menorca_043menorca_077menorca_044menorca_079 menorca_081 menorca_082menorca_084 menorca_085

Cala Galdana

Krásná zátoka, ve které se částečně na útesech rozkládá pěkné letovisko. Najdete tu mělkou pláž, která ale v odpoledních hodinách bývá nabitá turisty. Na útesech je několik vyhlídkových míst odkud pořídíte pěkné fotky a můžete se pokochat soukromými vilkami. Cala Galdana je navštěvována hlavně kvůli okolním zátokám Cala Macarela a Cala Mitjana, ke kterým odtud vede koňská stezka. Každopádně pokud se Vám tu podaří sehnat ubytování, je to moc pěkné výchozí místo na výlety. Ceny hotelů jsou tu ale trošku dražší. Dostanete se sem pohodlně autobusy 51, 52, 53 ze všech stran ostrova. Jak jsem již zmínil, doporučuji nezůstat celý den na pláži ale udělat si výlet na Cala Macarelletu (to je asi nejhezčí zátoka s útesy na ostrově) nebo na opačnou stranu do Cala Mitjany. Na Cala Macarelletu je to cca 6 km relativně pohodlnou cestou. O tom ale až  v dalším odstavci.

menorca_045 menorca_046 menorca_047 menorca_048 menorca_049 menorca_050menorca_076

Zátoky Cala Macarella a Macarelleta

Tato dvojice zátok s krásně modrou vodou je asi největším lákadlem Menorky. I pro mě bylo tohle místo hlavní motivací pro návštěvu ostrova. Do zátok se dostanete pěšky po koňské stezce z města Cala Galdana. Trasa po pevném povrchu měří cca 6 km a trvá asi 45 minut. Po cestě můžete obdivovat přírodu z několika vyhlídek. Další možností je loď nebo kajak. Též s Cala Galdany. Poslední možností je doprava autem. Na kraji národního parku se nachází parkoviště, odkud musíte lesem asi 20 minut pěšky. Pokud půjdete pěšky, což je asi největší zážitek, určitě nesmíte vynechat poslední vyhlídku. Tu najdete vpravo, ještě než začnete sestupovat po schodech na Cala Macarellu. Odtud máte obě zátoky jako na dlani a fotky odtud jsou nejlepší hlavně před polednem, kdy máte slunce v zádech.

První dojdete na Cala Macarellu. Ta je větší, najdete zde bar s restaurací i toalety. Bohužel díky své oblíbenosti je tu hodně turistů. Mě osobně moc neuchvátila, takže jsme šli hned dál. Po stezce v útesu dojdete za 10 minut ke druhé zátoce Cala Macarelleta. Ta je menší a mnohem hezčí. Nejsou na ní toalety ani bar a díky tomu je zde méně lidí. Nečekejte však poloprázdnou pláž. Každopádně je tu opravdu krásně a za návštěvu a pár strávených hodin sem cesta rozhodně stojí. Pokud na Menorcu zavítáte, určitě sem musíte na výlet. Při toulkách po cestičkách na útesech jistě ulovíte ty nejhezčí fotky.

calamacarelamenorca_058 menorca_061 menorca_064menorca_075menorca_069 menorca_070 menorca_071 menorca_072menorca_074

Sant Tomas

Svatý Tomáš je malé a klidné letovisko sousedící se Son Bou. Pláž tu lemuje krátká promenáda, která rozdělena na několik menších pláží skalisky. Je to tu zajímavá volba pro ubytování, na obě strany pobřeží si odtud můžete udělat pěkné pěší výlety. Navíc je to odsud jen kousek na klidnější část pláže Son Bou. Ty nejprázdnější pláže však najdete na opačné straně směrem na západ. Tam se rozkládají útesy Platja Binigaus, o kterých se rozepíšu v dalším odstavci.

menorca_088menorca_086menorca_089

Pláž Platja Binigaus

Západně od Svatého Tomáše vede koňská stezka do kopců, odkud jsem si úplnou náhodou všiml pláží pod útesy. Ihned jsem se otočil a začal hledat cestu dolů. Nejpohodlněji se sem dostanete z hlavní pláže vodou kolem skal. Moře je tu mělké, s vodou po kolena, takže těch 100 metrů chůze vodou je bez problému. V oranžových útesech jsou tu vymleté jeskyně a spousta různých schovek. Mělčiny jsou tu opravdu dlouhé a voda křišťálově čistá. Hojně se tu vyskytují nudisté. Ti ale nikomu nevadí a mezi nimi se běžně pohybují lidé v plavkách. V žádném průvodci jsem se o této pláži nedočetl a byla to pro mě velkým překvapením. Jedná se o jedno z nejhezčích míst, které jsem na Menorce navštívil. Rozhodně doporučuji zařadit do programu. Je to divoká pláž, takže tu nehledejte žádné toalety ani sprchu.

menorca_093 menorca_094menorca_098 menorca_099 menorca_100 menorca_101 menorca_102 menorca_103  menorca_105menorca_090

Závěr:

Návštěva ostrova Menorca byla pro mě velkým zážitkem. Jako milovníka karibských pláží mě místní pobřeží nadchlo natolik, že ho řadím společně s ostrovem Formentera mezi nejhezčí ve Středozemním moři. Pokud máte rádi na dovolené klid, rádi výletujete po okolí a milujete mělké a písečné pláže, je pro Vás Menorca to pravé. Vyšší ceny ubytování jsou vykoupené opravdu krásnou přírodou, která Vás na ostrově čeká.

Pokud se Vám článek a fotky líbily, sdílejte ho se svými přáteli nebo mi napište, co by Vás ještě zajímalo.

Všechny fotky byly foceny na Canon 6D s objektivem Canon 17-40 F4L s nasazeným polarizačním filtrem (zvýrazňuje modrou barvu).

Evropa

Italské Dolomity a ferraty II. – 07/2016

20.7.2016
IMG_4785

Cesta do Itálie

Po zveřejnění cestopisu a loňských fotek z Dolomit jsem letos neměl problém sehnat další cestovatele. Nakonec se počet ustálil na osmi lidech ve dvou autech. Nejhorší při takových výletech je, že nikdo moc nechce obětovat své auto. Po dalším čtení zjistíte proč. :)

Letos jsme opět zvolili oblast kolem Cortiny d’Ampezo. Čtyři dny i s cestou jsme „túrovali“ po okolních horách a občas jsme vylezli nějakou ferratu.(to je divný… čtyři dny i s cestou túrovat…) První úsměvná historka se stala hned při odjezdu. Při nakládání prvního výletníka Fandy mi chcípla baterie u auta. :) V tu chvilku si říkáte, když to auto rok bez problému jezdí, tak se musí nepodojit v den odjezdu, že? Zákon schválnosti funguje dokonale. Po nastartování přes kabely, jsme to riskli a jeli. Čekalo nás asi 450 km. To je dost daleko na to, aby se baterie dobila. Cesta bez problému ubíhala a kolem 16 hodiny jsme měli sraz u rakouského jezera Achensee. Když dorazila druhá posádka v Octavii, zjistili jsme, že má porouchaný alternátor a nedobíjí baterie. Dvě podobné závady v jeden den na dvou autech? To nám výlet pěkně začínal. Technik nám poradil, ať koupíme nabíječku, náhradní baterii a přes noc vždy obě dobijeme. To jsme udělali a dojeli jsme úspěšně až do italského městečka Villabassa, kde jsme měli zamluvené ubytování.

Villabassa je příjemné a klidné městečko, kde najdete vše potřebné. Jsou tu dva supermarkety, pekařství a několik restaurací. Kolem malebného náměstí je spousta možností k ubytování. Ke všem možným cílů v okolí je to 15 až 30 minut jízdy. Ale hlavně je tu mnohonásobně levněji než přímo ve snobské Cortině. Ubytování proběhlo v pořádku. Za slušnou cenu 1500 Kč na osobu na tři noci jsme tu měli pěkné čtyřlůžkové apartmány v penzionu Residenze Sonnenschein.

IMG_6385

1. Den – Pragovské jezero a Via ferrata di Valdaora, Cima dei Colli Alti

Na první den byla v plánu trasa Via ferrata di Valdaora kolem Pragovského jezara (Lago di Braies), na které byla také krátká a jednoduchá ferrata.

  • Délka trasy 6 h
  • Vzdálenost 9.1 km
  • Převýšení 1080 m
  • Maximální výška 2533 m n.m

Po příjezdu na parkoviště jsme se nejprve pokochali krásným jezerem, prozkoumali mapu a vydali se na relativně dlouhý výstup lesem. Hned po ránu jsme se pěkně zapotili. Bylo sluníčko a některé z nás trošku potrápil tlak. Když jsme vylezli z lesů, začala se před námi otevírat krásná vyhlídka do okolí. V údolí krásně svítilo azurové jezero. S několika přestávkami na focení jsme došli kolem poledne až k úpatí ferraty. Tři členové skupiny se oddělili, že půjdou jinudy a my ostatní jsme si oblékli výstroj. Ferrata byla opravdu jednoduchá, asi po 20 minutách jsme byli na prvním vrcholku. Pokochali jsme se nádhernou vyhlídkou a naše další kroky vedly na nejvyšší vrchol, kam naše putování směřovalo. Zelené pastviny střídaly bílé kameny a po další půlhodince jsme se vyškrábali na finální vrcholek. Jako symbol tu byl velký ocelový kříž, se kterým jsme se samozřejmě zvěčnili. Krom všech těch krás v okolí, byl odtud také pěkně vidět lyžařský areál Kronplatz. Počasí se nám neustále zlepšovalo a nás čekala cesta dolů. Po loukách občas přeběhla sviští rodinka a my jsme podél potůčku a občasných vodopádů klesali zpět do údolí. Když jsme se blížili k lesu, poobědvali jsme v pěkném dřevěném srubu. Ten byl opuštěný a pro turisty otevřený. Po svačině jsme stínem lesa sešli zpět k jezeru.

Jako odměnu za zdolanou horu jsme si na hodinu zapůjčili lodičku a projeli se po křišťálově čistém jezeře. Atmosféra tam byla opravdu úžasná a těžko popsatelná. Na druhém konci jsme vyzvedli tři zbývající členy naší expedice a na závěr výletu jsme se z hecu nezapomněli vykoupat. Voda byla sice studená, ale krásně nás osvěžila a z únavy probudila.

IMG_6302IMG_6324IMG_4221IMG_4246 IMG_4276 IMG_4296IMG_8479IMG_4353 IMG_4368IMG_4394IMG_4432 IMG_4437 IMG_4447 IMG_4455IMG_4462IMG_4466IMG_6361IMG_6372IMG_8478IMG_8473

2.den – Ferrata Sentiero Alberto Bonacossa a Tre Cime

Druhý den nás čekala náročná trasa od jezera Lago di Misurina, přes hřebeny několika hor až do národního parku Tre Cime.

  • Délka trasy 7:20 h
  • Vzdálenost 14,25 km
  • Převýšení 920 m
  • Maximální výška 2480 m n.m.

Už v ranních hodinách jsme lanovkou od jezera vyjeli za 8.50 eur kousek pod patku hory. Kamenitou cestou jsme šli asi 30 minut, než jsme došli k prvnímu jištěnému úseku a nasadili výstroj. Počasí bylo v tento den naprosto luxusní, takže se nám na všechny strany otevíraly nádherné scenérie. Někteří ferratisté označují tento trail trefně jako žebřík. Lezete totiž neustále nahoru a dolů a takhle pořád dokola. :) Nic to nemění na tom, že trasa Bonacossa je opravdu krásná a hodně různorodá. Chvíli se procházíte po měsíční krajině plně kamenné sutě, za chvilku se kloužete po sněhu nebo sedíte na zelené louce a nasáváte vůni vřesu.

Asi v polovině trasy byla chata Rifugio F.lli Fonda Savio. Tady jsme si dali přestávku na oběd a užívali si atmosféru hor. Chata se nachází na velkém rozcestí, kde se potkávají turisté ze všech směrů. Udělali jsme si několik fotek na památku a vyrazili na druhou část trasy. V dálce už na nás mrkalo Tre Cime, které jako by říkalo, pojďte si pro mě. Následoval další „krpál“ sutí dolů a krajina kolem nás se začala postupně zelenat. Malebná cestička podél skály nás zavedla k dalšímu jištěnému úseku, který by se dal nazvat ferratou. Obtížné na ní bylo ale jen to, že po ní tekla voda z tajícího ledu, takže klouzala. Čas utíkal jako voda a my jsme zdolali náš poslední kopec. Nahoře se před námi otevřel nádherný výhled na Tre Cime. Chvíli jsme seděli, jen se tak rozhlíželi a poté se šli občerstvit do jedné z chat. Většina expedice už toho měla po cca 15km trase plné kecky. David s Honzou však byli natěšení na žebříkovou ferratu Torre di Toblin. Ostatní tedy zůstali u chaty s tím, že se potkáme večer u jezera pod kopcem. Pokračování v dalším odstavci.

IMG_5725IMG_4508 IMG_4521 IMG_4553IMG_4582IMG_4588IMG_4606 IMG_4608 IMG_4622IMG_4628 IMG_4629IMG_4647IMG_4635IMG_4663IMG_4670IMG_4690IMG_4705 IMG_4713IMG_4720IMG_4729

Ferrata Torre di Toblin

Už byl podvečer, takže park se vylidňoval. Rychlou chůzí jsme došli k hraně Tobliny asi za 40 minut. Kolem nás nebyla ani noha a sluníčko krásně svítilo, takže jsme si mohli lezení opravdu užít. Ferrata je středně obtížná, ale extrémně zábavná. Jsou tam úseky, kde se docela zapotíte, ale ty výhledy a pocit sebepřekonání jsou úžasné. Asi polovinou trasy Vás provedou žebříky a cesta nahoru trvá podle tempa 30-45 minut. Nahoře máte možnost vidět jeden z nejhezčích výhledů, které dolomity nabízejí. Ferratu jsem absolvoval už 2x a toho výhledu se nedá nabažit, takže se určitě znovu vrátím. Když jsme lezli, vyndával jsem foťák jen minimálně, můžete si pro představu, jak ferrata vypadá, pustit tohle video.

IMG_6070IMG_6170G2139723G2099609G2149780IMG_6192-EditG2169809 IMG_4755 IMG_4761 IMG_4765IMG_6296

3. den – Sextenské Dolomity Via ferrata Croda Rossa di Sesto

Na poslední den jsme měli naplánovaný výstup na skoro třítisícovku v Sextenských Dolomitech.

  • Délka trasy 5:45 h
  • Vzdálenost 7,3 km
  • Převýšení 1090 m
  • Maximální výška 2929 m

Ráno jsme si trochu přispali a opět se ozval můj fordík, že mu jeho baterka nevoní. Sehnali jsme startovací kabely a s menším zpožděním vyrazili na cestu s tím, že budeme holt startovat kabely přes druhé auto. Polovina naší expedice nechtěla lézt, tak se vydali na panoramatickou chatu. My ostatní jsme lanovkou za neuvěřitelných 18 eur za zpáteční jízdu vyjeli pod hranu hory. Venku bylo ten den asi 30 stupňů. Nás čekal dvě hodiny trvající nástup po pěšince, které se linula cikcak jako had pořád vzhůru. I když byla cesta dlouhá a úmorná, okolní panoramata byla opět úžasná. Vidět tu nádheru na vlastní oči za tu námahu prostě stojí. Když jsme se konečně dočkali vytoužené ferraty a trošku si zalezli, zjistili jsme nemilou zprávu, že nestihneme vylézt na vrchol. Lanovka bohužel zavírá už v 17:30 a nám chyběla asi hodina času, abychom to stihli zpět. Trochu zklamaní jsme se vyškrábali na první dostupný vrchol a udělali si aspoň „zářez“ v cca 2700 metrech. Nahoře jsme nafotili několik fotek a nabrali síly na cestu dolů. Ta byla o něco horší, protože pěkně klouzala. Obecně je cesta nahoru vždy pohodlnější, než když lezete dolů a moc si nevidíte pod nohy. Každopádně v pořádku jsme se všichni sešli na parkovišti a vyjeli na dlouhou cestu domů. Příjemně unavení a plni zážitků jsme i přes pár problémů s bateriemi do aut dojeli v nočních hodinách do Čech.

IMG_4769 IMG_4770 IMG_4780 IMG_4785IMG_4794 IMG_4800 IMG_4808 IMG_4813IMG_4818 IMG_4820G2219912IMG_4824 IMG_4827IMG_4829G2309541 IMG_4832IMG_4833 IMG_4839 IMG_4844IMG_4867G2219893IMG_4871 IMG_4872IMG_4874 IMG_4875

Závěr:

Letos nám opět luxusně vyšlo počasí.  A když se k tomu přičetla dobrá parta, byl z toho vydařený výlet. Znovu jsem se ujistil, že tento typ aktivní dovolené je skvělá alternativa k línému válení na pláži. Dolomity mě neskutečně přitahují a myslím, že jsem nakazil i další členy expedice. Věřím, že brzy se sem nebo do jiné horské destinace vrátíme. Rozpočet na výlet tentokrát vyšel okolo 5 500 Kč na osobu se vším všudy.

Pokud máte tip na nějaká pěkná jezera nebo ferraty v Rakousku či Itálii, napište mi je prosím do komentáře. Velmi rád se inspiruji na další cesty.

Evropa

Jarní víkend v Římě – 04/2016

13.5.2016
IMG_7641-Edit

Jarní víkend v Římě

Na konci dubna 2016 jsem měl to štěstí, že jsem byl vybrán v rámci vzdělávacího projektu EU na studijní cestu do Italské Florencie. Při hledání letenky jsem zjistil, že do Florencie nelétá z Prahy nic přímo ale s přestupem v Římě. Protože kurz začínal až v pondělí, vybízelo se letět už v pátek, vystoupit v Římě a strávit tu jeden prosluněný víkend.

1.den

Doprava z Letiště do Říma

Na letišti Řím-Fiumicino (oficiálně Letiště Leonarda da Vinciho), jsem přistál v pozdních odpoledních hodinách. Letiště se nachází přibližně 34 km od historického části Říma. Kousek od východu z Terminálu 3 je stanice s kioskem autobusového dopravce TERRAVISION. V kiosku stojí lístek 6 eur, na internetu ho zakoupíte za 4 eura. Jízdní řády najdete na stránkách dopravce. Autobus byl pohodlný, na palubě byla wifi a na hlavní vlakové nádraží ROME TERMINI trvá cesta asi 45 minut. Trasa vede částečně přes historické centrum, takže už z autobusu můžete nasát atmosféru například, když projíždíte kolem Colossea. Rada na zpáteční cestu na letiště! Pokud odlétáte v neděli odpoledne počítejte s tím, že většina spojů na letiště bude vyprodaná, takže si kupte lístek dopředu! V případě, že to nestihnete existuje ještě shuttle bus, který nemá žádnou reklamu a moc lidí o něm neví. Odjíždí každou hodinu ze stejné strany nádraží jako Terravision jen má zástávku umístěnou více vpravo v boční ulici, když stojíte čelem k nádraží. Cena byla také 6 eur. Když se zeptáte lidí určitě Vás navedou.

Metro v Římě

V Římě, jsou pouze 2 linky metra A (červená) a B (modrá) a pokrývají jen ta nejdůležitější místa. Kříží se pod nádražím Roma Termini. Kvůli všudepřítomným vykopávkám, už nebylo možné metro rozšířit, takže do méně frekventovaných míst musíte autobusy nebo pěšky. Pokud máte tu možnost hledejte ubytování někde v okolí metra. Dost Vám to ušetří čas i peníze. Lístek na metro stojí 1,5 eura, platnost je 75 minut a dá se zakoupit v trafice nebo automatech. V případě častějších přesunů se vyplatí zakoupit za 6 eur lístek celodenní. Metro jako takové je ve srovnání s jinými metropolemi průměr. Některé vlaky jsou moderní jiné zase vypadají jako kdyby přijely z Bronxu. Provozní doba je od neděle do čtvrtka 5:30-23:30 a v pátek-sobotu 5:30-1:30 ráno. Na stanicích jako např. Coloseo nebo vedoucí od Španělských schodů počítejte v nočních hodinách o víkendu s velkou zácpou lidí a často se ani nevejdete do vlaku.

Ubytování

Podařilo se mi sehnat slušné ubytování 5 minut od červené stanice metra Ponte Lungo. Není to turistická čtvrť, takže cena 97 eur za 2 noci se snídaní v B&B hotelu Relais La Torretta mi přišla dobrá. Čistý a tichý pokoj s vlastní koupelnou a rychlou wifi. Snídani chystala paní domácí. Klasika pečivo, sladkosti, marmeláda, nutela, sýr, šunka, káva, čaj, ovoce.

Noční procházka ke Colosseu

Hned po převzetí pokoje jsem vyrazil na večeři do pizzerie přes ulici. Ceny do 10 eur za pizzu, 3,8 eur za Tiramisu nebo 1,5 eur za vodu byly přijatelné. Na zbytek večera jsem měl v plánu noční Colosseum. Cesta k němu trvala od hotelu 16 minut s jedním přestupem na stanici Termini. Colosseum se nachází hned u východu z metra. Jako první mě překvapila jeho velikost. Čekal jsem ho mnohem větší, hlavně kvůli dojmům z různých historických filmů. To mu však neubírá na kráse. Hlavně ze strany od metra je pěkně opravené a v noci krásné nasvícené. Odvrácená část byla po několika zemětřeseních částečně dostavěná z klasických cihel, takže zezadu už tak pěkné není. V 10 večer se kolem památky motala asi stovka turistů, což je zlomek toho, kolik jich tu potkáte ve dne. Moc pěkné je posezení na zídce nad vchodem do metra. Je odtud výhled na koloseum, vítězný oblouk i forum romanum. Lidé tu posedávají, popíjí a nasávají atmosféru. Já jsem se asi hodinu věnoval nočnímu focení a u toho si užíval krásný výhled. Noční teploty se pohybovaly kolem 15 stupňů, takže tričko a sáčko bylo dobrá volba. Kolem půlnoci jsem vyrazil zpět na hotel, načerpat síly na další den.

IMG_7641-Edit IMG_7644 IMG_7667

2.den

Colosseum

Hned po snídani jsem vyrazil opět ke Colosseu, kde jsem chtěl začít dnešní prohlídku historické části Říma. Vstupenku umožnující vstup do Colossea, Palatino & Roman Fora lze zakoupit na několika místech. Stojí 12 eur a platí 2 dny, takže nemusíte nutně všechno stihnout v jeden den. U Colossea jsou logicky největší fronty, protože tam míří většina jako první. Co mě iritovalo, že všude stojíte frontu 2x. Jednou na lístek (a to i když máte rezervaci přes internet) a pak když už ho máte jdete do další fronty, většinou ještě delší, kterou se dostanete dovnitř. Fronty jsou dlouhé, protože každý musí projít detektorem kovu a bezpečnostní prohlídkou což dost zdržuje. Když stojíte ve frontě neustále Vás otravují průvodci, že když si zaplatíte prohlídku u nich, nemusíte stát frontu.

Po 40 minutách jsem se prostál dovnitř a přede mnou se konečně otevřela obrovská plocha, kde dříve seděli diváci a bojovali gladiátoři. Dnes už je to spíše taková zřícenina. Tribuny už zachovalé nejsou a z hlavní plochy jsou vidět jen zdi sklepů, kde byla ukryta zvířata. Projít se můžete po obvodu v přízemí a pak vylézt do druhého patra. Poslední nejvyšší patro je vyhrazeno pro VIP prohlídky. V ochozech je ukryté muzeum s pozůstatky soch a vykopávek. Najdete tu samozřejmě i spoustu informací o historii Colossea. Udělal jsem si pár fotek ale osobně si myslím, že z venku je colosseum mnohem víc fotogenické než uvnitř.

G0308223IMG_7718IMG_7710 IMG_7702IMG_7703

Forum Romanum

Další moje kroky vedly kolem vítězného oblouku ke vchodu do Fora. Zde byla opět další fronta. Ta naštěstí netrvala moc dlouho. Forum Romanum bylo v dobách antického Říma centrum veřejného dění. Je to obdelníkové náměstí o rozměrech cca 130×60 m mezi pahorky Kapitol a Palatin, kterým prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Coloseem. Konaly se zde slavnosti, triumfální průvody, soudy, volby, politická shromáždění i trhy. Postupně tu vzniklo množství veřejných budov, bazilik, chrámů, vítězných oblouků a veřejných řečnišť. Pro mě osobně to bylo to nejhezčí co jsem v Říme viděl. Když přicházíte od Colossea, tak po levé strané je na pahorku krásný park, kde dozrávaly pomeranče a byla odtud krásná vyhlídka na celý areál s Římem v pozadí. Je tu spousta míst, kde si můžete sednout, opalovat se a nasávat antickou atmosféru. Asi 2 hodiny jsem se toulal a fotil různé kombinace staveb a po té jsem se vypravil do Capitolu na kopci, odkud byl trošku jiný výhled.

IMG_7827-EditIMG_7757IMG_7763 IMG_7753IMG_7822IMG_7800IMG_7791

Altare della Patria, Vittoriano

Z náměstí Piazza del Campidoglio jsem pokračoval směrem k Piazza Venezia, na kterém se nachází nádherný památník Viktora Emanuela II. Altare della Patria, Vittoriano. Je to monumentální stavba z bílého vápence s několika sochami dominující nad schody. V objektu je také knihovna, archiv a muzeum. Pořádají se tu i různé výstavy umění. Na střeše je ukrytá také nejhezčí vyhlídka na Řím, odkud vidíte na všechny strany. Za prosklený výtah na střechu zaplatíte 5 eur a ten výhled za to rozhodně stojí!

Kolem druhé odpoledne už jsem začal mít hlad, takže jsem se vydal po Via dei Fori Imperiali. Je to taková turistická pěší dálnice, vedoucí od Piazza Venezia ke Colosseu lemovaná vykopávkami, parky a cca v polovině je několik restaurací. Zde jsem poobědval pizzu a metrem jsem přejel ke Španělským schodům.

IMG_7838 IMG_7847 IMG_7844 IMG_7849 IMG_7853IMG_7872-Edit IMG_7875IMG_7880

Piazza di Spagna

Španělské náměstí je jedním z neantických „srdcí“ města a najdete tu proslulé Španělskými schody. Ty se objevily ve většině filmů odehrávající se v Římě. Kdo se po nich neprošel, jako by v Římě ani nebyl. Nad schody se tyčí kostel Trinità dei Monti z počátku 16. století a pod schody najdete fontánu obkloupenou obrovským davem lidí. Celkově je na prostoru pod schody, takový nátřesk lidí, že Vás přejde chuť se tu zdržovat. Dlouhou dobu byl kostel nad schody v rekonstrukci a teď, když už je hotový, tak pro jistotu začali opravovat schody. Takže na focení to opravdu nebylo.

V okolí náměstí je spousta malých uliček plných malebných restaurací, cukráren a obchůdků. Ja jsem navštívil známou cukrárnu POMPI, která je vyhlášená skvělým Tiramisu. Ochutnal jsem ho společně dezertem Mimosa. Oboje bylo naprosto famózní.

IMG_7897  IMG_7903 IMG_7907IMG_7806IMG_7916

Fontána di Trevi

Po vydatné svačince a toulání se v uličkách, jsem zamířil k nedaleké Fontáně di Trevi, do které je zase záhodno hodit alespoň jednu minci, abyste se do Říma vrátili. Po cestě jsem objevil malebnou pasáž plnou, drahých obchůdků. Když jsem dorazil k Fontáně di Trevi, přišlo zklamání v podobě extrémního množství turistů na tomto malém náměstí. Fontána je nádherná ale kolem dokola je ve dne v noci obsypaná davem selfie chtivých turistů. Abych pořídil fotku, kde nebudou vidět hlavy ostatních musel jsem vylézt na kamennou popelnici a z té fotit. Do toho se ještě pěkně zatáhlo a začalo poprchávat, takže jsem se odběhl schovat do stylové pasáže. Pršelo asi hodinu a já jsem čas využil k prozkumání místních obchodů s oblečením. Italská saka a móda obecně je známá po celém světě a bylo štěstí, že moje karta měla limit :D K večeru jsem se vrátil zpět ke Colosseu a odjel si trochu odpočinout na hotel, před noční prohlídkou města. Krokoměr ukazoval kolem 25 km v nohách.

G0688420IMG_7920IMG_7929

Noční Vatikán a procházka Římem

Po zaslouženém odpočinku jsem se ve 21 hodin vypravil do Vatikánu doufajíc, že davy lidí už tam nebudou. Zastávka metra je asi 1 km od Vatikánu a s navigací nebyl problém Svatopetrské náměstí najít. V 10 večer tam bylo skoro prázdno. Prostě paráda. Všechno bylo krásně nasvícené a po náměstí se potulovalo asi 20 lidí. Kolem dokola kroužili policisté a hlídali nás. Na neděli se tu koná bohoslužba a proslov papeže, takže na náměstí bylo připravené posezení pro tisíce diváků. Prošel jsem se kolem dokola, nafotil pár fotek a zamířil dolů k řece na most Ponte Vittorio Emanuele. Zde jsem nafotil několik nočních fotek a pak jsem pokračoval nočními uličkami směrem k Pantheonu.

IMG_7998IMG_7974 IMG_7954IMG_8017 IMG_8025

Pantheon

Nachází se na Piazza della Rotonda a je nejzachovalejší antickou stavbou v Římě. Díky své mohutnosti je považován za nejvýznamnější doklad římského stavitelství. V noční hodiny byl interiér už sice zavřený ale navštívil jsem tento skvost znovu ještě ve dne a interiér pro Vás zdokumentoval. Z venku tak velce nevypadá ale uvnitř najdete největší klenbu, jaká byla kdy postavena. Světlo se dovnitř dostává přes tzv. okulus, což je 9 metrů široký otvor v klenbě, který zároveň měl i důvod duchovní, neboť umožňoval přítomným rozjímat při pohledu na nebesa. Díky světlu také krásně vynikne výzdoba kopule. Zajímavých je i dvacet dva děr v mramorové podlaze, které slouží k odvádění vody. Pantheon je otevřen od pondělí do soboty: od 8:30 do 19:30 a v neděli od 9:00 do 18:00. Vstup je zdarma.

Půlnoc se pomalu blížila a já jsem si nebyl jist v kolik hodin jede poslední metro, takže jsem zamířil znovu k Fontáně di Trévi, s tím, že tam třeba bude méně lidé než ve dne. Bylo to sice o trošku lepší, ale ne o moc. Davy tu byly pořád ale díky efektnímu podsvícení vody byla večer fontána mnohem fotogeničtější. Pak už následovala jen večeře a úprk na metro. Naštěstí jsem zjistil, že jezdí v pátek a sobotu až do 1.30 ráno. Každopádně vlaky byly tak přecpané, že jsme se tam ani všichni nevešli. Moje nohy už měly po dnešním maratonu dost, takže jsem po sprše zapadl do postele a těšil se na zítřejší pokračování.

IMG_8030 IMG_8033IMG_8046IMG_8051

3. den

Ráno jsem si trošku přispal a po vydatné snídaní jsem se vypravil do města kolem desáté hodiny ranní. Dopoledne jsem chtěl vidět Vatikán ve dne a projít podobnou trasu jako včera v noci. Když jsem dorazil do Vatikánu, všude byly obrovské davy lidí a vstup do města byl uzavřen a hlídán armádou. Když jsem společně s davem dorazil k jinému vstupu na náměstí, tak jsem se zhrozil. Na náměstí byl proslov papeže, který sledovalo asi 50 tis lidí. Pokusil jsem se prodrat trochu blíž, ale nakonec jsem to vzdal a vydal se pěšky vyrazil přes most na barokní náměstí Piazza Navona.

Náměstí Piazza Navona

Malebné náměstí zdobící barokní paláce, velkolepé Berniniho fontány a dlážděné chodníky. Když si k tomu představíte ještě zdejší útulné kavárničky, není se čemu divit, že bývá považováno za jedno z nejkrásnějších římských veřejných prostranství. Za zmínku stojí druhá Berniniho fontána, Fontána čtyř řek, která je přímo uprostřed. Jsou na ní umístěny sochy představující čtyři řeky, které byly symboly čtyř (tehdy známých) světadílů. Nil představuje Afriku, Dunaj Evropu, Río della Plata zastupuje Ameriku a Ganga Asii. Nakoukl jsem ještě do jedné z katedrál a pokračoval uličkami dále.

O několik bloků dále je Pantheon. Už ze včerejší noci jsem se těšil až ho uvidím zevnitř a byla to opravdu paráda. Vstup byl zdarma. Kolem náměstí je spousta malebných restaurací, tak jsem se tu naobědval. Všechno podstatné co jsem chtěl vidět, už jsem měl za sebou, takže zbytek odpoledne jsem plánoval využít na toulání se po Římě. Došel jsem pěšky nad Španělské schody a po vyhlídkové stezce jsem podél obrovského parku zamířil směrem k náměstí Piazza del Popolo. Je to kruhové náměstí a patří k největším v Římě. Uprostřed najdete obelisk a u jeho čtyř rohů fontány.

Na 18 hodinu jsem měl objednaný vlak do Florencie, takže mi zbývaly asi 2 hodiny času. Po návratu metrem ke Colosseu, jsem si zarelaxoval v přilehlém parku. Místní tu hráli něco mezi házenou a volejbalem, rodiny piknikovaly, sluníčko vykouklo a pěkně mi na rozloučenou osvítilo Colosseum. Na závěr následovala cesta na hlavní nádraží Roma Terminy odkud jsem měl za 29 eur zakoupen lístek do Florencie, kde moje cesta pokračovala. O tom ale až příště.

IMG_8085-EditIMG_8114IMG_8094-EditIMG_8095IMG_8107IMG_8139IMG_7769-EditIMG_8144

Závěr – Jak na mě zapůsobil Řím?

Když začnu klady, tak rozhodně zaujme architektonickou rozmanitostí. Nádherné je především Forum Romanum, Colosseum a spousta dalších památek. Také se mi líbíla taková tak typická Italská pohodička, kdy jen posedáváte v kavárničkách, mlsáte si dezert či kávu a kocháte se okolím. To mě v Říme opravdu bavilo. Další výhodou je, že centrum Říma není zase tak roztahané, takže se dá celé projít pěšky. Pokud nespěcháte stačí Vám metro využít jen z hotelu a zpět. To jak se Vám bude líbit v Říme asi dost závysí na počasí, které tu chytnete. Já jsem na konci dubna zažíl víceméně slunečné počasí a k tomu pár přeháněk. Teploty však byly každý den, kolem 20 stupňů, takže jsem si Řím moc užil. Na jeho návštěvu v případě, že budete od rána do noci na nohou stačí 2-3 dny. Za tu dobu stihnete i posedávat a relaxovat. Není tu tak draho jako například v Paříži. V restauracích se v pohodě najíte do 10-15 eur/os s pitím i dezertem. Doprava patří také k těm levnějším v Evropě.

Bohužel musím říct i několik záporů. Jelikož je to turistická metropole nevyhnete se tu turistickým davům. Je jich tu mnohem Víc než třeba v Paříži, což jsem nečekal. Některá prostranství jsou tak zahlcená lidmi, že Vám například z fontány zkazí dojem a to bohužel i v noci. Platí to ale spíš o menších prostranstvích. Určitě si dávejte pozor na pouliční zlodejíčky, kterými je Řím proslulý. Já jsem díkybohu problém neměl. Jinak nemám Římu nic moc co vytknout.

Jelikož jsem díky nedělní bohoslužbě nestihl pořádně prozkoumat Vatikán a podívat se na vyhlídku v kopuli, rozhodně bych se do Říma někdy rád vrátil.
Napište mi co se líbilo v Římě Vám a co by jste doporučili vidět, kromě zmíněných věcí.

Autor článku a fotek

Jan Kábrt, všechny fotky foceny na Canon 6D s objektivem  17-40L F4

Evropa

Cestopis podzimní Paříž – 10/2015

2.3.2016
IMG_2488-Edit-Edit

Podzimní výlet do Paříže

Mou již druhou cestu do Paříže jsme absolvovali na konci října 2015. Moje přítelkyně Terka často snila o tom, že by se chtěla do Paříže podívat, takže její dárek k narozeninám jsem měl jasný už dlouho dopředu. Když jsem pak na internetu hledal zajímavé poznávací zájezdy, váhal jsem jestli výlet naplánovat ve vlastní režii nebo využít nějakého organizovaného zájezdu. Vždycky jsem měl z cestovek, které dělají tyhle autobusové zájezdy spíše legraci a všechno si raději zařizoval sám. Problém byl, že aby se alespoň trochu vyplatilo jet do Paříže autem, potřebujete alespoň 4 lidi, nehledě na to, že je to skoro 1000 km a parkování i jízda po Paříži je pěkný horor. Po zkušenostech z roku 2014 jsem se rozhodl vzít hotový zájezd na 5 dní i s cestou s tím, že využijeme jen hotel, dopravu, přes den se od skupiny trhneme a užijeme si Paříž podle sebe.

1. den – Cesta z Plzně do Paříže

Odjezd z ČR byl naplánovaný na 18:00 z autobusového nádraží v Plzni. Po menším zpoždění dorazila flotila dvoupatrových, starších autobusů značky Neoplan a vyjeli jsme směr Německo. Z cesty autobusem jsem měl trochu strach, některé recenze nebyly úplně pozitivní, ale nakonec byla cesta pohodlná a bez technických problémů jsme dorazili v 7 ráno do Paříže. Když porovnám cestu letadlem s autem nebo autobusem neni to po silnici o moc delší. Počítejte se mnou: cesta na letište 1-2 hodiny (podle bydliště), čekání na letišti cca 1-2 hodiny, let 2 hodiny, čekání na letišti v Paříži cca 1 hodina, doprava z letiště do centra paříže cca 1  hodina = celkem cca 8-9 hodin. Autem jsem byl v Paříži z Chebu v roce 2014 za 8 hodin, autobus to zvládl za 12 hodin (4 povinné půlhodinové zastávky). Nemusíte nikde přestupovat, nic řešit, jen spíte, koukáte na film nebo si čtete. Na delší trasy je samozřejme letadlo lepší. Chci jen poukázat na to, že autobus není v případě Paříže špatná volba a pokud nemáte nějakou super levnou letenku tak je to i levnější.

2. den – Bazilika Sacre Couer, Montmartre, Grévin, Latinská čtvrť, Notre Dame

Vystoupili ve čtvrti Montmartre. Hned jsme se odtrhli od zájezdové skupiny a šli si po svých. V rychlosti jsme okoukli kabaret Moulin Rouge a pak jsme si to namířili směrem k bazilice Sucre Couer. Takhle brzy ráno se uličky Montmarteru teprve probouzeli. Kavárníci vyndavali stolečky, v pekařství stály fronty na čerstvé, teplé croissanty a lidé cestovali do práce. Terku hned po ránu ošplouchla kaluž od jedoucího auta. To bylo tedy pěkné přivítání. Jen jsme se nad tím pousmáli a protože byla zima, tak jsme také posnídali teplé Croissanty a mini koblížky na zahřátí. Kdo neochutnal teplý croissant z Paříže, ke kterému má ten český opravdu hodně daleko tak by měl jet do Paříže už jen kvůli tomu. Ta chuť po másle a vláčnost byla prostě dokonalá.

Bazilika Sacre Coeur

Naší první zastávkou byla bazilika Sacre Coeur. Nachází se na vrcholku kopce Montmartre a je tak jedním z nejviditelnějších pařížských monumentů. Architekt Paul Abadie ji postavil ve stylu, kterého dosáhl smíšením byzantského a románského slohu. Bazilika má půdorys řeckého kříže. Má čtyři menší kupole a jednu hlavní největší s výškou 83 m zakončenou lucernou s kolonádou z korintských sloupů. K vrcholku, kde bazilika leží vede kaskáda schodišť a zelených trávníků, které v teplých dnech obléhají odpočívající turisté. Najdete tu také trojici fontán a z vrcholku je nádherný výhled na panorama Paříže. Vstupné bylo zdarma, tak jsme si prohlédli krásný interiér baziliky a namířili si to skrz uličky Montmarteru do muzea voskových figurín Grévin. Po cestě jsme prošli několik typických pařížských pasáží, které byly plné pěkných kaváren, kde nás přes nablýskané výlohy lákaly krásné dortíčky.

IMG_2692 IMG_2731 sacre IMG_3664IMG_3667 IMG_3779

Muzeum Grévin

Toto slavné muzeum voskových fogurín nese jméno sochaře, karikaturisty a tvůrce divadelních kostýmů Alfreda Grévina (1827–1892). Bylo otevřeno 5. června 1882 a je díky svému interiéru zapsáno na seznamu historických památek. Najdete tu kolem 450 voskových figurín významných osobností a rovněž tu uvidíte scény z dějin Francie. Vstupné činní 24,5 eura a návštěvní okruh Vás provede několika tématicky zaměřenými sály, kde je kladen důraz na autentičnost prostředí, rekvizit a také na světelné a zvukové dokreslení atmosféry. Jako první Vás přivítá mramorové schodiště s bystou A. Grévina a Palais de Mirages (Palác zázraků) atrakce na principu optické iluze. Mezi nejhezčí patří také Salle des cocktails (Koktejlový sál) plný celebrit, herců a zpěváků nebo kavárna plná místních herců a spisovatelů. Určitě za sebe mohu muzeum doporučit. Prohlídka zabere 1-2 hodiny času a proti konkurenční Madame Tussauds nabídne navíc stylové interiéry.

grevin2 IMG_3686IMG_3734IMG_3737IMG_3740 IMG_3747 grevin IMG_3768

Musée du Louvre

Po prohlídce muzea jsme se pěšky vydali směrem k Musée du Louvre. Prohlédli jsme si zahrady Královského Paláce a kousek od náměstí před ním jsme objevili luxusní cukrárnu. Tady už jsme neodolali a nakoupili si několik dobrot. Bez ohledu na cenu (2,5-5 eur/ks) vypadaly zákusky nádherně a chutnaly ještě lépe. Nechali jsme si vše zabalit a zalíbilo se nám v čajovně www.teabythe.com na náměstí u Louvre, kde jsme si udělali dortový dýchánek a využili zdejší wifi. Po vytrávení vydatné svačiny jsme obešli celý Louvre a prohlédli si ho z venku. Udělali jsme si pár fotek na nádvoří u skleněné pyramidy, ale prohlídka muzea nás nelákala, takže jsem se vydali do parku u malého vítězného oblouku, kde jsme chvilku poseděli u jezírka. Dál pak směrem ke katedrále Notre Dame a latinské čtvrti.

IMG_3793 IMG_3784 IMG_3786IMG_3794 IMG_2352 IMG_2360G0053456IMG_2409 IMG_2401IMG_2420

Katedrála Notre-Dame

Neboli katedrála Panny Marie, zastarale Chrám Matky Boží, je postavena v gotickém stylu a nachází se na východní polovině ostrova Île de la Cité, který obtéká řeka Siena. Už při vchodu Vás katedrála ohromí svou velikostí a je schopna pojmout až 9000 osob. Vstup do chrámu zdobí galerie 28 kamenných soch judských králů. Západní rozeta znázorňuje Pannu Marii a z římsy katedrály zlověstně shlížejí démonické chrliče. Na věže je možné vystoupat po 378 schodech a obdivovat Paříž z výšky. Jižnímu průčelí katedrály vévodí rozeta o průměru 13 metrů. V této části katedrály najdete také klenotnici, obsahující církevní poklady katedrály, staré rukopisy a relikviáře. Vnitřek katedrály je rozdělen na pět chrámových lodí a nepřehlédnutelná jsou obří okna vykládaná nádhernými mozaikami. Atmosféra a velikost této katedrály je opravdu ohromující a patří k největším skvostům Paříže. Vstupné je zdarma.

Za katedrálou se rozkládá park, který vede ke světoznámému mostu lásky, jehož zábradlí je obepnuté zámky, od kterých zamilovaní odhazují klíč do řeky jako symbol toho, že jejich láska vydrží navždy. Na nábřeží řeky najdete malé tržiště, nabízející knihy, všemožné turistické cetky a samozřejmě také zámky. Když jsme si prohlédli okolí katedrály, zamířili jsme do latinské čtvrti, která začíná hned přes ulici.

IMG_2169IMG_3891IMG_3828 IMG_3835 IMG_3842 IMG_3836 IMG_3841 IMG_3845IMG_3856 IMG_3855IMG_3892

Latinská čtvrť

Každý průvodce Vám ji doporučí jako místo, kde se dobře najíte, takže jsme si tu naplánovali oběd. Najdete tu jednu restauraci vedle druhé a v některých se dá najíst za rozumné ceny. Jak, ale poznat tu pravou, když jídlo podle názvu ani neznáte? Nám padla do oka jedna čínská restaurace, kde se jídlo formou bufetu nabíralo a platilo podle váhy. Nabrali jsme si spoustu krevet na různé způsoby a k tomu rýži a nudle. Po vydatném obědě jsme se vypravili na prohlídku čtvrti. Nejvíc nás tu zaujal vzhled jednotlivých kaváren a restaurací, takže jsme courali a fotili ty nejzajímavější.  Asi po půl hodině jsme došli k paláci Pantheon. Hned vedle sídlila místní univerzita a na ulici to vypadalo jak při natáčení Harryho Pottera :D Všichni v saku a školních uniformách.

Měli jsme do schůzky se zbytkem skupiny ještě dost času tak jsme se vydali na průzkum druhé strany čtvrti. Nalezli jsme spoustu pěkný uliček a ochutnali tradiční palačinky s nutelou. Když se setmělo prošli jsme ještě jednou večerní nábřeží kolem Notre Damu, kde jsem nafotil pěkné noční fotky. Ve 21 hodin večer jsme se sešli se zbytkem zájezdu a autobus nás odvezl do hotelu, který se nacházel kousek za Paříží. Po dnešku jsme byli rádi, že si můžeme lehnout. Nachodili jsme přes 20 km a pěkně nás boleli nohy.

IMG_3918IMG_3950 IMG_3913 IMG_3916 IMG_3908 IMG_3939IMG_2312IMG_3971-EditIMG_3983-Edit

3.den – Zámek Versailles, Eifelově Věž, La Defence, Montparnasse

Vstávali jsme velmi brzy, kolem šesté hodiny ráno aby jsme se stihli vystřídat v hotelové restauraci. Snídaně byla typicky francouzská: croissanty, toustový chléb, máslo, marmeláda, musli, mléko, čaj a káva. Naštěstí jsme byli v první skupině, protože po croissantech se jen zaprášilo a na druhou skupinu nezbylo nic :D. Byly prostě skvělé. V 8 hodin už jsme stáli na parkovišti před zámkem Versailles, jehož prohlídka byla naším dopoledním programem. Vyplatilo se nám přijet tak brzy, jakmile otevřeli, šli jsme dovnitř mezi prvníma a venku se mezitím utvořila fronta na 2-3 hodiny stání. Vstupné do zámku stojí 15 € a pokud je Vám do 25 let vč., tak to máte zdarma, pokud prokážete věk u vchodu nějakým dokladem. Zdarma je také prohlídka zahrad a to pro všechny.

Zámek Versailles, vzdálený asi 20km západně od Paříže, nechal vybudovat Ludvík XIV., z původně malého loveckého zámečku. Do té doby panovníci sídlili v Louvru. Na stavbu byli povoláni všichni umělci, které mohl francouzský národ nabídnout, celkem asi 30 000 lidí. Trvalo celkem 50 let, než byl skvostný zámek dokončen. Nejslavnějším prostorem je Zrcadlový sál, plný překrásných lustrů a zrcadel. Uniknout by Vám neměla také nádherná galerie bitev s obrazy z dob Napoleona v životní velikosti. Jinak tu najdete desítky nazdobených pokojů, pěknou kapli a za pozornost stojí samozřejmě také zahrady tohoto 680 metrů dlouhého zámku. Ty se rozkládají na více než 100 hektrech a jsou v nich vybudovány vyhlídky, široké aleje zdobené sochami a umělými kanály, spousta fontán, jezírek, altánků a projít celou zahradu Vám zabere i několik hodin. V zámku lze také shlédnout pěknou vizualizaci jak se zámek postupně rozrůstal. Osobně nejsem moc na návštěvy zámků, ale prohlídku Versailles mohu jedině doporučit. Výzdoba interiérů a především obrazy mě opravdu nadchly a za investovaných 15 eur to stálo.

Po shlédnutí zámku i zahrad, jsme se vrátili na parkoviště kam v poledne vedla už opravdu dlouhá fronta na pokladnu. Pokud sem někdy pojedete, rozhodně si přivstaňte a buďte tu brzy ráno, jinak ztratíte několik hodin stáním ve frontě. Všude kolem pobíhali černoušci prodávající Eifelovky v různých velikostech a spoustu dalších suvenýrů za ty nejlepší ceny. 6 Eifelovek na klíče za 1 euro, no neberte to! Někdo dokonce usmlouval i 7. Prodejci jsou usměvaví, ukecaní ale také hrozně vlezlí a otravní. Čas od času je rozehnali policisté, ale jakmile odešli byli všichni zpátky. Po krátké pauze na oběd jsme autobusem odjeli zpět do Paříže, kde nás čekala návštěva moderní čtvrťi La Defence.

IMG_3997IMG_4023IMG_4004IMG_4061IMG_4081 IMG_4084 IMG_4083 IMG_4076 IMG_4072IMG_1709IMG_1712IMG_1837IMG_1839

La Defence

Je název obchodní čtvrti , která je charakteristická supermoderními stavbami a mrakodrapy. Leží na předměstí Paříže severozápadně od centra. Za své jméno vděčí Défense (obrana) památníku Obrany Paříže z r. 1871 od sochaře Barriase. Výstavba této obchodní čtvrti byla nejodvážnějším počinem francouzské poválečné architektury a je aktuálně jediné místo, kde se smí v Paříži stavět výškové a moderní budovy. Aby se zamezilo dopravnímu přetěžování čtvrti, je Défense ohromnou pěší zónou o délce 1,2 km, která terasovitě sahá až k břehu řeky Seiny. Po obou stranách této pěší promenády se tyčí moderní mrakodrapy, všech možných tvarů, z nichž nejvyšší má 45 pater. Mezi budovami najdete také místa pro volnočasové aktivity a sport. Stojí tu i největší obchodní středisko v Evropě.

Dominantou čtvrti je La Grande Arche (Velká archa), která vznikla v r. 1989 a rozhodně ji nepřehlédnete.  Je to 105 m vysoký, hranatý oblouk pokrytý sklem a bílým mramorem, který navrhnul dánský architekt Otto von Spreckelsena. Jeho váha se odhaduje na 300 tisíc tun. I když z dálky nevypadá tak mohutně, ve skutečnosti by se pod něj vešla celá katedrála Notre-Dame. Archa slouží jako vyhlídkové místo a jsou v ní také umístěné kanceláře.

My jsme využili hodinu volného času k procházce po promenádě. Sluníčko svítilo a pod archou se na schodech se opalovaly davy turistů. Když stojíte přímo pod ní tak, teprve pak si uvědomíte jak je obrovská. Já jsem si v obchodním středisku koupil nové boty, protože u těch starých jsem za včerejší den prošlapal podrážku. V 15:00 jsme měli sraz u autobusu, který nás kolem Vítězného oblouku po Champs-Élysées odvezl na náměstí Svornosti, kde jsme pokračovali po nábřeží Sieny směrem k Eifelovce.

IMG_6568IMG_4124IMG_4134IMG_4117IMG_4119IMG_4133

Procházka po nábřeží sieny k Eifelově věži

Odpoledne bylo krásné sluníčko tak jsme toho využili a hecli se, že dojdeme z náměstí svornosti až k Eifelovce pěšky. Po cestě jsem se kochali lodičkama na Sieně a prohlédli jsme si most Alexandra III., který je krásně zdobený. Dále pak kolem Invalidovny přes tržistě směrem k Champ de Mars. Když jsme procházeli kolem restarací a kaváren, začala nás opět honit mlsná. Vybrali jsme si jednu restauraci a poobědvali v ní. S plným bříškem jsme už vyhlíželi špičku Eifelovky. Terka byla natěšená až ji uvidí z blízka a brzy se konecčně dočkala. Champ de Mars je veliký park rozkládající se před Eifelovkou, odkud si můžete udělat fotky z různých vzdáleností. Na trávníku posedávali lidé a užívali si pěkný výhled. Udělali jsme pár fotek a vypravili jsme se pod věž.

Eiffelova věž je ocelová dominanta a také nejznámější symbol Paříže. Byla dostavěna v roce 1889 a až do roku 1930 byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi, který ji postavil ku příležitosti 100. výročí Velké francouzské revoluce a Světové výstavy. Původně tu měla stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku. V současnosti je věž 4. nejnavštěvovanější atrakcí na světě, na což jsou Pařížané hrdí, ročně ji navštíví asi 7 milionů lidí. To se samozřejmě projevuje na délce front a čekání. Někdy si počkáte třeba i 3 hodiny.

Po schodech můžete pěšky vyšplhat do 2 patra za 7 eur. Pokud chcete jet výtahem tak 11 eur a do třetího patra úplně nahoru stojí vstup 17 eur. Sluníčko už začalo zapadat tak jsme si dali palačinku a na lavičce vyčkali do tmy. Po setmění se Eifelovka krásně rozsvítí a v pravidelných intervalech také rozbliká. Myslím, že v noci je na ni ještě hezčí pohled než ve dne. Poseděli jsme ještě chvilku v parku a prošli se na vyhlídku Trocadéro. Ve 20:00 jsme měli sraz se zbytkem skupiny, tak jsme se s Terkou metrem vrátili zpět na náměstí Svornosti. Tam byly krásně nasvícené fontány.

IMG_4166IMG_2892IMG_4257IMG_2488-Edit-EditIMG_2108-EditIMG_2115IMG_4399-Edit-EditIMG_4384-Edit

Tour Montparnasse

Ve 20.00 byl naplánován odjezd na vyhlídku Tour Montparnasse, což je 210 m vysoký mrakodrap v centru Paříže, který stojí přímo naproti Eifelově věži a je odsud krásný výhled na celou Paříž. Jako jediná výšková budova v historickém centru je často terčem kritiky za to, že hyzdí panorama Paříže, ale díky ní se nám turistům naskytne krásný panoramatický výhled, který odjinud neuvidíte. Vstupné na střešní terasu stojí 15 eur. Po dlouhém dni jsme se ve 22.00 vydali zpět na hotel.

IMG_4431

 

4.den – Champs-Élysées, Eifelova Věž, Vítězný oblouk a relax

Ráno jsme se probudili do mlhavého dne. Po snídani byla původně plánována vyhlídka z Eifelovky. Tu jsme ale kvůli husté mlze přesunuli na odpoledne a vyrazili jsme na procházku po Champs-Élysées. Ta je nejznámější a jedna z nejdražších ulic v Paříži. Najdete tu pobočky většiny luxusních značek, spoustu kaváren, barů, resturací a několik pasáží. Bulvár je dlouhý necelé dva kilometry a v každém směru má silnice 5 pruhů. Spojuje náměstí Place de la Concorde a Place Charles-de-Gaulle s Vítězným obloukem. Obě strany jsou lemované stromy, za kterými je pěší promenáda. V dolní části bulváru se nachází park a Elysejský palác, rezidence francouzských prezidentů.

My jsme si prošli ulici od Vítězného oblouku směrem dolů a prohlédli několik obchodů. Protože začalo poprchávat tak jsme zalezli do metra a vyrazili na svačinu do naší oblíbené cukrárny u Louvre. Než jsme stačili dopít čaj a sníst všechny dortíky tak začalo vykukovat sluníčko a přestalo pršet. Když už jsme byli v této čtvrti tak jsme se šli podívat k Pařížské Opeře. Po cestě jsme udělali několik fotek a metrem jsme kolem poledne přejeli k Eifelovce.

Pod Eifelovkou jsme se trošku vyhřáli na sluníčku a už na nás šel zase hlad. Zalíbila se nám jedna restarauce vedle parku tak jsme tam poobědvali pizzu a Terka špagety. Nebylo kam spěchat tak jsme si zase lehli do trávy na pobřeží Sieny a kochali se výhledem na Eifelovku. Bylo krásné slunečné odpoledne. Čekat několikahodinovou frotnu na vyhlídku se nám nechtělo tak jsme se rozhodli, že pojedeme raději na Vítězný oblouk a užijeme si prosluněné Paříže. Po cestě na Trocadéro hrála v parku partička místních podvodníků skořápky. Chvilku jsme je pozorovali a měli z nich legraci. Nikdo s nima nechtěl hrát, protože už jsou tu asi známí. Dokonce některým lidem vnucovali svých 50 eur, aby si alespoň zkusili vsadit.

IMG_4709IMG_4469 IMG_4475 IMG_4482 IMG_4496 IMG_4499IMG_4529IMG_4546G0833777IMG_4597G0873787G0763745G0573623

Vítězný oblouk

K Vítěznému oblouku jsme dorazili kolem 15. hodiny odpoledne. Byl jsem rád, že si ho konečně mohu vyfotit s modrou oblohou a bez lešení, kterým byl obklopen v roce 2014. Nechal ho postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova v letech 1806-1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle. Uvnitř najdete menší muzeum zaměřené na historii památníku a na jeho střeše terasu s pěknou vyhlídkou. Každý rok také slouží jako cíl cyklistického závodu Tour de France. Přístup k oblouku je podzemní chodbou, kde jsme si zakoupily za 9,5 eura/os lístky. Fronta byla asi na 10 minut, takže skoro bez čekání. Nahoru se musíte vyškrábat po kruhovém schodišti, ukrytém v jednom ze sloupů. Pro lidi co špatně chodí je tu i výtah, ale většina lidí chodí pěšky. Nahoře najdete také toalety.

Vyhlídka z terasy je moc pěkná. Bylo krásně vidět na všechny strany a shora teprve vyniklo jak se všechny ulice sbíhají směrem k Vítěznému oblouku, kolem kterého vede kruhový objezd. Sluníčko už bylo nízko, takže bylo pěkné světlo na focení. Mě osobně se líbila tato vyhlídka nejvíc a to i proto, že byla vidět Eifelovka, takže hned každý pozná jaké město je na fotce. Nahoře jsme se vyhřývali asi 30 minut a pak jsem se vydali již podruhé po Champs-Élysées směrem dolů. Navštívili jsme několik pasáží a protože tento večer byl Halloween tak se v místní pobočce kosmetiky MAC konala přípravná párty. Návštěvníkům zdarma namalovali super strašidelný makeup.

IMG_4660 IMG_4664IMG_4698G1033869 IMG_4666IMG_4674-EditIMG_4715IMG_4714IMG_4762-Edit

Když se setmělo tak jsme měli ještě 2 hodiny času do odjezdu zpátky do čech. Terka si posteskla, že by chtěla ještě na rozloučenou vidět blikající Eifelovku, tak jsme přejeli zpět na Trocadéro, koupili si palačinku a na rozloučenou se pokochali touto Pařížskou dominantou. Kolem 20.00 jsme opustili Paříž a vydali se na cestu do Čech. V autobuse jsme všichni brzy usnuli, protože celý den na nohou nám dal zabrat. Ve 22:00 jsme měli ještě krátkou zastávku v Remeši, kde jsme si z venku prohlédli zdejší katedrálu. V tuto noční dobu na to už bohužel moc lidí nemělo náladu, ještě když byla zepředu pokrytá lešením. Cesta zpět proběhla v pořádku a v 8 hodin ráno už jsme vystupovali v Plzni.

Závěr:

Když budu mluvit za sebe, tak jsem měl možnost vidět Paříž na jaře a na podzim. Ta podzimní se mi líbila atmosférou určitě víc, ale město jako takové mě zase tak moc nenadchlo. Určitě jsem rád, že jsem tu byl a je to pěkné město. Nezažil jsem tu však ten wow efekt, který jsem měl například v New Yorku nebo Amsterdamu. Jsou tu pěkné památky, ale také je to špinavé a smradlavé město. Myslím, že pro každou ženu, je Paříž takovým synonemem pro romantickou dovolenou. Já osobně si dovedu předtavit mnohem hezčí místa. Když uvedu příklad, tak jarní a rozkvetlý Amsterdam nebo italská Florencie mě zaujali mnohem víc. Moc nám chutnaly místní dortíky, ty byly opravdu bomba ale vracet se sem kvůli městu jako takovému znovu netoužím. Moc si nedovedu přestavit co bych tu dělal třeba týden. Tři dni čistého času jsou na prohlídku jsou tak akorát. Určitě se rád vrátím do Francie jako takové, tentokrát ale na venkov ideálně někam na jih do Provance apd… Napište mi, jak se líbila Paříž Vám a jaký jste z ní měli pocit. Rád si přečtu Vaše zážitky. Co se týče výletu s cestovní kanceláří CK Metal alias CA Expressbus, tak v tomto případě, nemám problém a finančně se to vyplatilo víc než se trmácet autem na vlastní pěst. Jednoduše řečeno za málo peněz slušná muzika. Hotel odpovídal nízké ceně ale byl čistý, nově zařízený, pokoje měli sprchu, wifi a na přespání bohatě stačil. Snídaně za 5 eur byla taky v pohodě.

Rozpočet:

  • Cena zájezdu nakoupená přes slevomat.cz byla 3490 kč/os (doprava 2 dny, 3 dny v Paříži, 2 noci v hotelu a služby průvodkyně)
  • Kapesné na vstupy, jídlo a suvenýry doporučuji 150 eur/os na 3 dny. Když nebudete moc utrácet stačí Vám i 100 eur, ale je škoda jen koukat na všechny ty dobroty kolem a nic neochutnat. My jsme utratili jen za dortíky přes 30 eur a jedli pořád v restaracích. Pro inspiraci, za oběd jsme se vešli většinou do 25 eur za oba. Ale přeci nebudeme jíst na dovolené oschlou bagetu, člověk si musí život osladit ne?

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na Canon 6D s objetivem 17-40 F4L s polarizačním filtrem. Panorama jsou focená na Iphone 5s. Selfie by GoPro 3+ black.

Evropa

Cestopis Island 07/2012

27.2.2016
0L036542

Cestování po Islandu

První vize pro návštěvu tohoto úžasné ostrova přišla někdy během ledna/února 2012, kdy mi kamarád Dominik psal a upozornil mě na zajímavou akci od Air Berlin na letenky na Island. Zpáteční letenka z Mnichova za necelých 5 tis Kč byla v té době něco nevídaného. Dali jsme si pár dní na rozmyšlenou a oba jsme dostali za úkol sehnat druhého do party, abychom byli celkem čtyři. Cca po týdnu bylo hotovo – letenky koupené a plánování mohlo začít.

Termín výletu byl 1. – 11. července, tedy na místě 10 dní čistého času, během kterých jsme měli v plánu procestovat celý ostrov. Honza si vzal na starost program dovolené a Dominik rezervaci auta. Nutno dodat, že Island není rozhodně levná destinace, takže například půjčovné auta je tam jednou tak drahé než například v USA. A o cenách hotelů nemluvě. Proto jsme se rozhodli spát ve stanu a v autě. Předem jsme se dohodli, že chceme Jeep 4×4, abychom si mohli v terénu trochu zablbnout, což byla dobrá volba, protože bez něj bychom se na ta nejlepší místa asi nedostali. Dobrá silnice vede jen kolem ostrova a několik jich je v okolí větších měst. Ve vnitrozemí a mimo civilizaci, kde je ta nejhezčí příroda, však moc asfaltu nenajdete.

1. den – Gullfoss a cesta do Landmannalaugar

1. 7. 2012 jsme se v sestavě Dominik, Honza, Tomáš a Zdeněk vyrazili z Karlových Varů směr Mnichovské letiště. Odlet byl plánován po desáté večer, takže jsme se na letišti posilnili a kluci neustále řešili otázku, co budeme dělat, když je limit jen litr alkoholu na osobu. Boarding i let proběhl v pohodě – 3,5 hodiny letu + malá svačinka utekly rychle. První, co člověka na Islandu praští do očí, je slunce, které tu v letních měsících zapadá jen na chvilku, tudíž je tu stále světlo. Druhá zajímavost, viditelná už z letadla, je velmi malý výskyt lesů. Všude jen skála, mech, ztuhlá láva a občas nějaká květina nebo keřík. Přistání na letišti Keflavík proběhlo v pořádku, bez kontroly jsme prošli rovnou k zavazadlům, kde na nás čekal sympaťák s autem a několik krásných Islanďanek (ty však nečekaly na nás). Kluci si hned rýpli: phe žádná kontrola, jsme mohli vzít víc alkoholu! :D Ale spíš to bylo tím, že přistání bylo v jednu ráno, takže letištní personál spal. Po vyplnění smlouvy k autu, kterou nikdo nečetl, jsme naložili bágly a vyrazili směr Reykjavík. Všude kolem nás bylo jen kamení a bláto a my začali řešit otázku, kde postavíme stan a přečkáme první noc. Po dálnici jsme dojeli do Reykjavíku asi za půl hodiny a podle navigace jsme hledali nějakou zeleň. Našli jsme jeden parčík, kde se dalo schovat. Nevěděli jsme, zda tu není kempování zakázáno, tak jsme šli v tichosti spát.

Ráno bylo chladné a zamračené. Všude kolem cvrlikali ptáci, kteří nás budili, a vonělo kvetoucí kvítí. Uklidili jsme po sobě plácek a při odjezdu zjistili, že ten parčík bylo golfové hřiště. Na naší první zastávce, ve velkém nákupním centru, jsme chtěli nakoupit vše potřebné na cestu. Bohužel otvírací doba byla až od devíti, tak jsme si v pekárně dali luxusní snídani a v bankomatu vybrali naprosto zbytečnou hotovost. Nakoupili jsme gril, dřevěné uhlí (velice důležité, dřevo tu najdete opravdu jen ojediněle), plynové bomby a spoustu jídla. Když bylo všechno připraveno na cestu, vyrazili jsme ke gejzírům. Cestou tam jsme projížděli oblastí skalních rozsedlin porostlých krásným mechem. Udělali jsme si krátkou procházku ale brzy nás vyhnaly všudepřítomné roje komárů, kteří nám lezli úplně všude. Asi po hodině cesty jsme dorazili k prvním gejzírům.0L0258330L0258440L0258680L0259250L0259390L0259560L025998

Strokkur – je gejzír, který každých pár minut chrlí vodní proud do výšky přibližně 20-30 m. Nachází se v geotermální oblasti u řeky Hvítá. Nedaleko Strokkuru leží tzv. Velký Geysir, který ve své době chrlil vodní sloupec až do výšky 80 m. Právě on dal pojmenování všem gejzírům světa. Dnes už není tak aktivní, proto je jistější počkat pár minut u gejzíru Strokkur a zažít tak okamžik, kdy se vodní kopule během sekundy změní v tryskající vodní proud. Za vidění stojí i dvě neaktivní jezera Blesi a nedaleké menší gejzíry Fata a Litli Geysir. Bylo vtipné sledovat z dálky, jak se nedočkaví Japonci přišli podívat až do těsné blízkosti gejzíru a ten, když vytryskl, je krásně ohodil vodou. Všude byla cítit síra a černá mračna dodávala krajině působivou atmosféru. Prohlédli jsme si okolí i visitor center a vyrazili se podívat na nejznámější vodopád na Islandu Gullfoss.

Už z dálky nás nepřeslechnutelný šum vody upozorňoval, že se blížíme. Na parkovišti jsme si dali sváču a kochali se výhledem na krásný vodopád. Gullfoss – patří k nejznámějším islandským vodopádům. Leží na řece Hvítá, která tu protéká 2 km dlouhým kaňonem, jehož čedičové stěny mohou připomínat varhany. Samotný vodopád tvoří dvojitá kaskáda, kde tok řeky postupně padá z výšky 10 a 20 m. Své kouzlo má nejen v letním slunečném dni, kdy je zahalen do duhové mlhy, ale i v zimě, kdy se třpytí ledem. Na nás tu bohužel sluníčko nečekalo. Nicméně místo něj se tu na nás smály další krásné Islanďanky. Vysoké, blonďaté, copaté a ta kukadla!!!

0L026008

Prošli jsme všechny vyhlídky kolem vodopádu a před námi byla delší cesta horší silnicí do vnitrozemí, kde nás čekal národní park Landmannalaugar, a v něm další noc v kempu. Silnice byla v pohodě, dokud jsme jeli po asfaltce. Místy na nás vykouklo sluníčko a všude kolem cest byly krásně zelené pastviny plné koní a ovcí. Cesta se začala komplikovat v místě, kde jsme sjeli z hlavní silnice na veldješí, která nás solidně vyklepala. Na posledním rozcestí, kde končila cesta, která se ještě dala nazývat silnicí, jsme si dali odpočinek a šli si zařádit na odstavený buldozer, který byl odemčený. Krajina kolem nás vypadala jako na měsíci. Samá šeď a kamení. V dálce vykukoval ledovec, pod kterým se schovávala sopka, ze které všudypřítomný popel pocházel. Občas kolem projel nějaký ultra offroad. Islandská auta jsou sama o sobě hodně cool. Jejich představa o terénním autě je poněkud jinde než ta naše. U nás už bychom je s klidem mohli nazývat monster trucky :)

Dál už pokračovala jen cesta popelem, hlínou, vodou a kamením. Začínalo konečne pořádné dobrodružství. Postupně se krajina začala zelenat. Nejdřív mech, pak i rostlinky a tráva. Za každým horizontem nás čekala hezčí a hezčí vyhlídka. Dominik si užíval drifty v bahně a projíždění řekami. Místy poprchávalo, takže jsme museli zastavovat a čistit zapatlané čelní sklo. Jednou jsme to při brodění řeky přehnali tak, že jsme byli autem ve vodě až po nádechy chladiče na haupně :D Od té doby jsem raději před vjezdem do vody lezl a testoval hloubku. Voda měla krásných 5 stupňů. V místě, kde nás obklopovala jezera z ledovců společně s krásně porostlými kopci travou a sněhovou čapkou nahoře, jsme si dali procházku a udělali pár fotek. Sluníčko začalo hřát a modrá obloha se místy taky ukázala. Krajina tu byla opravdu úchvatná a my jsme si začali konečně užívat různorodost tohoto ostrova.

0L0260690L0260750L0260760L0260800L0260830L0261090L0261300L0261340L0261380L0261960L0262050L0262180L0262330L026270

Navigace poskakovala po mapě, takže jsme občas trochu bloudili. Nám to ale nevadilo, protože bylo pořád na co koukat. V dálce se před námi začaly rýsovat duhové hory zvané Landmannalaugar. Udělali jsme ještě krátkou zastávku u dalšího jezera, abychom otestovali teplotu vody. Ta na koupání opravdu nebyla :) Poté jsme vyrazili už hledat kemp, kde jsme měli nocovat. Náš cíl čekal hned za dalším kopcem kousek od jezera. Jako vstupní brána tu byl mohutnější brod přes zatím nejširší řeku, co jsme se pokoušeli projet. Vyrazil jsem otestovat hloubku, která byla OK. Zato teplota vody nebyla OK a moje nohy mrzly. Rychle jsem si oblékl ponožky, abych se zahřál. První, co nás překvapilo, byly nádherně rozkvetlé louky se žlutým kvítím a sytě zelenou travou. Kemp se nachází v údolí duhových hor mezi řekou, která teče z ledovce a lávovým polem. Příroda tu byla opravdu nádherná. Svítilo sluníčko a bylo azuro.

Barevné obsidiánové a ryolitové hory Landmannalaugar je oblast nedaleko sopky Hekla. Jedinečná lokalita nabízí uprostřed typicky strohé islandské krajiny hory hrající barvami, termální prameny, lávová pole i modrá jezera. Barevné odstíny na svazích hor způsobila láva plná minerálů, která se ochlazovala neobvykle pomalu. Nedaleko chaty Landmannalaugar přímo v kempu se nacházelo jezírko, do kterého vyvěraly termální prameny, kde horká říčka vyvěrá zpod lávy a spojuje se se studeným přítokem. Výsledkem byla asi 40 stupňová voda. Zdejší oblast přímo vybízí k pěší turistice. Nás čeká další den výšlap na horu Skalli (989 m) a k lávovému poli Laugahraun.

Měli jsme hrozný hlad, takže první co jsmě psotavili byl stan a ohniště, abychom uvařili večeři. V dálce vrčel diesel agregát, který napájel hlavní chatu, ve které si mohli lidé dobít elektrospotřebiče. Jinak byl kemp se vším všudy: sprchy, záchody, pronájem stanů i kuchyňka. Po chvilce nás přišli navštívit dvě slečny s bezdrátovým platebním terminálem na kreditní karty a chtěly nás zkasírovat za nocleh. Platit kartou uprostřed hor v zemi nikoho – to jsme teda ještě neviděli! Na Islandu obecně se platí kreditkou všude a všechno, ať už jde o bonbon nebo auto. Hotovost nikdo moc nenosil.

0L0263160L0263200L0263210L026356

Po večeři, cca v 10 hodin v noci, kdy na nebi ještě bylo slunko, jsme si naplánovali relax v horkém jezírku. Bylo tam trochu narváno, tak jsme to odložili a šli zatím popít u ohně. Naše základní výbava 2 láhve whisky + další láhev čehosi měla vydržet aspoň na 3 dny… ehm… Do jezírka jsme se dostali cca v 11 večer. Tou dobou už nás tam bylo jen pár. Nějaký mladík z Hong Kongu a český pár, který nás poznal podle toho, že chlastáme víc než ostatní :D

Dělali jsme různé kraviny: skákali do vody a užívali si první den na Islandu. Horká voda dělala své a alkohol šel rychle do hlavy. Asi po hodině blbnutí a focení ve vodě bylo všechno vypito :D Venku bylo asi 10 stupňů a my jsme se váleli v horké vodě, že nám koukaly jen nosy :) Jen tak si povídáme zážitky a v tom najednou Dominik zahučel kamsi pod vodu. Honza zareagoval a vytáhl mu hlavu z vody, aby zkontroloval, co se děje. On normálně spí!!! Povídá Honza. Nikdo nechápal, Dominik se opil takovým způsobem, že prostě usnul ve vodě a nešel vzbudit. Velice pracně jsme ho vytáhli ven z vody a začali ho oblíkat. Šlo to fakt špatně, protože jsme byli všichni děsně vysmátí, on byl těžký a pořád nám padal. Kolem prošel nějaký taky opilý turista a koukal na nás…Představte si, jak to asi vypadalo. Tři maníci v plavkách ve svetru a čepici se fotí se svým spícím kamarádem obklopeným květinami v 10ti stupňové zimě :D Pracně jsme se snažili Dominika odtáhnout do auta a uložit ho. To ale nebylo jednoduché, byli jsme hrozně opilí, měli jsme záchvaty smíchu, pořád nám padal, jednou do bahna, jednou do vody, šil sebou, občas něco povídal ze spaní a strašně chrápal. Kluci ho zesrandy položili po cestě na zem a začali se k němu modlit. Prostě nepopsatelný zážitek. Tomáš dostal za úkol ho přes noc hlídat v autě. Honza se Zdeňkem šli vysmátí spát do stanu. Ráno vyrážíme na horu Skalli (989 m). Hádáme, že Dominik se asi nezúčastní.0L0264090L0263610L108307-Edit-3

2. den – Landmannalaugar

Další den jsme se probudili kolem desáté hodiny. Většina turistů už byla někde na cestě, ale my nikam nespěchali. Měli jsme nakoupená vajíčka, takže jsme si v klidu udělali snídani šampionů. Míchaná vajíčka bez oleje, s obřími kusy cibule :) Než se oheň rozhořel, zkontrolovali jsme se Zdendou Dominika. Když jsme otevřeli kufr auta, kde Dominik spal, vyvalil se na nás velký smrádek. Spánek v nevětraném autě a na mol to přeci jen nahromadí do rána nějakého zápachu :) Dominika jsme nejprve nemohli vzbudit, a když už se nám to povedlo, bylo mu tak špatně, že rezignoval na všechno, včetně výletu i míchaných vajíček.

Po vydatné snídani jsme si zabalili sváču s oblečením a vyrazili na horu Skalli, která byla vidět z kempu. Prošli jsme údolíčkem, kterým protékal potůček (pozůstatek ledovcové řeky z jara) a napojili se na pěšinu vlnící se směrem k vrcholu. Hornina se solidně drolila, takže to pěkně klouzalo. Výšlap nám zabral něco přes hodinu a po cestě jsme se kochali nádhernou vyhlídkou do okolních hor zabarvených do duhových odstínů. Krásně bylo vidět i lávové pole, které končilo vedle kempu v místě, kde vyvěraly horké prameny a kolem nich se krásně zelenalo. Na vrcholku jsme si dali relax, svačinu a udělali pár fotek. Počasí bylo dobré, chvílemi pod mrakem, ale teplo cca 15 stupňů. V dálce byla vidět kouřící sopka, tak jsme k ní vyrazili. Cesta dolů byla o dost rychlejší než nahoru, hodně to klouzalo, takže jsme místy spíš jeli, než šli. Pod kopcem na nás čekala pěkná ledovcová jeskyně, kterou protékal potůček. Naše další kroky zamířily do lávového pole, vedle kterého kouřila nějaká mini sopka. Strašně to kolem smrdělo sírou a bylo tam hrozné vedro. Tou dobou už bylo krásné počasí, modré nebe a sluníčko. Už bylo odpoledne, a my jsme vyrazili zpátky do kempu skrz lávové pole. Z té výšky to tak nevypadalo, ale měřilo několik kilometrů a šli jsme skrz něj skoro hodinu.

0L0364740L0364900L0365130L0365150L0365290L0365420L0365430L0365480L0365660L0365830L036627

V kempu si pochrupoval Dominik přesně tak, jak jsme ho tam zanechali ráno. Už ale mluvil, a mohl chodit :D Měli jsme pořádný hlad, a tak jsem se pustili do vaření oběda. Podávala se rýže s grilovaným kuřecím masem a sladkokyselou omáčkou. Než jsme stačili naplánovat, kam půjdeme dál, přihnala se mračna a začala pořádná průtrž. Chtěli jsme počkat, ale ve chvíli, kdy nám po hodině začal plavat stan, jsme usoudili, že takhle to asi nepůjde. Rychle jsme všechno zabalili a rozhodli se, že pojedeme dál na jih. První překážka byl brod za kempem, který byl solidně rozvodněný, a když jsme ho projížděli, proud nás unášel s sebou. Naštěstí jsme to zvládli a mohli se vydat na cestu na jih k vodopádům.

Během cesty přestalo pršet a my jsme kolem deváté večer dorazili do kempu u vodopádu Seljalandsfoss. Místo bylo příjemné, v hlavní budově byla kuchyňka, elektřina a potkali jsme tam další Čechy – brácha se ségrou a její kamarádkou. Moc mluvní nebyli, takže se další česká párty nekonala. Stan jsme si postavili na úplně luxusním trávníku, na kterém se nám spalo skoro jako v posteli. Zítra nás čeká vodopádová stezka.

3. den – Vodopády Seljalandsfoss, Skógafoss a první ledovec

Vstávali jsme do slunečného dne. Foukal příjemný větřík a bylo celkem teplo. Nasnídali jsme se a rozhodli se prozkoumat hory na opačné straně, než kam jsme měli jet po zbytek dne. Uklidili jsme věci do auta a vyrazili autem do kopce. Nahoře byla krásná vyhlídka do dálky a kamenolom. Tam ale cesta končila. Rozhodli jsme se jet dál po louce, kde občas byla čitelná jakási polní cesta, která se postupně změnila ve vyschlé koryto řeky. Jeli jsme pořád dál a kochali se divočinou, nikde ani noha, jen občas zatoulaná ovce. Na konci údolí se nacházel z ničeho nic ze země vyvedený vodovod. Nechápali jsme. Civilizace v nedohlednu a tady trčí ze země kohout a trubky s výbornou ledovcovou vodou. Vylezli jsme na nejbližší kopec, pokochali se krajinou a vyrazili zpět k vodopádům.

První na řadě byl vodopád Seljalandsfoss. Jedná se o překrásný vodopád, který padá z vysoké skalní stěny do jezírka a má jednu zvláštnost, kvůli které rozhodně stojí za navštívení. Podél skalní stěny je možné projít po úzké kluzké cestičce za vodopádem. Vodopád tak vidíte (a dost výrazně také slyšíte) z druhé strany. Je dobré si vzít pláštěnku, protože se přitom troše vody nevyhnete. Když máte to štěstí (my ho měli) a svítí sluníčko, vyčarují se Vám u vodopádu dvě krásné duhy nad sebou. Nafotili jsme několik fotek a vyrazili k dalšímu vodopádu asi 50 km odsud.

0L0468080L0468020L0467310L0467050L0468290L0468410L0468630L0571340L0468780L0468880L0469090L0469310L0469520L046974

Cestu na jižním pobřeží lemuje nádherné skalní pohoří porostlé zeleným mechem a travou. Místy sem tam narazíte na malebný domeček. Prostě krajina jak z pohádky. Kolem oběda jsme dorazili k vodopádu Skógafoss. Jedná se o cílový bod 4 denního tracku, který začíná v horách, kde jsme spali první den. Pendluje tudy spousta turistů s krosnami, ti unavení, co tu končí, a ti čilí, co teprve začínají. Vodopád, ostatně jako všechny na Islandu, byl opět moc pěkný
a zakončoval kaskádu vodopádů, která se nacházela podél cesty za ním. Koryto řeky vyplňuje černý lávový písek. Vyrazili jsme přímo pod vodopád pořídit pár fotek. V kaňonu, kde vodopád dopadá, byla krásná atmosféra a místy byly opět vidět duhy. Bylo poledne a tak jsme se rozhodli zagrilovat si na trávníku před vodopádem. Bylo to docela drzé, protože to všem okolo hrozně vonělo. Po vydatném obědě si kluci dali siestu a opalovačku na trávě a Honza vyrazil prozkoumat stezku za vodopádem. Zjistil, že stojí za to ji projít, a vrátil se pro kluky. Chtěli jsme zkusit dojít až do prvního kempu na stezce, ale každý, koho jsme potkali, nám řekl jinou časovou náročnost. Někdo řekl půl hodiny, jiný 3 a jeden Japonec dokonce 2 dny :D Šli jsme asi 3 hodiny, až jsme dorazili do místa, kde byl vidět ledovec. Bohužel počasí se začalo kazit a vypadalo to, že každou chvíli začne bouřka. Nebylo se kam schovat, takže jsme rychlejším krokem upalovali směrem k autu. Bez ohledu na počasí byla stezka moc pěkná, lemovaná několika krásnými vodopády. Tradiční islandské počasí se opět ukázalo. Za hodinu bylo úplně jinak a u auta už bylo opět krásně. Zabalili jsme a vyrazili dál po pobřeží směrem k ledovci a městečku Vík, ve kterém jsme měli nocovat. Po cestě jsme měli možnost prozkoumat náš první ledovec. Byl celý šedivý, zapadaný sopečným popelem z výbuchu sopky v roce 2010. Zrádné bylo, že i obyčejný kopeček štěrku byl ve skutečnosti ledovec zapadaný popelem, takže se dalo velice snadno uklouznout a hodit tlamu.

0L0469870L0469980L0470240L047031

Ve městečku Vík jsme byli poprvé někdy kolem 9. hodiny večer. Kemp se nám úplně nezdál a bylo tam celkově nějak mrtvo. Na mapách bylo kempů víc, tak jsme se je vydali hledat. Jezdili jsme asi hodinu po cestách kolem, ale žádny jiný flek na spaní jsme nenašli. Hladoví jsme zastavili u místí restaurace, kde nám ale s podivem oznámili, že už je 10 hodin večer. Žádné pití a večeře nebude, je čas spát. Nevěděli jsme, jestli si dělá číšnice srandu nebo to myslí vážně, ale ujistila nás, že nám opravdu nic nedá. Na dotaz, kde je jiná hospoda, odpověděla, že 3 hodiny jízdy tímto směrem :D Naštvaní jsme nakoupili ve vedlejším fastfoodu a vydali se do kempu. Tam jsme uvařili večeři a naplánovali další den. Žádný recepční tu už takhle pozdě nebyl, takže dnes spíme zadarmo :) Zítra hurá na ledovec.

4. den – Poloostrov DYRHÓLAEY a ledovec SKAFTAFELL

Ráno nás přivítalo chladnější počasí a mraky. Nic jsme si z toho nedělali, protože už víme, že za hodinu bude jinak. Uklidili jsme plácek a vyrazili na nákup do místního supermarketu. Kluci už měli absťák po alkoholu a ten v běžném obchodě neseženete. Jsou na něj obchody speciální zvané Vinbudin. Protože mají na Islandu tu svou vtipnou pracovní dobu (skoro pořád zavřeno), pití se nekonalo. Pouze light pivo z marketu. Vyrazili jsme na pláž hledat papuchalky (ptactvo s oranžovým zobákem), které všude v prospektech propagují, ale nikde jsme je neviděli. Na pláži nic nebylo, tak jsme si zanadávali, že na mapě jsou nakreslení a zase tu nic není :D Další zastávka byl Dyrhólaey. Je to malý poloostrov na jihu Islandu, který tvoří přírodní rezervaci. Řadu rozeklaných útesů tu střídají pláže s černým lávovým pískem, nad nimiž poletují hejna mořského ptactva. Zdejší útesy jsou jejich častým hnízdištěm, takže lze zahlédnout nad hladinou lovící racky, papuchalky, alkouny i kachny. Na travnatém pahorku na konci skalního výběžku se tyčil krásný maják. Z tohoto místa lze spatřit nejjižnější islandský výběžek – úzkou skalní stěnu s monumentální bránou. Ta bývá také nazývána „brána Islandu“. Počasí se mezitím vylepšilo a my jsme s úsměvem vyrazili směrem k ledovci Skaftafell. Cestou jsme projížděli obrovskou poušť z černého sopečného písku. Tu pak vystřídaly nádherné hory u pobřeží porostlé mechem a travou, ze kterých padal nádherný vodopád. Krajina jak někde v Peru nebo na Hawaii.

0L0570920L0571030L0571170L0571350L0571390L057143

Něco popoledni jsme už v dálce viděli tající ledovec. Zamířili jsme rovnou k nejbližšímu místu s parkovištěm a vyrazili na průzkum. Tentokrát byl relativně čistý. Bílo modrý ledovec v kombinaci se slunečným počasím krásně dominoval krajině. Na okraji skály vyselo lano, tak se kluci hned slanili a šli se po něm projít. Honza zůstal nahoře a fotil. Byla tu taky cedule, že se tu pohřešují už 2 roky dva lezci, které ledovec uvěznil, a nikdy se nenašli.

Po prohlídce ledovce jsme vyrazili do kempu ubytovat se. Na parkovišti jsme narazili na firmu, co pořádala pro turisty expedice na ledovec. Milé slečny nás začaly hned lanařit. Stálo to dost peněz, ale měli jsme rezervní den bez programu, tak jsme se rozhodli to zkusit. Byl to program na celý den včetně prohlídky ledovcové laguny, kterou jsme chtěli stejně vidět. Už byl večer, sluníčko krásně hřálo, tak jsme rozdělali gril a připravili si nějaké maso. Aby se nám lépe trávilo, dali jsme si ještě kratší procházku k nedalekému vodopádu. Spát jsme šli docela brzy, protože nás čekal náročný den se začátkem někdy v 8 ráno.

0L0571710L0571770L0571920L0571970L0572050L0572150L057251

5. den – Ledovec Skaftafell a ledovcové jezero Jökullsárlón

Vstávali jsme brzy. Odjezd autobusu byl okolo 8:30 a museli jsme stihnout úklid a snídani. U autobusu jsme nafasovali lezeckou výstroj, boty, mačky atd. Naskládali jsme se do amerického školního autobusu a vyrazili k ledovci. Hned po ránu to bylo adrenalinová jízda, řidič se s tím vůbec nemazal a my jsme v autobuse hopsali jak na horské dráze. Výborná náhoda byla, že jedna průvodkyně byla Češka. Sedla si k nám, pěkně jsme pokecali a řekla, že půjde s naší skupinou. Byli jsme rádi, byla fajn a mohla překládat, instruktáž co nám říkali.

Pod ledovcem jsme dostali školení jak se jistit, kudy chodit a dozvěděli se různé zajímavosti. První zastávka byla u potůčku, který ledovcem protékal. Voda byla krásně čistá a průvodce nám vtipně ukázal, jak pije Chuck Norris… v poloze kliku. Každý si to pak pochopitelně vyzkoušel. Nutno dodat, chuťově to byla asi nejlepší voda, jakou jsme kdy pili. O to krásnější je, že na Islandu je pitná voda skoro všude.

Postupně jsme se vyškrábali až do místa kde se ledovec měnit v ledové hory a bylo za potřebí lezecké vybavení. Kolem poledne jsme si dali oběd, udělali pár fotek a následovala cesta dolů. Po cestě jsme viděli spousty puklin, do kterých se dalo slaňovat. Nejhlubší z nich měli kolem 60 m. Testovali jsme je tak, že jsme do nich hodili kámen a počítali, kdy se ozve rána ode dna. Navštívili jsme také pěknou ledovcovou jeskyni. Všude po ledovci jsou rozmístěné měřáky pro analýzu toho jak ledovec taje. Kluci se rozhodli nasekat si nějaký led sebou do pytlíku na večer do pití.

0L0672770L0672970L0673220L0673260L0673470L0673540L0674120L0674270L0674420L067456

Následovalo loučení s Češkou a přesun školním autobusem k ledovcovému jezeru Jökullsárlón. To vypadalo trochu jinak než na fotkách z internetu. Bylo tu znatelně méně ledu a ledovec se nacházel mnohem dál od břehu. Zjistili jsme, že je to protože, že díky oteplování tu roztaje 100 m ledu za rok a díky tomu ledovec ustupuje do pozadí. Po chvilce procházení kolem jezera jsme se nalodili na obojživelný transportér a vydali se na plavbu po jezeře. Byla solidní zima, ale svítilo sluníčko, které krásně prozářilo modrou vodu a plovoucí ledové kry. Průvodkyně vylovila z vody kousek ledu, nasekala ho a servírovala nám ho jako jednohubky :) Nutno dodat, že byla opravdu sympatická, ostatně jako většina Islanďanek. Po skončení plavby jsme v místní restauraci dostali teplé wafle se šlehačkou. To byla výborná svačinka. Expedice byla u konce a my jsme se přesunuli opět adrenalinovou jízdou zpět do kempu.

0L0674590L0674730L0674620L0674750L0674870L0674970L0675210L067543

Už byl podvečer, takže jsme vyrazili do městečka Hofn, kde nám byla doporučena nejlepší krabí restaurace na Islandu. Do městečka Hofn jsme dorazili asi za 3 hodiny jízdy. Restaurace byla plná, tak jsme chvilku počkali, až se uvolní místa. Vybrali jsme si asi 3 druhy krabů, langust apd… Byla to opravdu bomba. Lepší jídlo jsme na Islandu asi nejedli, opravdu delikatesa pro oko i jazyk. Cena za jídlo byla v přepočtu cca 1000 Kč za každého ale ta zkušenost a zážitek za to jednoznačně stáli.

IMG_0243

Na okraji města jsme našli kemp, kde jsme se ubytovali. Ve společenské místnosti jsme opět narazili na další partu Čechů. Vyměnili jsme si pár tipů a relativně brzy jsme šli spát. Zítra nás čeká cesta na sever do města Husavík a výlet za Velrybami.

6. Den – Cesta na sever, vodopád Detifoss, Husavík

Ráno jsme si pěkně pospali, využili jsme teplých sprch v kempu, posnídali a vyrazili na dnešní, skoro 500 km dlouhý, přejezd na sever ostrova do města Husavík. Cesta vedla skrz fjordy, které byly plné nízké mlhy z důvodu teplých pramenů, které se do moře vlévají. Cestou jsme se zastavili na nákup a oběd v marketu, ale jinak nás první prohlídka čekala až odpoledne u vodopádu Detifoss. Ten je nejmohutnější na Islandu, ale i v celé Evropě. Nachází se na území národního parku Jökulsárgljúfur. Z výšky 44 m se každou vteřinu řítí do rokle obrovské množství vody o objemu 193 kubíků. Takto vysokým průtokem získal vodopád prvenství v rámci Evropy a oblak vodní tříště z takové masy vody je vidět ze širokého okolí. Oba břehy řeky Jökulsá á Fjöllum poskytují výhled na tuto přírodní krásu. Celkový dojem během slunečných dní umocňuje i dvojitá duha.

0L0775600L0775640L0775890L0775830L0775920L077593

Kolem sedmé hodiny večer jsme dorazili do rybářského městečka Husavík. Bylo to malebné přístavní městečko v severském stylu ležící jen pár kilometrů od polárního kruhu. Z pohledu historie je Húsavík místem, kde se jako první trvale usadili seveřané během osidlování Islandu. Stalo se tak kolem roku 850, kdy na pobřeží dorazil švédský Viking Garðar Svavarsson se svojí družinou. Zastavili se tu během okružní plavby a postavili zde přístřešek. Ten dal pak městu spolu s jeho polohou v zálivu jméno, Húsavík znamená „Záliv domu“. Dnes je město dobrým výchozím bodem pro poznávání celého okolního regionu i pro lodní výpravy za velrybami. Ty zde mají dlouhou tradici a jsou vyhledávanou turistickou atrakcí. Našli jsme tu dvě firmy, které pořádaly plavby spojené s pozorováním velryb. Vybrali jsme si jednu večerní, co začínala kolem deváté večer. Zatím jsme měli čas na večeři v místí rybářské restauraci. Dali jsme si úlovek dne (Žraloka) a bylo to opět výborné.IMG_0245

V přístavu bylo nádherné světlo, sluníčko bylo nízko a v dálce se začali tvořit červánky. Nalodili jsme se na jednu ze dvou lodí, nafasovali kombinézy a vypluli jsme. Venku už byla pěkná zima, takže se kluci zahřáli několika plechovkami piv :D Velryb jsme viděli spoustu, vždycky odfrkly vodu do vzduchu ukázali nám záda a pak elegantně zapluly pod vodu a plácly ocasem. Většinou se jednalo o delfíny, plejtváky malé, keporkaky, kosatky a vorvaně. Plavba trvala 2 hodiny a za tu dobu jsme upluli pěkný kus cesty. Ke konci už byla opravdu zima, takže nás potěšila svačina v podobě koblih a horké čokolády. Kluci se hecli a rozhodli se sundat na zádi vlajku Islandu a dát tam českou. Kapitán si toho však všiml a sebral nám ji :D Prý by ho s českou do přístavu nepustili. Plavba byla opravdu pěkná, takže jsme spokojeni vyrazili směr jezero Mývatn, kde měl být kemp.

0L0776060L0776150L0776330L0776340L077606-Edit0L0776570L0778110L0778080L077822

Do kempu jsme dorazili kolem půlnoci. Naivně jsme si mysleli, že budeme bydlet zadarmo. Z omylu nás vyvedla česká obsluha :D Zaplatili jsme, dostali nálepku na stan a dostali příkaz být zticha. Majitel je totiž trochu pruďas. Trochu? Lezl lidem, co neměli na stanu nálepku, dovnitř, budil je a chtěl zaplatit. Kousek od našeho plácku jsme našly 3 zaparkované české karosy a v nich asi 36 Čechů. To už je moc řekli jsme si. Ne jen, že je tu nějak moc Čechů ale teď rovnou 3 autobusy. Zítra nás čeká prohlídka okolí jezera a cesta dál na západ.

7. den – Solfatary Námafjall, kráter Viti  a Hverfjall, vodpád Godafoss

Ráno bylo již tradiční, obloha pod mrakem a občas vykouklo sluníčko. Češi už byli pryč, tak jsme se nasnídali a vyrazili za kopec do Solfatary Námafjall. Je to skalní hřeben pastelově zbarvený, převládá pruhovaný šedivý sádrovec a žluté sirné vrstvy. Síra se zde dříve těžila a používala se na výrobu střelného prachu. Hřeben Námafjall vznikl během erupce jedné ze zemských trhlin, protože leží přesně v místě, kde se Středoatlantský hřbet rozšiřuje. Důkazem vulkanické činnosti jsou i rozsáhlá pole solfatár. Jedná se o silně zapáchající modrošedé tůňky chrlící bahno. Podzemní vody zde totiž prosakují velmi hluboko a reagují tak na blízké vrstvy magmatu tím, že se po zahřátí vrací na zemský povrch přes vlhkou vrstvu půdy a tvoří tak bahenní a párové krátery. Udělali jsme si tu menší výšlap na hřeben kopce a dusili se přitom tím smradem :)

0L0878670L0878740L0878750L0878940L0878970L087899

Další zastávka byla kráter Víti a sopka Krafla s přilehlým lávovým polem. To bylo opravdu rozlehlé a viditelné v dálce do všech směrů. Stále se z něj kouřilo a sálalo teplo. Pod kopcem byla geotermální elektrárna a kousek od ní kráter Víti. K tomu jsme se vydali pak. Víti – je kalderový kráter ležící nedaleko sopky Krafla. V roce 1724 na její západní straně započaly silné erupce, které nastartovaly období známé jako „Mývatnské ohně“. Během této doby byl vytvořen nový kráter, který byl nazván Víti neboli Peklo. Spolu s ním vznikla během následného zemětřesení i řada sopečných puklin. Kráter je dnes poměrně hluboký a zaplavený akvamarínovou vodou. Udělali jsme si kolem něj okružní procházku a pak vyrazili k druhému kráteru asi 10 km odsud.

Hverfjall – sopečný kráter, který svým tvarem dominuje krajině kolem jezera Mývatn. Vznikl před cca 2500 lety během jedné erupce trvající několik dní. Má typický kruhový tvar a vypíná se do výšky 463 m. Samotný kráter měří na šířku přibližně 1 km a jeho svahy jsou pokryté černou sutí a kameny. Po okraji kráteru lze dojít až na vyhlídku na jeho jižní straně, odkud si pohledem na kráter můžete představit sílu exploze, která ho vytvořila. Chození už bylo dost, takže jsme nasedli do auta a vyrazili na západ, kde nás po cestě čekal další vodopád a oběd.

Godafoss – patří k nejkrásnějším vodopádům na Islandu. Vodní tok ledovcové řeky Skjálfandafljót tu spadá z výšky 12 m a tvoří tak vodopád ve tvaru podkovy široký kolem 30 m. Právě tato část říčního kaňonu byla vytvořena v 8000 let starém lávovém poli, které tu vytvořila dnes již vyhaslá sopka Trölladyngja. Vodopád Godafoss vstoupil také do dějin Islandu kolem roku 1000 kdy tu zákonný správce Þorgeir Ljósvetningagoði rozhodnul o tom, jaké náboženství budou místní obyvatelé vyznávat. Při cestě kolem vodopádu do něj odhodil pohanské rytiny severských bohů a tím ustanovil, že se obyvatelé země stávají křesťanským národem. Na základě této události dostal vodopád jméno Godafoss (vodopád Bohů). U vodopádu jsme si ugrilovali nějaké maso a lososy. Kolemjdoucí nám slintali na záda, jak to krásně vonělo.

0L0879090L0879040L087956

Po obědě se rychle zatáhlo a začalo pršet. Nasedli jsme do auta a vyrazili do asi 150 km vzdáleného městečka Skagafjörður. Celou cestu pršelo, takže jsme udělali jen krátkou zastávku na nákup. Kemp se nám vůbec nelíbil, tak jsme asi 2 hodiny jezdili po okolí a hledali jiný. Jak to tak dopadá, ten první byl nakonec nejlepší. Byly tam vytápěné sociálky a kuchyňka. Protože venku pořád pršelo a byla zima, zakempovali jsme se ve vytápěné umývárce. Už se těšíme na ráno, snad bude pěkně.

8.den – Skanzen Glaumbær a severní pobřeží

Ráno nás přivítalo nádherné počasí. Vybraná obloha, azuro a sluníčko. Byli jsme rádi, že déšť je pryč. Nasnídali jsme se a vyrazili se podívat do skanzenu Glaumbær. Po cestě jsme u silnice nabrali sympatickou stopařku z Německa, která se svezla s námi. Glaumbær je malebná vesnička s kostelíkem, několika domečky a demonstruje způsob života na Islandu v 18. a 19. století. Jedná se o soubor typických drnových a polodřevěných staveb rozestavěných kolem úzké uličky. Stavební techniky, sbírky dobového nábytku i předměty denní potřeby tehdejších obyvatel si můžete prohlédnout právě v těchto domcích. Celý areál dává nahlédnout do dávné islandské architektury a patří tak k nejlepším muzeím tohoto druhu na Islandu. Klidnou atmosféru u plápolajícího ohně si můžete vychutnat v Áskaffi – v jednom z domů, kde kromě dějepisné a řemeslné expozice funguje i kavárna. Prolezli jsme všechny expozice, vyfotili jsme pár fotek a vyrazili směrem na severozápad projet si skalnaté pobřeží.

0L0979900L0979840L0980080L098016

Severozápad Islandu byl opravdu nádherný. Všude krásně zeleno, krásné útesy a květena. Kolem poletovali rackové a jiné dotěrné ptactvo a my pořád vyhlíželi tuleně. V dálce se tyčil vysoký maják, ke kterému jsme zamířili s tím, že se u něj naobědváme. Maják stál na čedičovém útesu a přiléhala k němu oblázková pláž. Bylo nádherné počasí, ale ze severu foukal opravdu ledový vítr. Kolem byla krásná divočina a my často stavěli kvůli různým vyhlídkám.

Velká paráda to byla na Húnaflói Beach – záliv, kde jsou obrovské a dlouhé vlny, pláž plná tuleňů a moc pěkné útesy. Drsné bylo, když jsme se přes vysokou trávu potřebovali na pláž dostat. V té hnízdili ptáci s mláďaty. Neustále na nás dělali nálety a zákeřně na nás útočili. Nakonec jsme se však na pláž dostali a pozorovali tuleně na protějším břehu. Občas nějaký skočil do vody a plaval k nám. Ke konci pobřeží jsme udělali procházku k dalšímu majáku, který se krásně tyčil na útesu. Sluníčko už bylo nízko, takže světlo bylo moc pěkné. Prašná cesta nás zavedla na konec pobřeží, kde se napojovala rychlostní silnice vedoucí do Reykjavíku. Několikrát jsme na Islandu řešili otázku policie, že tu není moc vidět a že si tu můžeme jezdit, jak chceme. To se nám vymstilo nyní, kdy nás z dálky změřilo policejní Volvo a Dominika překročení rychlosti stálo 250 Eur. Dostal však slevu za to, že platil hned a kartou :)

0L0980230L0980210L0980280L0980520L0980700L0980820L0981200L0981420L0981780L0981790L0981920L0982170L0982290L0982450L0982610L0982670L0982840L098286

Ve večerních hodinách jsme přijeli k zálivu, kde bylo opět několik kempů. Který si vybereme? Už to tu bylo zase! Prozkoumali jsme všechny a zabydleli se v tom prvním :) Venku byla ten den opravdu velká zima a ledový vítr. Člověk se tu nemá kam schovat, stromy žádné, maximálně nějaké křovíčko. Stan se celou noc kymácel. Mysleli jsme, že s námi ulítne. Bylo to poprvé, co jsem spal v tričku mikině, bundě a to ještě i ve spacáku.

Na zítra máme naplánován výšlap k nejvyššímu vodopádu na Islandu, prohlídku Reykjavíku, koupání v modré laguně a odlet domů.

9. den – Vodopád Glymur, Reykjavík a modrá laguna

Ráno už bylo skoro bezvětří. Byli jsme rádi, že jsme v noci neuletěli, zahřáli se horkým čajem a vyrazili do nedaleké restaurace ve stylu Route 66 na americký Hamburger ke snídani. Dnes nás čeká poslední den na Islandu, takže před sebou máme jen kousek cesty a spíše zábavu. Vodopád Glymur byl asi 3 kilometry od kempu, tam jsme byli za chvilku. Na parkovišti jsme potkali staré známé 3 české karosy :) řidiči si nás pamatovali a hlásili se k nám.

Vodopád Glymur je se svými 198 metry nejvyšším vodopádem na Islandu. Vytéká z bažinatého západního okraje jezera Hvalvatn. V sušším období vodopád nijak neuchvátí svojí mohutností, největší podívanou skýtá po dešti nebo při tání sněhu. Vodopád leží v krátkém hlubokém kaňonu a dostanete se k němu od silnice po 5 km dlouhé stezce údolím Botnsdalur. Stezka se klikatí pořád pěkně do kopce, takže si zamakáte. Odměnou je však krásný výhled na jezera a hory v okolí. Sluníčko hřálo tak, že na vrcholku by měl člověk chuť se i vykoupat. To ovšem hodně rychle přejde ve chvíli, kdy se koryto řeky musí přebrodit. Voda mohla mít tak maximálně 5 stupňů a byla opravdu ledová. Do toho ještě ostré kamínky na dně. Chvílemi jsem si připadal jak fakír. Z kopečka dolů byla cesta rychlá, kolem oběda už jsme seděli v autě a řítili se směrem do Reykjavíku.

0L1082960L1082890L1083020L1083070L108307-Edit0L1083130L108315

Reykjavík je hlavní a největší město Islandu. Leží na jihozápadě při pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu. Město se svou polohou 64° 08′ severní šířky je nejseverněji položeným hlavním městem světa a v rámci Evropy nejzápadnějším. V prosinci roku 2007 zde žilo 117 721 obyvatel. Přítomnost termálních pramenů a gejzírů přiměla vikinského osadníka Ingólfura Arnarssona pojmenovat město Reykjavík neboli „Kouřová zátoka“ (reykja – kouř, vík – zátoka). Zaparkovali jsme v centru a vydali se na prohlídku katedrály a okolí. Před katedrálou byla restaurace, ve které nabízeli islandské legendární jídlo (4 a více měsíců zakopaný žralok v zemi se nechá vyhnít a pak se podává s pendrekovou vodkou). Smrdělo to příšerně a vlastně taky tak chutnalo, ale zkusit se má všechno. Prohlédli jsme si pěkné městečko a vydali se relaxovat do lázní v modré laguně.

Modrá laguna patří k nejnavštěvovanějším místům na Islandu. Jedná se o geotermální lázeňský areál, kde v pusté sopečné oblasti tryskají na povrch solfatarové proudy (vodní páry s příměsí oxidu uhličitého). Návštěvníkům se naskýtá možnost koupání v nekrytých termálních bazénech. Voda je mléčně modravá a vznáší se nad ní pára. Zdejší voda totiž pochází z nedaleké geotermální elektrárny Svartsengi a je ochlazována na 38 °C. Na dně bazénu se nachází šedavé bahno, které působí příznivě na kožní choroby. Zažít hydraulickou masáž umožňuje vodopád s horkou vodou, najdete tu také parní lázně a saunu. Mezi bazény jsou ve vodě také bary, kde si můžete zakoupit drink. Vše působí luxusně, návštěva určitě stojí za vynaložených 40 Eur.

0L1083210L1083200L1083190L1083450L1083510L108307-Edit-20L1083420L1083660L1083680L1083900L1083780L108385

Příjemně unavení jsme se již večer odebrali do Keflavíku na letiště. Po cestě jsme ještě povečeřeli velrybí steak v místní restauraci. Celou cestu jsme si říkali, jak jsme vychytali půjčovnu aut, že nemámě žádná omezení. Když jsem pak hledal smlouvu v kastlíku kvůli vrácení auta, našel jsem papír, na kterém omezení byla :D Snad všechny jsme je porušili :D Každopádně všechno dobře dopadlo nikomu z nás ani autu se nic nestalo a v pořádku jsme doletěli domů.

Závěr a rozpočet:

Na Islandu jsme zažili asi největší dobrodružství v životě. Rozmanitost a různorodost tohoto magického ostrova Vám dá po návratu pocit jako kdyby jste se vrátili z cesty kolem světa. Je tu od každého kousek  a pokud nelpíte na ubytování v hotelu tak to nemusí být ani drahá dovolená. Nás vyšlo 11 dní cesty s letenkou, náklady na auto, platbou za prohlídky, kempy, jídlo a atrakce na 25 tis korun, což je ve srovnání s cestovkami pakatel. Určitě se sem jednou chci vrátit v zimě a zažít tu polární záře.

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na stařičký Olympus E-510 s rybím okem a několika dalšími objektivy s polarizačními a přechodovými filtry.

 

Evropa

Cestopis Santorini – 08/2015

23.9.2015
santorini_2015_036

1. den – Plavba trajektem a Oia

Náš výlet na tento proslulý ostrov Santorini jsme uskutečnili začátkem srpna 2015 a byl závěrečnou třešničkou na naší dovolené na Krétě. Odtud je Santorini vzdáleno asi 110 km severně. Původně jsme si chtěli zaplatit nějaký organizovaný výlet, ale po zjištění, že na těch nejhezčích místech bychom strávili jen minimum času jsme se rozhodli vyrazit na vlastní pěst. Za 120 eur na osobu jsme si koupili zpáteční jízdenky trajektem SeaJets. Ten vyplouvá v 8:30 ráno z přístavu v Heraklionu na Krétě. Jízdenky jsme měli zarezervované přes internet a hodinu před vyplutím jsme si je museli vyzvednout v malém kiosku. Nalodění proběhlo bez problému, zavazadla společně s auty zůstala v hlavní garáži a my, pasažéři, jsme byli rozděleni podle ceny lístku do velkých kajut. Ty se příliš nelišily od letadla. Místa bylo dost a na tak velké lodi člověk pomalu ani nepostřehne, že pluje. Nemusíte mít tedy strach z mořské nemoci. Cesta trvá něco přes dvě hodiny a za tu dobu můžete posvačit v místní restauraci nebo sledovat TV. Na venkovní palubu se nedostanete, ale s trochou drzosti není problém podívat se do first class, kde jsou širší křesla a dá se tu v pohodě lehnout a spát. V těchto kajutách bylo poloprázdno a nikdo neřešil jestli tam patříme nebo ne.

Kolem 11:00 už jsme kotvili v přístavu na Santorini. To se rozkládá  na souostroví, které je zbytkem sopečného ostrova Théra. Spekuluje se, že právě zde sídlila bájná Atlantida a díky svým romantickým městečkům Oia a Fira (Thera), je Santorini považováno, za jedno z nejromantičtějších míst na světě. Když vystoupíte z trajektu, tak na první pohled nepůsobí tak krásně, jak ho každý na fotkách líčí. Většinu zdejší krajiny tvoří vysoké, skalnaté útesy a pustina bez stromů posetá bílými domečky. Uprostřed zálivu najdete také dodnes činný vulkán. To pravé kouzlo objevíte až při návštěvě jednoho ze dvou nejhezčích měst na ostrově. Větší z nich se jmenuje Fira (Thera) a je hlavním městem ostrova. Nejhezčí je však Oia, na severu ostrova.

santorini_2015_246santorini_2015_245

V přístavišti najdete jen několik barů a obchodů. Nechybí ani autopůjčovny či desítky čekajících autobusů a taxíků. Taxi mají samozřejmě přemrštěné ceny a za 10 km cestu do Oia chtěli 45 eur. Zvolili jsme linkový autobus, který nás za 2,40 eur/os odvezl do Thery. Tam je hlavní autobusové nádraží a spoje do dalších měst. Autobusy jsou čisté a plně klimatizované, lístky se prodávají za jízdy uvnitř. Hned v úvodu cesty zažijete brutální serpentiny, kterými musíte zdolat převýšení 250 metrů. V Théře jsme bez problému přestoupili a po chvilce čekání odjeli do konečné stanice Oia. Cena byla 2,10 eur/os a z přístavu trvala cesta necelou hodinu. Za oba jsme platili autobus celkem 10 eur.

Po poledni už jsme natěšení hledali náš hotýlek ve městečku Oia. Právě odtud pochází většina těch krásných fotek bílých domečků s modrými dveřmi a okenicemi, modrých věžiček a větrných mlýnů. I my jsme tu prožili náš první wow efekt, jak to tu bylo malebné. Hotel, který jsme měli rezervovaný, se jmenoval Anemomilos a velmi mile nás překvapil. Na Booking.com měl sice jen jednu hvězdičku, ale zase hodnocení 8/10. Přivítala nás milá majitelka a osobně nás zavedla kolem krásného bazénu do našeho pokoje. Ten byl v přízemí, přímo u bazénu, vytesaný ve skále. Byl tu krásný chládek, veliká koupelna i postel, TV, lednice a wifi. Prostě vše co bych čekal např. u **** hotelu. Byli jsme nadšení. Cena za 3 noci i se snídaní byla cca 7500 Kč (hotel jsem bookoval 4 měsíce dopředu v akci first minute). Přes ulici byl supermarket a klidná část Oia postavená na útesu, kde byly ceny už mnohonásobně vyšší.

První, kam jsme se tom vedru vrhli, byl bazén. Po zchlazení jsme poobědvali v hotelové zahradní restauraci, která byla krásně porostlá růžovým kvítím. Ceny byly proti Krétě nepatrně dražší ale nic drastického. (Velký řecký salát 5 eur, hlavní teplý chod 6-12 eur, čerstvý pomerančový džus 3 eura, tzatziki 3 eura, bílý chléb 1 euro, pita chleba 2 eura, voda nebo limonáda 2,5 eur). Pokud vyrazíte do restaurace s výhledem na moře, počítejte s řádnou přirážkou. Nám jídlo v hotelu chutnalo, takže jsme tam jedli každý den. Proti českým restauracím potěší rychlost přípravy jídel. Vzhledem k tomu, že jídelní lístky nejsou obsáhlé a většinu surovin mají připravených, tak do 10 minut většinou už jíte předkrm nebo salát. Pokračování v dalším odstavci.

santorini_2015_008santorini_2015_005anemomilos-oia-hotel01santorini_2015_053santorini_2015_243santorini_2015_055

V srpnu bylo na Santorini okolo 35 stupňů a co nebylo natřené na bílo, pěkně pálilo. Vzhledem k omezenému přístupu k moři, kvůli útesům, rozhodně nedoporučuji volit hotel bez bazénu! Upečete se! Na ostrově sice najdete několik pláží, ale skoro všechny jsou na jihu ostrova, kam se jede přes hodinu a rozhodně není jih tak atraktivní jako městečka na severu. Pláže jsou pokryté kamínky a černým sopečným pískem. Ale dle mého názoru se sem nejezdí na koupací dovolenou ale spíš za architekturou. Odpoledne jsme procházku začali v klidnější části městečka Oia, ve které jsme bydleli. V této čtvrti se prolíná jeden resort s druhým a tvoří tak dokonalou imitaci starého města. Výhoda byla, že tu potkáte jen ty, co tu bydlí a minimum turistů. Už tady má Oia neskutečně krásnou až kýčovitou atmosféru a naprosto dostává své pověsti nejromantičtějšího místa. Zaujmou Vás tu domky místních a penziony, zapuštěné do skalních jeskyní s privátními bazény nebo vířivkami pro každý pokoj. To všechno s výhledem na moře. Na konci města se nacházela malá zvonička a místní hřbitov. V tom vedru jsme nevydrželi dlouho chodit, takže jsme se vrátili ochladit do hotelového bazénu a v procházce pokračovali později odpoledne, když už nebylo takové vedro. Pokračování v dalším odstavci.

santorini_2015_088santorini_2015_011santorini_2015_054 santorini_2015_012 santorini_2015_014 santorini_2015_015 santorini_2015_016 santorini_2015_017 santorini_2015_020 santorini_2015_021santorini_2015_056 santorini_2015_022 santorini_2015_023 santorini_2015_024 santorini_2015_025

Když se to tak vezme, tak v Oie najdeme jen jednu hlavní silnici pro auta. Souběžně s ní vede na útesu, mezi domečky široký chodník, který slouží jako promenáda pro turisty. Ta se rozvětvuje do malých a zapadlých uliček. Hlavní cesta je obklopena obchůdky s luxusním zbožím nebo turistickými cetkami. Nechybí samozřejmě spousta kaváren a restaurací s úžasným výhledem. V podvečer bývá hlavní třída doslova ucpaná lidmi. Jak se blíží čas západu slunce, všichni míří na místa, odkud budou mít ten nejhezčí výhled na ten nejromantičtější západ slunce. Nejatraktivněší místa bývají obsazená i 2 hodiny předem. A to nemluvím o žádné restauraci, ale o obyčejné kamenné zídce. Nad pomyslným historickým centrem se tyčí staré hradby. Je to nejvyšší místo, takže většina lidí míří na focení sem. Je odtud nejhezčí výhled a Oiu tu máte jako na dlani. Západ slunce je tu skutečně krásný. Jen ty davy lidí, co se na Vás mačkají ze všech stran, moc romantické nejsou. Pořídili jsme několik fotek a vyrazili na večerní procházku centrem. Mezi nejfotografovanější místa ptaří také 3 větrné mlýny. Ty jsou často společně s věžičkami kostelíků dominantou fotek ze Santorini. Po setmění dostává zdejší atmosféra nový rozměr. Okénka a domečky se rozsvítily, na schodech se rozhořely svíčky a šum města začal postupně utichat. S výbornou zmrzlinou v ruce jsme zamířili zpět do hotelu, vyzkoušet tu krásnou postel, co na nás v hotelu čekala :)

santorini_2015_028santorini_2015_035 santorini_2015_036 santorini_2015_042 santorini_2015_044 santorini_2015_049 santorini_2015_047

2. den – Oia a Fira

První noc na Santorini se spalo moc pěkně. Probudil nás cvrkot cikád a paprsky sluníčka, které nám šly do oken. Hotelová snídaně byla sice chudší než na Krétě, ale stačila (chléb, šunka, sýr, jogurt, med, bílý chléb, džus z koncentrátu, káva a čaj,…). Po snídani jsme vyrazili užít si Oiu pěkně bez turistů. Trajekty připlouvají až v poledne a spousta lidí dlouho spí. Dopoledne je tedy ideální čas k prohlídce a focení. Pro nás bylo nejzajímavější hledání zastrčených uliček a dvorečků. Z hlavní cesty totiž ta nejhezčí místa neuvidíte. Proto jakmile byla příležitost sejít někam bokem, vydali jsme se na průzkum. Často narazíte na zamčenou branku nebo nápis „Private“, ale i tak nacházíte samá krásná místa k vyfocení. Na pěkných vyhlídkách tu často potkáte Japonské svatby. Ti Santorini doslova milují a potkáte je tu celkem často. Uzounkými uličkami jsme se probloudili až do centra, kde jsme si dnes už sami a bez turistů pořídili fotky z hradeb nad městem. Pečlivě jsme zdokumentovali každý fotogenický domeček v okolí a okružní procházkou jsme se vrátili na oběd.

Přímo před hotelem byla pobočka agentury Spiridakos, která pořádá plavby na katamaránu. To nás navnadilo, tak jsme si vyslechli nabídku, s tím, že si ji necháme do odpoledne projít hlavou. Po obědě jsme se vyvalili u bazénu, na chození bylo moc velké vedro. Při plánování programu na další den jsme se rozhodli koupit již zmiňovaný výlet. 6 hodin plavby katamaránem zátokou a po těch nejhezčích plážích Santorini. S jídlem, pitím a šnorchlováním v ceně byla cena 100 eur na osobu.

santorini_2015_059 santorini_2015_060 santorini_2015_226 santorini_2015_057 santorini_2015_061 santorini_2015_064 santorini_2015_071 santorini_2015_080 santorini_2015_234 santorini_2015_083 santorini_2015_084 santorini_2015_066santorini_2015_102santorini_2015_112

V podvečer jsme se vydali poznat hlavní město Santorini, kterým je Thera (Fira). Asi po 30 minutách čekání na autobusové zastávce a utroušení několika desítek poznámek na nedochvilnost místních řidičů jsme konečně vyjeli. Cesta trvala asi 15 minut. Vystoupili jsme přímo v přelidněném centru města. Uličky jsou tu úzké a aut hodně, takže doprava neustále kolabuje. Hlavou nám proběhla myšlenka: „Ještě, že nebydlíme tady.“ Opravdu propastný rozdíl v klidnosti lokality. Naše první kroky vedly na hlavní terasu před Orthodox Metropolitan Cathedral. Je jak jinak než na útesu, a je odtud moc pěkný rozhled do okolí. I zde stovky lidí fotili západ slunce, ale díky mnohem většímu prostoru tu nebylo tak narváno. Vydali jsme pěší cestou na kopec, abychom měli výhled na město. Thera je mnohem větší město než Oia, takže je tu také více lidí, obchodů, restaurací a také tu snáze zabloudíte :). Najdete tu také bílé domečky zapuštěné v útesech, ale rozhodně nemá takové kouzlo jako Oia. Zajímavá je místní lanovka, která lidi vozí do přístavu pod útesem, odkud se můžete vydat na nějakou výletní plavbu.

Když jsme dorazili na kopec, čekala nás tam vyhlídková terasa, odkud máte město jako na dlani. Slunce už bylo za obzorem a začalo se stmívat. Nám po cestě vyhládlo, tak jsme se vydali zpět do centra. Po cestě jsme navštívili několik pěkným dvorků a jeden kostelík. Místy jsou odlehlé uličky až strašidelné a sám bych se tu potulovat v noci asi nechtěl. Společnost nám čas od času dělaly místní toulavé kočky, které jsou na rozdíl od těch našich pěkně vychrtlé. Na jednom plácku plném restaurací a obchodů jsme našli originální posezení u stolu na houpačkách. Dali jsme si tu k večeři pizzu a trochu se u toho pohoupali.

Bylo už pozdě a nás bolely nohy, tak jsme se autobusem vrátili zpět do hotelu. Co se týče Thery, tak rozhodně stojí za návštěvu, na kterou Vám postačí půl dne, ale je to opravdu rušné město, kde bych dovolenou trávit nechtěl. Oia je mnohem hezčí, klidnější, ale na ubytování také dražší volba.

santorini_2015_128 santorini_2015_130 santorini_2015_131 santorini_2015_133 santorini_2015_137 santorini_2015_138 santorini_2015_140 santorini_2015_144 santorini_2015_145 santorini_2015_150

3. den – Okružní plavba katamaránem a Oia

Po snídani jsme se natěšení přesunuli k hlavní silnici, kde nás vyzvedl mikrobus. Společně s dalšími dovolenkáři nás odvezl do přístavu Vlichada na jihu ostrova. Tady se nás 18 nalodilo na krásný katamarán s názvem Happy Day. Přivítal nás kapitán Leo, usměvavý černoch, který nás po celou dobu plavby bavil, hostil, fotil a jeho asistentka a kuchařka se o nás starala. Bylo asi 10 hodin, nebe vymetené a začínal další horký den. Plavbu zahájil přípitek a představení programu dne. Loď se příjemně pohupovala a my jsme se mezi sebou seznamovali a u toho se kochali krásným skalnatým pobřežím.

První zastávkou byla pláž Red Beach. Jedná se o kamínkovou pláž nacházející se pod cihlově červeným útesem, ze kterého se písek a kamínky drolí a vytváří povrch pláže. Pokud sem cestujete po souši, musíte přijet autem, nebo na skútru a pak přelézt menší útes, u kterého se nachází také bílý kostelík. Je možné si zde pronajmout lehátko se slunečníkem. My jsme udělali pár fotek a pokračovali jsme podél útesů dál. Další místo, kde jsme zakotvili, byla White beach. Jak už z názvu asi tušíte, skály kolem této pláže byly vápencově bílé a modré deštníčky na ní vypadaly opravdu pěkně. Pláž byla skoro prázdná, protože jinak než na lodi se na ni dostat nedá. Pokud tedy nechcete slaňovat po skále. Z mého pohledu je to však nejfotogeničtější pláž na ostrově s azurově modrou vodou. Hned za skálou vedle se nacházela poslední pláž s názvem Black Beach. Tady byly kamínky pro změnu černé a přístup na pláž už byl možný i ze silnice. Skalnaté pobřeží je tu opravdu rozmanité a díky sopečnému původu byla každá část jinak barevná. Na vrcholcích útesů se tyčily majáky, kostelíky nebo soukromé vilky.

santorini_2015_152 santorini_2015_154 santorini_2015_159 santorini_2015_177 red-beach-santorini-2 santorini_2015_158santorini_2015_161 santorini_2015_165 santorini_2015_166 santorini_2015_162 santorini_2015_160 santorini_2015_169 santorini_2015_168 santorini_2015_183santorini_2015_192

Cílem naší plavby byl do dnes činný vulkán uprostřed zálivu. Zde byl plánován oběd a koupání v sirnaté a teplé vodě, která z vulkánu vytéká. Na vykoupání jsme měli asi 20 minut. Voda byla žlutá a trochu smrděla. Nesměla chybět samozřejmě kaplička, jak už je v Řecku zvykem. Poté jsme zakotvili v nedaleké klidné zátoce a společně poobědvali. Podávalo se grilované maso, ryby, krevety, spousta salátů a řeckých specialit. Výborně jsme se najedli a kdo chtěl, mohl se koupat. S plnými bříšky jsme se uvelebili do sítí na palubě a odpočívali. Následovala cesta zpátky, koupání, šnorchlování a tancování. Pod vodou bylo krásně vidět, kapitán Leo nám lákal ryby na chleba. Skákalo se do vody a nálada i parta na lodi byla opravdu skvělá. Posádka nás opila a roztancovala, takže jsme si plavbu užívali. Kolem třetí hodiny odpolední jsme zakončili plavbu společným focením. Z přístavu nás odvezla agentura do hotelu a my jsme si šli příjemně najedení a upečení od sluníčka odpočinout do stínu pokoje. Tento výlet mohu jedině doporučit, i když patřil k dražším, náklady se vám vrátí v zážitcích mnohonásobně. Večer jsme strávili další procházkou a objevováním zapomenutých koutů naší vesničky Oia. Opět jsme si vychutnali západ slunce.

santorini_2015_170 santorini_2015_171santorini_2015_173 santorini_2015_176 santorini_2015_214 santorini_2015_215 santorini_2015_217 santorini_2015_203santorini_2015_206 santorini_2015_208santorini_2015_199santorini_2015_194 santorini_2015_195 santorini_2015_186 santorini_2015_211

4. den – Oia a cesta domů

Čtvrtý den byl naším dnem posledním. Takže bylo třeba si ho pořádně užít. Trajekt nám odplouval v 18 hodin, ale abychom tam byli místními autobusy včas, tak jsme počítali raději s 2 hodinovou rezervou. Plán na dopoledne byl navštívit přístav pod Oiou, ze kterého se klikatí cca 250 úmorných schodů. Cestou dolů jsem opět našel nová zákoutí a s drzostí mi vlastní navštívil několik nepřístupných privátních míst. Nikoho jsem neprovokoval, jen jsem si nafotil, co se mi líbilo a zase jsem šel dál. Dole v přístavu bylo uvázaných několik oslíků, kteří pomáhali línějším turistům nahoru. Chudáci se tam na sluníčku pekli a pěkně smrděli. V přístavu bylo několik rybích restaurací, kde voněly čerstvě grilované chobotnice, ryby a další mořské pochutiny. Vlnky šplouchaly a na nich se pohupovaly rybářské čluny. Vydal jsem se kousek po stezce kolem útesu, abych si prohlédl pobřeží. Všude byl jen samý kámen a nikde žádné pohodlné místo na koupání. Bylo už po poledni a já jsem se doslova smažil. Proto opakuji své doporučení, neberte hotel bez bazénu! S plážemi je na severu ostrova opravdu problém. Po cestě nahoru mě čekalo zmíněných 250 schodů. Moje fyzička není špatná, ale ta cesta v tom vedru byla úmorná. V půlce mi došla voda a já jsem se musel zchladit ve stínu opuštěného kostela. Nahoře jsem v obchodě s klimatizací doplnil síly a vyrazil jsem zpět k hotelu. Po cestě jsem se pomyslně loučil a ještě objevil další nová zákoutí. Jestli se mi na Oie něco líbí, tak to, že i když chodíte 3 dny po sobě stejným směrem, pokaždé najdete nějaká nová a pěkná místa.

Odpoledne jsme si užili u bazénu a v klidu načerpali síly na zpáteční cestu. V 16 hodin jsme se odhlásili z hotelu, a poděkovali majitelce za příjemný pobyt. Autobus přijel o 30 minut později než měl a pro jistotu vůbec neotevřel, jen ukázal, ať jedeme tím dalším, co jel za dalších 10 minut. Celý nervózní, abychom stihli přestupní spoj, jsme nastoupili a byli jsme rádi, že sedíme. Zpoždění 40 minut ještě ale nic nebylo. Řidič se stevardem byli unavení, tak zastavili a šli si dát cigáro! Tohle je prostě v Řecku normální! Naštěstí jsme další spoj do přístavu stihli, protože na sebe autobusy čekají. Trajekt připlul také pozdě, takže naše obavy byly zbytečné. V 18:30 jsme opustili magický ostrov Santorini a vrátili se na Krétu, odkud jsme další den ráno letěli domů do Čech.

santorini_2015_222 santorini_2015_224 santorini_2015_227 santorini_2015_228 santorini_2015_229santorini_2015_231 santorini_2015_233 santorini_2015_236santorini_2015_238 santorini_2015_239 santorini_2015_240 santorini_2015_241santorini_2015_118

Závěr

Návštěvou tohoto ostrova jsme si udělali další čárku v seznamu vysněných míst na dovolenou. Někoho by mohlo Santorini zklamat, protože i my jsme čekali trochu něco jiného, než ostrov ve skutečnosti nabízí. To nic nemění na tom, že je to krásné a romantické místo, které nás nadchlo, a někdy se sem rádi vrátíme. Myslím, že nejen fotografové tu budou nadšení, protože je tu spoustu krásných míst k navštívení. Nečekejte tu však písečné pláže, ani palmy nebo krásnou přírodu. To tu prostě není. Je to tu samá skála a v tom je to možná ten originál. Doporučuji jet sem alespoň na 2-3 dny a to nejlepší si v klidu projít. My jsme tu byli 4 dni a déle jak týden bychom se už asi nudili. Spousta cestovek sem nabízí výlet na jeden den, což je v případě, kdy připlujete v 11 hodin a odjedete v cca 18:00, 5 hodin, ze kterých ještě budete hodinu v autobuse. Jen po Oie se dá chodit celý den a stejně neuvidíte všechno, co byste chtěli. Ubytování na okraji vyjde na přijatelné peníze, takže je škoda nebydlet přímo tam, kde je to nejhezčí. Ostrov je to obecně dražší, ale pokud nepůjdete do luxusní restaurace, tak se ve dvou do 20-30 eur za oběd nebo večeři v pohodě vejdete (salát, jídlo, chléb a pití). V marketech jsou ceny podobné jako jinde v Evropě.

Rozpočet za dvě osoby:

  • Trajekt z Kréty: cca 7000 Kč (235 eur) za dvě osoby. Letenky z Prahy přímo na Santorini stojí podobnou cenu.
  • Hotel Anemomilos na kraji Oia: 7500 Kč (krásný dvoulůžkový pokoj na 3 noci se snídaní) za dvě osoby. Rezervováno přes Booking.com 4 měsíce dopředu v akci.
  • Plavba katamaránem kolem Santorini s jídlem i pitím: cca 5400 (200 eur) za dvě osoby
  • Jídlo, pití a doprava autobusy: 4500,- (150 eur) za dvě osoby

Celkem tedy cca 17 000 Kč za dve osoby za 4 dny, včetně jídla, pití i programu, v tom nejhezčím městečku. Pokud bychom nejeli na výlet katamaránem (2700,-) a nejedli obědy a večeře v restauracích, daly by se náklady snížit na 12000,- na osobu. Pro srovnání 2 denní zájezdy s odletem z Prahy začínají na 12000 Kč s ubytování v nějaké díře typu Kamari a jen se snídaní.

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na Canon 6D s objetivem 17-40 F4L s polarizačním filtrem. Panorama jsou focená na Iphone 5s. Selfie by GoPro 3+ black.

Evropa

Cestování po Krétě – 07/2015

26.7.2015
IMG_0216-Edit

mapa_kreta

Cestování po západní Krétě

Poslední léta jsem cestoval hlavně po západních zemích, a na Řecko, kam jsem jezdíval s babičkou a dědou v dětství, jsem zanevřel. Motivací vrátit se do této pohostinné země přišla v období řecké finanční krize, kdy řada leteckých společností nabízela velmi atraktivní ceny letenek na řecké ostrovy. Po menším průzkumu, co je zajímavého na kterém ostrově, padla volba na Krétu. Zpáteční letenka do hlavního města Heraklionu se v létě 2015 pohybovala od 2 do 3 tisíc, což byla pěkná cena.

Kréta je nejjižnější řecký ostrov patřící k největším ve Středozemním moři. Cesta z Prahy sem trvá přímým letem necelé tři hodiny. Je to velmi rozmanitý ostrov, na kterém kromě krásných pláží najdete také relativně vysoké hory, kaňony a spoustu historických památek a malebná městečka i vesničky. Mezi cestovateli se říká, že nejhezčí je západní a jižní část ostrova. S tímto tvrzením mohu jedině souhlasit, cestovali jsme hlavně po západní části a pláže tu patří k nejhezčím v Evropě. Naše cestování jsme absolvovali na vlastní pěst, protože hotely a letoviska nabízené cestovkami nebyly zrovna atraktivní. Většina se nacházela na severu nebo kolem Heraklionu, kde jsou na můj vkus ošklivé pláže s hnědým pískem a hlava na hlavě. To se dalo lehce ověřit pomocí Google street view a fotek na internetu. Díky této technologii a leteckým snímkům jsme si našli místa, která se nám líbila. Podle doporučení cestovatelů byla nejhezčí severozápadní a jižní část. Tento kraj se jmenuje Chania podle stejnojmenného města, o kterém se rozepíšu později.

IMG_9786IMG_9784

Po zvážení možností ubytování u vybraných pláží padla volba na městečko Falassarna. Po přistání na menším letišti v Heraklionu jsme si vyzvedli objednané auto VW Up od společnosti AUTOWAY. Stálo necelých 10 000 Kč s plným pojištěním na 10 dní. Rezervaci jsme domluvili přes internet v češtině a na letišti na nás čekal anglicky mluvící mladík. Ukázal nám auto, dal smlouvu a mohli jsme vyjet. Do naší cílové destinace to bylo z heraklionského letiště 190 km. Na ostrově nenajdete žádné dálnice, pouze staré dvouproudé silnice, které mají však hodně široký odstavný pruh. Zvykem je tu do něj uhýbat, aby ti rychlejší mohli v klidu projet, a tak to tu dělají všichni. Většina cesty vede po atraktivním skalnatém pobřeží, takže jsme se cestou mohli kochat mořem a těšit na naši pláž. Dopravní předpisy tu nikdo moc neřeší a rychlost si každý dodržuje, jakou chce. Většinou do 130 km/h. S jednou zastávkou na oběd jsme do cíle na pláž Falassarna dorazili za necelé 3 hodiny. Teď si asi někteří říkáte, že je to daleko, ale ta cesta sem na západ opravdu stojí za to, protože pláže jsou tu nesrovnatelně hezčí než na severu ostrova.

Stejně jako auto jsem si přes Google mapy našel i malebný penzion Panorama. Dnes musím říct, že bylo opravdu štěstí, že jsem narazil právě na něj. Když jsme vystoupili z auta, byli jsme nadšení. Dvoupatrová vila s nádherným bazénem a velikou terasou s výhledem na krásnou pláž. Řeckým zvykem je, že penzion vlastní rodina, která tu zároveň pracuje a každý vykonává nějakou činnost. V recepci nás přivítal nejstarší syn a maminka se na nás usmívala z kuchyně. Po cestě jsme se pozdravili také s tatínkem, který zrovna uklízel kolem bazénu. Jednoduchý dvoulůžkový pokoj s ledničkou, klimatizací, vlastní koupelnou a balkónem nás stál 60 eur na noc, včetně dobré snídaně pro dva lidi. To je vzhledem k lokalitě super cena. Naše první kroky po ubytování vedly logicky do bazénu, kde jsme se příjemně zchladili. Kolem nebyla ani noha a jediné, co bylo slyšet, byl cvrkot cikád a šum moře. Hotel se nacházel kousek nad pláží a všude kolem byly olivové sady. Prostě krásný klid a minimum turistického ruchu. Ideální místo na odpočinek nebo rodinnou dovolenou. Bylo už pozdní odpoledne a my jsme vyrazili vyzkoušet moře a krásnou pláž Falassarna.

IMG_9799 IMG_9806IMG_9811IMG_9815IMG_0712IMG_0558

Pláž Falassarna (Phalasarna)

je dlouhá, klidná a písčitá pláž na severozápadě ostrova. Spolu s pláží Elafonisi a Balos patří do TOP 10 pláží celého Řecka. Názory na to, která je hezčí, se liší, pro mě osobně to byla Balos beach. Pláž je pěkně čistá, má dlouhý a pozvolný vstup do vody, takže i po 50 metrech stále stačíte. V roce 2002 byla vyhlášená dokonce nejlepší pláží Řecka. V přilehlé vesnici najdete jen pár hotelů rodinného typu, jednu samoobsluhu a několik restaurací. Všude v okolí jsou olivové háje a asi 1 km od břehu se zvedají relativně vysoké kopce. Turisté od cestovek sem zavítají spíše zřídka, jezdí sem většinou místní a pak lidé, co jezdí na vlastní pěst, takže si zde každý najde své místečko na koupání. Doprava sem je ideální autem, nebo můžete využít místní autobusy, které jezdí z Kissamosu nebo Chanie. Jízdní řády tu ale moc nedodržují a jezdí si, jak se jim zrovna zachce. Na pláži jsou k dispozici toalety, sprchy se sladkou vodou, pronájem lehátek se slunečníky za 8 eur na den a na každých 200 metrech je tu bar s posezením. Většina návštěvníků leží v blízkosti parkoviště, kde je také bar a lehátka. Severní část pláže je pak rozdělena kamennými útesy, které vytváří malé plážičky. Tam najdete většinou nudisty, nebo jsou úplně prázdné a čekají na obydlení. Půjčit si tu můžete kajak, vodní skútr nebo surf. Vlny jsme tu zažili za 10 dní asi 3x, jinak byla voda klidná a pobřeží bez větru. Z pláže tu také každý den odjíždí malá výletní loď na Balos Beach do národního parku Gramvousa. Pokud byste se na Falassarně rozhodli bydlet, tak bez auta jste tu uvěznění. Je to tu krásné a je tu klid, ale v okolí není žádný noční život ani velká nákupní centra. Za tím si musíte dojet do asi 15 km vzdáleného Kissamosu. V okolí je spousta míst, kam vyrazit na výlet, takže je Falassarna dobrý výchozí bod. My jsme tu trávili vždy dva dny a pak jeden den vyrazili někam na výlet. Za zmínku stojí taky místní taverna Adam, kde vaří skvělou domácí kuchyni. Pláž Falassarna při svém cestování po Krétě rozhodně navštivte, potěší vás hlavně menší množství turistů a průzračná a mělká voda na dlouhé a čisté pláži.

IMG_0561 IMG_0568 IMG_0618IMG_0612 IMG_0632 IMG_9831 IMG_9855 IMG_9847IMG_9897 IMG_9890 IMG_9914G0172331

Pláž Elafonisi

Náš první výlet byl třetí den na tuto skoro karibskou pláž na jihozápadě Kréty. Z Falassarny je to asi 50 km cesty krásnou horskou krajinou. Vyjeli jsme hned po snídani, abychom byli na pláži brzy. Serpentiny v horách byly opravdu uzounké a místy jsme projížděli vesničkami o 10 domcích, kde to vypadalo jak v zemi nikoho. Na každém rohu nesměla chybět kaplička nebo kostelík a všude kolem se po kopcích pásly ovce a kozy.

Tato pláž s růžovobílým pískem, průzračnou vodou a mělčinami jen několik desítek centimetrů často lidi přirovnávají k tichomořským lagunám. Najdete tu oboustrannou pláž, která je úzkou spojnicí mezi Krétou a ostrovem Elafonisi. V této oblasti je také mnoho písečných dun, chráněných rostlin a živočichů – dají se zde najít i želvy karety. Jedná se o chráněnou oblast, kde se nesmí trhat rostliny, ani nic odnášet. Překlad slova Elafonisi v řečtině znamená Ostrov pokladů. Název vznikl v dávných dobách, kdy byl ostrov zabrán piráty, kteří zde uschovávali své uloupené poklady.

Díky své kráse je to bohužel také jedna z nejnavštěvovanějších pláží Kréty, díky čemuž nedotčenou přírodu kazí mraky aut a autobusů s turisty, jež sem v rámci fakultativních výletů dopravují cestovky. Na pláži se nachází pouze pár barů, sprchy a toalety a lehátka se slunečníky za 7 eur na den. Nejsou zde žádné hotely či taverny, ty najdete v přilehlé vesničce asi 5 minut cesty z parkoviště.

Prostředí pláže vybízí k relaxu. Většina návštěvníků jen tak posedává ve vodě po kolena, která je díky mělčině teplá. Komu se nelíbí sedět mezi davy turistů, může se přesunout na odvrácenou část ostrova Elafonisi. Tam jsme zamířili také my. Osobně mi přišla tato pláž mnohem hezčí, čistější a také tu bylo o poznání méně lidí. Pokud si člověk udělal procházku pořád dál po pláži, dal se najít kousek jen pro sebe. V jedné takové zátoce jsme se nazí koupali a přítelkyni kousla hladová rybička do zadku. Bylo to vtipné, nebyla to žádná dravá ryba, ale jen malá rybička, které se nejspíš líbil zadeček mé přítelkyně. Kolem 16. až 17. hodiny se pláž začala vylidňovat, protože autobusy odváží své turisty zpět do hotelu. V tuto chvíli, když ruch pláže utichá a sluníčko klesá čím dál blíž horizontu, si tu užijete pohodu nejvíc. Při zpáteční cestě horami jsme zažili moc pěkný západ slunce. Hory se dají sice objet po rychlostní silnici, ale je škoda tudy nejet, je tu rozhodně na co koukat.

Říci, jestli je tato pláž nejhezčí na Krétě, je složité, mně osobně tu vadily ty davy lidí, ale rozhodně pláž stojí za návštěvu, protože je svým vzhledem a krásou na Krétě jedinečná.

ELAFO-1140x800IMG_9954IMG_9991IMG_9949IMG_6039-EditIMG_0026 G0431287IMG_0001IMG_0024IMG_0039IMG_0067IMG_0063IMG_0106-EditIMG_0098-EditIMG_0096IMG_0083

Balos Beach (Gramvousa)

Když jsem se rozhodoval, kterou destinaci pro dovolenou zvolit, tak právě tahle pláž mě motivovala letět na Krétu. Poprvé jsem ji viděl na nějakém pozadí na plochu počítače, a už tehdy jsem pátral, kde se tato laguna nachází. Zjištění, že je to na Krétě, bylo rozhodující pro naši letní dovolenou.

Pláž se nachází na severozápadním výběžku ostrova Gramvousa, ve stejnojmenném národním parku. Pokud se sem vydáte autem na vlastní pěst, čeká vás drsnější cesta, plná šotoliny, kamení a výmolů. Z Kissamosu je to asi 12 km, ale průměrná rychlost, pokud nechcete odrovnat auto, bude tak 15-20 km/h. Pokud nemáte auto, můžete jet autobusem nebo plout lodí za 25 eur. Vjezd do parku je zpoplatněn 1 eurem. Většina půjčoven aut zakazuje na tuto cestu vjíždět a neplatí zde pojištění. Většina lidí to s malými autíčky riskuje, a tak pokud jedete pomalu a budete se vyhýbat kamení, tak do cíle bez problému dojedete. Nejhorší část je asi 6 km dlouhá. Pokud to však risknete, budete se moci kochat krásnou krajinou. Z jedné strany budete mít výhled na útesy a moře a na druhé straně jsou hory a kopce pokryté keři, na kterých se pasou ovce a kozy. Z kvítí na místních keřích se také dělá speciální med. V cíli je parkoviště, na kterém je místo jen dopoledne. Pokud si přispíte, tak už musíte parkovat někde na příjezdové cestě. Vedle parkoviště je také taverna s barem. Odtud pak vede zajímavou krajinou stezka dolů na pláž. Z vrcholků místních skal je nádherný výhled do okolí a na azurovou lagunu dole. Prašná pěšina se postupně změní ve schodiště a cesta po ní trvá dolů 15-20 minut.

Když slezete dolů, čeká vás tu krásně jemný bílý písek a dlouhé mělčiny plné křišťálově čisté a teplé vody. Lagunu obklopují skály a hory a díky národnímu parku tu kromě jednoho malého stánku a jedné restaurace schované v lesíku nenajdete žádné stavby. K dispozici je sprcha s odsolenou vodou, toalety a pronájem lehátek s deštníkem. Celý set vyjde stejně jako všude po Krétě od 7 do 8 eur na den. Vzhledem k velké atraktivitě pláže tu nebudete sami. Turistů tu však bude znatelně méně než třeba na Elafonisi. Je to dáno mnohem horší dostupností tohoto krásného místa. Opět tu není problém po pár krocích najít místečko, kde budete sami a užít si pár romantických chvil. Nejvíc turistů tu bývá od 12 do 16 hodin, kdy připlouvá loď s turisty. Po 16. hodině to tu znatelně prořídne a nastane ta pravá pohoda. Prý tu bývá krásný západ slunce, na ten jsme ale do 20 hodin nevydrželi.

Pokud vás nebude bavit brouzdání ve vodě nebo potápění (na zdejším dně můžete narazit na rejnoky), můžete si udělat krátký výlet na vrcholek ostrůvku, na který pláž vede. Ve stráni je ukrytý kamenný kostelík a z vrcholku je nádherný rozhled do okolí. Rozhodně nepodceňte pitný režim. Doporučuji si zmraženou vodu přivézt, a až vám dojde, dokoupit ji v místním stánku. V restauraci se dá za běžné ceny 5-15 eur v pohodě najíst. Čerstvé ryby, saláty, vše, na co jste v řeckých tavernách zvyklí.

Jestli má tahle plážička nějakou nevýhodu, tak je to zpáteční cesta do kopce. V tom vedru a unavení se musíte v podvečer vyškrábat zpátky nahoru k parkovišti a prašnou cestou odjet zpět do Kissamosu. Každopádně to byla pro mě nejhezčí pláž na Krétě a její návštěvu vám jednoznačně doporučuji.

IMG_0140 IMG_0142 IMG_0145 IMG_0147 IMG_0152 IMG_0164 IMG_0170 IMG_0171 IMG_0189IMG_6059G0011640IMG_0213IMG_0191IMG_0216-EditIMG_0242IMG_0248IMG_0328IMG_0233IMG_0226G0062079IMG_0285IMG_0300IMG_0306IMG_0314IMG_0357

Chania

Největším městem západu je velmi charismatická a historická Chania. V minulosti to byl vyhledávaný přístav, který může některým připomínat Benátky. Ve starém městě najdete spoustu romantických uliček, plných kamenných domků, dvorečků, obchodů s různým zbožím a starý egyptský maják, který je dominantou přístavu. Toto centrum obklopují 3 km dlouhé hradby ze 16. století. Pokud do Chanie půjdete na výlet pěšky, nebo pojedete autem, opatřete si dobrou mapu nebo navigaci. Bez té se totiž můžete snadno ztratit. Ideální je si do navigace také uložit polohu auta.

Ve městě najdete spoustu krásných taveren, ceny jsou však díky vysoké koncentraci turistů trochu výš. Kromě starého města a přístavu s majákem nám Chania neměla víc co nabídnout. Muzea nás moc neberou a novější část města jsou klasické řecké betonové stavby. Po poledni jsme se tedy rozhodli najít nějakou pláž k ochlazení.

IMG_0503IMG_0377IMG_0489 IMG_0383 IMG_0396IMG_0404 IMG_0406 IMG_0410 IMG_0423 IMG_0437 IMG_0441-Edit IMG_0444-Edit IMG_0451 IMG_0470 IMG_0475IMG_0496

Pláž Stavros

V blízkém okolí Chanie se nic zajímavého nenacházelo, takže jsme dojeli až do města Stavros, na severozápadním pobřeží poloostrova Akrotiri, kde se v malebném přístavu nachází písčitá pláž. Letovisko leží mimo cestu, takže není tak přecpané turisty jako jiné pláže na severním pobřeží. Najdete tu sprchy se sladkou vodou, několik barů a jednu moc pěknou restauraci v budově větrného mlýnu. Můžete také vylézt do jeskyně na místní kopec a užít si vyhlídku do okolí.

IMG_0508IMG_0512DSC_0409

Stefanou beach

Když už jsme se nacházeli v této lokalitě, měli jsme na programu připravenou ještě jednu třešničku, a tou byla ne moc známá pláž ukrytá ve skalách. Cestu sem jsme museli chvilku hledat, takže vám to usnadníme a do mapy si rovnou píchněte tyto souřadnice 35.551889, 24.193356. Pláž je schovaná v horách kousek za letištěm, které se na tomto poloostrově také nachází. Když jsme se probloudili až k útesu a pláž jsme v dálce zahlédli, čekalo nás brutální klesání a zatáčky dolů. Dole se nacházelo malé parkoviště a podle aut jsme poznali, že pláž nebude zase tak utajená, jak ji někteří líčí. Z parkoviště musíte kamenitou pěšinou ve srázu slézt až dolů, kde je mezi skalisky malá soutěska a v ní asi 20 metrů široká kamínková pláž. Voda je tu neuvěřitelně modrá a místo má své kouzlo. Sami tu ale rozhodně nebudete. Na pláži není vůbec nic, žádné sprchy ani WC, takže vodu i jídlo nezapomeňte sebou. Zátoka je uprostřed ničeho, takže i restaurace nebo obchod je odsud relativně daleko. Za návštěvu a pěkný výlet to sem ale určitě stojí. Představu o cestě si můžete udělat z tohoto videa.

IMG_0531IMG_0539IMG_054201a3a0d41875f027b342aaabb2a0a7a4

Závěr

Řeckou Krétu rozhodně zkuste, má toho dost co nabídnout. My jsme tu strávili 10 krásných dní a určitě se sem ještě někdy vrátíme a prozkoumáme také jižní pobřeží. Příroda je tu rozmanitá a je tu levněji než v západních zemích. Navíc místní jsou velmi pohostinní a v rodinných tavernách se dá velmi dobře a levně najíst. Z Heraklionu máte možnost vyplout na některý z dalších řeckých ostrovů. My jsme zvolili magické Santorini, ale o tom si napíšeme až příště.

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na Canon 6D s objetivem 17-40 F4L s polarizačním filtrem. Panorama jsou focená na Iphone 5s. Selfie by GoPro 3+ black.

 

Evropa

Italské Dolomity a ferraty Cestopis – 07/2015

15.7.2015
IMG_6255

mapa_toskansko

Cestování a lezení po ferratách v Italských Dolomitech

1. den – Achensee, Cortina d’ampezzo, Lago di Misurina

Na jaře 2015 navrhl můj kamarád Fanda, že bychom mohli v létě vyrazit na nějakou ferratu do Alp. Já s letními horami neměl velké zkušenosti, kromě Yosemite v USA jsem po žádných horách nelezl, takže jsem byl hned pro. Po klasickém lyžování v zimě to bude příjemná změna. Fanda nějaké zkušenosti s lezením měl, ale i tak jsme kvůli levnějším nákladům na dopravu hledali další členy výpravy. Při hledání vhodných míst jsme se nakonec rozhodli pro Italské Dolomity. Konkrétně pro oblast Cortina d’ampezzo, kde se nachází podle průvodců ty nejhezčí ferraty. Hledání dalších parťáků dopadlo bledě, nikdo neměl buď čas, nebo peníze. Nenechali jsme se odradit a v pondělí 6. července jsme v 7 ráno vyrazili na cestu.

Cesta přes Německo utekla docela rychle a kolem poledne už jsme přejeli hranici s Rakouskem. Protože bylo ten den vedro, naplánovali jsme si zastávku u ledovcového jezera Achensee, kousek od Innsbrucku. To jsem objevil náhodou na google mapách, při hledání zajímavých míst po cestě. Ta azurově modrá barva na mě křičela už v mapách, a skutečnost byla ještě hezčí. Po sjezdu z dálnice jsme vyjeli klikatou silnicí a po 10 minutách se před námi už otevíral výhled na jezero. Achensee je největší přírodní jezero Tyrolska a od některých cestovatelů si vysloužilo označení alpský fjord. Toto jezero představuje příjemnou destinaci pro milovníky horské turistiky, slunění a lenošení u azurové hladiny alpského jezera. V okolí se nachází několik lanovek na vrcholy hor a nadšenci do vlaků jistě ocení vyhlídkovou jízdu historickou parní lokomotivou. U jezera se nachází několik pláží s parkovištěm a loděnice. Voda byla v červenci příjemná kolem 21 stupňů a na hladině se díky větříku prohánělo několik kiterů a windsurferů. Relaxovali jsme tu asi 2 hodiny a kolem 15 hodiny jsme pokračovali v cestě do naší cílové destinace – Cortiny.

IMG_5680IMG_5690Na hranicích Rakouska s Itálií se v Brennerském průsmyku nachází outletové středisko, kde jsme si udělali krátkou zastávku na nákup oblečení a v 17 hodin už jsme se, obklopeni horskými masivy, blížili do cíle. Cortina d’ampezzo je malebné městečko v údolí Valle d’Ampezzo a je centrem zimních sportů, cyklistů a vysokohorské turistiky. Kolem dokola je obklopeno nádhernými Dolomity a najdeme tu spoustu kaváren, restaurací a hotelů. Naše první kroky zamířili do infocentra, kde jsme si nabrali několik map a vybrali kemp, kde budeme nocovat. Volba padla na kemp u Lago di Misurina. Po cestě do hor, kde jezero leželo, přišel první problém. Na autě se rozsvítila kontrolka ucpaného filtru pevných částic a motor se přepnul do nouzového režimu. Dost nemilá věc skoro 700 km od domova. Auto sice jelo, ale v nouzovém režimu je vypnuté turbo, takže jízda do kopce byla opravdu pomalá. Aby toho nebylo málo, tak Fanda zjistil, že mu chybí telefon. Při jedné zastávce na focení ho pak objevil na střeše auta, kam ho nejspíš před 10 km odložil.

IMG_5706 IMG_5713IMG_5718IMG_5902Okolí kempu bylo opravdu krásné. Všude kolem hory, pastviny s krávami, kterým na krku cinkaly zvony a úžasnou atmosféru dokreslovalo fotogenické jezero Misurina. V kempu jsme potkali několik Čechů, kteří nám doporučili nějaké ferraty na začátek. Postavili jsme stan a se západem slunce šli unaveni spát, natěšení, co si pro nás připraví zítřejší den.

2. den – Monte Cristallo a Lago di Misurina

Noc ve stanu nebyla moc pohodlná, ale co by člověk také čekal. Probudili jsme se brzy ráno kolem 7 hodiny. Kolem kempu se válela mlha a naše první kroky po koupelně vedly do místního obchodu pro snídani. Ceny byly úplně v pohodě, podobné těm v Německu. Posnídali jsme obloženou housku s tyrolskou šunkou a sýrem, štrůdl a vyrazili k lanovce, která nás měla vyvézt pod vrchol Monte Cristallo (3 221 m). Chtěli jsme být nahoře mezi prvními, kvůli menším frontám ale i světlu na focení. Zpáteční cesta pod vrchol hory stojí 22 eur a zahrnuje cestu dvěma lanovkami. Pokud chcete ušetřit, můžete se na vrchol vydat pěšky, což Vám zabere několik hodin času a vyčerpáte síly, potřebné na zdolání ferrat na vrcholku. Výchozí bod lanovky je Rio Gere (1698 m), kde je parkoviště zdarma. V 8:30 se lanovka rozjela a my jsme sedačkou vyjeli do první mezistanice. Z té byl krásný rozhled do okolí, takže jsme chvilku fotili a pokračovali v cestě druhou lanovkou. Ta už byla větší zážitek. Jedná se o starou retro kabinku ve tvaru vajíčka, do které se sotva vejdou dva lidé. Vypadala opravdu opotřebovaně, takže místy má člověk opravdu obavy, jestli se neutrhne a vy neskončíte někde dole v suti kamení.

IMG_5725IMG_5989IMG_5731
IMG_5750IMG_5760IMG_0592IMG_5767Po adrenalinové jízdě kabinkou na náš čekala na vrcholku zasloužená odměna. Z terasy vedle horské boudy Guida Lorenziho byl neuvěřitelný výhled do okolí a ranní sluníčko tomu dodávalo ten správný šmrnc. Fanda už byl nedočkavý, tak jsme se oblékli do ferratových souprav a začali šplhat na první ferratu monte Paterno do výšky 2744 m. Pro mě to byla premiéra. Byl jsem trochu za exota, protože jsem místo lezeckých bot, které jsem nevlastnil, měl jen běžecké tenisky. Ale než si boty koupím chtěl jsem zkusit, zda mě to vůbec bude bavit. První část ferraty byla jednoduchá a díky neustálému jištění ocelovými lany jsem neměl ani strach. První pochybnosti přišly asi po 500 metrech, kdy se začala obtížnost zvyšovat. Skála začala být opravdu příkrá a mně to začalo klouzat. Nechtěl jsem riskovat a dohodl se s Fandou, že se vrátím k chatě a vydám se na druhou stranu, kde je ferrata s lehčí obtížností.

IMG_5855-EditIMG_5798Nakonec jsem byl rád, že jsem se tak rozhodl. Pro mě jako pro fotografa byla druhá strana mnohem fotogeničtější, protože tam svítilo sluníčko a byl atraktivnější výhled. Ferrata, kde pokračoval Fanda, byla ve stínu a mlze. Vyrazil jsem tedy na ferratu s názvem Ferrata Ivano Dibona, jež vede přes lanový most, který odstřelili ve filmu Cliffhanger. Přes ten dále vede ferrata po několika žebřících a hřebenu hory až do údolí. Po cestě je možné najít jeskyně a zbytky stavení po vojácích z první světové války. Lezl jsem po ferratě několik km a když jsem slezl k rozpadlým domům, zděsil jsem se, z jaké výšky jsem přišel a kam se budu muset za chvíli vrátit. Počasí se měnilo každou chvilku. Místy byla hora zahalená mraky a jinde zase pálilo sluníčko.

Kolem poledne se ozval Fanda, že už má dolezeno, že se sejdeme u boudy. Vydal jsem se na zpáteční cestu, která byla do strmého kopce o dost náročnější. Rozhodně s sebou mějte na podobné výlety dostatek vody a cukr, tolik vody, jako tady, jsem nevypil ani na pláži u moře. S Fandou jsme se setkali na mostě a udělali pár společných fotek. Kolem třetí hodiny se blížily se čím dál černější mraky a byl čas akorát na cestu dolů. Celou cestu lanovkou dolů pršelo, měli jsme to pěkně načasované, ale než jsme dojeli za cca 30 minut k parkovišti už bylo zase sluníčko.

IMG_5841 IMG_5845IMG_0577IMG_5882IMG_5933 IMG_5920IMG_5924-2IMG_5914 IMG_5937 IMG_5958IMG_0579Měli jsme zbytek odpoledne čas, tak jsme se rozhodli prozkoumat Cortinu a vymyslet program na středu. Podle předpovědi mělo totiž celý den pršet. Při toulkách městem jsme dostali tip na Aquapark v nedalekém městě, kde bychom mohli ve středu přečkat den. Poobědvali jsme dobrou pizzu, na free wifi zkontrolovali novinky a vyjeli zpět do kempu k jezeru. Počasí se vyčasilo a bylo slunečné odpoledne. Zastavili jsme se na chvilku u jezera a kochali se krásným pohledem. Bohužel jezero nebylo vhodné na koupání. Ne, že by se to nedalo, ale na dně byly všude řasy a nikde nebyla přístupová pláž. Udělali jsme si procházku kolem jezera a alespoň si zchladili nohy. Při večerním popíjení na terase u kempu jsme náhodou uhodli heslo do nějaké místní wifi. Takže pokud budete bydlet v Camping Alla Baita, tak přímo u restaurace zkuste heslo: „allabaita“. Večer jsme se v kempu seznámili s dalšími Čechy tentokrát z Ostravy. Dali nám pár tipů a čekala nás deštivá noc.

IMG_5882-3 IMG_5886IMG_5984

 3. den – San Candido Aquafun park a Lago di Braies

Předpověď se naplnila a po deštivé noci následovalo také pochmurné ráno. Sice jen mrholilo, ale přes den se to mělo zhoršovat a měly přijít bouřky. Nakoupili jsme snídani a kolem deváté hodiny vyjeli do cca 30 km vzdáleného městečka San Candido, kde se nacházel Aquapark. Protože otevírá až v 10:30, využili jsme volný čas k prohlídce města. San Candido je menší město s pěkným náměstím a všude okolo jsou pily a lesy, z nichž se tahá dřevo. Na kraji města jsme našli u lesa stání, kde se nemuselo platit parkovné, které se obecně v místních městech platí všude. U bazénu jsme zjistili podle dlouhé fronty, že stejný nápad jako my, mělo i spoustu dalších turistů, takže jsme si vystáli půlhodinovou frontu na vstup. Ten činí 7,90 na 2,5 hodiny nebo 9,20 na celý den. Za nás můžu říct, že po 2,5 hodinách už jsme se v tom vedru tam nudili a jen leželi na lehátku a relaxovali.

Aquapark jako takový je menší, je to spíš bazén s několika atrakcemi okolo. Najdete tu 2 větší vířivky, divokou řeku, několik masážních koutků s vodními proudy, tobogán a dva bazény pro děti. Okolo je spousta lehátek a kdo chce, může využít i venkovní zahradu. Z bazénu je také možnost vstupu do místní restaurace. Ceny jsou přijatelné a dobrou pizzu si vyberete do 10 eur, nealko nápoj či pivo pak od 2-4 eur. Jako mokrá varianta je návštěva tohoto bazénu dobrá volba.

Kolem 15 hodiny už začalo svítit sluníčko a my jsme se rozhodli prozkoumat jezero Lago di Braies, které nás na fotce zaujalo v místním časopise. Nachází se asi 20 minut jízdy od San Candido kousek za Toblachem. Poplatek za parkování u jezera byl 4 eura. Jakmile jsme zaplatili, strhla se bouřka, takže jsme asi půl hodiny čekali v autě. Když přestalo pršet, prošli jsme se kousek kolem nádherného jezera a usoudili, že se sem musíme vrátit za lepšího počasí, projít ho celé a případně se i vykoupat.

IMG_5894 aquafunIMG_6005IMG_60104. den – Tre Cime di Lavaredo

Dnešní noc byla v kempu opravdu zima. Byli jsme nabalení a spali v bundách i s kapucí. Nemohli jsme se dočkat rána, protože nás čekalo to nejhezčí, co se tu ve zdejším kraji nachází. Byl to národní park rozkládající se kolem Tre Cime di Lavaredo. Vstávali jsme brzy, abychom stihli první autobus, který nás vyvezl za 4 eura na výchozí bod túry. Tím byla chata Rifugio Auronzo. Kolem té je několik parkovišť, kde všichni vystoupí a vydají se na túru. Autem se sem dá vyjet za 24 eur. To se ve dvou lidech nevyplatí. Nevýhoda autobusu však je, že poslední jede dolů už v 17 hodin, což když nestihnete, tak půjdete cca 10 km pěšky. U chaty Auronzo jsme vystoupili kolem 9. hodiny ranní. Všude byly davy turistů, kteří se chytali na túru. Není divu, všude doporučují tento výlet jako nejlepší a díky nízké obtížnosti terénu tu potkáte všechny věkové skupiny od dětí až po důchodce. Počasí bylo nádherné, takže jsme svižným tempem vyrazili stezkou Innerkofler a Forcelle k dalšímu bodu, chatě Lavaredo. Ta je jakési rozcestí, kde si každý podle svého gusta vybere náročnost trasy a vydá se dál. Většina lidí proudí kolem Tre Cime di Lavaredo směrem k chatě Locatelli. Jedná se o tříčlennou skupinu skalních štítů, ty dominují zdejší krajině plné bílo-šedých skal, které doplňují azurově modrá jezera a krásně zelené travnaté louky plné kvítí. Chata Rifugio Zsigmondy – Comici je opět pomyslné rozcestí. Ti línější zde končí a vrací se zpět a ti odvážnější volí některou z okolních ferrat nebo cestu dál.

IMG_6021 IMG_6044 IMG_6048 IMG_6049 IMG_6061 IMG_6070 IMG_6079 IMG_6116 IMG_6126 IMG_6170Naše volba padla na ferratu vedoucí na horu Torre di Toblin. Ta je asi 15 minut cesty od chaty. Ještě předtím jsme vylezli na výběžek přímo nad chatou a pořídili odtud několik panoramatických fotek. Fanda se hecnul a nechal se vyfotit na panorama zezadu nahý, jak je teď ve světě v módě. Po té jsme pokračovali na ferratu Delle Scalette k Torre di Toblin (2617 m).  Nahoru jsme lezli po severozápadní straně, kde je ferrata velice příkrá a zajištěná 17 žebříky. Výstup byl středně náročný a pro mě to bylo první ferrata až na vrchol. Musím se přiznat, že v určitých místech to byla opravdu fuška a pohled dolů byl odstrašující. To, co nás čekalo nahoře, se však vyplatilo. Ten výhled je bezpochyby tím nejlepším na kotlinu Tre Cime. I zde se vyplatilo jít brzy ráno mezi prvními. Byli jsme nahoře sami a až po 10 minutách dorazili další dva Japonci. Cesta dolů po druhé straně byla už o poznání lehčí. Vrátili jsme se k chatě Locatelli, kde už bylo tou dobou celkem plno. Dali jsme si krátkou přestávku na oběd.

IMG_5924-3IMG_5935G0500318G0470286G0510323G0520324IMG_6192-EditIMG_6201IMG_5938Po té jsme vyrazili po stezce Innerkofler skrz vytesané galerie ve skále směrem k vrcholku Monte Palerno (2744 m). Stoupání v jeskyních bylo nekonečné. Bez baterky se sem vůbec nevydávejte, je tam tma jak v ranci. Když jsme vystoupali ke konci jeskyně, navazovala cesta na ferratu směrem vzhůru. Fanda se vydal nahoru a já jsem pokračoval dolů k jezerům dei Piani a pak dále k chatě Pian di Cengia (2528 m). Na další ferratu už se mi v tom vedru nechtělo a chtěl jsem záběry na jiné scenérie, než už jsem měl. Pěšina byla vyšlapaná jen v sesouvající se suti, takže to dost klouzalo. Výhled na jezera a okolní hory byl však nádherný. Když jsem vystoupal od jezer na vrchol, kde bylo rozcestí, došla mi voda. Věděl jsem, že se potřebuji vrátit, aby na mě Fanda dlouho nečekal tak jsem to vzal rádoby zkratkou.

Tušíte správně. Zde platilo dvojnásob: „Je to sice dál, ale za to horší cesta!“ Výhled do okolí byl sice nádherný, ale cesta dolů z kopce byla opravdu šílená. Chvilku jsem bloudil, ale když jsem ani po půl hodině nenašel rozumnou pěšinu, nezbylo mi nic jiného, než se dostat dolů klouzavou sutí. Přede mnou to zkoušel pár ze Španělska a šlo jim to stejně špatně jako mně. Dole pod kopcem jsem byl tak vyčerpán, a vyprahlý od slunce, že když mě viděli Španělé, tak se se mnou podělili o vodu a ananas. Nabitý novou energií jsem se vydal vzhůru na poslední kopec k chatě Lavaredo. Tam už na mě čekal nervozní Fanda. To moje bloudění totiž zabralo přes 1,5 hodiny času.

IMG_6229 IMG_6234IMG_5947IMG_5940IMG_5952 IMG_6255IMG_5953IMG_6269IMG_5956IMG_6292IMG_6293IMG_6296Po krátkém odpočinku a posilnění u chaty Lavaredo jsme vyrazili rychlým krokem zpět k parkovišti u chaty Aurozno. Bylo po 18 hodině, takže autobusy už byly pryč. Doufajíce v nějakého dobrodince, co nás vezme dolů stopem, jsme se vydali po klikaté silnici dolů. Hodně nás z toho kopce po celém dni chození bolely nohy a žádné auto ne a ne zastavit. Asi po 800 metrech zastavila německá dodávka. Svezla nás pár km dolů a dál jsme museli zase jít. Štěstí se na nás usmálo naštěstí i podruhé, kdy nás zachránili další Němci, kteří nás dovezli až do kempu. Totálně unavení a bolaví, jsme si v restauraci u jezera objednali Pizzu a s plechovkou dobrého pití jsme po zbytek večera odpočívali. Zítra nás čeká poslední den, strávený u jezer, a pak cesta domů.

5.den – Jezera Lago di Braies a Achensee

Na poslední den jsme měli naplánovanou žebříkovou ferratu. Protože jsme byli ale zničení z předchozího dne a čekala nás také dlouhá cesta domů, zvolili jsme volnější variantu. Po zabalení věcí a odhlášení z kempu (cena za 4 noci: 2 osoby, auto, stan, v ceně toalety, sprchy, elektřina a místo pro stan byla 84 eur), jsme se vydali na cestu. Jako první jsme se vrátili k jezeru Lago di Braies, kde nás naposledy vyhnala bouřka. Dorazili jsme kolem 10 hodiny a Fanda zjistil, že v kempu nechal sandále,  které byly schované pod autem. V tu dobu už tu byly zástupy turistů, kteří si to namířili společně s námi stezkou kolem jezera. Počasí bylo krásné, sluníčko svítilo a nebe bylo bez mráčku, takže bylo jezero opravdu fotogenické. Hory kolem se zrcadlily v hladině a vyloženě si to říkalo a vykoupání. To bylo na většině míst ale zakázané. Na opačné straně jezera byla však kamínková pláž a tam zákaz nebyl. Ve vodě se nikdo nekoupal a všichni jen seděli na břehu jak pecky. S Fandou jsme se hecovali, že vlezeme do vody, ať jsme pro ně inspirace. To se také stalo. Voda byla docela studená, takže to nebylo na žádné plavání. Jen jsme se osvěžili, dali jednu fotku ve vodě a rychle zase ven. Když nás viděli ostatní, začali se svlékat a šli se také vykoupat. U jezera si také můžete za 10 eur na půl hodiny půjčit lodičku. Ty se romanticky pohupovaly na hladině jezera a ostatní je z houpacích sítí nebo vleže na trávě pozorovali ze břehu. Dokážu si představit, že bych sem jel, třeba na 2 dny do hotelu na romantický víkend. Je to tu opravdu nádherné a pokud máte čas, vede odsud několik stezek do okolí. Až budete plánovat program do Dolomit, tohle jezero určitě nevynechejte, stojí za to!

IMG_6324IMG_6372IMG_6310IMG_6353IMG_6343G0690431IMG_6339IMG_6327IMG_6300IMG_6361IMG_6368

Po poledni jsme vyjeli směrem do Rakouska, kde jsme se chtěli v parném dni osvěžit, v nám už známém, jezeře Achensee. Cesty po Italských silničkách nám zpříjemňoval výhled na okolní vesničky. Ty jsou si z dálky velmi podobné. Vždy tu najdete kostelík a okolo několik pěkných chaloupek. Na hranicích s Rakouskem jsme poobědvali a ve 14 hodin už jsme stoupali do kopce k jezeru Achensee. Dnes tu bylo o poznání více lidí než v pondělí. Přeci jen byl pátek a také počasí bylo teplejší. Nakoupili jsme v místním marketu nějaké pití, vykoupali se, udělali pár fotek a kolem 16 hodiny jsme zchlazení vyjížděli směr Čechy. Cestu nám několikrát znepříjemnily klasické zácpy před Mnichovem ale v 21 hodin už jsme přejížděli českou hranici u Chebu.

IMG_6385 IMG_6378 IMG_6394

Závěr:

Dolomity v nás zanechaly skvělý dojem. Ne jen proto, že to byla víceméně moje první letní a aktivní dovolená na horách, ale prostě jen to, že pár hodin od Čech máme takovou kamennou zahradu, která může směle konkurovat i národním parkům USA. V Dolomitech si můžete zařídit velmi rozmanitý program, od lezení ferrat, ježdění na kole, turistiky nebo jen válení se u nádherně čistých jezer a relaxování, každý si tu najde to své. Pro mě to tu byla mnohem větší zábava, než slunění na pláži u moře. Navíc díky dobré lokalitě, můžete výlet do Dolomit zkombinovat s cestou k moři nebo s některým dalším pěkným cílem v Rakousku. Za mě mohu tedy oblast Cortina d’ampezzo jedině doporučit. Určitě se sem chci někdy vrátit, ať už v zimě na lyžích nebo opět v létě, pokořit zase nějakou ferratu.

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Fotky byly foceny na Canon 6D s objetivem 17-40 F4L s polarizačním filtrem. Panorama jsou focená na Iphone 5s. Selfie by GoPro 3+ black.

 

Evropa

CESTOVÁNÍ PO HOLANDSKU II. – 05/2015

3.6.2015
IMG_1073

mapa_holandsko_2015

Cestování po Holandsku II – 7. – 10.5.2015

Na již druhý výlet po rozkvetlém Holandsku jsme vyrazili na tři dny v druhém květnovém víkendu společně s mou přítelkyní Terkou a druhým párem Ríšou a Míšou. Na cestu jsme vyrazili autem ve čtvrtek v noci, abychom po 8 hodinách jízdy dorazili v pátek ráno do naší první zastávky. Tou bylo sýrové městečko Alkmaar v severním Holandsku.


1. den – pátek

Alkmaar

Tohle malebné městečko se nachází asi 35 km severně od Amsterdamu a 10 km od pobřeží Severního moře. Je spjato s tradičními sýrovými trhy a každý pátek, od dubna do září, se dopoledne na Alkmaarském náměstí koná show, kde se sýry váží a poté prodávají. Na tuto podívanou se sem sjíždějí turisté z celého světa. Prodejci jsou ve stylových krojích, pobíhají s nosítky naloženými sýry a výrobci chodí mezi lidmi a dávají Vám ochutnat. Najdete tu také sýrové muzeum, krásnou radnici a spoustu stánků, kde si sýry můžete ochutnat a nakoupit za výhodnou cenu. V kamenných uličkách města se nachází spousta stylových kaváren a obchodů a čas od času Vám cestu zkříží také vodní kanály, které tu dodnes slouží k odvodňování nizozemského území a dopravě. Po shlédnutí trhu, ochutnání a nakoupení několika sýrů jsme vyrazili skrz uličky k autu a do naší další zastávky, kterou bylo rybářské městečko Volendam. Po cestě jsme narazili na několik tulipánových polí u pěkné farmy, které jsme nezapomněli pečlivě zdokumentovat.

holand_001_landscape

Alkmaar

holand_057_landscape

Tulipánové pole

IMG_0056-Edit

Tulipánové pole

 

Volendam

Najdeme ho severovýchodně od Amsterodamu na břehu sladkovodního jezera Markermeer. Původně zde byla rybářské vesnice a přístav. Dnes se městečko rozrostlo na 22 tis obyvatel a zároveň je pro svou malebnost cílem mnoha turistů. Najdete tu spoustu úzkých uliček plných malých domečků s velkými okny a pěkný přístav lemovaný restauracemi, kavárnami a obchůdky se suvenýry. U přístavních mol kotví desítky lodí, kolem kterých létají rackové a všude kolem voní rybí speciality. Počasí bylo ve Volendamu zamračené a občas zafoukal studený vítr. Kolem poledne jsme se posilnili obědem v podobě marinovaných krevet a po dvouhodinové procházce jsme zamířili zpět k autu. Počasí se vyčasilo a vykouklo na nás i sluníčko. Byly 3 hodiny odpoledne a my jsme zamířili ke skanzenu s větrnými mlýny.

holand_013_landscape

Přístav Volendam

 

Zaanse Schans

Je zrestaurovaná historická vesnice na břehu řeky Zaan. Najdete tu několik stylových domečků, větrné mlýny, původní výrobnu sýrů nebo tradičních dřeváků, truhlárnu a několik dalších hospodářských staveb. Skanzen dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy.

Parkování v areálu stojí 9 eur. To se nám platit nechtělo, tak jsme přejeli most přes řeku a zaparkovali na veřejném parkovišti ve městě zdarma. Procházkou jsme se pak vrátili asi 1 km zpět a po cestě jsme se kochali malebnými uličkami města Zaanstad, ve kterém se skanzen nachází. Vstupné do samotného areálu je zdarma. Kolem 16. hodiny odpoledne tu bylo opravdu hodně lidí. Prohlídku jsme zahájili průzkumem prvního větrného mlýnu, který sloužil k drcení koření. Celý interiér voněl po skořici a dřevě. Další mlýny už měly vstup zpoplatněný a návštěvníci měli možnost vidět, jak se lisoval olej nebo třely barvy. My jsme dali přednost procházce po břehu řeky, kde jsme si mlýny prohlédli z venku. Po cestě zpět jsme navštívili sýrárnu a podívali se na ukázku výroby dřeváků. V obřích dřevácích jsme se také nezapomněli zvěčnit na fotkách. Po 17. hodině mlýny zavírají a davy turistů začaly znatelně řídnout. Využili jsme sluníčka, které se na nás nakonec usmálo a chvíli jsme se opalovali u staré truhlárny.

holand_020_landscape

Zaanse Schans

IMG_0291

Zaanse Schans

Zaandam

Po shlédnutí celého areálu jsme se vydali zpět k autu a přejeli kousek dál do města Zandaam. Zde jsme měli vytipovanou zajímavou čtvrť, která svou architekturou dominuje okolí. Velké nákupní centrum s hotelem a nádražím je tu postaveno tak, jako by bylo poskládáno ze spousty malých domečků na sobě v několika patrech. Všechny v tradičním holandském stylu. Nakoupili jsme zde něco k večeři a pak už jsme unavení vyrazili do našeho dnešního hotelu na hradě, ve městečku Heemskerk. (Cena za dvoulůžkový pokoj 71 eur i se snídaní formou bufetu).

holand_026_portrait_small

Zaandam

Když jsme přijeli na parkoviště, vypadal hrad opravdu pěkně. Kolem byl obklopený vodním kanálem a pěknou zahradou. Interiéry hradu byly taky hezké, ale pokoje už tak pěkné nebyly. Palandy, se skříní a jednoduchá koupelna. Pro partu přátel pokoj v pohodě, ale na romantickou noc s přítelkyní nic moc. Byli jsme však tak unavení, že jsme krátce po sprše a večeři usnuli jak nemluvňata.


2. den – sobota

Den jsme zahájili dobrou snídaní v hotelu a poté procházkou po hradním parku. Venku bylo sychravo a foukal studený vítr. Doufajíc, že nezačne pršet, jsme se odhlásili z hotelu a vyjeli na plánovanou prohlídku Amsterdamu.

holand_025_portrait_small

Heemskerk

 

Amsterdam

V centru města je obecně problém s parkováním, které je hodně drahé. Podle tipů na internetu jsme využili nabídky P+R (Park and Ride) a zaparkovali auto u vlakového nádraží Sloterdijk, Amsterdam, kde mělo stát parkování na 24 hodin 1 euro. Zakoupili jsme si zpáteční jízdenku pro 4 lidi za 6,80 eur do centra Amsterdamu a vyrazili hledat dopravní prostředek. Po chvilce bloudění jsme zjistili, že jízdenka platí pouze na autobus a tramvaj. Nejblíže byla zastávka autobusu, takže jsme po 15 minutách jízdy vystupovali na zastávce Amsterdam Central Station.

holand_028_landscape

Amsterdam

 

První, čeho si v Amsterodamu všimnete, je množství kol a cyklistů. Těch je obecně v Holandsku hodně, ale v Amsterdamu je to vyloženě extrém. Ani tu neuhýbáte tolik před auty, jako před cyklisty, kteří vztekle cinkají na turisty, abyste jim uhnuli z cesty, takže se stále musíte rozhlížet a dávat pozor. Zalezli jsme do první prázdné uličky, která vedla do čínské čtvrti a později nás zavedla do Red District. Ano, tušíte správně, je to ta čtvrť „lásky“, kde Vás v prosklených výlohách lákají desítky pěkných i nepěkných slečen k sobě dovnitř. Celé centrum Amsterdamu je protkáno vodními kanály, takže každou chvíli přecházíte nějaký most. Také Vás všude doprovází odér konopí, vycházejíc ze všudypřítomných coffee shopů. Kolem kanálů řady křivých domů, jejichž velkými okny můžete šmírovat, jak si obyvatelé žijí. Na každém rohu je tu také bar nebo hospoda. Milovníky aut zaujme velké množství elektromobilů, které mají skoro v každém bloku zástavby dobíjecí stanice zdarma. Na hladině vodních kanálů se pohupují house boaty a kolem nich každou chvilku propluje nějaká vyhlídková nebo soukromá loď.

holand_044_landscape

Amsterdam

 

Naše kroky směřovaly na květinové tržiště, u kterého se zároveň nachází několik degustačních sklepů se sýry. Po ochutnání asi 20 druhů sýra mezi kterými musím zmínit např. kokosový nebo s příchutí chřestu, jsme pokračovali k národnímu muzeu, před kterým je turisty vyhledávaný nápis I am Amsterdam. Po cestě jsme procházeli několika malebnými uličkami. Jedno hezké zátiší střídalo další, ještě hezčí.

holand_047_landscape

Amsterdam

 

U muzea a nápisu bylo vyloženě narváno, že nápis nebyl skoro vidět. Odpočinuli jsme si v místním parku a vydali se hledat nějakou pěknou restauraci, kde poobědváme. Volba padla na menší italskou restauraci, kde jsme si pochutnali na výborné pizze (ceny od 8 eur). Jako dezert jsme okusili v místní speciálce nanuky Magnum dělané na míru s ingrediencemi, které si zvolíte. Poté jsme podél dalších kanálů a focení nejrůznějších zákoutí došli zpět k hlavnímu nádraží. K večeru už se začala ozývat únava a bolest nohou z nachozených desítek km, tak jsme nasedli na autobus a odjeli zpět k autu. Zpáteční cesta byla trochu adrenalinový zážitek, řidič asi někam spěchal, protože v zatáčkách jsme se občas div nepřevrátili.

U parkovacího automatu na nás čekalo nepříjemné překvapení. Místo všude inzerovaného 1 eura za den po nás vyžadoval 12 eur a jelikož byla sobota, v okolí nebyl žádný pracovník, u kterého by se to dalo reklamovat. Nedalo se nic dělat, zaplatili jsme a vyrazili do našeho dnešního hotelu ve městečku Nieuw-Vennep, jižně od Amsterodamu. Do krásného hotelu jsme dorazili asi za 20 minut. Čekal nás krásný pokoj s velkou koupelnou. Den jsme zakončili výbornou večeří v hotelové restauraci. Ceny kolem 10 eur za jídlo byly tak akorát.


3. den – neděle

Ráno jsme si přispali a poté posnídali v hotelové restauraci, která byla opět výborná. Venku svítilo sluníčko a obloha byla modrá. Odhlásili jsme se z úžasného hotelu Best Western **** (Cena za luxusní dvoulůžkový pokoj se snídaní formou bufetu 98 eur) a vyrazili do 10 km vzdáleného Keukenhofu.

Keukenhof

Tento největší a nejbarevnější květinový park Evropy najdete 35 km jihozápadně od Amsterdamu u malého městečka Lisse. Provozní doba parku je od dubna do září ale nejvhodnější doba je přelom dubna a května, kdy celé okolí nejvíc kvete. Dopravit do parku se můžete autem nebo využít linek autobusů a vlaků z okolních měst. Pro auta je vyhrazeno dobře organizované parkoviště za 6 eur na travnatých plochách vedle parku. Vstupné do zahrad pak pořídíte za 15 eur/os.

V parku nás čekaly doslova barevné orgie spojené s intenzivními vůněmi na 32 hektarech, kde každý rok zasadí necelá třicítka zahradníků až 7 milionů voňavých květin. Najdete tu převážně Tulipány, Krokusy, Narcisy, Lilie a Hyacinty vysázené do různých barevných vzorů a seskupení. Kombinace, které místní zahradníci každý den dokážou vytvořit, poskytují úžasnou podívanou. V prostorách parku můžete vidět i několik vodních ploch s fontánami, větrný mlýn, labyrintů vystříhaných z keřů a několik výstavních altánů, kde se každoročně pořádají soutěže a výstavy těch nejkrásnějších květin.

Procházka zahradami nám zabrala dobré tři hodiny. V zahradách je samozřejmě spousta lidí, ale i tak je tu, zvlášť, když vyjde počasí opravdu krásně. Ze zajímavostí bych uvedl např. vodní stezku na jezeře, kdy se na těsně ponořených kamenech můžete projít tak, jako byste chodili po hladině.

IMG_0927

Keukenhof

Za hranicemi zahrady se pak můžete kochat neskutečnou podívanou na tulipánová pole. Na ty jsme bohužel letos štěstí neměli, protože už byla sklizená. Nevzdali jsme se však tak snadno a po krátkém průzkumu okolí jsme našli jednu farmu, která pole sklizená neměla. Společně asi s desítkou dalších drzounů jsme si do rudě zbarveného pole tulipánů vlezli a pořídili několik originálních fotek :) Spokojeni z krásné podívané jsme vyrazili směrem k městu Den Haag, kde nás čekal další program v parku miniatur Madurodam.

 

IMG_1015

Keukenhof

 

Madurodam

Miniaturní město Madurodam je ztělesněním celého Holandska. Z ptačí perspektivy, kterou vám poskytne výška vašeho těla, si tu můžete prohlédnout miniatury nejznámějších staveb země v měřítku 1:25. Najdeme tu mimo jiné i pohyblivé modely přístavu, letiště a celý park protkává krásná železnice. Historie parku sahá až do roku 1952 a vše je tu postaveno podle originálů. O stavbu a údržbu se tu stará na 35 nadšených pracovníků a každý rok pro Vás staví další novinky. Vstupné je 15 eur a otevírací doba v květnu byla 09:00 – 20:00 hodin.

IMG_1043

Madurodam

 

Celý park je složen ze čtyř velkých oblastí. V té první najdete centrum, kde stojí kostely, muzea, vládní budovy, uličky města a objevíte tu dokonce i sýrový trh a typické vodní kanály. V okolí je k vidění miniaturní pláž, rekreační parky či ZOO. Další částí komplexu je Madurodamský přístav. Tady je k vidění rafinérie, amsterdamské letiště Schiphol, elektrárna v Nijmegenu i protipovodňové zábrany. Poslední částí je Madurodamský poder. Zde se nachází nová bytová čtvrť, staré statky i několik větrných mlýnů.

 

Řada modelů je interaktivní, takže přiložením vstupní karty, nebo vhozením nějakého drobáku rozpohybujete daný exponát. Můžete si vyzkoušet jaké to je hasit požár na ropném tankeru, nakládání jeřábem, zahrát si na DJ nebo prostě jen hledat zajímavé detaily. Fanoušci vláčků a železnice tu budou u vytržení a ti ostatní budou nadšeni taky. Já osobně se tu vždy vrátím do dětských let a nejraději bych si se vším začal jen tak hrát.

Najdete tu také váhu, kde se můžete zvážit v přepočtu na sýrové bochníky, nebo si vyzkoušet kolik jich uzvednete. Součástí parku je také restaurace, ve které jsme poobědvali. Park jsme opustili příjemně naladění podívanou a krásným počasím v 19 hodin. Bylo nám líto nevyužít, že je ještě světlo, tak jsme vyrazili na pláž.

 

IMG_1092

Madurodam

 

Den Haag

I když jsme měli možnost vidět tohle město převážně z auta, zaujalo nás pestrostí architektury. Mezi tradičními domky tu rostou futuristické stavby, po městě jezdí stará tramvaj a najdete tu také spoustu parků a zeleně. Haag, je také třetí největší město Nizozemska, je sídlo místní vlády, parlamentu a panovníka, avšak podle ústavy je hlavním městem Nizozemského království Amsterdam.

IMG_1189

Den Haag

My jsme zaparkovali na velké pláži, nad kterou se tyčil maják a v dálce se rýsovalo velké molo. Podél pláže se táhne pěkná promenáda plná cyklostezek a plážových barů. Sundali jsme si boty a šli okusit jemný hnědý písek a studenou vodu severního moře. V moři jsme vyfotili několik fotek a po kotníky se vykoupali. Zapadalo sluníčko a na nás dopadla uvolněná atmosféra a vůbec se nám nechtělo jet domů. Posezením nad pláží a sledování západu jsme se symbolicky rozloučili s Holandskem a v 9 hodin večer jsme vyrazili na dlouhou cestu domů.


Závěr

Holandsko je nádherná země a společně se Švýcarskem je mým favoritem, kde bych chtěl žít, pokud bych nežil v ČR. Ta uvolněná atmosféra a pohodovost života, kterou u místních vidíte, je hodně inspirativní. Krásná tradiční architektura a příroda mě sem budou lákat znovu a znovu. Příště bych však Holandsko rád procestoval na kole a viděl ho očima, jak ho vnímají právě místní, kteří ho mají jako hlavní dopravní prostředek.


Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

Evropa

Formentera – Karibik Evropy – 07/2013

5.12.2014
IMG_1754


Pro mnohé ne příliš známý menší ostrov Formentera najdeme 8 km jižně od Ibizy. Je to nejmenší a také nejhezčí ostrov Baleárského souostroví. Na ostrově se nenachází žádné letiště, takže se na něj dostanete pouze lodí. Nejvíce spojů vyplouvá z pláže Ses Figueretes ve městě Ibiza (Eivissa), zájezdy však zakoupíte i z jiných míst na Ibize, kde ale počítejte s vyšší cenou. Podle velikosti lodi se cena za zpáteční cca hodinovou plavbu pohybuje od 18 eur. Nejvýhodnější je zakoupit lístek přímo na pláži ve stánku. Vyplouvá se každou hodinu, 3x během dopoledne a zpět odplouvají lodě od 16:00 každou hodinu. Doporučuji vyrazit ráno co nejdříve, ať si den na ostrově užijete co nejvíc. Continue Reading…

Evropa

Cestování po Ibize – Párty, sex a krásné pláže – 07/2013

4.12.2014
IMG_0921


Nejpromiskuitnější ostrov známý svými kluby po celém světě přitahuje každý rok tisíce mladých lidí. Někteří sem jezdí flámovat a pařit, jiní užít si pohled na sexy lidi, nebo si jen v klidu zarelaxovat. Ne každý však ví, že tento ostrov skrývá jedny z nejhezčích pláží v Evropě. Já jsem na Ibizu vyrazil již po druhé v červenci 2013 se svou tehdejší přítelkyní. Výběr těch těch nejlepších pláží a poznatků jsem pro Vás připravil v tomto článku. Continue Reading…

Evropa

Toskánsko 8/2013

16.8.2013
toskansko_147

italie_mapa

Cestování po Italském Toskánsku

1. den – Cesta do Florencie

11.8.2013 – Do 1000 km vzdálené Florencie jsme vyrazili kolem půlnoci a s 2 hodinovou přestávkou na spaní na italských hranicích jsme dorazili v neděli dopoledne, kolem 10 ráno, ve složení řidič a fotograf Honza, fotograf David a kulturní referentka Ivanka :). V klidné vilkové čtvrti Viali Michelangelo jsme měli zarezervovaný na dvě noci hotel Liberty. Pěkný, historický hotýlek rodinného typu a duchem Itálie. Pokoj byl prostorný, jediná závada byla absence klimatizace.

Po krátké svačince jsme vyrazili objevovat krásy Florencie, italsky Firenze. Toto krásné město a Mekka italských umělců se rozkládá na obou březích řeky Arno. Žije v ní okolo 365 tis obyvatel. Všude kolem jsou kopcovitá panoramata plná malebných domečků a věžiček. Historicky je Florencie spojená s rodem Medicejů  a obrovským množstvím umělců, kteří ve Florencii tvořili (Donatello, Bruneleschi, Botticelli, Michelangelo). Společně se Sienou tvoří dvě hlavní  a také nejhezčí metropole Toskánska.

Jako první jsme zamířili na legendární vyhlídku Piazalle Michelangelo (Michelangelova terasa). Nádherné místo odkud máte celou Florencii jako na dlani. Myslím, že patří k jedné z nejhezčích vyhlídek na město, jaké jsem viděl. Terasa je lemovaná několika kavárničkami a travnatou plochou. Místo vybízí k relaxu a odpočinku. Člověk si odtud může krásně naplánovat odkud, kam půjde a co chce vidět. Z terasy jsme zamířili historickými uličkami k Ponte Vecchio (most zlatníků). Ten byl plný turistů a prodejců různých kravinek a suvenýrů. Pak jsme se probloudili několika historickými místy až na náměstí Piazza della Signoria, kde se nachází bývalá radnice. Všude kolem se nachází spousta soch a relaxačních zón. Atmosféru umocňují muzikanti, kteří kolem hrají. Dali jsme si chvilku rozchod a důkladně zdokumentovali celé náměstí.

toskansko_027

Naše další kroky zamířily ke katedrále Santa Maria del Fiore. Nějakou dobu jsme bloudili, protože uličky jsou tu všechny podobné, úzké, kamenné a malebné. Nakonec jsme však katedrálu našli a její krása nás opravdu ohromila. Ta velikost, detailnost a preciznost prostě člověka dostane. Mile nás překvapil vstup do vnitřku zdarma. Pro lidi s krátkým tričkem byly připraveny papírové oblečky zakrývající ramena. Vnitřek katedrály byl mnohem jednodušší na výzdobu než venek. Já s Davidem jsme pak ještě vystoupali na věž katedrály. Nutno dodat, že pěšky a byla to pěkná výška. Ten výhled za to ale stál. Zbytek dne jsme věnovali prozkoumání dalších částí historického centra a k večeru se odebrali zpět na vyhlídku Piazalle Michelangelo, kde je nádherný výhled na západ slunce a noční osvícenou Florencii. Ten den byly úžasné červánky, takže fotky vypadaly skvěle. Konec dne jsme zakončili vířivkou na hotelu a řádně unavení jsme šli spát.

toskansko_153

 


2. den – Poznávání Florencie

Druhý den po snídani jsme obešli místa v historickém centru, která jsme první den nestihli. Také jsme navštívili pevnost a zahrady Giardino di Boboli. Po cestě zpět jsme si prohlédli staré opevnění, a protože bylo velké vedro, tak jsme se po obědě vrátili na hotel, kde jsme zůstali, než vedro trochu opadlo. V pozdní odpoledne jsme, prošmejdili několik historických uliček a navštívili opět terasy a pizzerii kousek dál. Pizza i Tiramisu byly samozřejmě výborné.

 


3. den – Pisa

Další den ráno jsme se hned po snídani odhlásili z hotelu a vyrazili na prohlídku 100 km vzdáleného města Pisa. Cestu podél dálnice lemovala pole slunečnic a počasí bylo krásné. Něco před polednem už jsme byli na místě. V Pise je zajímavé jen malé historické centrum,  Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků), kde stojí i slavná šikmá věž. Na tomto náměstíčku najdete zvonici, dóm a babstisterium. Kdo nepodpírá věž na fotce, jako by tu nebyl. I já mám podpírací fotku. Za zmínku stojí, že turisté jsou velice neukáznění. Zelená plocha kolem budov je ohraničená plotem a nesmí se tam chodit. Samozřejmě je tráva plná turistů, takže se policisté, kteří procházejí a vyhazují lidi za provazy, nezastaví. S prohlídkou jsme byli hotovi asi za hodinu.

toskansko_200

Bylo horko, tak jsme využili toho, že Pisa je asi 10 km od pobřeží a vyrazili jsme se koupat k moři. Pláže jsou tu z velkých bílých oblázků. Voda čistá ale pláže tu nejsou nijak extra pěkné. Jen jsme se osvěžili, trochu ohřáli na sluníčku, nakoupili jsme si v místním supermarketu ovoce a vyrazili na cestu. Naše další zastávka bude perla Toskánska cca 200 km vzdálené San Gimignano a po té náš nový hotel v Toskánské vesničce Quercegrossa.


San Gimignano

Cesta z Pisy do San Gimignana byla dlouhá. Čím víc jsme se blížili k jihu, tím více se začala okolní příroda podobat Toskánsku, které známe z pohlednic. Všude nějaké kamenné vesničky, vinice, či alej stromů. Do San Gimignana jsme dorazili v pozdním odpoledni. Sluníčko už bylo nízko, takže okolní scenérie měly pěkně teplé barvy a stíny dodávaly atmosféru. První nepříjemná věc byl problém s parkováním. Asi půl hodiny jsme jezdili, než jsme volné místečko našli.

san-gimignano-3

San Gimignano, někdy nazývané středověký Manhattan je proslulé svou téměř jednotnou zástavbou středověké architektury a svými 15 věžemi. Tato stará část města na náhorní plošině je od roku 1990 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kráse městečka odpovídalo také množství turistů. Bylo tam doslova narváno. Nicméně jsou tu krásné uličky a historická zákoutí, všude něco voní, tu a tam vyhlídka do okolí a najdete tu například obchod se zmrzlinou, který drží rekordní počet ocenění od světových hodnotitelů. Městečko má 15 rodových věží. Dnes už je bohužel přístupná pouze jedna, naštěstí ta nejvyšší. Z té je nádherný rozhled do okolí a historické domečky všude kolem. Rozhodně ji při návštěvě tohoto historického skvostu nevynechejte.

Po asi 2 hodinách kochání jsme se vyrazili ubytovat do našeho hotelu Villa Gloria v Toskánské vesničce Quercegrossa. Když jsme dorazili na místo, byli jsme nadšení, ubytování bylo na samotě, všude kolem vinice, bazén a luxusní kuchyně. Prostě romantika. K večeři jsme ochutnali místní speciality: Meloun se šunkou prosciutto, pravé tagliatele pomodoro nebo bolognese a nechybělo ani kvalitní víno. Nakonec samozřejmě tiramisu.


4. den – Siena

toskansko_282

Po bohaté a výborné snídani jsme si šli na 2 hodiny zrelaxovat k bazénu a kolem oběda jsme vyjeli směrem na Sienu. Ta je hlavním městem Toskánska s nádherně zachovalou architekturou, říká se o ní, že je perlou gotické architektury, ale stejně tak zde najdete nádherné renesanční stavby. Siena byla údajně založena Removým synem – proto zde všude uvidíte vlčici s Romulem a Remem. První, co jsme museli přetrpět, bylo hledání parkovacího místa. To je prostě v turistické sezóně těžký úkol. Když se nám to podařilo, vyrazili jsme skrz trh směrem k historickému centru. Vylezli jsme na kopci a pod námi se rozkládalo krásné údolí plné kamenných domků, táhnoucích se až na protější kopec. Už z dálky nás zaujala nádherná pruhovaná katedrála. Návštěva této katedrály v nás zanechala neuvěřitelné zážitky. Je obrovská, nádherná a rovnoměrně pruhovaná, celá z černobílého mramoru. Myslím, že to byla nejhezčí katedrála, co jsem kdy na světě viděl. O to větší překvapení bylo, že prohlídka je celá zdarma.

Od katedrály jsme se skrz kamenné uličky přesunuli na Piaza del Campo, což je některými hodnoceno jako nejkrásnější náměstí na světě, kde se už od středověku odehrávají dostihy Palia (na neosedlaných koních). Tvar náměstí připomíná lasturu a celé náměstí je dlážděné hnědo oranžovými dlažebními kostkami. Kolem vede dostihový ovál, lemovaný docela vysokými tribunami, ze kterých je krásný výhled. Dostih jsme ale nezažili – koná se dvakrát ročně – 2. července a 16. srpna. Je to vidět ukázka rivality mezi zdejšími čtvrtěmi. Siena má sedmnáct čtvrtí. Každá z nich má svůj kostel, svůj prapor a své muzeum. S Davidem jsme absolvovali výšlap na nejvyšší věž. Stálo nás to sice 15 eur, dlouhé čekání ve frontě a následně dlouhý výšlap, velmi stísněným prostorem. Výhled na konci byl ale úchvatný. Celé město jako na dlani a náměstí z výšky mnohem víc vynikne. Odpoledne se přihnala kratší bouřka, takže jsme vyrazili zpět do hotelu a zbytek dnes jsme trávili u hotelového bazénu. Večer jsme pak uzavřeli krátkou procházkou po okolních vinicích.

 


5. den – San Quiric D´orcia, Pienza, Montepulciano, Lago di Garda

Poslední den v Toskánsku nás čekala prohlídka tří menších měst a večerní jízda k jezeru Lago di Garda, kde nás čekala poslední noc. První na řadě bylo San Quirico d’Orcia. Je to malebná vesnička 35 km jihovýchodně od Sieny, plná romantických, kamenných uliček se spoustou zátiší. Protože není tohle místo tak profláknuté mezi turisty, je tu relativně liduprázdno. V okolí se pak rozkládá spousta polí, na kterých se zrovna sklízelo obilí. Procházka nám zabrala asi hodinu a pak jsme horkého počasí vyrazili dál.

toskansko_410

 

Další naše cesta vedla přes městečko Pienza. Zde jsme si dali krátkou procházku, ale města už začala být podobná, tak jsme vyrazili do posledního města Montepulciano. Jedná se o další z vinařských oblastí. Město leží na skále a všude kolem se rozléhají vinice. Prohlídka městečka je náročnější, protože neustále stoupáte do strmého kopce kamennými uličkami. Atmosféra je tu však velmi příjemná, a když dojdete na vrchol, čeká Vás krásná vyhlídka do okolí.

Po náročném chození nás čekalo 300 km ke vzdálenému jezeru Lago Di Garda, v Italských Alpách, kde nás čekala poslední noc. První problém nastal při sjezdu z dálnice. Auta tvořila před městem kolonu a než jsme se dostali do města k našemu hotelu, byla už skoro tma. Hotel byl po útulných hotelech po Toskánsku trochu sterilní ale čistý a prostorný. Měli jsme hlad tak jsme vyrazili na večeři. První zklamání bylo místo, bydleli jsme na jihu jezera a bylo tu doslova natřískáno turisty. Všude hluk a bordel.  Pak se dostavilo druhé zklamání, pizza, kterou jsme dostali k večeři… byla otřesná. Nedalo nám to a nakoukli jsme do kuchyně, kde jsme byli svědky, jak ji vytahují z mrazáku. Skoro nám po našem pobytu připadalo, že čím větší koncentrace turistů, tím horší jídlo dostanete. Vždy, když jsme jedli někdy bokem, mimo civilizaci, jídlo bylo skvělé. Po večeři, tu pro nás nebylo nic atraktivního na práci. Všude samá diskotéka a putika plná opilých turistů, tak jsme se šli vyspat doufajíc, že nás ve dne Jezero překvapí.


6. den – Lago di Garda a cesta domů

Ráno jsme naložili věci do auta a vydali se na snídani. Ta byla o poznání chudší než v našem posledním hotelu. Podával se čaj, káva a jeden croissant. Dopoledne následovala prohlídka historické čtvrti Sirmione. Prohlédli jsme si místní tržiště a hrad s mostem přes kanál trosky starých budov.

toskansko_471

Po obědě jsme se vydali na pláž a totálně jsme se zasekali v dopravní zácpě. Byla kolem celé jižní části jezera, takže jsme po hodině stání v zácpě, a jízdy asi 1 m za minutu, nervy nevydržely, otočili jsme to a jeli asi 30 km oklikou silnici objet. To se vyplatilo, protože kolona byla opravdu dlouhá. Další problém nastal při hledání parkování. Motorkáři a cyklisté zahodí kolo u silnice, ale na auto nebylo nikde místo, a když bylo, tak draze placené. Když už jsme něco našli tak byla placená zase přilehlá pláž, no prostě to hledání nám zkazilo celé odpoledne a když už jsme se rozhodli zaplatit za parkování, tak byla pláž narvaná k prasknutí. No celkový pocit z Gardy byl asi takový, že hory jsou tu pěkné a příroda taky ale na dovolenou je tu na náš vkus trochu přelidněno. Je možné, že jsme měli smůlu na místa, ale bylo to trochu moc náhod v jeden den. Takže příště na koupačku jinam :). Tímto dnes jsme zakončili naše cestování po Itálii a v pozdní odpoledne jsme vyrazili zpět do Čech.


 Závěr, jak se nám líbilo cestování po Itálii?

Itálie a konkrétně Toskánsko je skvělá volba pro cestování. Najdete tu spoustu malebných a historických vesniček a přírodních panoramat. Těžko říct jaké místo se nám líbilo nejvíc. Siena a Florenci jsou tak nastejno a každé město má něco do sebe. Obě stojí za návštěvu. Fotografové a romantici asi nejvíc ocení menší vesničky uprostřed Toskánské krajiny, protože tam bude často prázdno a bez turistů. Pokud pojedete autem, jeďte po dálnici jen do Florencie a třeba ještě do Pisy. Jinde ale jezděte po místních silničkách, jinak se okradete o to nejkrásnější a to jsou vyhlídky na vinice, políčka, kostelíky a stromořadí. Takže neseďte doma a vyražte poznávat svět.

 


Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz

 

Evropa

Jarní cestování po Holandsku 05/2013

31.5.2013
IMG_3665

mapa_holandsko

Jarní, cestování po Holandsku

Už dlouho mě lákalo vidět legendární tulipánová pole, kterými se Holandsko pyšní každý rok na jaře. Tento sen jsem se rozhodl uskutečnit začátkem května 2013. Do poslední chvíle jsme čekali na předpověď počasí, která nebyla zrovna příznivá ale nakonec jsem se rozhodli že jedeme. V pátek večer jsme se zabalili, zabookoval jsem hotel v Amsterodamu a o půlnoci jsme přejeli hranice s Německem v Chebu. Do našeho prvního cíle v Den Haagu to bylo cca 900 km. Cesta přes Německo utíkala rychle, v noci byly dálnice prázdné a už kolem sedmé hodiny jsme míjeli hranici Holandska. Cesta nás dost unavila, tak jsme si do 9 hodin ráno schrupli na odstavném parkovišti a na 10 hodinu ranní jsme měli naplánovanou první zastávku v Madurodamu.

1. den – Madurodam

Je známý park miniatur v Den Haagu, kde najdete všechno, čím se Nizozemsko proslavilo ve světě, v poměru 1:25 na ploše 18 000 m². Je pojmenováno po George Maduro, studentovi z ostrova Curaçao, který se vyznamenal v době německé okupace Nizozemska v roce 1940 a zemřel v koncentračním táboře Dachau. Madurodam byl slavnostně otevřen 2. července 1952. Vstupné je 15 eur a ideální čas na návštěvu je hned ráno dokud v něm není moc lidí. Otevírá v 9:00.

IMG_3477

Hned po vstupu do parku jsme byli uchváceni. Myslím, že nejen děti, ale i pánové se tu vrátí do svých dětských let a i já jsem měl velkou chuť si tam začít s miniaturami vláčků, autíček, letadel, lodiček hrát jako za dětských let. Katedrály, hrady, zámky, někdy celé čtvrtě měst ale i letiště, přístavy nebo pole s větrnými mlýny, to vše tu najdete na jednom krásném prostranství. Některé exponáty jsou tak realisticky udělané, že když je vyfotíte dobře, bude vaše fotka vypadat jako letecký snímek. U některých atrakcí je snímač, který registruje návštěvníka a objekty pustí do pohybu. Daly by se tu trávit hodiny hledání detailů, se kterými si autoři vyhráli a některé jsou opravdu vtipné. Park se dá projít v klidu za 2 hodiny i s focením ale jak jsem zmínil, dalo by se tu sedět a pozorovat dění mnohem déle.

Podobnou atrakci můžete najít i v ČR, například v Mariánských Lázních (www.boheminium.cz), v žádném případě se ale nedá srovnávat s velikostí a detailností Madurodamu, který je mnohem větší a hezčí. Kolem poledne už byl park plný lidí, tak jsme se rozhodli přesunout k naší druhé zastávce, kterou byly zahrady Keukenhof.

Keukenhof

Tento největší a nejbarevnější květinový park Evropy najdete 35 km jihozápadně od Amsterdamu u malého městečka Lisse. Provozní doba parku je od dubna do září ale nejvhodnější návštěva je začátkem května, kdy kvetou všechny květiny včetně stromů. Dopravit do parku se můžete autem nebo využít linek autobusů a vlaků z okolních měst. Pro auta je vyhrazeno dobře organizované parkoviště za 6 eur, na travnatých plochách vedle parku. Vstupné do zahrad pak pořídíte za 16 eur.

IMG_3848

V parku Vás čekají doslova barevné orgie spojené s intenzivní vůní na 32 hektarech, kde každý rok zasadí necelá třicítka zahradníků až 7 milionů voňavých květin. Najdete tu převážně Tulipány, Krokusy, Narcisy, Lilie a Hyacinty vysázené do různých barevných ornamentů a seskupení. Kombinace, které místní zahradníci každý den dokáží vytvořit poskytují úžasnou podívanou. V prostorách parku můžete vidět i několik vodních ploch s fontánami, větrný mlýn, labyrinty či sochy vystříhané z keřů a několik výstavních altánů, kde se každoročně pořádají soutěže a výstavy těch nejkrásnějších květin.

Za hranicemi zahrady se pak můžete kochat neskutečnou podívanou na tulipánová pole a lány, kde z barevných linií přechází zrak a vůni cítíte na stovky metrů daleko. Pokud tedy plánujete navštívit Holandsko, neměli byste tuto zahradu minout, protože nic podobného jinde v Evropě nenajdete. Procházka po zahradách nám zabrala asi 3 hodiny a rozhodně jsme ji neprošli úplně celou. Sluníčko nám přálo, takže jsme hodně fotili a místní atmosféru jsme si opravdu užívali. V parku najdete samozřejmě restaurace, toalety nebo prodejny květin.

Zaanse Schans

Kolem čtvrté odpoledne jsme se vydali na naší předposlední zastávku, kterou byl historický skanzen Zaanse Schans. Ten najdete na severu od Amsterodamu v městečku Koog aan de Zaan.

IMG_3884

Na obou březích řeky Zaan se tu rozkládá malebná vesnička, plná dřevěných, barevných domečků a osmero krásně zrenovovaných, větrných mlýnů. Pokud se chcete jen procházet, neplatí se žádné vstupné. To se platí jen do některých mlýnů a muzeí. Najdete tu tradiční výrobnu dřeváků, drtírnu koření, výrobnu sýrů, několik muzeí a všude okolo je cítit kakao a čokoláda. Vesničkou protéká několik vodních kanálů, přes které vedou dřevěné mosty. Můžete si také zapůjčit lodičku nebo využít některé z vyhlídkových plaveb a projet se po řece. Je tu opravdu romantická atmosféra a pokud chcete poznat trochu Holandské tradice neměli byste tento skvost minout.

Amsterodam

Bylo už pozdní odpoledne a když začalo zapadat slunce vydali jsme se ubytovat do hotelu, který jsem měli na okraji Amsterodamu. Zabookovaný jsme měli Hotel s parkovištěm což obecně doporučuji. V Amsterodamu budete mít totiž problém zdarma zaparkovat. Parkovné je relativně drahé okolo 20 eur na den, takže se vyplatí najít si hotel někde na kraji Amsterdamu a jezdit metrem nebo na kole.

IMG_3962_HDR

Po rychlém ubytování jsme metrem vyrazili do centra. Dojeli jsme na konečnou stanici Central Station, která je zároveň vlakové nádraží a z říčního kanálu u nádraží odplouvají vyhlídkové lodě. Když jsme vylezli z metra všude kolem nás byla kola. Těch je v Holandsku opravdu hodně. Není divu když tam mají samé roviny a často je to např. v dopravní zácpě nejrychlejší dopravní prostředek. Nehledě na to, že do spousty ulic se autem ani nedostanete. Kola mají takový retro vzhled, žádná horská nebo trekingová kola tu nečekejte. První jsme zamířili skrz jakousi hospodskou uličku, kterých je tu opravdu dost, do čtvrtě zvané Red Light District Amsterdam. Tušíte dobře, je to místní ulička lásky, plná strip klubů a nevěstinců. Šli jsme sem pouze ze zvědavosti, je tu totiž typické, že Vás dívky lákají už v prosklených výlohách, takže je vidíte přímo z ulice. Je tu zakázáno fotografovat a i když to řada turistů, včetně mě porušuje, hrozí Vám, že místní vyhazovači pošlou váš aparát na říční dno.

Další naše kroky vedly známými i neznámými uličkami kolem vodních kanálů a nedalo nám moc práce se ztratit. Všechny uličky jsou tu podobné a trošku to může připomínat Benátky. Občas jsme narazili na nějakou sýrárnu a nezapomněli jsme ochutnat. U vody bylo opravdu chladno a nás začala přepadat únava, takže jsme se rozhodli vrátit na hotel a důkladnou prohlídku nechat na zítra.

2.den – Prohlídka Amsterdamu

Ráno jsme po snídani vyrazili metrem opět do centra Amsterodamu. Ten je hlavním městem Nizozemska od roku 1808. Nesídlí v něm však parlament, vláda ani královská rodina, tyto instituce mají své sídlo v Den Haag. V současnosti je Amsterodam největším nizozemským městem, kde najdeme jeho finančním a kulturní centrum. Ve městě žije cca 770 tis obyvatel, kteří se hlásí ke 177 různým národnostem. Najdete tu také dvě památky světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o amsterdamské kanály ze 17. století v historickém centru a obrannou linii Amsterdamu vybudovanou na přelomu 19. a 20. století okolo městské zástavby. Lidé sem putují hlavně za vůní květin, chutí sýrů nebo uměleckým dílům slavných malířů.

IMG_4112

V minulosti se Holandsko vyznačovalo velkým množstvím imigrantů, kteří sem přicházeli kvůli svobodnému náboženskému vyznání. Příkladem může být i Jan Amos Komenský. Amsterdam a Holandsko se obecně vyznačuje specifickou architekturou. Většina domů má velká okna bez záclon. Vyjadřuje to zvláštní vztah Nizozemců k bydlení, k domovu a k lidskému soužití. Možná je to důsledek jejich estetického cítění, neboť propojení interiéru bydlení s exteriérem domu patří k holandské tradici. Některé domy jsou také postavené nakřivo, někdy je to záměr a jindy zase nehoda :).

Prohlídku města jsme zahájili plavbou po historických kanálech. Plavba prosklenou lodičkou stála 15 eur na osobu a rozhodně stojí za to. Za hodinovou prohlídku jsme měli možnost vidět ty nejznámější místa v centru Amsterodamu a hlavně se kochat malebnými domečky a house boaty na břehu kanálů. Počasí bylo úžasné, teplo a obloha vymetená do modra. Po ukončení plavby jsme vyrazili na květinové trhy. Po cestě jsme se prozkoumávali pěkné uličky a vodní kanály. Květinové trhy jako takové se také nachází na břehu kanálu a jsou v jedné ulici společně s několika obchody se sýry. Všude můžete ochutnat, takže když projdete všechny, tak jste skoro po obědě :). Na trhu byly k zakoupení různé druhy květin, sazenic a cibulí. Taky tu byla nabídka krásných umělých květin, které vypadaly jako skutečné. Po cestě zpět jsme byli svědky toho, jací jsou místní fanoušci do fotbalu. Zrovna se hrál důležitý zápas takže, všude po městě chodily davy fanoušků a skandovaly. Kolem čtvrté odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu k autu a vyrazili jsme na cestu domů. Čekala nás 900 km dlouhá cesta domů.

Závěr

Amsterdam jako metropole se nám líbil víc než třeba Paříž nebo Barcelona. Městečko bylo mnohem malebnější a mělo větší charisma. Někomu může připomínat Benátky díky vodním kanálům. Rozhodně se vyplatí, zaplatit si plavbu po nich, uvidíte Amsterdam z jiného úhlu než, když chodíte pěšky. V okolí Amsterodamu je spousta turisticky atraktivních cílů, ať už ty mnou navštívené nebo spousta dalších. Návštěva se dá bez problému stihnout během víkendu buď letecky nebo klidně autem. Z ČR tu budete autem za nějakých 8 hodin.

Náklady na výlet

Když začnu náklady na dopravu, tak autem Vás vyjde cesta podle spotřeby Vašeho auta. V našem případě to bylo cca 4000 Kč za 2180 ujetých km. Cestovali jsme ve dvou lidech, takže náklady na osobu 2000 Kč. Vstupné do Madurodam 15 eur, Keukenhof 16 eur, parkování 6 eur, plavba 15 eur, metro 8 eur = celkem tedy 60 euro na osobu. Ubytování ve dvoulůžkovém pokoji v hotelu stálo 2300 Kč = 1150 kč/os. Za jídlo jsme utratili cca 20 euro. Celkové náklady tedy byly cca 5000 Kč na osobu se vším. Pokud pojedete ve více lidech ušetříte za naftu i za hotel. Případně můžete využít levnější letenky, ale pak jste odkázání na vlakovou a autobusovou dopravu, což není tak flexibilní.

Autor fotek a článku:

Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz